Bourání mýtů o našich lesích

Bourání mýtů o našich lesích
Author	Libuše Alterová
Date	2008-07-07
Source	Zemědělec
Genre	tisk
Respondent

Jak jsou na tom naše lesy? Jsou skutečně v tak katastrofálním stavu, jak to líčí někteří ekologové a zpráva, kterou před časem podepsalo 120 lidí, označujících se za odborníky? Přestože se naše lesy potýkají s důsledky historicky dané skladby dřevin, emisí, klimatických změn i škod působených různými škůdci, proti katastrofickým scénářům mluví řada objektivních informací.

O současném stavu našich lesů, jejich polyfunkčním poslání a hlavních úkolech našeho lesního hospodářství informoval seminář, který Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů uspořádalo v červnu v Senátu. Na rozdíl od akcí, na nichž se ventilují poplašné zprávy o našich lesích, o zmíněný seminář s názvem Fakta a mýty o českém lesním hospodářství média neprojevila zájem.

Tři rovnocenné pilíře

Podle Jaromíra Vašíčka, ředitele Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů, stojí lesní hospodářství na třech rovnocenných pilířích, a to ekologickém, ekonomickém a sociálním. U nás se přitom, jak uvedl, znevažuje funkce hospodářská a opomíjí funkce sociální. Zatímco v jiných státech se dřevo široce uplatňuje ve stavbě domů, u nás stále platí slogan „Šetřte naše lesy,“ který od využití dřeva spíše odrazuje. Převažuje důraz na ekologický pilíř a výsledkem je, že z celkové výměry lesa v ČR je již 30 procent ve zvláště chráněných územích. Přitom se zapomíná na význam lesa a na dopad s ním i se dřevem spojených činností na zaměstnanost ve venkovských na pracovní příležitosti chudých oblastech. „Není to les a lesní hospodářství, které se přičinily o pokles druhů v přírodě. Je to zásadní změna zemědělského hospodaření,“ odmítl výhrady ekologů k lesníkům Vašíček. Jak vysvětlil, z malých políček oddělených mezemi se po kolektivizaci staly velké lány, které v naší krajině stále převládají. Dopad má i velká technika a používání pesticidů.

Inventarizace vypovídá o skutečném stavu

Objektivní pohled na stav a vývoj lesních ekosystémů na našem území dává národní inventarizace lesů, která proběhla v letech 2001 až 2004. Podle Vašíčka vyvrací mýty o špatném stavu našich porostů. Její údaje jsou, jak uvedl, nezpochybnitelné. Mimo jiné z inventarizace vyplynulo, že výměra lesa je u nás o 106 tisíc hektarů větší, než se doposud předpokládalo. Je to dáno přetrvávajícím nesouladem mezi údaji v katastru nemovitostí a realitou. Stejně tak inventarizace odhalila větší než doposud na základě lesních hospodářských plánů (LHP) uváděné zásoby dřeva, a to o jednu třetinu. Přitom v porostech leží i odumřelé dříví, a to v průměrném množství 6,7 metru krychlového na hektar, které se do využitelného dříví nezapočítává. Nejméně tohoto dříví má Vysočina (2,7 m3/ha) a naopak nejvíce Karlovarský kraj (přes deset krychlových metrů na hektar). Z výsledků inventarizace lze dále vyčíst, že v dospělých porostech převažují jehličnany, v mladých naopak listnáče. Nepůvodní dřeviny jsou u nás jen asi na jednom až půldruhém procentu výměry lesů.

Jako zanedbané klasifikovali lesníci 6,9 procenta porostů a z celkového počtu stojících stromů bylo 2,4 procenta souší a 12,1 procenta zlomů. Odlistění (defoliace) korun, která ukazuje na znečištění ovzduší imisemi, nesignalizuje podle Vašíčka chronické nebezpečí vzniku výjimečných situací a svým rozsahem se neliší od okolních států.

Celková těžba poněkud stoupá, ale až v roce 2006 se vyrovnala s celkovým průměrným přírůstem. Loni jeho hodnotu překročila. Šlo však o rok, kdy bylo třeba zpracovat velký podíl kalamitního dříví.

Chybí odpovědnost za špatná rozhodnutí

Lesy mají řadu důležitých mimoprodukčních funkcí. Podle Vladimír Krečmera z Národního lesnického komitétu je možné cenu funkcí hektaru horského lesa vyčíslit asi takto: snížení povodňových vln 70 tisíc korun, omezení eroze 300 tisíc korun, rekreační účinky 120 až 360 tisíc korun, kulturně naučné efekty 100 tisíc korun. Platí také, že ochrana vodárenských zdrojů lesními porosty je 11 až 20krát ekonomicky efektivnější než vodárenské technologie. Dopad povodní mohou lesy zmírnit o 20 až 25 procent. Uspokojování veřejného zájmu se v západní Evropě podle Krečmera řešilo koncepčně, lesopoliticky i legislativně a to tak, že státní lesy mají prioritně zajišťovat veřejné zájmy. Vlastníci soukromých lesů jsou podněcováni, aby tyto služby také zabezpečovali, ale jen na základě vlastního rozhodnutí a bude-li to v jejich hospodářském zájmu. Zatímco u nás legislativa přikazuje majiteli lesa strpět újmu. Výsledkem je podle Krečmera riziko ohrožení občanských práv majitelů lesů a dalekosáhlých následků rozhodnutí, která se mohou dodatečně prohlásit za omyl. To však bez jakýchkoliv problémů s odpovědností toho, kdo tato rozhodnutí učinil.

Katastrofální není stav lesů, ale správa odvětví

Že by české lesy byly v katastrofální stavu, popírá i děkan lesnické fakulty České zemědělské univerzity v Praze Vilém Podrázský. Katastrofální však je podle něj správa odvětví. V ní převažují vlivy politické nad odbornými a oboru chybí potřebná stabilita. Environmentálně politické tlaky a jimi vyburcované veřejné mínění prosazují nové pojetí lesnictví jako nehospodářského oboru, a to často na úkor vlastníků lesů. Přitom podle Podrázského paradoxně u vzniku českých ekologických škol stáli lesníci, kteří jsou na rozdíl od úzkých specialistů vychováváni k celostnímu chápání lesa jako ekosystému. „Jinak řečeno, přírodovědec problém v lepším případě analyzuje, v horším případě způsobí (viz příklad Šumavy), kdežto lesník jej musí řešit s kritérii optimalizace,“ vysvětlil Podrázský.

Hospodářský význam

Luděk Šišák ze stejné fakulty ČZU postupně vyvracel některé ve společnosti rozšířené mýty o lesích. Odmítl například tvrzení, že produkční funkce lesů je u nás nevýznamná a je možné se jí vzdát. Proti tomu mluví skutečnost, že lesní hospodářství s navazujícími obory generuje celkem pět procent pracovních míst v ČR a vytváří zhruba stejný podíl hrubého domácího produktu. Kategoricky také popřel mýtus, že lesní hospodářství dělá u nás málo pro zlepšení veřejně prospěšných funkcí lesa. Nejen že tyto funkce zajišťuje, ale v mnoha případech je často hradí majitelé či nájemci a správci lesa právě z prodeje dříví.

Spotřeba dřeva ve stavebnictví u nás po roce 1948 poklesla až o 80 procent. Zatímco v USA, Velké Británii či v severských zemích se budují domy ze dřeva, u nás se dřevo využívá jen velmi málo. Dokonce méně než v málo lesnatém Nizozemsku. Jestliže se na jeden rodinný dům spotřebuje 65 m3dřeva a v našich lesích naroste za sekundu 0,6m3dřevní hmoty, pak podle Jana Řezáče z Nadace dřevo pro život na celý rodinný domek vyroste dřevo za 108 sekund. Za velký problém do budoucna Řezáč označil výsledky průzkumu, podle něhož se mladí lidé mezi 25 a 30 lety obávají, že využívání dřeva významně negativně ovlivňuje životní prostředí.

Vápnění půd

Uplynulé století se nepříznivě podepsalo na lesních půdách. Podle Víta Šrámka z Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti se drasticky narušila rovnováha živin mezi půdním prostředí a ekosystémem. „I v méně zatížených oblastech spadlo v šedesátých až osmdesátých letech v průměru pět tun síry na hektar lesa za rok,“ uvedl Šrámek s tím, že kyselé srážky vyplavovaly z půdy zásadité složky, zejména vápník a hořčík. Zvyšovala se kyselost půd (tedy klesalo jejich pH) a stoupal podíl toxických forem hliníku. Přes 60 procent lesních půd lze, jak uvedl, označit za silně kyselé, jen šest procent spadá do kategorie mírně kyselých až alkalických půd. V některých oblastech bylo poškození půd tak velké, že na počátku tohoto století došlo k chřadnutí až odumírání lesních porostů. Proto ministerstvo zemědělství od roku 2000 financuje vápnění a hnojení lesních půd.

Ohrožení porostů

Od nepaměti ohrožují lesy biotičtí a abiotičtí činitelé. Vznik kalamit se dnes dává do souvislosti s dřevinnou i prostorovou skladbou a se způsobem hospodaření. Podle Petra Zahradníka z Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti jde však o změny, které se objevily již na počátku 18. století, kdy majitelé začali postupně původní smíšené lesy nahrazovat smrkovými, popřípadě borovými monokulturami. Proto je dnes více než polovina našich porostů ve třetí a čtvrté generaci na nepůvodních stanovištích. A jsou to právě smrkové monokultury, které bývají nejčastěji postiženy gradacemi škůdců a také kalamitami vyvolanými abiotickými činiteli (větrem, sněhem, námrazou). První záznamy o škodách způsobených větrem či sněhem se objevují již v kronikách z 12. století, to znamená, že se vyskytovaly i v porostech původních dřevin na přirozených stanovištích.

Z toho mimo jiné vyplývá, že existují určité meze, co porosty ještě vydrží a za nimiž už dojde ke škodám, vysvětlil Zahradník. Jak připustil, četnost a rozsah kalamit způsobených abiotickými faktory v posledních třiceti letech roste. To však nemá souvislost se změnami lesních ekosystémů, protože porosty s podmínkami podobnými dnešním jsou u nás již asi 200 let. Jde totiž o důsledky klimatických změn.

Stálým problémem lesního hospodářství střední a severní Evropy je lýkožrout smrkový. Zatímco do poloviny minulého století se vyskytoval pouze v okrajových pohořích a na Třeboňsku, od konce druhé světové války se rozšířil i na smrkové porosty na nepůvodních stanovištích. V posledních třiceti letech kvůli zvýšeným teplotám a srážkovému deficitu se počet generací brouka z jedné nebo dvou zvyšuje na dvě či tři ročně. Zahradník zdůraznil, že jde o středoevropský problém, který nesouvisí s konkrétními způsoby hospodaření. Přemnožení jiného škůdce – bekyně mnišky, a to pouze na 30 tisících hektarů, bylo u nás naposled zaznamenáno v letech 1993 až 1996. Díky včasnému zásahu lesníků se však škůdce dále nerozšířil. Naproti tomu nás nezasáhla obrovská gradace tohoto motýla, která v letech 1979 až 1984 postihla pobaltské státy, Polsko a Německo. Celkem poškodila asi šest milionů hektarů lesů. Velkým současným problémem je podle Zahradníka spárkatá zvěř. Zejména loupáním kůry smrkových porostů otevírá cestu napadení stromů dřevokaznými houbami. Tím se snižuje stabilita porostů, které potom méně úspěšně čelí náporu abiotických činitelů. Na vzniklých zlomech a vývratech se pak mohou rozmnožit škůdci.

Nečekaná konkurence

Lesy ale neohrožují jen kalamity a gradace škůdců. Trvalým problémem, s nímž zápasí jejich majitelé, jsou špatné ceny dříví na trhu. Situaci ještě zhoršuje dřevo z kalamitní těžby. Navíc Brazílie a další státy Jižní Ameriky nastartovaly nejen biolihový program, ale vrhly se i na pěstování rychlerostoucích dřevin, které dodávají celulózkám a papírnám. Brazílie je dnes pěstuje již na 19,5 milionu hektarů. Časem tak může naše zpracovatele dřevní hmoty ohrozit velmi levná jihoamerická produkce papíru či celulózy. Tím se pramének příjmů umožňující majitelům pěstování lesa a investice do něj i do jeho mimoprodukčních funkcí ještě více ztenčí.

Klíčové informace

Naše lesy se potýkají s různými problémy, zejména s důsledky emisí, historicky dané skladby dřevin, klimatických změn i činností škůdců. Jejich stav však zdaleka není katastrofální a nevymyká se situaci v porostech okolních států. Rovnováha tří pilířů, na nichž stojí lesní hospodářství – ekonomického, sociálního a ekologického – je u nás silně vychýlena ve prospěch posledního z nich, a to bez ohledu na zájmy vlastníků. Dřevo je obnovitelnou surovinou a jeho využívání není přečinem proti ochraně životního prostředí.