K diskusi o budoucnosti Šumavy
| K diskusi o budoucnosti Šumavy | |
|---|---|
| Author | Jan Schinko |
| Date | 2006-09-27 |
| Source | Českobudějovický deník |
| Genre | tisk |
| Respondent | |
Ve veřejné diskusi o budoucnosti Šumavy se velmi často mluví o kůrovci, chřástalovi, jeřábkovi – to zejména ochránci přírody, o kládách, dřevě, hmotě – to hlavně správci parku, o smrčině, bučině, horním patru vegetace, spodním obnovujícím se patru – to zvláště ekologové, a méně často o člověku, který je neoddělitelnou součástí Šumavy. Ve větší míře se člověkem zabývá jen krajský úřad.
V roce 1880 žilo na území jihočeské Šumavy (od Javorníku, přes Blansky les, Polusku, k Dolnímu Dvořišti, bez obyvatel Prachatic a Vimperka) celkem 110 187 obyvatel. Roku 1930 to bylo 107 630 obyvatel, v roce 1970 jen 42 778 obyvatel a v roce 1991 zase o něco méně 41 061 obyvatel. Z přehledu je patrně, že na jihočeské Šumavě chybí v současné době asi 66 000 lidí. Termín „asi“ proto, že nemůžeme počítat plochu Lipenské přehrady, kde zaniklo několik vesnic a jeden městys.
Nejvíce lidí chybí v krajině Boletice – Ondřejov, kde v roce 1880 žilo 6314 obyvatel a v roce 1991 pouhých 235 lidí. To je ovšem trochu netypické území, poněvadž ho zabrala armáda po roce 1950 za totality a nechce ho opustit.
Těch 110 000 obyvatel krajinu Šumavy kultivovalo (nehraje roli, že to byli převážně Němci). Aby půda nesjížděla ze svahu dolů, stavěli kamenné zídky. Aby se půda a domy nepodmáčely, hloubili strouhy a stále je čistili. Správcovali cesty a vysekávali náletové stromoví z luk a pastvin. Dobrá půda dnes pomalu eroduje dolů a na spodině se chytají březiny a tvrdě trávy. Když se zase nečistí strouhy, louka drnuje, voda jde nahoru a slaťina se roztáhne.
Normální obyvatel jižních Čech je dezorientován odbornými stanovisky o zónách, kde bude les bez zásahu člověka, a kolik takových ploch bude. Les bez zásahu má občan za prales, přičemž už máme Boubínský, žofínský a Hojnou Vodu. Nehledě na to, že dnes je prales fakticky v každém druhém lese. Tolik pralesů, jak navrhují některé instituce, snad Šumava nepotřebuje. Šumava již jednou pralesem byla. Římani považovali les v jižních Čechách za neproniknutelný a nazývali ho Severním lesem. Těm 110 000 obyvatelům Šumavy, kteří do všech lesů zasahovali (kromě toho na Boubíne) lze jen vytknout, že dávali přednost smrčině, jinak to dělali dobře.
Občan musí dojít k závěru, že ekologické subjekty chtějí současnou faunu a flóru v krajině chránit před člověkem, ale odjakživa v té krajině byli všichni – člověk, fauna i flóra. To, že dnes běhá mezi Chlumem a Lysou chřástal, nemůže být argumentem proti člověku. Je velmi pravděpodobně, že tam chřástal běhal i za plného osídlení Ondřejova, Boru, Zlatě, Květne a Chluman. Také tam byl jeřábek, kulíšek nebo datlík v lese. Výsledkem ochrany přírody vyřazením člověka z krajiny bude Např. u chřástala, že tam bude běhat množství chřástalů. Víc ale nic.
Obavy ekologů z jednání některých podnikatelů jsou však podložený zkušenostmi, co takový slušné řečeno „dynamický“ podnikatel dokáže. Ale nebezpečí, že Šumavu zaplevelí či postaví v krajině něco nepatřičného, lze odstranit. V krajině se bude stavět jen to, co povolí stavební úřad, který se může opřít o dobrý územní plán. V tom to však netkví. Podstatou je, že je z krajiny nenápadně (není důležité jestli úmyslně nebo bezděčně) vytlačován člověk na úkor dvou dalších složek krajiny (fauna a flóra). Když se to trochu přežene, tak chráněna je Šumava, Novohradské hory, Blansky les, Poluska, Třeboňsko, Písecké hory, Pootaví, Vysočina, Čertova hrbatina atd., skoro celé Jižní Čechy a člověk jako by tady ani nežil.
Aši se nepodaří hned tak vystrnadit vojáky z Boleticka Ondřejovska, ani 60 000 lidí dostat na Šumavu, nepodaří se přesvědčit ochránce přírody, že nejvíce to na Šumavě klapalo, když na ní hospodařilo 110 000 obyvatel (až na ty smrky), ekology, že lepší je, když krajinu kultivuje člověk, než nechat krajinu krajinou (viz Severní les), ale mělo by se vyjít vstříc lidem, kteří chtějí na starých půdorysech stavět a bydlet. Samozřejmě, že 20 až 30 metrů široká sjezdovka na Smrčině je hloupým nápadem, ale proč by nemohl být pod Smrčinou hotel (třeba Schrabal, vždycky tam byl, za Otomara Schrabala se zde měl před rokem 1948 stavět skokanský můstek). Šumava by těch 110 000 lidí jako v 19. století snesla určitě i dnes.
