Nakrmte si šumavskou ovci
| Nakrmte si šumavskou ovci | |
|---|---|
| Author | Markéta Sanalla |
| Date | 2008-11-05 |
| Source | Mladá fronta Dnes |
| Genre | tisk |
| Respondent | |
Občanské sdružení Vaváky z Těchonic získalo ocenění za internetový projekt na záchranu pastvin
Těchonice – Prestižní zvláštní cenou organizátorů soutěže Žihadlo 2008 se mohou pyšnit webové stránky občanského sdružení Vaváky z Těchonic na Klatovsku, které usiluje o záchranu místních obecních pastvin, takzvaných drah.
„Oceněný web obsahuje nejen základní informace o drahách, ale především je jeho prostřednictvím možné projekt na záchranu těchonických drah finančně podpořit. Stránky jsou umístěny na adrese www.sanceprodraha.cz a patří k prvním českým pokusům o on–line dárcovství,“ říká Jiří Koreš z občanského sdružení Vaváky, které o draha pečuje už od roku 2003 a jejichž projekt byl oceněn i národní cenou European Heritage Awards.
Žihadlo je soutěží o nejlepší českou veřejně prospěšnou reklamu.
Pořadatelem soutěže je obecně prospěšná společnost Neziskovky.cz. Na rozdíl od jiných soutěží podobného typu navíc Žihadlo neoceňuje jen kreativitu reklamy, ale také neziskové organizace jako zadavatele či provozovatele internetových stránek.
Internetové stránky, plné usměvavých těchonických oveček, jsou výsledkem spolupráce nadšenců z občanského sdružení Vaváky s agenturou Symbio, která web vytvářela zcela zdarma. Výsledkem je jednoduchá a vtipná aplikace, díky níž může kterýkoliv návštěvník stránek záchranu těchonických drah podpořit.
Pomocí myši krmíte ovce Jak to v praxi funguje popsal Jiří Koreš:
„Na webu jsou představeny ovečky, které paseme na drahách a každý návštěvník má možnost některou z nich virtuálně nakrmit. Hodnotu krmení, tedy vlastní dar, pak pošle na náš účet a je zařazen mezi sponzory vybrané ovečky. Každý se tak může stát, alespoň symbolicky, pastýřem a dát těchonickým drahám šanci,“ vysvětluje Jiří Koreš, který se na drahách stará o 24 ovcí.
A co vlastně draha jsou a proč stojí za to je zachraňovat? „Draha jsou starobylé obecní pastviny, které bývaly u každé vsi. Zpravidla v místech, kde je chudá půda, balvany, suchopár nebo močál. Po staletí se tu pásl dobytek místních lidí. Charakter místa a pravidelná, staletí trvající pastva vytvořily z drah bezkonkurenčně nejhezčí a nejpestřejší prvek venkovské krajiny,“ vysvětluje Jiří Koreš.
„A proč draha zachraňovat? No protože jsou krásná, a i když nám hodně zarostla trním, pořád tu ještě potkáte zvířata a najdete kytky, které z okolní krajiny zmizely jako například vstavače, masožravé rosnatky nebo bělostné tolije,“ upřesňuje Jiří Koreš.
