Nebojme se ponechat lesům více volnosti

Nebojme se ponechat lesůmvíce volnosti
Author	Radovan Holub
Date	2006-02-22
Source	Prachatický deník
Genre	tisk
Respondent

Národní park Šumava

Vimperk – V Listech Prachaticka se 14. února objevil článek od Jiřího Šticha o tom, že by vlastně nevadilo, kdyby Světový svaz ochrany přírody IUCN překategorizoval Národní park Šumava z kategorie II (národní parky) na kategorii IV nebo V (chráněná území). Pan Štich tvrdí, že Šumava je kulturní krajina, která na dvojku prostě nemá. Nevím, nevím, co by říkali turisté a návštěvníci Šumavy, kdyby jim národní park najednou zmizel před nosem a místo toho by to bylo jen obyčejné chráněné území, jakých je v Česku čtyřiadvacet (národní párky jsou jen čtyři).

Renomovaný lesník, znalec Šumavy a profesor na univerzitě v holandském Wageningenu Josef Fanta říká ke kategorizaci NP Šumava toto: „Šumava je český národní park, který má možnost být zařazen do kategorie II. Myslím, že stojí za to udělat všechno pro to, aby se tato možnost nepromarnila.“ Jiří Štich hovoří i o tom, že prvořadým úkolem pro správu NP a CHKOŠ je zachování a zlepšení stavu přírodního prostředí. Těžko se ale k tomuto zlepšení dopracujeme rozsáhlým kácením a vytvářením holin jako tomu bylo doposud. Zlepšit přírodní prostředí je v současných podmínkách možno jen co možná přirozenou cestou.

A nechceme nic šíleného, něco, co tu nikdy nebylo, naopak. Takto popisuje spisovatel Šumavy Karel Klostermann to, co dnes nazýváme bezzásahové území: „Na protějším břehu divný vypínal se les: všecka země pokryta práchnivějícími, zpuchřelými kmeny, zeleným mechem, vřesem i drobnými stromky, v dosti značných mezerách tu jeden velikán, tam druhý, onde třetí, úžasný byl objem, mechem pokryt peň a dlouhými řasnatými lišejníky větve i ratolesti, vůkol menší dorost, slabý zakrslý, větve přeražené, vrcholy od jednoho k druhému plazícími se lišejníky jako spoutané, zde onde kmen vší kůry prostý, bez vrcholu, hluboko ve skále zakořeněn, ač přímo stojící, přece příšerná mrtvola, vedle něho rozložité kořání stromu vichřicí ze země vyrvaného, se vší prstí i s mohutnými kameny, jež viseti zůstaly, mezi vším tím drastickým porostem.“ Právě toto do národního parku neodlučně patří, je to samou jeho podstatou, právě tyto „mechem pokryté pně“ vedou k zachování a zlepšení přírodního prostředí.

A jaký můžeme od těchto pňů očekávat další vývoj? K tomu se vyjádřil opět profesor Fanta: „Můžeme očekávat narůstající nestabilitu smrkových porostů, větší zastoupení buku a dalších listnáčů, posun buku do vyšších nadmořských výšek, rozsáhlejší přirozenou obnovu měkkých listnáčů ve vyšších nadmořských výškách.“ A právě k tomu prostřednictvím bezzásahového režimu směřujeme. Není třeba tímto slůvkem strašit lidi.

Radovan Holub, tiskový mluvčí NP Šumava