Původní rozhovor s ředitelem lesů a vedoucím pracovníkem správy Národního parku Bavorský les dr. Hansem Bibelrietherem

Původní rozhovor s ředitelem lesů a vedoucím pracovníkem správy Národního parku Bavorský les dr. Hansem Bibelrietherem
Author	Radovan Holub
Date	1994-04-20
Source
Genre	tisk
Respondent	Hans Bibelriether

Národní parky slouží především poznání přírody

Zdá se vám titul článku příliš banální? Ne tak docela. Vztah mezi přírodou a jejím poznáním je jasně patrný pravé jen v Národním parku Bavorský les. Ne tak na naší straně Šumavy. Stačí vzít k ruce příručky a letáky. Ty, které vznikly na německé straně, neustále uvažují lidský faktor. „Hodnota krajiny sloupá s její mnohostranností – i pro turistický ruch.“ (časopis Nationalpark č. 58). „Národní park Bavorský les přispívá k podpoře turismu a poskytuje

mnoha lidem této hraniční oblasti chléb a práci – přímo či nepřímo“ (z letáku Zažít les, porozumět přírodě).

V tomto letáku je na několika místech zdůrazněna nabídka a servis parku pro návštěvníky. Docela příjemným jazykem jsou nabádáni:“ ... ochutnejte čerstvé lesní jahody nebo nechte pocítit vlhký chlad mechů pod nohama.“ Nejenže výchovný leták Prožít a neublížil z pera Národního parku Šumava se hemží příkazy a vykřičníky, různými „je nutno“ a „je zakázáno„, nejenže je zejména v pasážích citaci Návštěvního rádu napsán protivnou úřednickou češtinou, ale po jeho dočtení seznáte, že jste v podstatě nežádoucí, pouze trpění tvorové, protože „posláním národního parku je uchování a zlepšení jeho přírodního prostředí... byl vytvořen na ochranu planě rostoucích rostlin a volné žijících zvířat„. Plán péče o Národní park Šumava vás rovnou zařadí mezi škodlivé idioty a polovzdělance, mezi „ekologicky nepříliš vzdělané občany„, kteří nevědí, co činí. Vždyť „rekreace a turismus je z hlediska ochranných cílů NPŠ převážné činitelem potenciálně destruktivním„. Až neurastenická animozita českého ochranáře vůči návštěvníku a mnohem přátelštější postoj jeho německého kolegy jsou zcela jasně patrny nejen z písemných materiálů, ale i z vybavení a značení obou Národních parků, ba i z chování jejich strážců k lidem. Jedno je jisté: Národní park na německé straně existuje osmkrát déle než ten náš. Možná právě dlouholeté zkušenosti ho opravňují, aby je rozdával.

Národní park Bavorský les má rozlohu 13 300 hektarů. Byl založen roku 1969 a o rok později slavnostně otevřen. Leží v nadmořské výšce 666–1443 m mezi horami Roklan a Luzný. Ve správě parku je celoročně zaměstnáno devadesát dělníků, dvacet úředníků a pětadvacet zaměstnanců. Kromě toho tu pracují i muži, kteří vykonávají náhradní vojenskou službu a sezonně i studenti pomáhající pří osvětové činnosti. Národní park Bavorský les je zcela financován bavorskou vládou, roční dotace činí 11 milionů DM. Malou část (asi jeden mil DM) tvoří příjmy parku, především z poplatků za parkování motorových vozidel. V Národním parku Bavorský les leží deset malých části čtyř obcí s přibližně pěti sty obyvateli.

Tyto obce však nejsou součásti parku. Na celém jeho území neexistují žádné obytné budovy kromě dvou horských chat pod vrcholem hory Roklan a Luzný, kde je možnost občerstvení a přenocováni. 98 % plochy parku zabírají lesy, z toho 40 % přirozené horské smrčiny, které rostou ve vyšších polohách a ve studených údolích. Na většině území parku rostou smíšené lesy smrků, jedlí a buků. Zbývající dvě procenta jsou slatě a skalnatá území.

• Pane Bibelriethere, Národní park Bavorský les slaví letos pětadvacáté narozeniny. Jaké jsou zkušenosti? Váš park je přibližně pětkrát menši než jeho český protějšek. Dá se na vašem menším dosáhnout ekologické rovnováhy? Je správný názor naších ochránců přírody, že bez svého mohutného souseda na české straně by mohl jen stěží existovat?

Po pětadvaceti letech zkušeností je možno říct, že koncepce Národního parku Bavorský les se osvědčila. Ukázalo se však, že je velmi důležité velkoplošné spojení s ostatními chráněnými oblastmi, například s Přírodním parkem Bavorský les a především s Národním parkem Šumava. Toto spojení je základem pro zajištění životaschopnosti populací rysa, tetřeva a vydry, které by Bavorský park sám o sobě zajistit nemohl. Z hlediska existence ohrožených druhů zvířat je názor vašich ochránců přírody správný. Menší druhy zvířat a především rostlinstvo je schopno vytvořil životaschopné populace v našem parku tak, jak tomu je.

• Jak hodnotíte existencí vašeho parku ve prospěch regionu? Stal se bavorský park z hlediska turistického ruchu skutečně tak atraktivním územím, že pomohl ekonomickému vzestupu obcí?

Národní park Bavorský les navštíví ročně přibližné 1,2 miliony turistů. Kolik peněz přinášejí do regionu návštěvníci, přicházející pouze nebo částečné kvůli národnímu parku, se v současné době opět přezkoumává. Odborníci na turistický ruch odhadují, že z turistiky plyne do příslušných okresů celkem 80 až 100 mil. DM ročně. Je třeba otevřené říci, že v mnoha regionech Německa rozvoj turismu stagnuje, nebo se vyvíjí negativně. V obcích kolem parku lze stále zaznamenávat vzestupnou tendenci. Většina návštěvníků přenocuje v obcích na

okraji národního parku jako je Freyung či Grafenau. Jsou to větší hotelové kapacity a počet noclehů tu od založení parku sloupl už dvojnásobné, v oblasti Freyungu mnohonásobně. Je však možno ubytovat se i v nitru parku na samotách, které fungují jako penziony. V souvislosti se stoupajícím turistickým ruchem v oblasti Národního parku Bavorský les přeorientováváme v současné době individuální motorismus ve prospěch hromadných dopravních prostředků. V minulých dvou letech jsme prováděli předběžné zkoušky ekoautobusů. Elektrobus už jezdí z Finsterau k hraničnímu přechodu Bučina.

• Tento vzestup však vyžaduje i nabídku a turistický servis z vaší strany. Které atraktivity se především osvědčily?

Nešlo nám jen o to, vytvořit na území parku turistické atraktivity, nýbrž naučná zařízení, jako jsou například obory. Na území parku máme 200 km turistických cest včetně okružních. Nejdůležitějším zařízením pro návštěvníky je informační středisko, tzv. Dům Hanse Eismanna u Neuschönau, který nabízí přednášky s projekcemi, výstavy, knihovnu a odděleni pro děti, právě tak jako v okolí oboru pro zvěř, botanickou zahradu a místo pro studium hornin. Ve zvířecí oboře jsou zařízení a voliéry pro více než třicet druhů zvířat Bavorského lesa, které jinde jsou buď vyhubeny, nebo těžko k vidění. Na krátkých, pohodlných cestách může návštěvník získat vědomosti o horninách a rostlinstvu. Ve východní části parku u Finsterau se rozprostírá základna pro poznání lesa a jeho dějin. Lesařina v minulosti, význam hospodaření v lese z dnešního hlediska, to jsou hlavni témata tohoto turistického území. Ve východní části parku u Mauthu se rozkládá skalní území s podivuhodnými tvary stromů pralesního původu. Pro celé rodiny je určeno lesní zařízení u Spiegelau s tzv. lesní školou a lesním hřištěm. Je tu návštěvníkům nenásilnou formou umožněno poznat les a přírodní materiály. Na území parku je také několik naučných stezek, například k tématu prales, doba ledová či horská bystřina. Naučná stezka, která je součástí základny pro poznání lesa u Finsterau, se nyní rozšiřuje přes hranice směrem do Kvildy jako společné zařízení národního parku Bavorský les a Národního parku Šumava

• Pokud jsem se však našich ochranářů ptal na jejich názor na Národní park Bavorský les, odpověděli, že Disneyland na našem území trpět nebudou.

Výrok o Disneylandu nechápu ani tak jako zlomyslnost, nýbrž jako nedostatečnou informovanost. Jde totiž o to, že náš park provozuje ve svých okrajových částech obory a obdobu zoologické zahrady. Jde o 200 hektarů, které jsou však na druhé straně schopny zachytil dvě třetiny všech návštěvníků a zajistit turistický úspěch regionu! Tyto dodatečné návštěvnické magnety byly nutné zejména v začátcích našeho parku, kdy se v jeho lesích ještě hospodařilo a vypadaly úplně jinak než ty dnešní. Nově vznikající divočina se však stala postupem doby tak silnou atrakcí, že dalších magnetů pro návštěvníky už nebylo třeba.

• Jaká jsou hlavní kritéria ochrany přírody v Národním parku Bavorský les?

Řád Národního parku Bavorský les předpokládá omezení pro návštěvníky, která jsou v chráněných oblastech obvyklá. Především bylo třeba zastavit hospodářské využíváni území. Šlo hlavně o těžbu dřeva, protože zemědělské plochy v našem parku nemáme. Těžilo se, ale jen po přechodnou dobu. Hlavním opatřením ochrany přírody bylo totální zastavení exploatace přírodních zdrojů. Těžba dřeva je dnes úplné zakázána, zůstávají jen zdroje pitné vody, ale nesmí se rozšiřovat. Snažíme se, aby návštěvníci v parku co nejméně rušili. Platí tu striktní důraz na dodržování značených cest. Do budoucna se budeme snažit odstraňovat nepříznivé vlivy motorismu.

• Naši ochranáři však říkají, že hlavním smyslem ochrany přírody v parcích je návrat divočiny.

Národní parky slouží především poznání přírody a také životu a rekreaci v přírodě. Divoká, neobhospodařovaná příroda zvyšuje hodnotu krajiny z hlediska přírodního i turistického. Idea parku však zároveň předpokládá, že tu nevznikne nepřístupná divočina. Divoká příroda musí být zpřístupněna aspoň několika málo cestami.

• Hovoříte o zastavení exploatace přírodních zdrojů jako o nutné podmínce existence parku. Mám tomu tedy rozumět tak, že ve vašem parku budou lesy růst zcela přirozeně, bez jakéhokoli třeba výchovného – zásahu, zatímco na naší straně bude praxe zcela jiná, tj. bude se těžit i sázet?

U nás se jedině v okrajových částích parku zatím ročně těžilo kolem 2–3000 kubických metrů dřeva při ročním přírůstku 80 000 metrů. Na české straně je krajina díky řídkému osídlení, hodnotným slatím a atraktivním scenériím dobrým garantem úspěšného využití parku a jeho okolí. Nikde ve střední Evropě není tak vhodný koncept pro ochranu přírody a její turistické využití podle mezinárodních kritérií jako tady, v obou částech Šumavy. Podle našeho pozorování bude však na území českého parku třeba vyvinout veliké úsilí, aby nebyl těžbou dřeva poškozen zejména horský smrkový les na hřebenech. Bude třeba co nejdříve skončit s těžbou dřeva hlavně v prvních zónách, mimo jiné také proto, že jinak dojde k ohrožení turistické atraktivnosti parku. O financování parku se musí starat stát, nikoli stromy. Je povinností vašeho státu zabezpečit úspěšný rozvoj svých parků.

• Považujete tedy zákaz hospodaření v lese za základní kámen rozvoje nebo v opačném případě zmaření našeho parku?

Ano, rozsáhlé a velmi aktivní lesní hospodaření považuji za nekritičtější bod mladého Národního parku Šumava. Pokud se správě vašeho parku nepodaří těžbu dřeva během několika let podstatně zredukovat, hrozí mu ztráta mezinárodni vážnosti. Těžba dřeva se nedá spojit s ideou parku, právě tak jako zemědělství, myslivost a hornictví. Národní par,. jenž tyto aktivity provozuje, je de facto podvod a škodí regionu i celé zemi.

• Jenže na území našeho parku je na rozdíl od vašeho mnoho luk, které by měly být využity k pastevectví, případně k ekologickému zemědělství, jako tomu bylo i v minulosti.

Národní parky vylučují podle mezinárodních norem všechny druhy využíváni půdy, tedy také zemědělští a pastevectví. Tradiční zemědělské využití je možné jen na malých plochách v zájmu udržení biotopu a krajinné biodiverzity. Bude rozumné udržovat pěstebními zásahy volnou, pohlednou krajinu v okolí obcí, cokoli jiného nemá z hospodářského hlediska smysl. Věnovali jsme se po léta pozorování neobhospodařovaných ploch na české straně Šumavy u hranic a zjistili, že přirozené zalesnění postupuje pomalu, avšak esteticky krásné krajinné rysy přetrvávají navzdory tomu, že půda není ani ošetřována, ani zemědělsky využívána.

• Co však má obyvatelstvo obcí dělat, nepotřebuje-li park ani lesníky, ani zemědělce? U nás leží na území parku úplně nebo částečně patnáct obcí a stále víc se tu setkávám s bezradností, co dělat do budoucna!

Pracovní místa v lesnictví musí být postupně odbourána, protože nejsou slučitelná s ideou parku. Musí být nahrazena prací v oblasti turismu, k čemuž patři mimo jiné řemeslná výroba, zhotovováni suvenýrů a služby typu projížďky kočárem, saněmi apod. Jde o obecný jev: vznikne-li na jakémkoli území národní park, obyvatelstvo se musí přeorientovat krok za krokem na jiné pracovní příležitosti.

Přibývají také možnosti zaměstnání u parku, zejména pokud jde o péči o návštěvníky a o výzkum. Nejdůležitější je však přírůstek míst, která se primárně nebo sekundárně váží na turistický ruch. Řešení těchto problémů si však podle mého názoru vyžádá období dlouhé 20–30 let Ani na bavorské straně nechtějí kritici národního parku jeho zrušení, protože hospodářský vzestup dříve chudého regionu je po založení parku značný.

• U nás vznikla velká polemika kolem kůrovcových kalamit. Napadá brouk jen oslabené jedince a napomáhá přírodnímu výběru anebo se může stát fatální pro osud lesa? Pomůže si les sám, anebo je mu třeba od kůrovce pomoci?

Naše zkušenosti s kůrovcovými a větrnými kalamitami se staly směrodatné pro ostatní parky střední Evropy. Absolutně se nám osvědčilo po kalamitách nezasahovat. Pouze na okrajích parku jsme provedli ochranná opatření v pásmu širokém 500 metrů s cílem ochrany sousedních lesů, které parku nepatří. Plochy vývratů se během několika let opět zcela

zalesnily. Masový výskyt kůrovce se také zastavil, a to bez jakéhokoli lidského přičiněni. I ve vyšších polohách je les schopen kalamity sám překonat, i když tam přirozené zmlazení trvá vzhledem ke klimatickým podmínkám poněkud déle. I tam však nastane přirozená obnova, třebaže ne tak hustá jako na teplejších svazích. Podívejte se, jak to vypadá u vás: Tam, kde se plochy po vývratech asanovaly, dřevo zpracovalo a kůrovec hubil, jsou holiny dvakrát větší než u nás. Je tedy třeba vyčkat přirozeného odeznění vlny kůrovce a nechat stát v lese mrtvé dřevo, protože je lepším podhoubím pro následné zmlazení lesa než je tomu na vykácených plochách na české straně.

• Jsou turisté nepřekonatelnou překážkou pro tetřevy?

Tetřevi mají opravdu problémy, protože po léta hospodářsky využívané lesy pro ně nejsou vhodným životním prostředím. Jsou skutečně velmi citliví na lidské aktivity. U nás jsme tento problém vyřešili přísným vymezením cest v jádrových oblastech. Obnova tetřevů však bude vyžadovat delší čas. V současné době aplikujeme podpůrné programy, aby ptáci zcela nevymřeli. Vysazujeme uměle vypěstované mladé jedince a pokoušíme se stav stabilizovat.

• Jak posuzujete snahu obcí otevřít některé dřív existující pěší přechody, například v oblasti Březníku a Gsengetu u Prášil? Tyto přechody by mohly výrazně stabilizovat turistický ruch v našich zanedbaných obcích.

Domnívám se, že oba národní parky jsou dobře propojeny pomocí silničních přechodů Železná Ruda a Strážný a přechodem pro pěší a cyklisty Bučina. Oblíbený je i přechod Nové Údolí u Stožce. Z hlediska Národního parku Bavorský les by byly myslitelné některé další přechody pro pěší, o nichž mluvíte, s tím, že by byly otevřené sezonně, například jen v letních měsících. Vzhledem k tomu, že je životní prostředí na české straně postiženo právě například v oblasti Březníku, nebudeme v žádném případě předbíhat rozhodnutí kolegů ze správy Národního parku Šumava. Pokud jde o další silniční přechody, je třeba vzít v úvahu, že jednak přinášejí značné dopravní problémy, jednak vedou ke konfliktním situacím v ochraně přírody, protože leží výlučně v citlivých horských oblastech, kde se například vyskytují tetřevi. Hraniční obce jsou pak přetěžovány záplavou automobilů. Z našeho hlediska přicházejí další přechody v úvahu jen tehdy, pokud se podaří vyřešit dopravní problémy pomoci výkonného autobusového systému a funkční sítí značených cest, jichž se návštěvnici budou držet.

• Jak hodnotíte šance šumavské přírody na přežití a jak bude vypadat podle vašeho názoru dlouhodobý vývoj lesů?

Dlouhodobý vývoj Šumavy bude silně záviset na tom, zda se podaří zredukovat znečištění ovzduší a zbrzdit jeho oteplováni. Pokud se to nepodaří, je třeba realisticky počítat s tím, že začátkem tisíciletí už nebudou dány klimatické podmínky pro horský smrkový les. Budeme muset vyčkat, co bude ztráta lesa ve vyšších polohách znamenat. Bude třeba začít zjišťovat, zda kupříkladu buk je vůbec schopen zalesnit plochy nad 1150 m nadmořské výšky a nahradit tak smrkový les. Bude tu vůbec mít příznivé půdní podmínky? V dlouhodobém výhledu lze předpokládat, že na Šumavě vzniknou opět pralesy, jež se tak výrazně udržely na Boubíně.