Park, nebo tunel na dříví?

Park, nebo tunel na dříví?
Author	Vladimír Just
Date	2000-10-06
Source	Plzeňský deník
Genre	tisk
Respondent

Šumavské otazníky / Nové záhady se dějí v chráněné 1. zóně Jezerní slať. Čím je Šumava oškubanější, tím víc „tloustnou“okolní dřevařské akciovky

Od mé poslední situační zprávy ze šumavského terénu se udála řada věcí, o nichž cítím povinnost poreferovat i pro čtenáře těchto novin. Za prvé, jelikož mi to posledně pracovníci Správy NPŠ svým zásahem neumožnili, vrátil jsem se „ilegálně“na inkriminované místo Jezerní slatě, abych konečně dopočítal pařezy na černo vykácených a odvezených stromů, o nichž pracovníci parku tvrdili veřejnosti, že jich je 10, 20, resp. 38. Omlouvám se čtenářům, že jsem i já minule nebyl tak docela přesný: mluvil jsem o 150 pařezech, zatímco je jich přesně 165. (Jsem rád, že mi to konečné číslo potvrdila na internetu nezávisle na mně i odborná pracovnice Botanického ústavu, která se, inspirována snad mými články, dostavila na místo činu.) Přibližně před třemi lety ředitel NPŠ Ivan Žlábek v médiích vyhlásil (za doslovnost neručím, za smysl stoprocentně): „Až padne na Šumavě první nezákonně pokácený strom, odcházím.“Nabízím mu tedy v chráněné 1. zóně Jezerní slať hned 165 důvodů k odchodu.

U nás v Kocourkově

Za druhé, jelikož nechci zůstat do smrti v šumavských hvozdech ilegálně operujícím partyzánem, chtěl jsem své opatřování informací pro čtenáře přímo v terénu nějak zlegalizovat. Jako novinář vlastním legitimaci, v níž se žádají státní úřady, aby mi byly nápomocny při službě veřejnosti. I napsal jsem poníženou supliku, zda bych mohl –mj. i jako jedna ze stran sporu se Správou s právem opatřovat si důkazy –dostat povolení ke vstupu do I. zón. Nezklamali mě, odpověděli de facto zákazem vstupu do 134 zón ochrany přírody, pouze „s doporučením udělení výjimky do 1. zóny č. 69 Jezerní slať“, přičemž „každý plánovaný vstup žadatel oznámí Správě NP a CHKO Šumava nejméně pět dní před stanoveným datem“. A „Správa si vyhrazuje možnost pověřit pracovníka Správy doprovodem pro plánovaný vstup“. A „porušení kterékoliv z uvedených podmínek může být v souladu s ustanovením zákona důvodem ke zrušení platnosti povolení. Povolení platí do ukončení správního řízení, vedeného Českou inspekcí životního prostředí se Správou NP a CHKO Šumava Vimperk o uložení pokuty“. Když si to příšerné ptydepe přeložím do češtiny, vychází mi zhruba toto: kdo chce nahlédnout tam, kam smí v kterémkoli normálním Národním parku světa každý turista, bude se muset soudit a psát stížnosti. Postup Správy je totiž přímým návodem k dalším a dalším stížnostem. Jelikož jsem dosud neobjevil 1. zónu, z níž by nezmizelo dřevo, nečernily se pařezy a v bezprostředním okolí nebyly erozní rýhy, spáleniště a jiné vandalismy, budu si tedy postupně stěžovat na všech 134 zbývajících zón –a radím totéž i přírodomilovnému čtenáři. Tomu je v podobě tzv. Klidových zón, nejnovějšímu fiškusáckému vynálezu Správy, znemožněno byť se jen přiblížit k jádrovým územím parku, neboť by podle pana mluvčího Kantoříka mohlo rušit vzácnou faunu, citlivou na lidskou přítomnost: na řev traktorů, helikoptér a motorových pil v těchže místech si šumavská fauna zřejmě zvykla. Ale nezoufej, turisto, a suď se! Dřív, než správní řízení skončí (v lepším případě pokutou, již zaplatí park z tvých kapes), bude tam, kam smí v normální zemi kdokoli, smět obyčejný smrtelník i u nás v Kocourkově. Jak důmyslné, jak motivující k práci! A co má dělat novinář? Má-li přijít na nějakou lumpárnu, způsobenou úmyslně či nedbalostí úředníky, jež si platí, aby chránili, nikoli rozkrádali přírodu (a takovou lumpárnou vykácená 1. zóna a lživé informování o ní je), musí nejprve hlavního podezřelého a vrchního mystifikátora pět dní předem uvědomit, že ho přijde tehdy a tehdy usvědčovat z nepravdy. Asi proto, aby měl podezřelý dostatek času přizpůsobit realitu svým pohádkám –a ještě nasadit Poutníkovi jako v Komenského Labyrintu v podobě Průvodce brýle Mámení. Představuji si, že by novinář, který odhalil dejme tomu podvod s lehkými topnými oleji, žádal hlavní podezřelé pět dní dopředu o povolení přesvědčit se, zda náhodou nepřebarvují sudy...

Nějak moc indicií

Úmyslně vyhrocený příklad s lehkými topnými oleji nepadl náhodně. Těch indicií, že i na Šumavě pod falešnou etiketou Národního parku probíhá jeden z nejlépe kamuflovaných tunelů desetiletí, jímž zmizelo do této chvíle bezmála půldruhého milionu kubíků dřeva za mnoho miliard korun, těch indicií je už nějak moc. To tedy za třetí: čím je Šumava oškubanější, tím víc „tloustnou“okolní dřevařské akciovky. Moc bych si přál, aby vnucující se podezření z výprodeje státního majetku Správa věcně a klidně vyvrátila –pak bych jí fandil (např. oproti dřevařským lobbistům či sjezdařským lanovkářům). Místo toho se Správa chová stále víc podezřele, vrchnostensky, hystericky, zákaz stíhá zákaz, jedna lež stíhá druhou. Turista je vytlačován pod hrozbou pokut od jádrových partií Šumavy, kam na druhé straně zajíždí stále víc dřevařských souprav. Rok od roku se dramaticky zvyšuje těžba, zisky i holiny (nejdřív byl záminkou kůrovec, letos jsou hitem polomy –údajných polomů letos vytěžili už ke 200 tisícům kubíků, ačkoli, oproti podzimu 1998, letošní vichřice byly prokazatelně zanedbatelné!). Neargumentujte mi prosím „kontrolami“spřátelených úředníků, kteří si pochvalují v kanceláři vzornou evidenci dřeva, aniž se jdou přesvědčit, zda opravdu leží v lese! Až mi jmenujete jediného kontrolora, který šel sám, iniciativně a bez nasazených brýlí Mámení kontrolovat údaje do terénu, např. o odepsaném dřevu, jež má být ve 2. zónách od 20 do 100 % ponecháno v ekosystému –a není po něm ani památky, pak teprve takové kontrole uvěřím. A jak jinak než nedbalou správou věcí veřejných (ne-li něčím daleko horším), mi chcete, pane ministře, pane řediteli kontrolního odboru, pane prezidente Nejvyššího kontrolního úřadu a páni státní zástupci vysvětlit následující „tvrdá“data? Z odborné literatury je známo, a nikdo to pokud vím nezpochybňuje, že na Šumavě, v polohách nad tisíc metrů nad mořem, tj. převážně na lesních správách Modrava a Kvilda, rostlo vždy nejkvalitnější smrkové dřevo v zemi, tzv. „loupačka“(II. kategorie) a dřevo rezonanční (I. kategorie), jehož cena třicetinásobně převyšuje běžný sortiment (až do 50 tisíc za m ). A prostý pohled z kterékoli rozhledny vám potvrdí, že právě polohy nad 1000 m jsou na centrální Šumavě „holeny“přednostně. Teoreticky vzato by tedy ve výkazech prodaného dřeva z těchto ploch mělo být –oproti nižším polohám –nejvíce obou zmíněných kategorií. A také v časech státních a vojenských lesů byly tyto sortimenty na zmíněných lokalitách vykazovány běžně ve značném množství –i z tzv. „nahodilých těžeb“(vítr, kůrovec). Bilance „Žlábkovy pětiletky“mě však šokovala. Za pět let (1995–1999) dodala např. LS Modrava přes 250 tisíc m dříví, z toho jakosti I. a II. celkem 16 m (I. kategorie 0 m !). Sousední, daleko hůře položené kašperskohorské Městské lesy vytěžily na pětinásobně menší rozloze ve stejném období 1247 m I. a II. kvality... Vysvětlení záhady, jež zatím poskytují zástupci Parku („netěží dříví kvůli zisku, nýbrž kvůli ochraně přírody“) neobstojí: vlastně připouštějí, že jsou mizernými správci státního majetku, že prodávají to nejvzácnější z něj pod cenou. A že by kůrovec (polom) kvalitu dřeva znehodnotil? Kůrovec, jak známo, žere lýko, nikoli dřevo: včasně asanovaný a oloupaný strom znehodnocen není. A polom? Buď jeho zpracování vědomě zanedbali, což je porušení zákona –a nebo jej zpracovali včas, a pak zůstane opět kvalita neporušena. Jedno je jisté: kvalitní dřevo z poloh nad 1000 m záhadně zmizelo a není vedeno jako kvalitní. Zda z možného tunelu na dříví mají či nemají pracovníci parku profit, to nevím. Objektivně to však vypadá, že už pět let pracují, ať vědomě či nevědomě, pro dřevařské akciovky. Máte nějaké jiné vysvětlení?