Rysovi na stopě

Rysovi na stopě
Author	Readers Digest výběr
Date	2009-09-14
Source	Readers Digest výběr
Genre	tisk
Respondent

Rys se pomalu zvedá na všechny čtyři. Zprvu našlapuje trochu ztěžka, ale po chvíli se dá do běhu. Jako by se nic nestalo. Ani neví, že ho před chvílí lidé chytili, uspali a nasadili mu satelitní obojek. A už vůbec netuší, že ho teď sledují na každém kroku. Rysovi jsou na společné stopě zoologové z národních parků Šumava a Bavorský les. Tak jako nezná hranice les, neznají je ani zvířata. Třeba označená rysí samice Nora žije na bavorské straně Šumavy, rys Patrik zase na české. Zejména on se jako správný kocour víc toulá, často i na druhou stranu. Jestli se po zimě potkali, možná teď Nora vychovává mláďata... Zdejší rysy sledují vědci pomocí vysílaček patnáct let. Od letoška ovšem v rámci evropského projektu Rysovi na stopě už i přes satelit, pomocí GPS navigace. Díky tomu se dozvědí mnohem víc o tom, jak a kde tahle půvabná šelma žije, jak velké je její území, kolik uloví srnců a jelenů. Zoologové sledují ale jak rysy, tak zároveň jejich kořist – satelitní obojky postupně dostalo kromě dvaceti rysů také sto srnců a přes padesát jelenů.

Jak se chytá rys

Tohle se učil Luděk Bufka z Národního parku Šumava a Jaroslav Červený z Ústavu biologie obratlovců Akademie věd České republiky od kolegů ve Švýcarsku v roce 1995. Odchytový box si postaví na starou, nepoužívanou cestu, z padlého dřeva vyrobí jakési přívodní pásy, aby rys nemohl past snadno obejít. Dovnitř ho nejspolehlivěji nalákají voňavé piliny odebrané v zoologické zahradě z výběhu od rysice. Polapené zvíře musí odborník uspat, jinak by bylo nebezpečné. Pak mu nasadí obojek, pečlivě ho změří, zváží a také mu odebere vzorky DNA pro další analýzy. Poté, co se rys probudí, vykročí zpátky do volné přírody s „chytrým“ obojkem. „Jakmile sledované zvíře vstoupí do oblasti pokryté mobilním signálem, obojek automaticky odešle SMS s informací o jeho pozici,“ vysvětluje zoolog Pavel Šustr. Tato data se uloží do počítače a zakreslí do mapy. Tak se vědci dozvědí, kudy se pohybuje, kdy se zastaví, kdy loví, ale třeba i to, kdy klesne jeho tělesná teplota, což většinou znamená jediné – že zvíře uhynulo. Stalo se to už osmkrát.

Smutná historie

Příběh rysa ostrovida v českých zemích je sice smutný, naděje na dobrý konec v něm však nechybí. Vyhráno ovšem není: pořád má dost nepřátel. „Jako všechny šelmy, i rysa lidé od- pradávna nelítostně hubili,“ připomíná biolog Jan Andreska z Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Po vydání loveckého patentu Josefa II. roku 1786 ho mohl zabít prakticky každý. Dařilo se to, pravda, pouze těm vytrvalým a znalým loveckých praktik – rys ostrovid je totiž velice plachý, navíc rychlý běžec, který se na lov vydává až za soumraku či v noci. Přesto Rysů ubývalo. Zatímco v 17. století ještě býval běžnou zvěří, v 18. století přicházejí jen zprávy o posledních ulovených kusech. V polovině 19. století se rys leda tu a tam zatoulal na Šumavu z Bavorského národního parku.

Pak přišel pokus o návrat

V letech 1971 a 1972 vypustili ochránci pět až devět šelem v Bavorském lese, v letech 1982 až 1987 pak dalších sedmnáct v oblasti dnešního Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava. Momentálně jich tu žije odhadem dvacet až čtyřicet. Jak je pro život rysích rodin typické, jen co mláďata odrostou, samec je odežene a ona se vydávají hledat nové teritorium. I šumavský rys má tendence šířit se – rysí dorostenec se občas ukáže v sousedních Novohradských horách nebo v Českém lese. Stará nenávist myslivců či touha po zajímavé trofeji však ještě nevymřela, a tak rysí odvážlivce, kteří zkoušejí obsadit nové území za hranicemi národního parku, často čeká kulka nebo nastražená železa. Stále tedy hrozí, že tahle krásná kočkovitá šelma, chráněná zákonem coby ohrožený druh, z našich lesů zmizí jednou provždy.

Pytláci bez trestu

Rysí lebky, upytlačené v různých částech země, zkoumali zoologové Jaroslav Červený a Petr Koubek z Ústavu biologie obratlovců. Během svého výzkumu v roce 2003 jich obdrželi – anonymně – 69. Na základě svých výsledků Hnutí Duha odhaduje, že za posledních dvacet let pytláci zabili nejméně 500 rysů. Oba vědce zajímal i názor veřejnosti na výskyt velkých šelem včetně rysa, proto oslovili jak myslivce ze Šumavy, severních Čech a Jeseníků, tak studenty lesnických škol. Každý desátý myslivec přiznal, že výskyt rysa v honitbách je pro něj zcela nepřijatelný. Třetina soudí, že rys působí v přírodě pouze škodu: téměř 60 procent je přesvědčeno, že ohrožuje srnčí zvěř. Devět procent dotázaných by chtělo rysa lovit celoročně. „Naprosto šokující bylo přiznání dvaceti myslivců, že už rysa ulovili, tři z nich dokonce víc než jednoho,“ konstatuje Jaroslav Červený. Sám zažil, jak lektor z Českomoravské myslivecké jednoty zahájil výuku žadatelů o lovecký lístek větou „Rys a křivé zobáky jsou úhlavní nepřátelé nás, myslivců“. V roce 2003 našli lidé nedaleko Kašperských Hor mrtvého rysího samce s vysílačkou – vědci ho sledovali dva roky. Při pitvě se ukázalo, že má v sobě kromě smrtící kulky ještě jednu, zarostlou. Ta ho ještě nezabila. Stejně dopadli další sledovaní rysi: ze čtrnácti jich pytláci zastřelili zřejmě osm – ne všechny se však podařilo dohledat. Pracovníci Hnutí Duha vypsali odměnu 50 000 korun za dopadení pytláků. Také Českomoravská myslivecká jednota vyjádřila ochotu postupovat proti členům, kteří přestupují zákon. Všichni myslivci nejsou stejní, zdůrazňují obě strany. „Žádného pytláka se ovšem zatím chytit nepodařilo,“ dodává Jaromír Bláha z Hnutí Duha.

Rysi a srnčí

A jaké ty škody na srnčí zvěři vlastně jsou? Jsou rysi opravdu nenasytní žrouti či šelmy, které loví jen pro radost? „Z dosavadních výzkumů v Pošumaví vyplývá, že vliv šelem na početnost srnčí zvěře není významný,“ tvrdí doktor Červený. „Škoda, že rys se šířil právě v době, kdy drasticky ubylo drobné a srnčí zvěře. Pro vztahy mezi ochranáři a myslivci to do budoucna nevěstí nic dobrého,“ napsal před patnácti lety Jiří Andreska ve své knize Tisíc let myslivosti. A měl pravdu. „Jen zpočátku, kdy na ně tehdy nepřirozeně početná populace srnců a jelenů nebyla zvyklá, nadělali rysi občas zbytečné škody. Teď ale díky obojku víme, že zkonzumují svou kořist do posledního kousku masa. Pokaždé, když se vydáme podle GPS navigace na místo, kde se rys déle zdržel, už najdeme jen kosti,“ líčí Pavel Šustr. Studie českých vědců potvrdila, že rys sice loví převážně jeleny a srnce, ale po určité době soužití se srnci a jeleni stanou obezřetnější a jejich populace zdravější. V lesích, kde rys „dělá pořádek“, dokonce vyrůstají kusy s mohutnějším parožím.