Strategie lži
| Strategie lži | |
|---|---|
| Author | Vladimír Just |
| Date | 2002-01-09 |
| Source | Lidové noviny |
| Genre | tisk |
| Respondent | |
Vladimír Just, publicista
Diskuse
Ve sporech občanských iniciativ a institucí od ČEZ přes vratné lahve až po Šumavu stojí reportér Ivan Brezina neomylně na straně institucí, jimž dělá PR – lhostejno, zda za peníze, či z ochoty. To, co napsal o Šumavě a o mně v LN 18. 12. v článku Strategie pomlouvání, už však hraničí s trestným činem pomluvy. Brezina mě vylíčil jako někoho, kdo byl „trapně přistižen při poškozování přírody“, vypravil se do prvních zón národního parku s manželkou na borůvky, a byl proto „pokutován“. Z jeho šumavských článků vyplývá, že na místech, která popisuje, nikdy nebyl. Oč méně je v kontaktu s realitou, o to v užším kontaktu bývá s institucemi, jejichž zájmy hájí. Jde například o doslovné formulace bývalého normalizačního redaktora ČT, nyní tiskového mluvčího NP Šumava. Tak tedy: místopřísežně prohlašuji, že jsem nikdy v žádné rezervaci neutrhl ani borůvku, a už vůbec jsem nebyl za něco takového pokutován.
Chtěl jsem mít jasno
Ještě počátkem roku 1999 označili správci parku informaci o načerno vykácené části chráněné Jezerní slati za „úplnou blbost“. Podle Breziny to ovšem „čestně přiznali“. Dodnes nejsou schopni doložit, jak je možné, že jim nezákonně prodané dřevo nikde nepřebylo ani nescházelo. A tak teprve když se věci chopí vyšetřovatel, úředníci vše „obratem čestně“ přiznávají. Chtěl jsem mít tehdy jako autor trestního oznámení jasno a vypravil jsem se na Jezerní slať spočítat pařezy. Když jsem byl u stopadesátého, vyskočil z křoví zelený mužík s vysílačkou, přivolal jiné, ti zase jiné, černé (zasáhlo osm dospělých lidí ve třech autech). Byl jsem obviněn těmi, které jsem právě usvědčil, z „neoprávněného vstupu do první zóny“. Já i má žena, která si utrhla snítku borůvčí (12 borůvek) na zdevastované neoznačené pasece, v níž by ani největší optimista neviděl „nejpřísněji chráněnou první zónu“. Brezinova teze, že se „propagandisté snaží vyrobit zloděje z okradeného“, vychází z omylu, že ukradené stromy jsou soukromým majetkem úředníků. Okradeni jsme my všichni a logicky prvním podezřelým je ten, kdo zanedbal správu cizího majetku, kryje zloděje, odmítá vydat dokumentaci a celý tunel bagatelizuje. Na Šumavě dávno nejde o spor úzce odborný, ten už za nás vyřešil nestranný pohled mezinárodních organizací, který náš lesní závod označil za odstrašující příklad „parku jen na papíře“. Jde o problém trestněprávní a občanský. Podle Breziny trpím „paranoidním viděním světa“, interpretuji šumavský problém jako „spiknutí agentů bývalé StB“. Tak vykládá nelibost, že z mých (i jeho) daní je ve vrcholné ochranářské organizaci placen člověk, který třiadvacet let pracoval v řídících funkcích jisté zločinecké organizace a v útvaru ředitele NP v 90. letech vyhazoval nepohodlné. Nyní našel major StB mocného ochránce v neohroženém reportérovi lechtivého časopisu...
P. S. Po odeslání článku o korupčním chování ministra Kužvarta jsem zjistil, že si ministr u generálního ředitele ČT stěžuje na jediný ekologický investigativní pořad v zemi. Proč? Inu proto, že soustavně poukazuje na Kužvartem kryté praktiky kradení dřeva v NP. Kamera Nedej se dokonce přistihla v akci starostu, který nezákonně pokácel osamělý smrk bránící mu v rozhledu při střelbě. Dovolávat se za těchto okolností „protestu starostů“ proti takovému pořadu má cenu zakejhání potrefené husy.
