Stromy na Šumavě a ve Vysokém

Stromy na Šumavě a ve Vysokém
Author	Zdenko Pavelka
Date	1999-10-14
Source	Právo
Genre	tisk
Respondent

Salon

K věci

Na předcházející straně uzavíráme diskusi o kácení stromů na Šumavě. I těch několik příspěvků, které jsme ve známé věci zveřejnili, dokládá, že se ve sporu střetávají dvě koncepce – obě jsou technologicky možné, ale nemohou se uskutečnit zároveň a není možné je vtěsnat do nějakého kompromisu. Jestli ta zvolená cesta bude správná, ukáže se až za padesát, sto let, z dnešních účastníků sporu se potvrzení či vyvrácení názoru nejspíš žádný nedožije, v horším případě ani stromy.

Během tohoto léta se ve Vysokém nad Jizerou odehrál příběh v lecčem podobný. Ve Vysokém mají pěkný park založený v roce 1885 místním Okrašlovacím spolkem, s léty byl ošetřován lépe či hůře, ale přežil a před časem se zastupitelé rozhodli, že se o něj postarají důkladně. Státní fond životního prostředí počítá s tím, že obce na podobné věci peníze dávají dohromady těžko, a tak jim formou dotací pomáhá financovat obnovu parků a zelených ploch. Příslušná směrnice ovšem určuje, na co přesně takové peníze jsou určeny. Pro ilustraci: Není za ně možné kupovat cement nebo asfaltovat cesty. Okresní úřad peníze přislíbil, projektantka vypracovala projekt, mohlo se začít kácet a sázet. Nezačalo, protože některým vysockým občanům zavrtalo hlavou, proč se má kácet tolik.

Příběh pokračoval zpochybněním projektu na jednání zastupitelstva a založením občanského sdružení pro ochranu městského parku ve Vysokém. Toto sdružení se stalo zástupcem občanů a na jeho návrh zastupitelé k dosavadní odborné expertíze, která vycházela z projektu a fakticky ospravedlňovala kácení, objednali u jiné, sdružením navržené instituce expertízu novou, která místo radikální obnovy (rozuměj kácení a výsadby včetně jiného dispozičního řešení některých partií) doporučila výběrové ošetření jednotlivých stromů a zachování všech základních prvků parku v dnešní podobě.

Zase pro ilustraci: Původní projekt počítal s vykácením 132 stromů, oponentní posudek navrhoval vykácení 67 stromů, podle posudku druhé instituce park potřebuje k ozdravění vykácet pouze 26 stromů (z celkem téměř 400 projektem evidovaných). Rovněž ilustrační jsou v prvním posudku některá zdůvodnění pro kácení stromů, které druhý posudek doporučuje ponechat a případně ošetřit: javor klen – jeho vitalita je snížená, po estetické stránce je velmi špatný; jasan ztepilý – protože vitalita a estetická hodnota jsou velmi nízké, kácení doporučujeme; topol osika – má suchá spodní patra koruny. Je neperspektivní a neestetický – doporučujeme skácení. Rozdíly v obou posudcích jsou samozřejmě bohatší, zejména pokud jde o skupiny stromů, pro ten druhý je charakteristická věcnost, citované ošemetné estetické argumentaci se zcela vyhýbá.

Ještě jedna ilustrace, byť zavdává podnět ke spekulacím: Rozpočtové náklady na odstranění jednoho stromu se v tomto příběhu pohybují v až desetitisícových částkách, ta nejvyšší dosahuje 26 300 Kč. O cenách za nové stromy a za jejich výsadbu nemluvě.

Letní příběh vysockého parku skončil jednomyslným hlasováním zastupitelstva, které vybralo šetrnou variantu rekonstrukce parku, byť s rizikem, že si o nějaké dotaci můžou nechat zdát (i když právě případný příští postoj okresního úřadu může posílit či vyvrátit uvedenou spekulaci).

Šumava nemá výhodu parku ve Vysokém. Její stromy se (zatím) nečíslují jako ve vysockém parku. Diskusi o osudu šumavských lesů uzavíráme proto s jistou rezervou. V této chvíli se zdá, že obě strany – Správa NPŠ i odpůrci jejího způsobu řešení – snesly všechny dostupné argumenty. Smysl není v jejich opakování. Vysocký příklad je o nalezení argumentu, který spor vyvede ze slepé uličky, jak ji popsal na předcházející straně novinář Radovan Holub, a rozhodne. Kdo ho najde pro Šumavu?

Nápověda: Vysockou městskou zeleň posoudili z podnětu občanského sdružení a na žádost zastupitelstva zaměstnanci Botanického ústavu Akademie věd České republiky. Hodnověrnost jejich posudku zaručovala nezávislost – nezávislost na sdružení, zastupitelstvu, okresním úřadu i Státním fondu životního prostředí. Vysocké zastupitelstvo tuto nezávislost využilo, možná především proto, že jednalo rychle, se vyhnulo tomu, aby spor přerostl do osobního napadání, a o spekulacích se odmítlo bavit.