V době postprivatizační

V době postprivatizační
Author	Miloš Kužvart
Date	2002-01-18
Source	Hospodářské noviny
Genre	tisk
Respondent

Od prvních dnů roku 2002 se ukazuje, že problémů, na které bude česká společnost narážet, je dlouhá řada (nejen to, že jako na potvoru v lednu padá sníh a mrzne). A také, že bude muset v příštích letech čelit mnohem silnějším útokům proti ochraně přírody a snahám využít toho, co v této zemi zbylo cenného k „doprivatizaci“. Mám na mysli fakt, že po (podle některých ekonomů standardní) privatizaci z počátku 90. let již nyní s výjimkou energetiky a pár firem vlastně už není co privatizovat. Jediné, co zbylo, jsou přírodní hodnoty. A mám pocit, že první letošní kauza směřuje právě k nim. Na první pohled ekologicky zaměřený poslanec KDU-ČSL Libor Ambrozek navrhl rozdělit Správu Šumavského národního parku na dva subjekty: Na samotnou správu, která by vykonávala státní správu, a na obecně prospěšnou společnost (OPS), která by nakládala s majetkem. A jsme u jádra věci: Obecně prospěšná společnost by byla jen minimálně řiditelná a ve velmi malé míře ovlivnitelná státem. Pokusím se nastínit scénář toho horšího děje: OPS Šumava, která bude mít převedeny lesy (majetek, o který se na Šumavě hlavně jedná), bude určitou dobu pracovat a postupně obměňovat členy správní rady, což už stát nemůže nijak ovlivňovat. Poté se ukáže, že správní rada začala s majetkem nedovoleně podnikat a že dochází k tunelování. Stát zareaguje tím, že navrhne zrušení OPS, která se vymkla kontrole a porušuje zákon například tím, že příjmy používá v rozporu se zákonem nebo provozuje doplňkovou činnost (rozsah ani druh takovéto činnosti není předem omezen a přestože by třeba směřovala proti zájmům ochrany přírody, nebylo by možné ji zakázat). Není to nereálný scénář. Vždyť víme, co všechno chtěla a chce jedna společnost s ručením omezeným na Šumavě provozovat. Nakonec soud časem (a může to trvat dlouho) rozhodne o zrušení OPS, ta přejde do likvidace a přednostně budou uspokojeny pohledávky věřitelů, které – jak je v kraji zvykem – mohou být i uměle vytvořené úmyslnými kroky odcházející správní rady. Pokud z majetku nakonec ještě něco zbyde, může tento zbytek dostat stát zpátky. Upozorňuji, že žádný z uvedených kroků není trestný, vše se odehrává v rámci platných zákonů a nikdo nebude pohnatelný před soud. Tento pokus KDU-ČSL jako by odstátnit velký majetek mně velmi připomíná první polovinu 90. let, kdy došlo k akcionalizaci podniků Povodí. A živě si vzpomínám, jak současná vláda uvedla (pomocí zákona, který naštěstí byl přijat) věci na pravou míru. Vznikly státní podniky Povodí, které stát mnohem lépe kontroluje a řídí. Otázkou zůstává, proč ti, kterým tolik záleží na oddělení hospodaření s majetkem a státní správy, nenavrhují vznik státního podniku, který by se zabýval managementem parku, který by hospodařil s majetkem. Asi proto, že státní podnik – podle platných zákonů – je instituce, jejíž tunelování je sankcionováno vysokými tresty odnětí svobody. Naopak u obecně prospěšné společnosti se všichni mohou tvářit jako slušní, bohabojní lidé, ale výsledek nakonec zůstane stejný: O Šumavu jako národní park tato země na počátku 21. století přijde. Stále jsem otevřený diskusi o věcných problémech vzniku OPS. Ostatně návrh na její ustavení byl přijat pouze hlasy KDU-ČSL a ODS, proti jsou jak starostové obcí na území parku, tak někteří zastupitelé Plzeňského a Jihočeského kraje. Byl bych velmi rád, aby každý ze zákonodárců, který nakonec bude nějakým způsobem hlasovat o tom, kam se bude Šumava ubírat, velmi dobře věděl, jaké riziko pro Šumavu vznik OPS znamená. To riziko je evidentní a rozhodovat o něm budou poslanci a senátoři. Jejich odpovědnost je obrovská.

Autor je ministr životního prostředí