Vláda ČR o územním plánu Šumavy
| Vláda ČR o územním plánu Šumavy | |
|---|---|
| Author | Václav Treml |
| Date | 1994-01-20 |
| Source | Klatovský deník |
| Genre | tisk |
| Respondent | |
Redakce Týdeníku Klatovska mě požádala o informaci o územním plánu Šumavy, který v květnu loňského roku schválila vláda České republiky. Jeho přijetí prošlo téměř bez povšimnutí, přestože se jedná o dokument, který bude zásadně ovlivňovat další život na Šumavě.
Impulsem ke zpracování nového územního plánu Šumavy (původní byl schválen vládoujiž v r. 1969) byla v polovině osmdesátých let potřeba vytvořit komplexnější územní dokument, který by umožnil rozvoj všech funkcí v území při zachování jeho přírodních hodnot. Toto pojetí územního plánu bylo ještě více zdůvodněno po roce 1989.
Za hlavní cíle si územní plán určil stabilizaci a rehabilitaci osídlení a sídel, které jsou rozhodujícím faktorem pro další rozvoj území.
Stejnou důležitost má i ochrana životního prostředí a zejména přírodních hodnot. Z toho vychází i předpoklady ekonomického rozvoje území, kde má rozhodující význam funkce rekreační.
Řešení územního plánu se nesoustřeďuje pouze na území Národního parku nebo chráněné krajinné oblasti, ale zahrnuje i podhorské části okresů Klatovy, Prachatice a Český Krumlov o celkové rozloze přes 2,5 tisíce kilometrů čtverečních s více než 62 000 obyvatel.
Z demografických rozborů lze předpokládat, že počet obyvatel se zde podstatně nezmění (uvažovaný přírůstek je v rozpětí 2 až 7 tisíc obyvatel do roku 2010). Na stabilizaci obyvatel negativně působí i to, že téměř polovina ze 300 sídel nemá ani 50 obyvatel. Změnit tento trend může zlepšení obytného prostředí sídel tak, aby odpovídalo předpokládanému životnímu stylu obyvatel. Důležité je, aby nová výstavba umožňovala rozvoj živností, řemesel, poskytování rekreačních služeb, a pomáhala tak i zlepšovat existenční podmínky obyvatel. Územní plán považuje za rozhodující podporovat rozvoj podhorských částí, které mohou těžit i z polohy v předpolí Národního parku.
Ukazuje se, že území Šumavy má ještě rezervy v možnostech rozvoje zařízení cestovního ruchu a rekreace. Ve výhledu k roku 2010, pro který je územní plán zpracován, se vychází z optimální denní návštěvnosti asi 160 000 osob, což představuje oproti jiným horským oblastem pouze asi 1/4 zatížení. Cílové řešení počítá s možným přírůstkem 16 000 lůžek v ubytovacích zařízeních (v r. 1990 jich zde bylo 54 000). Doporučuje se především podporovat jejich rekonstrukce a zkvalitňování a výstavbu menších ubytovacích zařízení na střední úrovni (např. ubytovací hostince, penziony).
Zlepšení podmínek na Šumavě úzce souvisí i s dopravními problémy. Územní plán preferuje tři hlavní přístupové koridory ve směru Železná Ruda, Povydří a Vimperk – Strážný, doplněné podélným propojením Šumavy při okraji horské části. Předmětem velké diskuse bylo obnovení silničního propojení Hartmanice – Železná Ruda a zpřístupnění dalších území.
Ukazuje se, že v cestovním ruchu bude nutné poskytovat komplexní služby. Územní plán proto nepočítá s budováním dalších rozsáhlých sportovně rekreačních areálů, ale doporučuje zejména dokompletovat a zkvalitnit již existující. V Národním parku se uvažuje o omezeném budováním těchto zařízení pouze v nejbližším zázemí sídel. Je samozřejmé, že celá koncepce je především na území Národního parku podřízena ochraně přírodního prostředí. Územní plán se odmítavě postavil k další možnosti výstavby vodních nádrží na Šumavě (zde lze uvést např. nádrže Rejštejn, Stodůlky, Český Krumlov a další). Podle přírodních hodnot bylo celé území rozděleno do tří kategorií, z nichž 1. odpovídá nejhodnotnějším zónám národního parku. Podle těchto kategorií se diferencovaně přistupuje jak k ochraně krajiny, tak i k možnostem dalšího využívání a rozvoje.
Protože je územní plán komplexním dokumentem, nezapomíná ani na další problémy území. Zde je možné uvést např. otázky dalšího zemědělského využívání, hraničních přechodů, problematiky odpadů atd.
Návrh, který předložil autor územního plánu Šumavy pan Ing. arch. Cingroš, byl před schválením složitě projednáván a konfrontován s představami obcí, státní správy a dalších partnerů v území.
Byly porovnávány i rozvojové tendence na rakouské a bavorské straně Šumavy. Zásadní stanoviska prosazovali především zástupci ochrany přírody a správa Národního parku. Vládou schválený územní plán je kompromisem mezi představami autorů a jejich oponentů. Ostatně obtíže, které jeho dokončení provázely, rozdílné představy obcí, zástupců ochrany přírody, nejsou pouze „šumavským specifikem“.
V obdobné situaci je dnes například i územní plán Krkonoš, který byl dokončen před nedávnem.
Přestože územní plán v důsledku uvedených potíží nedal odpověď na všechny územní problémy Šumavy (některé byly odsunuty) tak, jak se očekávalo při jeho zadání, je jediným koncepčním a navíc schváleným dokumentem pro úvahy obcí, státní správy i jednotlivců o dalším využití a rozvoji tohoto území.
Závěrem chci ještě zdůraznit, že územní plány se zpracovávají pro konkrétní území a jeho obyvatele. V případě jejich schvalování se vychází z místních představ a požadavků a řešení je nutné v lokální či regionální úrovni dohodnout. Proto naplňování a prosazování zásad a koncepcí územního plánu je věcí především lidí, kteří zde žijí. Územní plán jim poskytuje zákonnou oporu.
RNDr. Václav Treml
