Ze sběratele šumavských písní byl málem švec

Ze sběratele šumavských písní byl málem švec
Author	Petr Kubát
Date	2009-04-15
Source	Mladá fronta Dnes
Genre	tisk
Respondent

Patřil k nejvýznamnějším sběratelům jihočeských a šumavských lidových písní v první polovině 20. století. A desítky z nich pro nás zachránil před zapomenutím v hodině dvanácté. Před pár dny uplynulo přesně 65 let od úmrtí Karla Weise, hudebního skladatele a folkloristy.

Narodil se 13. února 1862 v Praze v rodině kováře. Hudební talent Weise zavedl na pražskou konzervatoř. Zde studoval lesní roh a housle. Ve třetím ročníku byl však vyloučen. „V nemilosti mne propustili, doporučili mi, abych se učil ševcem, dokud je čas. Tak jsem se ve svých šestnácti letech octl krásně na ulici,“ zavzpomínal později Weis. Zásluhou houslisty Františka Ondříčka však absolvoval varhanickou školu a soukromě studoval skladbu i u Zdeňka Fibicha. Již za studií začal komponovat. Jeho úsilí nejprve ocenili Johannes Brahms a Antonín Dvořák, záhy dokonce i stárnoucí Bedřich Smetana. Na počátku 20. století složil své nejznámější dílo, kontroverzní operu Polský Žid. Ta mu svým německým libretem v Čechách silně znepříjemnila život, zatímco v zahraničí sklízela úspěchy. Po četných úspěších světových a mnohých zklamáních českých se Weis ve dvacátých letech obrátil k folkloristice.

Poprvé navštívil Šumavu v roce 1920. Duše krajiny zcela rozhodla o jeho dalším životním poslání. Začal pravidelně pobývat ve Stachách, Zdíkově, na Třeboňsku nebo na Blatech a sbírat stovky lidových písní. Ty shrnul do patnáctisvazkové sbírky Český jih a Šumava v písni. Její první díl vyšel roku 1928 a sklidil nadšení u odborné i laické veřejnosti. Weis totiž skladby doplnil klavírními doprovody, zajímavými komentáři, národopisnými studiemi a postřehy. Ctitel jižních Čech zemřel 4. dubna 1944.