http://sumava-corpus.narra.eu/api.php?action=feedcontributions&feedformat=atom&user=Admin 2026-04-14T16:06:13Z Příspěvky uživatele MediaWiki 1.24.2 http://sumava-corpus.narra.eu/index.php?title=%C5%A0umava_um%C3%ADraj%C3%ADc%C3%AD_a_ohro%C5%BEen%C3%A1,_2008,_P%C5%99edmluva&diff=103075 2015-09-13T10:52:49Z

<p>Admin: Založena nová stránka s textem „{{PrefBankArticle |Title=Šumava umírající a ohrožená, 2008, Předmluva |Author=Jan Stráský |Date=2008 |Source=Martan, P.: Šumava umírající a oh…“</p> <hr /> <div>{{PrefBankArticle<br /> |Title=Šumava umírající a ohrožená, 2008, Předmluva<br /> |Author=Jan Stráský<br /> |Date=2008<br /> |Source=Martan, P.: Šumava umírající a ohrožená<br /> |Genre=odborná<br /> |Respondent=<br /> }}<br /> Šumava se dostává na televizní obrazovku, do rozhlasu i na stránky novin a časopisů příliš často nikoliv s pozvánkou do našeho nejrozsáhlejšího pohoří, jehož tradiční a příslovečná tajemnost se čtyřiceti lety uzávěry jen umocnila, ale jako místo sporů o stupeň a způsob ochrany zdejší přírody. Odborná veřejnost je rozdělena a její polemika často zůstává za hranicemi širšího vnímání. Laická veřejnost je rovněž rozdělena, ale v duchu doby vznikají jen hnutí na ochranu přírody a nikoliv hnutí na ochranu práv člověka. Ta ovšem plnoprávně zastupují starostové obcí – a v Národním parku Šumava jich je hned dvacet dva, což je mezi parky docela unikát, o od svého vzniku i krajské samosprávy. Z Prahy také občas zasáhnou, ale musím uznat, že na vylidněné Šumavě je málo voličů. Místní a krajské samosprávy se opírají o zákonnou povinnost dbát o rozvoj svých území nebo obcí a hospodárnou správu svého majetku a trvale dokládají, že důsledky zvolených ochranných opatření jim v plnění těchto povinností brání.<br /> <br /> Dá se tento vleklý rozpor vyjádřit jednoduše? Pokusme se o to, i když riskujeme napadení ze zjednodušení. Soudím, že u nás stále ještě převažují lidé, kteří chápou územní ochranu přírody (nikoliv ovzduší a vody, kterou bylo třeba po roce 1989 rychle zintenzívnit, tak se i stalo a určitě je dále co zlepšovat) jako ochranu současného stavu přírody. Mezi nimi jsou stále ještě mnozí, kteří osobně nebo občansky pociťují provinění za dvě socialistické generace, za jejichž života a s jejichž přičiněním či přihlášením se k zájmu rychlého ekonomického rozvoje, se na ochranu přírody příliš nedbalo. Připomeňme, že hlavními tématy „antisocialistických sil“ před rokem 1989 byla v posledních patnácti letech lidská práva a po celou dobu ochrana přírody. Soudím, že si mnozí ještě nevšimli, že „ochrana přírody“ (část jejích profesionálů a zanícených amatérů) zvolna aspiruje k dalšímu cíli, který si zaslouží a také vyvolává široké – ale většinou jen úzce odborně artikulované – diskuse: zlepšení přírodního stavu území. Kdo by si nepřál zlepšení čehokoliv?<br /> <br /> V našem případě má jít o zlepšení přírodního stavu území Šumavy. Byla v roce 1989 v zuboženém stavu: plná zbytků opuštěných a zrušených vesnic, zalidněná zlomkem počtu obyvatel, které původně živila, závislá na dotovaném zemědělství a dřevařství, příroda však byla i proto v lepším stavu než v mnohých jiných částech naší země. Zemědělství v původním rozsahu prodělalo neukončenou transformaci, ale dlouhodobě neuživí tolik lidí jako před rokem 1989, natož pak před druhou světovou válkou. Byla přijata myšlenka zřídit na tomto území park, poněvadž hlavním dohlédnutelným způsobem obživy bude turistika a cestovní ruch, pro což je třeba uchovat krásnou přírodu a postupně hledat rovnováhu mezi počtem obyvatel, návštěvníků a ochranou přírody. Jenže Šumava nabyla ve stavu, který by mohl splnit ambice ochránců přírody na vysoký standard národního parku. Bývala to kulturní krajina s nedlouhou, ale usilovně udržovanou tradicí hospodářských lesů, mezi nimi jsou menší plochy trvalých (rašeliniště a mokřiny) a nahodile pozůstalých zbytků původní, člověkem nepřetvořené přírody. Proto se rozpoutal trvající boj ze Šumavy národní park v co nejkratším čase udělat. Orgány ochrany přírody a Správy NP Šumava byly vybaveny pravomocemi, aby mohly usilovat nikoliv jen o ochranu toho, co z původní přírody na Šumavě zbylo, ale o co nejrychlejší „zlepšení současného stavu“.<br /> <br /> Zeptejme se znovu: kdo si to může nepřát? Asi především ti, kdo z „minulého stavu“ žili. A tak se emotivně útočí na „lesní podnikatele“, kteří zákeřně touží po té miliardě korun ročně za dřevo, které se podle platných zákonů nemá těžit, ale má se nechat v „zájmu zlepšení přírodního stavu“ na místě zetlít. Ačkoliv nevím, zda panuje shoda o tomto rozhodnutí, ba ani nevím, zda byla někdy hledána, neurčuje toto rozhodnutí můj vztah k „šumavské problematice“ ani v nejmenším a jsem rád, že to platí i o autorovi předkládaného textu. Jenže musím hned nepokrytě potvrdit, že libovolná cesta a rychlost „zlepšení přírodního stavu“ už nemůže být lhostejná obyvatelům ani návštěvníkům tak rozsáhlého území, jakým je Národní park Šumava. Za jistou hranicí poskytování priorit přírodě (i člověk je součástí přírody a má své právo a přímo oboustrannou nutnost být v interakci s okolní přírodou) se přírodní území stává nejprve nekulturní, pak neobyvatelné a nakonec nepřístupné. Tam jsme přece před několika staletími začali.<br /> <br /> Střet o rychlý přechod k bezzásahovosti na velkých plochách, kde člověk nebude nijak zasahovat a ponechá tato území síle samu sebe regulující přírody, není sporem o to, zda to je či není možné (i když je v tom i pro odborníky skryto mnoho otazníků) a dokonce ani o to, zda to je či není dobré (ten by se musel vést s nastolením zcela jiných témat a tak se dosud nečiní), ale sporem o tempo a způsob, jak tento proces a jak dlouhou dobu řídit. Tento spor trvá na Šumavě již téměř dvě desetiletí. Přibývá suchých lesů zlikvidovaných kůrovcem, vede se boj o každou cestu, po níž se návštěvník bude moci napříště pohybovat, televizní epizoda s naší světovou mistryní K. Neumannovou je jen úsměvnou, i když ve světě, kde cesta už není chápána jako zděděné dílo našich předků, jistě rozpornou ilustrací. Obava ze „zlatého broučka“ modeluje diskuse od šumavské hospody až po vědecká pracoviště. Ne ovšem tam, kde se „zlatý brouček“ vnímá jako kýžený průkopník nedočkavě prosazované „bezzásahovosti“, jako byl před více než sto lety šálivě vnímán coby nositel dlouhodobé obživy šumavských horalů.<br /> <br /> Převážná část probírané problematiky v dalším textu je lesnická. Vnímám ji jako nabídku, že lesní hospodář – který i dříve musel a uměl respektovat měnící se poptávku – se dovede vypořádat se zakázkou učinit z lesa hospodářského les bez lidských zásahů, tedy prales. Nemá-li být výsledek ledajaký, ale probíhající stále za lidské přítomnosti a pro lidskou radost, vidí to jako dlouhodobý proces, plný práce – a člověka maně napadá, že prosazovaný postup překotného vyhlašování bezzásahových území je ten nejlenivější, jaký se nabízí. Autor mluví téměř neustále o lese, ale je cítit, že o něm mluví i z pozice obyvatele a návštěvníka, který má jiný časový horizont než snový zastánce co nejrychlejšího vzkříšení šumavského pralesa, jehož zbytky naposledy viděl A. Stifter a oplakal K. Klostermann. Odborné argumenty nechme diskusím, které by tato kniha měla a mohla vzbudit. Širší souvislosti jsou jen naskicovány, za to s mrazivou a alarmující jasnozřivostí. Pokud autor na jednom místě – poněkud ironicky – poznamenává, že vývoj směřuje ke stavu, kdy všichni obyvatelé Šumavy budou jen pokojskými, může bezděky črtat tu lepší variantu. Pokojské – stejně jako již dnes kuchaři – budou na Šumavu dojíždět z vnitrozemí, pokud do pokojů na Šumavě bude chtít nebo moci někdo vůbec přijet. Ale může být ještě hůř: rudimenty starých sídel dál zarůstají, obyvatel Šumavy nepřibývá a mezi návštěvníky Šumavy roste počet těch, kteří se proženou několika uvolněnými cyklostezkami, poberou prospekty v infocentrech a večer odjedou do svých bytů s opravdu velikými televizními obrazovkami, aby ráno stačili squash nebo s dětmi akvapark, což do pralesní Šumavy určitě nepatří. Nanejvýš se jednou podívají na nekonečné plochy hnědého lesa, ale příští víkend si zas vyberou les zelený. Na Šumavu čím dál méně jezdíme prodlévat, poněvadž v prodlévání nás již v dnešním stavu zneklidňuje. Posuďme sami nad následujícím textem, zda toto zneklidnění nemá řešení: není však tak pseudoromantické, nýbrž pracné, trpělivé a pokorné.<br /> <br /> PhDr. Jan Stráský</div>

Admin http://sumava-corpus.narra.eu/index.php?title=%C5%A0umava,_Bavorsk%C3%BD_les_%E2%80%93_Pr%C5%AFvodce,_1991,_%C3%9Avod&diff=103071 2015-09-13T10:52:48Z

<p>Admin: Založena nová stránka s textem „{{PrefBankArticle |Title=Šumava, Bavorský les – Průvodce, 1991, Úvod |Author=Ladislav Řežáb |Date=1991 |Source=Šumava, Bavorský les – Průvodc…“</p> <hr /> <div>{{PrefBankArticle<br /> |Title=Šumava, Bavorský les – Průvodce, 1991, Úvod<br /> |Author=Ladislav Řežáb<br /> |Date=1991<br /> |Source=Šumava, Bavorský les – Průvodce, historické pohlednice<br /> |Genre=průvodce<br /> |Respondent=<br /> }}<br /> Dostává se vám do rukou další průvodce nakladatelství Kletr z edice Šumava bez opony. Záměrem průvodců této edice je popisovat Šumavu a Bavorský les jako jeden kompletní region. Z důvodu rozdílného vývoje na obou stranách hranice v minulých desetiletích není možné zatím tento záměr zcela splnit, je nutno respektovat dosti podstatné odlišnosti obou zemí. Kromě odlišností ekonomických, které se, co se týče chodu dlouhodobých dějin, asi brzy vyrovnají, jsou zde však ještě odlišnosti technického charakteru, např. zcela jiné značení turistických tras. Ještě dlouho budou, i před vážně diskutovanou myšlenku konfederace Evropy, existovat státní hranice, které lze přecházet pouze na hraničních přechodech. V srpnu r. 1991 byl otevřen přechod pro pěší a cyklisty na Bučině mezi Kvildou a Finsterau, ve fázi konečného jednání je přechod za Svatou Kateřinou, uvažuje se též o pěším přechodu na Ostrém. Pro zajímavost uvádíme, že v Čechách můžete zaplatit za neoprávněné překročení hranic až 500 Kčs, v Bavorsku dokonce až 5000 DM, ve výjimečných případech dokonce 10000 DM.<br /> <br /> Průvodce popisuje velice rozsáhlé území, které navíc ne české straně prochází bouřlivým vývojem. Předem se omlouváme za určité nepřesnosti jak subjektivního, tak objektivního charakteru. Prosíme vás o toleranci a žádáme vás o upozornění na odlišnosti publikovaných faktů od skutečného stavu. Průvodce si neklade nároky na úplnost, je otevřen dalším, zejména aktuálním informacím. Na úkor všeobecné části, která byla podrobně popsána v průvodcích Olympia, chtějí autoři čtenářům poskytnout nejčerstvější informace o Šumavě.<br /> <br /> V průvodcích bývá zvykem zveřejňovat pravidla pro pohyb na horách. My si dovolíme pouze v úvodu ve stručnosti apelovat, abyste byli slušní a ohleduplní k přírodě i k ostatním návštěvníkům. Pohlednicemi jsme chtěli navodit pocity trochu zapomenuté minulosti, vy se kochejte krásami současné Šumavy a v klidu vstřebávejte nové dojmy z největšího a asi i nejkrásnějšího krajinného celku v Čechách. Začali jsme vyznáním Karla Klostermanna horám, úvod uzavřeme slovy nového českého arcibiskupa Vlka.<br /> <br /> „Nelze žít z toho, co bylo. Musíme se přestat ohlížet zpět, žít z minulosti a nechat se oslavovat. Je nutno žít přítomný okamžik a neprohospodařit kapitál zkušeností z minulosti, který jsme získali.“</div>

Admin http://sumava-corpus.narra.eu/index.php?title=Krajem_Lipna,_1980,_P%C5%99edmluva&diff=103072 2015-09-13T10:52:48Z

<p>Admin: Založena nová stránka s textem „{{PrefBankArticle |Title=Krajem Lipna, 1980, Předmluva |Author=Jiří Záloha |Date=1980 |Source=Záloha, J.: Krajem Lipna |Genre=průvodce |Respondent= }…“</p> <hr /> <div>{{PrefBankArticle<br /> |Title=Krajem Lipna, 1980, Předmluva<br /> |Author=Jiří Záloha<br /> |Date=1980<br /> |Source=Záloha, J.: Krajem Lipna<br /> |Genre=průvodce<br /> |Respondent=<br /> }}<br /> Krajina kolem Lipna je pro účely této publikace vymezena územím, které na jedné straně obepíná státní hranice s Německou spolkovou republikou a s Rakouskem v úseku mezi Lenorou a Vyšším Brodem a na druhé zhruba silnice vedoucí z Lenory do Volar, dále do Horní Plané, Černé v Pošumaví, Frymburka a končící ve Vyšším Brodě.<br /> <br /> Kolem dokola hory a lesy, uprostřed široká hladina přehradního jezera, tu a tam městečko, vesnice, chaty, samoty. Při levém břehu jezera se vine silnice. Několik průmyslových závodů a stavebních památek, zemědělské objekty. Domácí lidé, rekreanti. Prostě krásný kout české země – to je krajina kolem Lipna. Kdysi zapomenutá, chudá a ponurá, dnes všude známá, vyhledávaná, nepoměrně bohatší. A jasnější a veselejší.<br /> <br /> Lipenská krajina nám však poskytuje mnohem víc, než krásu přírody, starodávné památky a svědectví práce a schopnosti lidí naší epochy. Pobyt v ní nám totiž dává také pocit klidu a jisté odloučenosti od našeho přetechnizovaného způsobu života, od života v pěkných, ale příliš zalidněných sídlištích, od dopravního ruchu a dalších rušivých faktorů, které činí náš život uspěchaným a nevyrovnaným. Vyvolává v nás touhu po prožití dní a týdnů, nebo alespoň jen chvilek skutečného odpočinku pro nabytí rovnováhy a spokojenosti. Zde platí dvojnásob básníkova slova, že k pocitu dokonalého štěstí postačí zeleň přírody kolem nás a modré nebe nad hlavou. A přidejme, že je k tomu vítána i hladina vod pod pásmem namodralých hor, čeřená drobnými vlnkami a mizející kdesi v dálce. Potom někdy stačí zavřít oči a představit si všechnu tu krásu pohromadě, pohrát a polaskat se se vzpomínkami na tento kraj. Kdo by odolal!<br /> <br /> Zde civilizace ovšem nekončí. Žijí tu stejně jako jinde pracovití a skromní lidé, kteří dobře vědí, že jejich místo v tomto kraji není ani výsadou, ani obětí, ale samozřejmostí, jako život kohokoli kdekoli jinde. Příroda a životní podmínky v těchto končinách je však naučily být skromnějšími a obětavějšími, protože jinak by zde neobstáli.<br /> <br /> Uplynulo již příliš mnoho času od dob, k nimž může dosáhnout lidská paměť anebo svědectví starých písemností, aby připomenuly okolnosti, za kterých do této krajiny přišli první lidé. Výsledky jejich práce a snah dalších generací zčásti již přikryl čas milosrdným zapomněním a příroda svými bezpočetnými přeměnami. Na zapomnění měla svůj podíl i sama společnost, dědici dědiců oněch průkopníků, zprvu svou lhostejností a později uskutečněním svých představ o bohatším a šťastnějším životě, o jakém předcházející pokolení mohla pouze snít. Stali jsme se svědky jedinečných přeměn krajiny. Místa, kde život neměl perspektivy, odpočívají pod hladinou jezera, a jiná, která stála za to, aby je člověk neopustil, jsou plná ruchu a tvůrčí práce, vzkvétají a rozvíjejí se jako nikdy předtím. Tytam jsou skrovňoučké životní podmínky zdejších obyvatel. Dobré pracovní příležitosti a všestranná péče o zajištění spokojeného života v naší době zcela smazaly rozdíly v životní úrovni někdejších hraničářů a obyvatel vnitrozemí. Život se vydal jiným směrem než jakým kráčel před staletími a vlastně ještě do poměrně nedávné doby.<br /> <br /> Ale nebuďme k sobě nespravedliví. Nezapomněli jsme přece tak docela na všechno a hlásíme se ke všemu kladnému a pokrokovému, co nám minulost odkázala. Vážíme si uměleckých a historických památek, které zde byly a zůstaly, ctíme díla známých i neznámých umělců – řemeslníků, těšíme se z přírodních krás, pro které tak doslova neplatí naše měřítko času, a radujeme se z lidského hemžení, jež zde nastává s příchodem každého léta, prázdnin a dovolených.<br /> <br /> Buď proto vítán každý, kdo v dobrém přicházíš. A až odejdeš, vzpomínej.</div>

Admin http://sumava-corpus.narra.eu/index.php?title=Vil%C3%ADmk%C5%AFv_pr%C5%AFvodce_%C5%A0umavou,_1905,_%C3%9Avod_a_praktick%C3%A9_pokyny&diff=103073 2015-09-13T10:52:48Z

<p>Admin: Založena nová stránka s textem „{{PrefBankArticle |Title=Vilímkův průvodce Šumavou, 1905, Úvod a praktické pokyny |Author=J. R. Vilímek |Date=1905 |Source=Vilímek, J. R.: Vilímk…“</p> <hr /> <div>{{PrefBankArticle<br /> |Title=Vilímkův průvodce Šumavou, 1905, Úvod a praktické pokyny<br /> |Author=J. R. Vilímek<br /> |Date=1905<br /> |Source=Vilímek, J. R.: Vilímkův průvodce Šumavou<br /> |Genre=průvodce<br /> |Respondent=<br /> }}<br /> Šumava a Český Les netvoří jednotný horský hřeben jako na př. Krkonoše, nýbrž bohatě rozčleněný široký pruh země, ležící mezi Vyšším Brodem a Domažlicemi s jedné a Domažlicemi a Chebem s druhé strany. Jednotlivé jeho hřebeny označují sice tu a tam i pohraniční pásmo, ale jiné vnikají napříč do vnitra země (v Čechách i Bavořích), sdružujíce se zde s rozmanitě seskupenou kopcovinou.<br /> <br /> Má proto Šumava s přiléhající částí Českého Lesa a Novohradských Hor, kterou jsme do tohoto Cestovního Rádce pojali až po Tachov, i turistický ráz zcela jiný, nežli souvislá horstva, takže celkem málo je turistův, kteří by se podjali obtížného úkolu Šumavu celou soustavně procestovati a většina obmezuje se jen na návštěvu jednotlivých zvláště lákavých partií.<br /> <br /> Zpravidla také jen v těchto partiích je postaráno o přiměřený pobyt, kdežto v partiích zanedbávaných, často hlubokými hvozdy krytých, odkázán je turista značně na svou vlastní pěsť.<br /> <br /> Proto také jinak opatří se ten, jenž hodlá na krátko navštíviti některou hojně navštěvovanou partii v okolí nejlidnatějších míst, jako jest na př. okolí Domažlic, Eisensteinu, Prachatic, Vimperku, Vyššího Brodu a p., jinak ten, jenž hodlá se odchýliti od stezek nejvyšlapanějších, a dospěti až na vzdálené pohraničné hřebeny Třístoličníku, Luzného, Roklanu, Javorského Hřebene, Jezerní Hory, Můstku a Pancíře, Oseku aneb Haltravy a Plesu nebo Nebelsteinu a Mandelsteinu.<br /> <br /> V prvním případě netřeba bráti mnoho s sebou.<br /> <br /> Hostinství jest v oněch střediskách opatřeno dobře, až velmi dobře, cesty jsou upravené, místy až velmi pohodlné (jen pro cyklistu zřídka) a značkované a dobrých stanic dostihnouti lze v poměrně malých vzdálenostech.<br /> <br /> Hůře je v případě druhém. Stanice jsou od sebe velmi vzdáleny, hostinství je skrovné (nocleh nejistý), cesty často, zejména s naší strany, zanedbané ač v novější době s bavorské i naší strany vždy hojněji značkované. Třeba býti dobrým chodcem, obeznalým v cestování dle mapy (průvodce je zřídka po ruce) a nutno proviant vzíti s sebou i připraviti se na noclehy třeba málo pohodlné nebo nesnadno dostižné.<br /> <br /> Dobou cestovní na Šumavě nejvhodnější jsou dny od 15. června do 15. září. Šumava ošemetna jest svou deštivostí. Snadno, vyjedete-li si za nejkrásnější pohody, na několik dní, utonete v největším deštivu. Jest proto zvlášť důležité před nastoupením cesty pozorovati počasí a raději vyjeti za nepohody s nadějí na polepšení, nežli naopak. Ovšem vždy radno se opatřiti dostatečně výměnným prádlem, pláštěm, jenž dobře chrání před deštěm, neoblékneme-li docela oblek nepromokavý, abychom nemuseli bráti deštníku (nejlépe v tom případě deštníkové hole s bodcem), dobrou, nepromokavou, nikoli však těžkou a těsnou obuví a vždy jen plstěným, však lehkým kloboukem.<br /> <br /> Na vzdálenější tury neškodí vyzbrojiti se opletenou sklenici na osvěžující nápoj se sklínkou na vodu, dobře konservovanými potravinami, vždy záhodno vzíti s sebou mýdlo a hřeben, kteréž dosud v hotelích nikde nejsou pohotovy, na vzdálenější tury i jiné toiletní potřeby jsou nutny (ručník, kartáček na zuby, kartáč na oděv), také některá léčiva (kapky opiové proti průjmu a kolice, dvojuhličitan sodnatý proti žáze, mandlový olej nebo salyciový lůj, také salyciová vata proti opruzení) a p.<br /> <br /> Nikdy nenoste těchto věcí, kdyby jich bylo sebe méně, ve vaku ručním; i brašna přes prsa přepnutá je často obtížná a vadí volnému dýchání. Nejlepší je stahovací vak, jenž na zádech zavěšený o kříž se opírá a v chůzi neobtěžuje.<br /> <br /> Nocleh, nenajdete-li v hotelu, hostinci neb studentské noclehárně, můžete najíti v místech silně frekventovaných i v soukromých domech; třeba jen dáti pozor na vyvěšené tabulky nebo pozeptati se v přeplněných hostincích. Nebývá dražší nežli 1,60 K, často i se snídaní, kdežto v hostincích stoupá cena od 1 K do 3 i výše. V místech málo frekventovaných poslouží časem noclehem lesník nebo četnická stanice.<br /> <br /> Nejdražší je na Šumavě cestování povozem a doporučuje se proto jen na nejdelších silničních túrách, jež pro cestování pěšky jsou méně zajímavé; s výhodou lze častěji užíti levnější, ač zdlouhavější pošty, která nicméně mnoho důležitých bodů spojuje. Průvodčí nejsou na Šumavě soustavně zavedeni. Značkování cest je dobře nahražuje. V méně přístupných místech najde se průvodčí v myslivnách nebo u obecních úřadů, i platí se mu za hodinu 40 (se zavazadlem 60 h), za den 2,40–4 K.</div>

Admin http://sumava-corpus.narra.eu/index.php?title=%C5%A0umava_um%C3%ADraj%C3%ADc%C3%AD_a_ohro%C5%BEen%C3%A1,_2008,_Ob%C3%A1lka&diff=103074 2015-09-13T10:52:48Z

<p>Admin: Založena nová stránka s textem „{{PrefBankArticle |Title=Šumava umírající a ohrožená, 2008, Obálka |Author=Petr Martan |Date=2008 |Source=Martan, P.: Šumava umírající a ohrože…“</p> <hr /> <div>{{PrefBankArticle<br /> |Title=Šumava umírající a ohrožená, 2008, Obálka<br /> |Author=Petr Martan<br /> |Date=2008<br /> |Source=Martan, P.: Šumava umírající a ohrožená<br /> |Genre=odborná<br /> |Respondent=<br /> }}<br /> Uhodl jsi čtenáři, autor si trochu vypůjčil od Josefa Váchala, spisovatele a malíře Šumavy.<br /> <br /> A protože se historie opakuje a někdejší vize stávají se dnešními, je předkládána tato publikace.<br /> <br /> Šumavské lesy ve značnosti uschly a byly zředěny. Desítky kilometrů suchého lesa, zejména v centrálních částech a kolem státní hranice uschly. Zejí a žalují! Milovníkům Šumavy jsou tesklivou alegorií Klostermannovy „písně, která mocně našeho srdce se dotýká“. Někdejší Váchalovy kresby jsou překonány. Je „Šumavu umírající a romantickou“ nahradila podoba metafyzického zmaru gigantických rozměrů. Je blízko smrt. Kritické množství zaniklého lesního společenstva, rezavé hory...<br /> <br /> Lidé po staletí hledají pozemskou podobu ráje. Někteří v přírodě. Pro jednoho je takovým rájem les, z něhož si lze brát pro svou potřebu jeho dary. Řečí dneška – nepřeberné množství obnovitelné energie a surovin – i zdroje duševních potřeb člověka. Pojďme tedy s úctou, stopami tehdejších lidí, napříč věkem. Pojďme realitou dneška, tentokráte s lesníkem.</div>

Admin http://sumava-corpus.narra.eu/index.php?title=%C5%A0umava_a_Karel_Klostermann,_2006,_P%C5%99edmluva&diff=103068 2015-09-13T10:52:47Z

<p>Admin: Založena nová stránka s textem „{{PrefBankArticle |Title=Šumava a Karel Klostermann, 2006, Předmluva |Author=Radovan Rebstöck |Date=2006 |Source=Sklenář, V.: Šumava a Karel Klosterm…“</p> <hr /> <div>{{PrefBankArticle<br /> |Title=Šumava a Karel Klostermann, 2006, Předmluva<br /> |Author=Radovan Rebstöck<br /> |Date=2006<br /> |Source=Sklenář, V.: Šumava a Karel Klostermann<br /> |Genre=průvodce<br /> |Respondent=<br /> }}<br /> Klostermannovou Šumavou lze i v dnešních časech počátku 21. století projít (již snad neodvolatelně) osobně. Mnohé se od doby, kdy Mistr procházel hvozdy temnými i za poledního slunce, změnilo. Přesto ještě dnes tento velebný chrám přírody silně zasahuje lidskou duši. Pocity poutníka nikdo slovem nevystihl lépe než Karel Klostermann – spisovatel Šumavy (1848–1923). Pocity se v době dnešní (2006) dají sice mnohdy navodit i beze slov, poté co byla vynalezena daguerrotypie a zdokonalena pak Georgem Eastmanem. Nicméně – na počátku bylo slovo.<br /> <br /> Dejme tedy nejdříve slovo jeho Mistrovi, dříve, než obrazy současníkovi připomenou Vám Vaše zážitky, nebo neznalým napovědí...<br /> <br /> „Slíbil jsem ti, milý čtenáři, že tě provedu nejodlehlejšími, naprosto liduprázdnými končinami našeho lesnatého středohoří. Dostál jsem slovu; v celé Evropě není tak osamělého koutu světu světa jako je ten, který prošly naše rychlé nohy.<br /> <br /> Nebyl to úsměvný kousek země, plný romantických skalních strží a smělých útvarů horních, nebyl to kraj vlažných vánků, kde ptáci pějí a zelené trávníky srdci i oku lahodí. Alpy jsou nepoměrně velkolepější, Krkonoše, české Švýcarsko, Harz a Durynský les jsou malebnější. Žádný komfort nezve tě přívětivě k pobytu – drsna je příroda a lidé prosti. A co bylo jednou ojedinělé ve své nádheře a majestátnosti, nekonečný prales – ten je tentam až na malé zbytky. Na Boubíně u Vimperka pouze jsou ho ještě větší lány, ale líčili jej a popisovali již mnozí přede mnou a nechci se bráti cizími šlépějemi.<br /> <br /> Ale jedno má do sebe Šumava: působí jako melancholická píseň, která mocně našeho srdce se dotýká. Jednotvárně, věčně stejně leží před námi les i ponurý močál a vypravují nám epopeji, která má sotva sobě rovné, epopej o zašlém a zacházejícím pokolení velikánů, které příroda odchovala a pak krutě zničila.<br /> <br /> Tak zní ta píseň, a jsi-li vnímavý, slyšíš její tóny, a umíš-li čísti, otvírá ti půda poučnou knihu, knihu o nesčíslných listech. Staré kmeny, pahýly, které půdu kryjí, ty všecky jsou popsány křivolakými runami; ty zdají se býti tajemnými a není přece těžko rozluštiti je.“<br /> <br /> Ta melancholická píseň se dotkla srdce autora této knihy Václava Sklenáře tak silně, že se po celý život věnuje zachycení její partitury prostřednictvím objektivu svého fotoaparátu. V této knize Vás bude doprovázet po Šumavě obrazem.<br /> <br /> Jistě i Vy, milí čtenáři a diváci, porozumíte těm tónům, zapsaným notami milovníků ŠumavyKarlem Klostermannem a Václavem Sklenářem, až prolistujete následující stránky.<br /> <br /> Váš Nakladatel</div>

Admin http://sumava-corpus.narra.eu/index.php?title=%C5%A0umava,_krajina_%C5%BEivitelka,_2009,_P%C5%99edmluva_prezidenta_republiky&diff=103069 2015-09-13T10:52:47Z

<p>Admin: Založena nová stránka s textem „{{PrefBankArticle |Title=Šumava, krajina živitelka, 2009, Předmluva prezidenta republiky |Author=Václav Klaus |Date=2009 |Source=Martan, P.: Šumava, k…“</p> <hr /> <div>{{PrefBankArticle<br /> |Title=Šumava, krajina živitelka, 2009, Předmluva prezidenta republiky<br /> |Author=Václav Klaus<br /> |Date=2009<br /> |Source=Martan, P.: Šumava, krajina živitelka<br /> |Genre=odborná<br /> |Respondent=<br /> }}<br /> Dostáváme do rukou publikaci Petra Martana, tentokráte s názvem Šumava – krajina živitelka.<br /> <br /> Už z názvu je vidět, že se setkáváme se střízlivým pohledem na život člověka v těchto snad nejkrásnějších českých horách. Petr Martan se problematikou Šumavy, šumavských lesů a působení člověka v šumavské přírodě zabývá dlouhodobě. Nedívá se na Šumavu jako na laboratoř, ve které máme dělat experimenty podle voluntaristických extrémních scénářů. Nedívá se na Šumavu ani jako občasný návštěvník z velkého města, který se přijde pokochat a odpočinout, ale místnímu životu nerozumí a přesto se snaží kázat, jak mají zdejší lidé s Šumavou zacházet.<br /> <br /> Petr Martan naopak pohlíží na Šumavu jako na svůj domov a jako na překrásné místo, které bude vždy lákat jak turisty, tak i odborníky na geologii, botaniku či zoologii. Především ale na ni pohlíží jako na místo, kde žijí a pracují lidé, a to po celá staletí. Lidé, kteří Šumavu právem považují za svůj životní prostor. Lidé, kteří jsou si dobře vědomi její ceny, kteří dobře chápou nutnost její ochrany, kteří ale pod slovem ochrana nechápou naprosté potlačení jakéhokoli hospodaření.<br /> <br /> Šumava byla v posledních desetiletích vybrána k naprosto ojedinělému pokusu. V kulturní krajině, kde ještě před sto lety byly louky, políčka, silnice, farmy či dílny, kde se čile hospodařilo v lese a kvůli dopravě dřeva budovaly kanály, pily a jiné provozy, tam je dnes za zády veřejnosti a za peníze veřejnosti uměle budován prales. Co dřívější generace vybudovaly, to se cíleně ničí a nechává zpustnout. V kulturních lesích se nechávají bez zásahu množit škůdci s nadějí, že si člověkem vysázený monokulturní les „poradí“. A když si neporadí, tajně se v holinách vysazují stromky, a pak se vydávají za úspěch přirozeného vývoje. To je dnešní Šumava. Turisté povětšinou nacházejí cedule Vstup zakázán, místní usedlíci každou chvíli obdrží další dávku zákazů, omezení a regulací.<br /> <br /> Staví se před nás falešné dilema, že kdo nechce, aby Šumava byla laboratoří pro nikdy nikde nevyzkoušený pokus „vrátit“ kulturní krajinu přírodě, ten si prý přeje její zničení. Tak to není. Petr Martan má Šumavu rád. A přesto, nebo možná právě proto ji vidí jako krajinu živitelku. Krajinu, která si zaslouží, aby se na ní hospodařilo a aby se chránila. S rozumem, bez fanatismu. Proto je Martanova publikace užitečným příspěvkem do tak aktuální debaty o tom, kudy půjde Šumava dál.<br /> <br /> Václav Klaus, prezident České republiky. 5. 10. 2009</div>

Admin http://sumava-corpus.narra.eu/index.php?title=%C5%A0umava,_krajina_%C5%BEivitelka,_2009,_Slovo_nakladatele&diff=103070 2015-09-13T10:52:47Z

<p>Admin: Založena nová stránka s textem „{{PrefBankArticle |Title=Šumava, krajina živitelka, 2009, Slovo nakladatele |Author=František Talián |Date=2009 |Source=Martan, P.: Šumava, krajina ž…“</p> <hr /> <div>{{PrefBankArticle<br /> |Title=Šumava, krajina živitelka, 2009, Slovo nakladatele<br /> |Author=František Talián<br /> |Date=2009<br /> |Source=Martan, P.: Šumava, krajina živitelka<br /> |Genre=odborná<br /> |Respondent=<br /> }}<br /> Narodil jsem se na Šumavě po odsunu německých obyvatel, po komunistickém puči v roce 1948, ale před zadrátováním Šumavy „železnou oponou“, která mne po celou dobu své existence iritovala a zároveň přitahovala. Zažil jsem opojný pocit esoterična a svobody, když se v roce 1968 tyto tzv. „první dráty“ odstraňovaly. V dobách normalizace jsem se bláhově, coby mladý jurista, domníval, že diskusí s mladičkými poručíky PS napomohu k odstranění tohoto protiprávního, zločineckého zařízení, které z republiky vytvořilo koncentrační tábor. Namísto mé ideologie však vždy zvítězila ideologie mladých poručíků a já jsem velmi často trávil noci zavřený na některé rotě PS. To mne však neodradilo, a já jsem i nadále očichával tu zakázanou vůni Šumavy za dráty, kde byla jenom tma, cvičení vlčáci a samopalníci. Chodil jsem kolem zakázaného pásma a v duchu si vybavoval jména zaniklých vesnic a dávné příběhy, které mi vypravoval můj tatínek, jenž – jako mnoho jiných – byl „na Němcích“ na tzv. handlu, aby se naučil řeč. Největší znalosti místopisu a příběhů jsem měl z okolí Kunžvartu (Strážný), kde v tehdy krásném, velikém hotelu „Reif“ tatínek sloužil jako pikolík, kde chodil do kostela sv. Ondřeje a odkud jezdil s koňským potahem pro pivo přes blízkou hranici do Freyungu. Kostel byl zbourán, hotel Reif byl zbourán a z cesty pro pivo do Freyungu zbyl jenom sen a ostnaté dráty a zakázané pásmo a tma. Normalizátoři vybudovali novou železnou oponu, tzv. „druhé dráty“, celé zakázané pásmo posunuli od hranice hluboko do vnitrozemí a jejich varovným heslem pro normální lidi bylo: „Nechoďte nám sem!“.<br /> <br /> Po sametové revoluci jsem vybudoval řadu fungujících podniků, avšak vůně zakázaného ovoce byla silnější. Řekl jsem si – vrátím se domů. Přenechal jsem řízení firem svým ředitelům a vrátil se na Šumavu.<br /> <br /> Zjistil jsem však, že jedna totalita byla nahrazena druhou, že „železná opona“ byla nahrazena oponou zelenou (anebo též hnědou či šedou), že v roce 1991 založený Národní park Šumava (dále jen NPŠ) je státem ve státě, prolhanou absolutistickou monarchií, kde vládne zvůle několika jedinců ze Správy NPŠ.<br /> <br /> Opravil jsem na Šumavě několik kostelů, postavil kapličku, osadil množství křížků a řekl jsem si, že se pokusím v zaniklých německých vesnicích zřídit záchytné body a připomenout jejich bývalý život. Proto jsem vybudoval či zrekonstruoval v některých zaniklých vesnicích penzion či hotel pro návštěvníky Šumavy, připomínající zašlou lokalitu, zaniklou kulturní krajinu, kde v každé vsi byla vodní turbína, takže tamní obyvatelé měli elektrickou energii již v roce 1923.<br /> <br /> Dá se tedy říci, že jsem teď se svými záchytnými body takříkajíc „lenním pánem“ nejméně čtyř dřívějších zaniklých obcí. Pro zajímavost je zde uvádím: Bučina (Buchwald) – dříve 55 stavení, teď 1, Knížecí Plíně (Fürstenhut) – dříve kostel a 85 stavení, teď 1, Polka (Elenbach) – dříve 30 stavení, teď 1, Nové Údolí (Neuthal) – dříve 35 stavení, teď 1.<br /> <br /> Na druhou stranu je potřeba uvést, jaký je polistopadový budovatelský přínos Správy NPŠ: Namísto finančního přínosu, který by vzešel z prodeje nemovitostí, které přečkaly komunismus a namísto vytvoření pohostinských turistických záchytných bodů či zemědělských farem si Správa NPŠ nechala zdarma převést od státu na sebe velké množství nemovitostí, které buďto chátrají anebo do jejichž demolice investovala statisíce a možná miliony korun z veřejných prostředků, t. j. z kapes nás, daňových poplatníků. Např.: kasárna PS Žďárek, bývalá rota PS Knížecí Pláně, kasárna PS Javoří Pila, nová rota PS Polom, rota PS Černé jezero atd. Další objekty jsou připraveny k demolici (Zhůří u Horské Kvildy apod.).<br /> <br /> Po zkušenostech se Správou NPŠ, která klade podnikatelům a obyvatelům všemožné absurdní překážky a vytváří tisícihektarové „klidové zóny“ pustiny, jsem dospěl k názoru, že pro ni žádný Schengen neplatí a že bezezbytku převzala ono komunistické heslo „Nechoďte nám sem!“. „Hospodařením“ Správy NPŠ se na tomto místě nebudu zabývat, – obecně řečeno a doložitelno je, že tento moloch rozhazuje veřejné prostředky, tj. naše prostředky, v řádu stamilionů plnými hrstmi. Stamiliony padnou jen na udržení této hydry při životě, za miliony si vydává vlastní pochvalný časopis, v němž lživě vyzdvihuje svoji škůdcovskou činnost. Není se čemu divit, když na Správě NPŠ dostávají peníze z našich daní „odborníci“, kteří svou lásku k ochraně přírody a životního prostředí a svůj vztah k ekologii na Šumavě osvědčovali ještě před rokem 1989 jako agronomové, meliorátoři, chemici z ACHP, apod... Snaha přivést Šumavu zpět do diluviálního období je prostě šílená. Šumava se po chorobných pokusech vládců – „výzkumníků“ ze Správy NPŠ bude vzpamatovávat po celé generace, stovky let. Ne nadarmo se v německých mapách na spoustě míst Šumavy objevuje slovo „Wüstung“ – tedy pustina, poušť. To je výsledek práce pomazaných hlav ze Správy NPŠ, do nichž vstoupil zřejmě Duch svatý či Deus ex machina, takže určují kterým směrem má růst tráva, jak vysoko mají létat motýli, na které květy čmeláci nesmí, jak dlouho mají kuňkat žáby apod... Komunikace jsou mnohdy v horším stavu nežli byly péesácké asfaltky, o jejich úpravě rozhodují přírodovědci namísto odborníků z oboru. K osazení důležitých informačních a turistických bodů mobilními WC jsem urgoval ředitele Správy NPŠ bezpočtukrát. O stavu dříve hlubokých šumavských lesů se ani nechci zmiňovat. Zásluhou Správy NPŠ nemůže být o Šumavě jako o „zelené střeše Evropy“ ani řeči. Šumavský sklář a muzikant Andreas Hartauer by plakal a namísto „grünen Böhmerwald“ by do známé Böhmerwaldlied musel napsat „grauen Böhmerwald“. V zásadě se dá říci, že Správa NPŠ v minulosti naplnila a v přítomnosti naplňuje opakovaně skutkovou podstatu trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku. Nejhorším škůdcem Šumavy proto není lýkožrout smrkový, nýbrž darmožrout národněparkový. Kéž se dožiji okamžiku, kdy bude emisarům ze Správy NPŠ možno říci „Nechoďte nám sem!“.<br /> <br /> K tomu jeden historický příměr: Římský senátor Kato senior každou svou řeč v senátu římském, ať už řeč byla na jakékoli různorodé téma, uzavíral vždy stejnou sentencí: „Et cetera autem censeo, Cartaginam esse delendam“. A vězte, on – navzdory všem těm, kteří si ťukali na čelo – se konce Kartága dožil. Mým posledním přáním a důvodem k radosti mé a celé Šumavy by byla záměna Kartága za Správu NPŠ. Čím dříve bude zrušena Správa NPŠ, tím déle bude žít a zelenat se naše Šumava. Je potřeba zlikvidovat Správu NPŠ dříve, než tato nevratně zlikviduje Šumavu. I proto jsme spolu se senátory a dalšími osobnostmi založili občanské sdružení „Zachraňme Šumavu“ (viz www.zachranmesumavu.cz).<br /> <br /> Závěrem: Vydávám tuto knížku s bolestí a trvalou vzpomínkou na upřímnou, opravdovou „milovnici Šumavy“ – rodačku ze Sušice, mou milovanou ženu Jarmilku, která se bohužel tohoto vydání nedožila, ale žije tu stále se mnou.<br /> <br /> A docela závěrem: Vydávám tuto knížku s radostí, neboť je opravdovou radostí nakladatele, když může vydat knížku, psanou z čisté mysli, srdcem. A taková tato knížka autora Petra Martana je.<br /> <br /> Na Šumavě, 12. 8. 2009<br /> <br /> JUDr. František Talián, nakladatel, člen výboru OS „Zachraňme Šumavu“</div>

Admin http://sumava-corpus.narra.eu/index.php?title=Legendy_a_pov%C4%9Bsti_star%C3%A9_%C5%A0umavy,_1996,_%C3%9Avodn%C3%AD_slovo&diff=103066 2015-09-13T10:52:46Z

<p>Admin: Založena nová stránka s textem „{{PrefBankArticle |Title=Legendy a pověsti staré Šumavy, 1996, Úvodní slovo |Author=Martin Stejskal |Date=1996 |Source=Rauvolf, J.: Legendy a pověsti…“</p> <hr /> <div>{{PrefBankArticle<br /> |Title=Legendy a pověsti staré Šumavy, 1996, Úvodní slovo<br /> |Author=Martin Stejskal<br /> |Date=1996<br /> |Source=Rauvolf, J.: Legendy a pověsti staré Šumavy<br /> |Genre=beletrie<br /> |Respondent=<br /> }}<br /> Jen málokterá krajina u nás má tak individuálně vyhraněný charakter jako Šumava. Pokaždé když se dostanu do velmi přesně vymezeného okruhu její působnosti, sevře se mi srdce. A zdaleka tu nepůsobí jen pouhé vzpomínky na roky prožité v tomto kraji, je to jistě ozvěna mnohem hlubší a významnější.<br /> <br /> Rozlehlá náhorní luka s temnými skvrnami tu a tam roztroušených smrků, nízké nebe, hradba zamlženého lesa, za níž lze tušit labyrint slatí a rašelinišť, nepravděpodobné fantómy lišejníkem porostlých stromů s větvemi – údy, vrostlými do tlející země, anebo jezera temná jak ďáblovo svědomí, to vše v podivném zádumčivém svitu silně a bezprostředně působí na ustrnulou duši.<br /> <br /> Šumava je opravdu očarovaná, jak krásně zní titul jedné z knih rodáka z pošumavské vsi Milavče Josefa Váchala. Tenhle kus světa musel být kdysi na počátku uhranut a svoji magickou moc zřejmě nese odnepaměti. Není divu, že se charakter Šumavy bezprostředně odrazil ve zvláštnosti jejích pověstí, v bizarních zvycích a lidové démonologii. Lid izolovaný kdysi v horských údolích a na vzdálených samotách planin sytil svoji touhu po zázračnu nadpřirozenými báchorkami a ve zjitřené obrazotvornosti vytvořil soustavu zákazů, pověrečné magie i originálních pohřebních zvyků a symbolů.<br /> <br /> Šumava nemá svého vládce hor, zosobněného génia loci krajiny, jako je tomu ve většině našich hor, zato škála jeho démonů je téměř nepřeberná. Jejich temný původ a krutý charakter je zřetelně odlišují od jejich příbuzných z rovin. Dávná místa těžby vzácných rud (např. okolí Kašperských Hor) jsou spojena s pověstmi o skřítcích, ochráncích pokladů nebo zlatých žil. V pověstech se to jen hemží můrami, vodními ženami, smrtícími ptáky, světýlky či zosobněnou smrtí. Za nocí po hřbitovech ryjí příšerní wildkanzlové, šumavští upíři. Samotnému pocestnému není radno potkat škrtiče – hockaufa, skřítka, který lidem skákal na záda a zarýval do nich své drápy. Často se tu prohání vzduchem wild-jagd, Divoká honba, vedená Černým myslivcem, fantastická drúza zdivočelých černých koní s temnými mužskými přízraky a s psí smečkou, provázená práskáním bičů a zvuky loveckých trubek.<br /> <br /> Animistické představy lidu zosobňovali stromoví mužíčci, sídlící v kmenech a závislí na jejich existenci. Šedivý mužík zase přivolává hustou mlhu, působí neštěstí, strádání a úzkost pocestným, i jejich smrt. Dobytčí děs je zvláštní démon v podobě zvířete podobného ještěrce sršící jiskrami. Dokázal poplašit dobytek a uhnat ho k smrti.<br /> <br /> Mnoho z pověstí se vztahuje ke královskému hradu Kašperku. Mezi hradními duchy vyniká Swiza, tajemný ženský démon – můra. Prý je nekonečně stará a žila už za pohanských dob. Zjevuje se oblečena do vlčí kůže s jeleními parohy na hlavě. Byla vždy předzvěstí pohrom, nemocí a své oběti dokázala proměnit v kámen.<br /> <br /> Podle zdejších pověstí žili v okolí i obři a stavěli si tu dokonce hrady. Bájilo se i o nálezech jejich kostí. Nakonec se však prý přestěhovali do Alp. Čertovo jezero i Čertova stěna upomínají už svým názvem na ďábla a svoje rejdy provozovali pekelníci zvláště na nejvyšších vrcholcích, jako byl Třístoličník a Plechý, kam se za nimi slétaly šumavské čarodějnice. Vyprávělo se mnoho i o neobyčejných magických schopnostech místních lidí, jako byl černokněžník Žídek z Boubína anebo pytláci či pašeráci bavorského šňupavého tabáku. Ti měli schopnost přimrazit člověka na libovolně dlouhou dobu.<br /> <br /> Přesto jsou v citlivé tkáni Šumavy místa ještě neobyčejnější, pravá výsostná místa, kde ještě dnes lze procítit sílu zvláštní přitažlivosti a povznesení mysli. Patří k nim především všechny ty Dobré vody, zázračné studánky, táhnoucí se v širokém oblouku celým Pošumavím. Stejně tak některé z osamocených poutních kostelíků, ať už pohlcené bujnou vegetací anebo zdaleka se vypínající na holých návrších. Královský kámen u Nicova. Prášilské a Pleché jezero. Vesnička Onen svět – do dodat? A v neposlední řadě temný Mouřenec s prastarým pohřebištěm a kostnicí, zdvíhající se nad Annínem.<br /> <br /> Ze všech těch starých příběhů vane neopakovatelné kouzlo; lze v něm ucítit pryskyřičnou vůni staletých velikánů, jedovaté výpary slatí i teplou vůni pálených šišek v roztopených kamnech za zimních večerů. K nim zvláště tyto pověsti patří.</div>

Admin http://sumava-corpus.narra.eu/index.php?title=Od_jiho%C4%8Desk%C3%BDch_prales%C5%AF_k_hospod%C3%A1%C5%99sk%C3%BDm_les%C5%AFm_%C5%A0umavy,_2005,_P%C5%99edmluva&diff=103064 2015-09-13T10:52:46Z

<p>Admin: Založena nová stránka s textem „{{PrefBankArticle |Title=Od jihočeských pralesů k hospodářským lesům Šumavy, 2005, Předmluva |Author=Petr Fencl |Date=2005 |Source=Jelínek, J.:…“</p> <hr /> <div>{{PrefBankArticle<br /> |Title=Od jihočeských pralesů k hospodářským lesům Šumavy, 2005, Předmluva<br /> |Author=Petr Fencl<br /> |Date=2005<br /> |Source=Jelínek, J.: Od jihočeských pralesů k hospodářským lesům Šumavy<br /> |Genre=odborná<br /> |Respondent=<br /> }}<br /> Proč znovu o větrných a kůrovcových kalamitách z druhé poloviny 19. století?<br /> <br /> Když v polovině devadesátých let minulého století z popudu Ing. Hladilina zpracovával Ing. Jelínek podklady pro ověřování genofondu smrku ztepilého v NPŠ, odvedl neuvěřitelně mravenčí práci ve zpracování dochovaných dat ve Státních oblastních archivech v Českém Krumlově a Klatovech. Zpracoval dochovaná data z evidence kalamitních těžeb, dalšího pohybu kalamitního dříví a následného zalesnění kalamitních holin, včetně poznané provenience použitého osiva a sazenic. Tato data jsou zpracována za období 1868–1881 na území šumavských velkostatků pokrývajících dnešní území Národního parku Šumava.<br /> <br /> V roce 1995 také vrcholily spory a neuvěřitelné debaty o kůrovci v NPŠ. Tyto faktory daly vznik myšlence zpracovat získaná data včetně mapových podkladů do ucelené publikace, která by dokladovala, že debata o původních lesích na území Národního parku je scestná a bez znalosti historických průzkumů a historických souvislostí zbytečná. Zpracování publikace se protáhlo na dlouhou dobu, ale je nutné si uvědomit, že data v souhrnných tabulkách představují neuvěřitelný objem ručně zpracovaných dat a samotné rekonstrukce historických porostních a těžebních map trvaly necelé tři roky.<br /> <br /> Při čtení této publikace se může čtenáři zdát, že kapitoly o osídlování Šumavy, dřevařské kolonizaci, sklářích jsou zbytečně podrobné a rozvláčné. Je to ovšem autorův záměr, aby čtenář pochopil, čím vším území Šumavy bylo ovlivněno a v jakých historických souvislostech (např. podrobné zmapování bývalých dřevařských a sklářských osad, flusáren, hamrů apod., na jejichž území se nacházejí dnes mýtní porosty, dokladují „původnost porostů“ resp. první generací lesa). Šumava je fenomenálním územím mnohokrát osídleným, mnohokrát opuštěným, nicméně stoprocentně ovlivněným působením člověka. Jak rychle probíhají přírodní sukcese je možné pozorovat posledních 50 let na téměř vysídleném území spojené se zánikem stovky obcí a osad a ovlivněné správou vojenských újezdů.<br /> <br /> Sám jsem na Šumavě vyrůstal, můj otec Ing. Josef Fencl pracoval ve funkci výrobního náměstka na Lesním závodě Kašperské Hory. Hledal ve své práci stálý kompromis mezi „lesařinou“ a ochranou přírody (byl jedním z iniciátorů vzniku Chráněné krajinné oblasti Šumava), zároveň však trval na důsledném hospodaření v lesních porostech osvědčenými metodami jeho předchůdců i v dnes tak diskutovaných prvních zónách. Od něj jsem se naučil, že ochrana přírody, pokud nemá přírodě uškodit, je kompromis nikoli dogma. V nedávné době svět zažil dva rozsáhlé požáry národních parků. po počátečním váhání vždy následovalo rozhodnutí hasit. Tak už by se mělo začít hasit i na Šumavě, protože kůrovec je požár, byť biologický a pomalejší, ale se stejnými konečnými účinky.<br /> <br /> Ing. Petr Fencl, ÚHÚL</div>

Admin http://sumava-corpus.narra.eu/index.php?title=Od_jiho%C4%8Desk%C3%BDch_prales%C5%AF_k_hospod%C3%A1%C5%99sk%C3%BDm_les%C5%AFm_%C5%A0umavy,_2005,_Z%C3%A1v%C4%9Br&diff=103065 2015-09-13T10:52:46Z

<p>Admin: Založena nová stránka s textem „{{PrefBankArticle |Title=Od jihočeských pralesů k hospodářským lesům Šumavy, 2005, Závěr |Author=Josef Jelínek |Date=2005 |Source=Jelínek, J.:…“</p> <hr /> <div>{{PrefBankArticle<br /> |Title=Od jihočeských pralesů k hospodářským lesům Šumavy, 2005, Závěr<br /> |Author=Josef Jelínek<br /> |Date=2005<br /> |Source=Jelínek, J.: Od jihočeských pralesů k hospodářským lesům Šumavy<br /> |Genre=odborná<br /> |Respondent=<br /> }}<br /> Dnes už ani laická veřejnost průběžně seznamovaná s historickým vývojem šumavských lesů nepřipisuje vznik kůrovcových kalamit jen na vrub nahodilým větrným a sněhovým spoustám. Už ke konci 19. století, od dob bájné „Klostermannovy broučkové kalamity“, je známo, že na živelných pohromách se výrazným způsobem podíleli lidé po staletí na Šumavě usazení a pralesní hvozdy využívající.<br /> <br /> Promineme-li uhlířům pomístně vkládanou těžbu dřeva a smolařům poškozování stromů, není možné přehlédnout pustošivou činnost sklářů a popelářů, kteří se do nedotčeného pralesního masivu postupně posouvali plýtvavými těžbami od Frymburku až po Prášily. Historie lesů však nemůže pominout nevybíravé aktivity tržně uvažujících merkantilistů a odborně vzdělaných technokratů, kteří už koncem 18. století zahájili holosečné zplaňování šumavských strání a nahrazování pralesních dřevních zásob hmotou i kvalitou bohatšími, navíc sortimentačně zajímavějšími porosty smrkovými.<br /> <br /> Je zcela logické, že úřední pečeť otištěná na dekretu o vyhlašovaném Národním parku nemůže naráz změnit hospodářské lesy v původní pralesy. Bylo by to (řečeno slovy A. F. Schwarzenberga) „hříchem proti Bohu a svědomí“, kdyby rozlehlé porosty druhých zón měly být vesměs zařazovány do bezzásahových tratí. Zříkat se v hustě zalidněném prostoru hospodářských lesů osvědčených lesnických praktik, znamená vzdát se ve prospěch kůrovců na celá staletí stromové lesní zeleně – nota bene v pralesní biocenóze, kde z původní fauny budou muset trvale chybět vlci i medvědi coby přirození predátoři množící se srnčí a jelení zvěře.<br /> <br /> Dr. Ing. Hladilin (bývalý náměstek ředitele NPŠ) v souladu s názory Dr. Kučery (Botanický ústav ČSAV Třeboň) uvádí v článku Péče o lesní ekosystémy v Národním parku Šumava (in Silva Gabreta 1996 toto:<br /> <br /> „Šumava si dodnes zachovala hodnoty, pro které lze toto území nazvat „zeleným ostrovem“ v urbanizované středoevropské krajině. Tento souvislý ostrov lesů je možno (lépe řečeno) je nutno udržet v celistvosti a převést jej (podle směrnic IUCN) do stavu blízkého přírodě.<br /> <br /> Jsou dvě cesty vedoucí k regeneraci a stabilizaci přirozeného lesa na Šumavě a to:<br /> <br /> 1. ukončit hospodaření ze den na den a ponechat další vývoj jen přírodě. Tato cesta může trvat staletí, případně i tisíciletí,<br /> <br /> 2. využít zkušeností středoevropského lesnictví k umělému a rychlejšímu převedení pozměněných a nepůvodních lesních ekosystémů na porosty blízké přírodním.<br /> <br /> Jednoznačně se přikláním ke koncepci druhé.“<br /> <br /> Protože totéž (byť jinými slovy) hlásá už také deklarace OSN v Rio de Janeiro z roku 1992:<br /> <br /> „hrozí-li vážné a nenapravitelné poškození životního prostředí, pak nesmí být nedostatek vědecké jistoty zneužit pro odklad účinných obranných zásahů“.<br /> <br /> Je prozatím efektivní obranný zásah proti kůrovcům v druhých zónách NPŠ nejen dovolený, ale veskrze nutný.</div>

Admin http://sumava-corpus.narra.eu/index.php?title=Horsk%C3%A9_smr%C4%8Diny,_2008,_Co_jsou_%C5%A1umavsk%C3%A9_horsk%C3%A9_smr%C4%8Diny%3F&diff=103060 2015-09-13T10:52:45Z

<p>Admin: Založena nová stránka s textem „{{PrefBankArticle |Title=Horské smrčiny, 2008, Co jsou šumavské horské smrčiny? |Author=Aleš Kučera, Miroslav Černý, Libor Dvořák, Oldřich Voj…“</p> <hr /> <div>{{PrefBankArticle<br /> |Title=Horské smrčiny, 2008, Co jsou šumavské horské smrčiny?<br /> |Author=Aleš Kučera, Miroslav Černý, Libor Dvořák, Oldřich Vojtěch<br /> |Date=2008<br /> |Source=Horské smrčiny<br /> |Genre=odborná<br /> |Respondent=<br /> }}<br /> , , , <br /> <br /> <br /> <br /> Na těžko přístupných místech, hřebenech a prudkých svazích zůstaly zachovány přírodě blízké smrkové horské lesy staré 150 a více let. I když z dálky připomínají rozsáhlé stejnověké hospodářské smrkové lesy středních i nižších poloh, nebyly nikdy člověkem zcela pozměněny. Při bližším pohledu však zjistíme, že v přírodě blízkých smrčinách jsou ty nejsilnější a pravděpodobně i nejstarší stromy rozestoupeny dále od sebe, a na uvolněných světlinách pak dorůstají mladší smrky, většinou různého vzrůstu i stáří. Jen tu a tam se v přítmí na tlejícím dřevě choulí hloučky těch nejmenších smrčků, čekajících, až se nad nimi uvolní prostor. Jistě nás upoutá i vyšší množství stojících souší a odumřelého rozpadajícího se dřeva, ležícího na zemi. To v uklizených hospodářských lesích prakticky chybí. Přitom právě tlející dřevo je materiál, který je pro přirozené zmlazování smrku v horských smrčinách velmi důležitý, protože v těchto drsných horských podmínkách poskytuje té nejmladší generaci více vláhy, živin a především tepla, o které je tu nouze.<br /> <br /> Horské smrčiny na Šumavě najdeme ve vrcholových polohách nejvyšších hřbetů v nadmořských výškách od cca 1200 m n. m. V nižších polohách se s nimi setkáme v drsných klimatických podmínkách šumavských plání, kde často leží sníh ještě v květnu a koncem července zde již opět mrzne.<br /> <br /> Jak vypadaly horské smrčiny v dobách minulých?<br /> <br /> Z historických dokumentů je známo, že ještě v 11. století byly na území pomezních hor „hluboké, těžko průchodné a téměř liduprázdné pralesy“, a podle tehdejších moudrých vladařských nařízení království českého nesměl být pomezní hvozd coby přirozená obranná linie „huben ni tříben“.<br /> <br /> Až v pozdějších dobách koncem 14. století s rozvojem sklářství byly souvislé plochy pralesa káceny a po vyčerpání zásob dřeva se sklárny stěhovaly dále z lépe přístupných území do hůře přístupných vyšších poloh, blíže k pomeznímu hvozdu a horským smrčinám. Společně se skláři přicházeli i dřevaři, kteří zde zakládali dřevařské osady a rozmáhala se i pastva v lesích, především v horních polohách, kde byly tehdejší původní porosty horských smrčin dále prosvětlovány.<br /> <br /> Postupné prořeďování souvislých pralesů a pastva hovězího dobytka byly v té době jednou z příčin následných velkoplošných rozpadů v důsledku vichřic a přemnožení podkorního hmyzu. Situaci výstižně popsal Karel Klostermann v závěru románu „Ze světa lesních samot“.<br /> <br /> Dnes víme, že historicky opakující se vichřice, provázené následným přemnožením podkorního hmyzu, jsou běžné přírodní úkazy, které ovlivňovaly vývoj horských smrčin v dobách minulých, a není pochyb o tom, že budou horské lesy ovlivňovat i v časech budoucích. Ve střední Evropě jsou šumavské horské smrčiny významným přírodním fenoménem, který si zajisté zaslouží naší plnou ochranu. Chránit horský smrkový les v národním parku znamená chránit celé společenstvo, tzn. rostliny, houby, živočichy i s jejich prostředím, se vzájemnými vztahy a vývojovými procesy. Prostě tak, aby i naši potomci mohli jednou psát, že hluboký horský hvozd nesměl být „huben ni tříben.“</div>

Admin http://sumava-corpus.narra.eu/index.php?title=Rok_%C5%A1umavsk%C3%A9_vesnice,_2008,_P%C5%99edmluva&diff=103061 2015-09-13T10:52:45Z

<p>Admin: Založena nová stránka s textem „{{PrefBankArticle |Title=Rok šumavské vesnice, 2008, Předmluva |Author=Marie Bubeníková |Date=2008 |Source=Bubeníková, M.: Rok šumavské vesnice |G…“</p> <hr /> <div>{{PrefBankArticle<br /> |Title=Rok šumavské vesnice, 2008, Předmluva<br /> |Author=Marie Bubeníková<br /> |Date=2008<br /> |Source=Bubeníková, M.: Rok šumavské vesnice<br /> |Genre=vzpomínky<br /> |Respondent=<br /> }}<br /> Stojím a dívám se do kraje, který mi učaroval, do kraje, kde jsem doma. Vesnice jménem Dlouhá Ves se mi rozkládá u nohou mezi dvěmi dominantními kopci nad údolím. Mezi Platořským vrchem a Nuzerovskou stráží, ke které se ještě ze strany tisknou Krušecká a Vošlovská stráž. Slyšela jsem, že když jde bouřka od Kozího roku, což je další název Vošlovské stráže, zcela jistě toto údolí nemine. To jen pro úplnost názvů kopců. Vesnice leží na pravém břehu řeky Otavy, té zlatonosné a stříbropěnné kamarádky, která se umí zle rozzlobit a nejednou již předvedla i tuto svou druhou přísnější tvář.<br /> <br /> Dříve zde, v pásu těsného podhůří Šumavy, Žďánovských a Kašperskohorských kopců, býval původně velmi hustý prales. Tekla tu spousta potůčků, močály a zrádné bažiny pokrývaly celé údolí. Tato pustá a neúrodná půda byla majetkem rytířů Dlouhoveských. Ti měli své statky nejen ve vnitrozemí, ale i zde v tomto zapomenutém kraji. Sem tam bylo na kopci vidět chaloupku nebo chatrč poustevníka či obyvatele, který doufal, že se tady uživí. V roce 1270 zde Bohuslav, rytíř Dlouhoveský, vybudoval tvrz, která byla později přestavěna na zámek, to když se postupně okolo začaly rozrůstat příbytky nových usedlíků. Ti se již nemuseli bát nájezdů loupeživých rytířů, tvrz jim skýtala částečnou ochranu. Zámek byl zámečkem jen podle názvu, neboť je to dosud jednopatrové stavení beze všech okras, na které jsme na zámcích zvyklí. Na nádvoří stávala čtverhranná věž s kaplí a orlojem, jehož hlas se nesl daleko do kraje. V době jejího postavení byla zasvěcena symbolu Svatého kříže a nešťastně zamilovaná dcera jednoho z majitelů prý tam trávila celé dny zoufalým pláčem.<br /> <br /> Bohužel, druhá světová válka a následná vláda komunismu zničila a zdevastovala vše, co jen šlo a to včetně kaple s orlojem. Místo nich je zde v současné době jen stojan na naftu pro traktory Šumavského statku, jež je majitelem celého objektu a také přilehlých pozemků okolo Dlouhé Vsi.<br /> <br /> V této knize se tak trochu vrátíme do minulosti podle vyprávění pamětníků, někteří z nich již také nejsou mezi námi, něco je převzato z knih Muzea Šumavy v Sušici a Kašperských Horách, něco vím od pana Horpeniaka, něco mi vyprávěli původní obyvatelé, žijící nyní v Německu.<br /> <br /> Pokusila jsem se všechno tak trochu slepit dohromady a udělat průřez životem zde žijících lidí asi tak od 17. až 18. století. Jsou zde jejich zvyky, pranostiky, recepty i nějaké pověsti vážící se k tomuto kraji a oblasti Sušicka. Něco je pravdou, něco je asi léty přibarveno, ale snad se vám mé vyprávění bude někdy hodit, třeba jen k pokusu o dobrou večeři podle našich předků.<br /> <br /> Netrvám na tom, aby se zde dodržovaly staré zvyky, dnes je doba již trochu jiná a těžko by se při sázení brambor či orbě mohl sedlák se selkou válet v brázdě... ale to již předbíhám. Tak se začtěte do dávno zapomenutých moudrostí starých hospodyň, receptů a bájí, ať se nám zachovají aspoň takto, vždyť to je pravá pokladnice našeho národa.<br /> <br /> Jednotlivé kapitolky jsou podle měsíců v roce, ke každému se váže jiný zvyk a pranostika.</div>

Admin http://sumava-corpus.narra.eu/index.php?title=Rok_%C5%A1umavsk%C3%A9_vesnice,_2008,_Doslov&diff=103062 2015-09-13T10:52:45Z

<p>Admin: Založena nová stránka s textem „{{PrefBankArticle |Title=Rok šumavské vesnice, 2008, Doslov |Author=Marie Bubeníková |Date=2008 |Source=Bubeníková, M.: Rok šumavské vesnice |Genre…“</p> <hr /> <div>{{PrefBankArticle<br /> |Title=Rok šumavské vesnice, 2008, Doslov<br /> |Author=Marie Bubeníková<br /> |Date=2008<br /> |Source=Bubeníková, M.: Rok šumavské vesnice<br /> |Genre=vzpomínky<br /> |Respondent=<br /> }}<br /> Doslov je vlastně poděkováním všem, kteří mi ochotně pomohli dát tuto knížečku dohromady.<br /> <br /> A tak děkuji Obecnímu úřadu a panu Žitnému za zapůjčení kroniky, panu Pěnkovi a Horpeniakovi z Muzea Šumavy za trpělivost s mými všetečnými otázkami a za svolení použít některé materiály muzea, muzeu na Dobré Vodě za zápisky o židovské obci a hlavně všem pamětníkům poválečné doby, kteří mi vyprávěli a vyprávěli.<br /> <br /> Velký dík patří paní učitelce Blahůtové, která mne naučila milovat češtinu a paní učitelce Ivaně Šafránkové, která mi dala chuť psát a svým vyprávěním starých příběhů podnítila můj zájem o staré zvyky Šumavy. Nejvíc ale děkuji mým rodičům, kteří doma často vyprávěli o tom, jak se dřív žilo a já měla z čeho čerpat. Samozřejmě nevynechám poděkování starým občanům jak české, tak německé národnosti, kteří mi svým povídáním kdy a kde co bylo hodně pomohli. Škoda, že se jich většina vydání knihy nedočkala..., jako paní Nikodémová, Leindsteinerová, Švarcová, Boudová a další.<br /> <br /> Všechno, co je v knize napsáno, jsem tedy někde a od někoho slyšela, jak v dětství, tak zcela nedávno. Jsou zde výpisky ze starých knih, starých deníčků hospodyněk, recepty od mé babičky a jejích vrstevnic, které jsem sbírala od 15 let. Jsou tu i malé citace z děl pana K. Čapka a J. Š. Baara Zahradníkův rok a Hanýžka a Martínek.<br /> <br /> Chtěla jsem dnes mladým lidem, kteří zde žijí, předvést okolí v dřívějších časech. Vím, že jsme v Sudetech, a tak je třeba brát v úvahu, že zde převážně zaznívala němčina, ale do 2. světové války neměli sousedi české a německé národnosti důvod se nepřátelit, proto jsem národnost nerozlišovala a jmenovala jsem je našimi předky...<br /> <br /> Zároveň mé díky patří všem, kdo pomáhali této knížce na svět, rodině za trpělivost, Jiřině Rippelové za podporu, panu Josefu Černému za ochotu namalovat ty krásné obrázky a kamarádce Veronice za digitální fotoaparát, kterým jsem mohla zdokumentovat současnost.<br /> <br /> Bez těchto lidí by kniha asi nevyšla nebo by vypadala jinak.</div>

Admin http://sumava-corpus.narra.eu/index.php?title=Lesn%C3%AD_ekosyst%C3%A9my_v_NP%C5%A0,_2009,_P%C5%99edmluva_M%C5%BDP&diff=103063 2015-09-13T10:52:45Z

<p>Admin: Založena nová stránka s textem „{{PrefBankArticle |Title=Lesní ekosystémy v NPŠ, 2009, Předmluva MŽP |Author=František Pelc |Date=2009 |Source=Vacek – Krejčí: Lesní ekosystém…“</p> <hr /> <div>{{PrefBankArticle<br /> |Title=Lesní ekosystémy v NPŠ, 2009, Předmluva MŽP<br /> |Author=František Pelc<br /> |Date=2009<br /> |Source=Vacek – Krejčí: Lesní ekosystémy v Národním parku Šumava<br /> |Genre=odborná<br /> |Respondent=<br /> }}<br /> Národní park Šumava společně s Národním parkem Bavorský les patří pro zachovalost a rozsah přírodního prostředí k jedním z nejhodnotnějších chráněných území střední Evropy. Vždyť rozloha tohoto přeshraničního národního parku se v souhrnu blíží tisíci kilometrům čtverečným, a to je věc v evropských poměrech ojedinělá. Unikátní přírodní hodnoty Národního parku Šumava do značné míry tak trochu paradoxně souvisí s neblahou historií poválečného komunistického režimu, kdy území bylo násilně vysídleno, po dlouhá desetiletí normálním smrtelníkům zůstávalo nepřístupné a místní lesy byly hospodářsky využívány pouze extenzivně. To, že zde byl po sametové revoluci vyhlášen národní park, považuji za prozíravé. Je to šance pro moderně pojatou ochranu přírody, ale i pro hledání nových ekonomických impulsů v tomto dlouhodobě hospodářsky marginálním regionu. Je nutno přiznat, že dosud se ne vždy dařilo najít optimálně fungující model koexistence národního parku a místních obcí. To, že se v minulosti tápalo i při hledání dlouhodobé strategie zajištění managementu místní přírody, je také pravda. Není nic tragičtějšího než během několika málo let měnit přístup k zonaci území a nebo dokonce principy managementu lesa. Jsem o to víc rád, že si je současné vedení národního parku vědomo těchto skutečností jako výzev a ve spolupráci s ministerstvem životního prostředí a dalšími partnery je postupně cílevědomě řeší.<br /> <br /> Národní parky jsou primárně o ochraně a obnově přírodního prostředí a přírodních procesů. pouze dobře řízené parky jsou zárukou naplnění tohoto základního poslání a jsou také zárukou dlouhodobé atraktivity pro turistické využití i šířeji pojatého trvale udržitelného rozvoje. Takovéto hodnoty území jsou v Evropě stále více akcentovány. V posledních letech se podařilo nastavit nové a dlouhodobě smysluplné principy managementu lesa, kde svoje integrální místo má i ponechávání části národního parku samovolnému vývoji s minimálními zásahy ze stran správců národního parku. Považuji za liché rozvíjet spor o tom, zda ponechání vybraných částí parku samovolnému vývoji je horší, nebo lepší přístup než nějaká účelová forma obhospodařování lesa. V Národním parku Šumava podle charakteru prostředí a podle mezinárodně uznávaných kritérií a moderních ekologických poznatků mají místo oba přístupy. Na třetině parku se v současnosti preferuje přirozený vývoj lesa, na zbývající ploše se provádějí opatření k přibližování současné druhové i prostorové struktury lesa směrem k přirozenému stavu a provádí se aktivní management proti masivnímu šíření kůrovce. Plochy ponechané samovolnému vývoji jsou nejen předmětem ochrany a obnovy přírodních procesů a přirozené biodiverzity, ale mají i nedocenitelný význam pro krajinně-ekologický výzkum. A to platí dvojnásob v době, kdy jsme konfrontováni s klimatickou změnou. Výsledky dlouhodobého exaktního výzkumu lesních ekosystémů zde získané budou dobře využitelné nejen pro management chráněných území, ale i pro rozvoj přírodě blízkých forem lesního hospodaření v lesích zvláštního určení a lesích hospodářských.<br /> <br /> Chtěl bych na tomto místě poděkovat všem současným i minulým pracovníkům Správy Národního parku Šumava za obětavou a mnohdy složitou práci. Aplikovat moderní ochranu přírody znamená totiž mít nejen dobrou státní správu v ochraně přírody a lesa. Stejně tak důležitá je znalost kvality místní krajiny a jejich ekologických problémů a realizace krajinně-ekologických opatření k jejich řešení. K tomu by zákonitě měl přispět dlouhodobý systematický výzkum struktury, vývoje a funkce jednotlivých ekosystémů prostřednictvím grantů z vědeckých a výzkumných organizací a univerzit. Neméně důležité je věcně a odborně informovat veřejnost a dobře spolupracovat s místními obcemi. To vše musí být však orámováno dlouhodobou vizí směřování celého národního parku. Tato poslední podmínka je již konečně splněna, a proto můžeme hledět do budoucna s určitou mírou optimismu. Přeji pracovníkům parku a obyvatelům místních obcí, ať se jim daří chránit a rozumně využívat toto národně a evropsky významné území. Předložená odborně-výzkumná publikace postavená na exaktních ekologických základech k tomu může jedině přispět.</div>

Admin http://sumava-corpus.narra.eu/index.php?title=Co_vypr%C3%A1v%C4%9Bj%C3%AD_%C5%A1umavsk%C3%A9_smr%C4%8Diny,_2010,_Dlouhodob%C3%BD_v%C3%BDvoj_podneb%C3%AD_a_populace_(%C4%8D%C3%A1st)&diff=103057 2015-09-13T10:52:44Z

<p>Admin: Založena nová stránka s textem „{{PrefBankArticle |Title=Co vyprávějí šumavské smrčiny, 2010, Dlouhodobý vývoj podnebí a populace (část) |Author=Hana Šantrůčková, Jaroslav…“</p> <hr /> <div>{{PrefBankArticle<br /> |Title=Co vyprávějí šumavské smrčiny, 2010, Dlouhodobý vývoj podnebí a populace (část)<br /> |Author=Hana Šantrůčková, Jaroslav Vrba<br /> |Date=2010<br /> |Source=Šantrůčková – Vrba: Co vyprávějí šumavské smrčiny<br /> |Genre=odborná<br /> |Respondent=<br /> }}<br /> , <br /> <br /> <br /> <br /> Postupně přicházel člověk…<br /> <br /> Když Kuba s Hajným studovali pravděpodobný přirozený vývoj šumavské přírody během posledních 10 000 let, opakovaně naráželi na nepochybné signály lidského působení. A to již dávno před historicky doloženou středověkou kolonizací Šumavy. Jaký byl tedy vliv člověka na horské smrčiny a od kdy se datuje? Kuba s Hajným jsou přesvědčeni, že smrčiny ve vrcholových partiích byly člověkem významně ovlivněny až v novověku. To nám ale musí více vysvětlit. Zpomalíme náš „stroj času“ na minimum, protože teď už si musíme všímat vývoje ne v rozmezí tisíciletí, ale staletí.<br /> <br /> Stopy pravěkého člověka v Pošumaví lze najít již před 12 000 lety. Nejstarší zemědělské osídlení se v Pošumaví rozvíjelo před zhruba 7 000 lety (Box 25), českou stranu Šumavy a Pošumaví však nezasáhlo. Jeho jihozápadní hranice končily v nižších polohách předhůří Šumavy – v okolí Netolic a Vodňan. Trvalejší osídlení a s tím související pastevectví a kácení lesů pro pastviny se začalo v českém Pošumaví rozvíjet až o tisíc let později. I keltské rýžování zlata v povodí Otavy v období 300–50 př. n. l. se jistě neobešlo bez nutného kácení okolních lesů. Ani jedna z těchto aktivit se ale významně nedotkla vrcholových oblastí vlastní Šumavy, kde se horské smrčiny prostírají.<br /> <br /> Plošné osídlení se směrem k vyšším partiím – do oblasti střední Šumavy – posunulo až v době vrcholného středověku, tedy od 13. století. Tehdy se začala rozvíjet těžba zlata a železných rud. V tomto období už můžeme předpokládat ohniska odlesňování i ve vyšších oblastech, například kolem Volar, jakož i další ovlivňování porostů pálením dřevěného uhlí nebo pastvou. Zatím ještě nebyl ovlivněn krajinný ráz vrcholových partií Šumavy.<br /> <br /> Kromě plošného osídlení Šumavu již od pravěku ovlivňovaly historické komunikace – zemské stezky a podél nich vznikající osídlení. Stezky vedly údolími řek přes šumavské průsmyky a po úbočí kopců. Podél nich vznikaly osady – „zájezdní hostince“ s nezbytným hospodářským zázemím. Můžeme si tedy představit, že v oblasti těchto osad, které vznikaly při zemských stezkách i ve vyšších partiích Šumavy, docházelo k určitému odlesňování již ve vrcholném středověku. Příkladem sídelní osady, která tvořila zázemí zemské stezky, je Kvilda, která vznikla kolem Horní zlaté stezky v 15. století.<br /> <br /> Významnější ovlivnění vrcholových částí Šumavy však s sebou přinesl až novověk. Od 16. století se datuje rozmach sklářství, hutnictví a dřevařství. Právě rozvoj sklářské výroby podnítil osídlení obtížně přístupných území, nehodících se tehdy pro jiné hospodářské využití. Vždyť zásoba dřeva se před staletími, kdy neexistovala možnost jeho transportu, nedala jinak zužitkovat ani zpeněžit. Od 16. století přispěly sklářské hutě ke stále rozsáhlejšímu odlesňování (od Královského hvozdu přes Šumavské pláně až po Novohradské hory), protože při výrobě skla byla spotřeba palivového dříví značná. Sklářská výroba na Šumavě silně zdecimovala především bukové porosty. Bukový popel se používal na výrobupotaše (uhličitanu draselného), která je nezbytná pro výrobu skla, bukové dříví bylo vhodné i pro výrobu dřevěného uhlí. Potaš a dřevěné uhlí se přitom mohly získávat i v relativně odlehlých a pro transport dřeva obtížně dostupných míst. Pozůstatky lokálního ohniště z pálení dřeva byly nalezeny i v karu Plešného jezera (asi v 1250 mn. m.).<br /> <br /> Rozvoj osídlení na Šumavě zachytil i pylový diagram sedimentu Plešného jezera, kam byla větrem přinesena i pylová zrna z nižších poloh. V diagramu je patrný od vrcholného středověku postupný úbytek jedle a buku. Byl to zřejmý důsledek lesní pastvy dobytka, která potlačovala zmlazování obou dřevin, náhodné výběrové těžby dřeva a postupné kolonizace Šumavy. Pylové diagramy dále v tomto období ukazují zvýšené množství pylových zrn bylin a travin.<br /> <br /> ...více bral než dával<br /> <br /> Největší těžba původních horských smíšených lesů nastala až po třicetileté válce, zejména v 18. století.V té době byly horské smrčiny nejvyšších poloh ovlivněny hlavně toulavou těžbou a lesní pastvou dobytka. Tereziánský lesní řád z roku 1754 zavedl povinnost obnovy lesa. Do té doby byly odlesněné plochy buď využívány pro zemědělskou činnost, nebo ponechány samovolnému zalesnění. S nástupem lesnického hospodaření v průběhu 19. století nastalo cílené zalesňování části vytěžených ploch prakticky výhradně smrkem. Pro pěstování smrku byly tehdy, a prakticky až do počátku 20. století, příznivější podmínky díky chladnějšímu a vlhčímu podnebí. To asi také přispělo k hospodářsky úspěšné, leč jednostranné orientaci našeho lesnictví na smrkové plantáže, které se v oblastech původních horských smíšených lesů i v podhůří Šumavy rychle rozšiřovaly. Smrkem byly uměle zalesňovány i plochy poškozené vichřicemi, eventuelně následně napadené kůrovcem. Leckde umělé zalesňování doplňovalo přirozené zmlazování smrku, který má opravdu obrovský potenciál k obnově. Protože původní majitelé byli chytří pozorovatelé a dobří hospodáři, využívali přirozenou obnovu všude tam, kde to bylo možné.<br /> <br /> Skutečné intenzivní využívání lesů ve vrcholových partiích Šumavy začalo na počátku 19. století s výstavbou plavebních kanálů, které umožnily transport vytěženého dřeva z horských smíšených lesů a částečně i smrčin do nižších poloh, a tím i jeho prodej. Hospodářské využívání dále pozměnilo přirozenou strukturu horských lesů na Šumavě a urychlilo rozvoj smrkových plantáží, především v nižších polohách na místě původních smíšených listnatých lesů. Aby se urychlil růst smrku v zamokřených oblastech, budovaly se sítě odvodňovacích kanálů. Vysoké zastoupení smrku ve svrchních vrstvách pylových diagramů odráží nástup lesnického hospodaření a velkoplošné produkce smrkového dřeva v přilehlém středoevropském regionu během posledních staletí. Není pochyb, že v příznivých podmínkách rychle rostoucí smrk, který navíc lépe než jiné dřeviny snáší chladnější a vlhčí podmínky, byl ve středoevropských podmínkách vhodným kandidátem pro lesnické hospodaření, které shodou okolností vznikalo v 18. století, kdy vrcholila tzv. malá doba ledová a kdy teploty byly oproti dnešku asi o 2 °Cnižší. Nesmíte si ale představovat, že člověk vykácel všechny lesy, co na Šumavě rostly. Ještě v polovině 19. století bylo přibližně 25 % lesů v současném Národním parku Šumava klasifikováno jako pralesy.<br /> <br /> Pozměněný stav hospodářských smrkových lesů na místech horských smíšených lesů však způsobil jejich nižší odolnost vůči narušení vichřicemi a kůrovcem. Oba faktory samozřejmě zásadně ovlivnily i původní smrčiny. Velmi dobře to ilustrují události z druhé poloviny 19. století, kdy na Šumavě došlo vlivem známých vichřic v letech 1868 a1870 anásledného namnožení kůrovce k narušení několika tisíc hektarů nejen hospodářských smrkových lesů, ale také valné části zbývajících pralesů. Jako už několikrát za posledních tisíc let, část pralesů nebyla schopna odolat silné vichřici. Po působení této vichřice byly plochy osázeny smrky. V nejvyšších polohách se velká část smrčin obnovila přirozeným způsobem. Proto v současné době nacházíme na Šumavě přirozené smrkové lesy různého původu a různého stáří. Mnohé současné horské smrčiny nejvyšších poloh (např. v oblasti Trojmezné či Boubínského pralesa) vznikly přirozenou obnovou. Zároveň v místech původních horských smíšených porostů existuje vysoký podíl smrkových hospodářských lesů, které jsou výsledkem hospodaření člověka.<br /> <br /> Opakované narušení lesních porostů a proměny jejich druhového složení v novověku jsou dobře patrné na pylových diagramech z rašeliniště Mrtvý luh. Ukazují, že zastoupení smrku se v tomto období periodicky zmenšovalo až o polovinu. Zastoupení buku a jedle se od středověku rychle snižovalo.<br /> <br /> ...ovládl přírodu<br /> <br /> Konec 19. acelé 20. století byly poznamenány hlavně rozvojem lesnictví a dřevozpracujícího průmyslu. Neméně významné bylo vysídlení obyvatelstva z české strany Šumavy po druhé světové válce. Pojďme se podívat, jaké stopy na šumavských lesích tyto změny zanechaly.<br /> <br /> Rozvoj lesnictví a dřevozpracujícího průmyslu se promítal do osudu šumavských lesů především poté, kdy byla Šumava s vnitrozemím propojena železnicemi. Meziválečné období bylo ve znamení pronikání i do doposud opomíjených zákoutí šumavských hvozdů. Mizely zbytky pralesů a provádělo se plošné odvodnění. Období po druhé světové válce znamenalo útlum hospodaření v lesích hraničního pásma. Nedostatek pracovních sil byl postupně stále více kompenzován technickým pokrokem, který vedl k rychlému a širokému uplatňování těžké mechanizace se všemi negativními důsledky pro lesní ekosystémy. Těžké stroje poškozují stromy, rozrušují půdu a ničí prostředí, ve kterém čekají na vyklíčení semena a žijí půdní organismy. Současně vzrůstá eroze, při které se odplaví hlavně lehké organické a jemné jílové částice, které jsou hlavní zásobárnou živin pro rostliny.<br /> <br /> V důsledku hospodářského zaostávání regionu se počet obyvatel od konce 19. století nezvyšoval. V nejdrsnějších koutech Šumavy zanikly mnohé osady a usedlosti. Kdysi vyklučené louky, políčka a pastviny začaly zarůstat lesem. V letech 1938 a1945–1946 došlo k vysídlení většiny obyvatel. Následovalo uzavření pohraničního pásma a vytvoření uzavřených vojenských prostorů na české straně Šumavy. Kraj se vylidnil. Přímým dopadem těchto drastických změn v osídlení byl opět zánik mnoha obcí, omezení a změna zemědělského hospodaření. Na místa bývalých obcí, usedlostí, polí a pastvin se začal, ať už přirozeně, nebo s pomocí člověka, vracet les. Změny ve využívání šumavské krajiny během 20. století byly zásadní především na české straně, ale nevyhnuly se v menší míře ani bavorské a rakouské straně, kde se způsob zemědělského hospodaření také změnil. Přestože vysídlení obyvatelstva Šumavu citelně poznamenalo, života smrčin, které jsou v centru našeho zájmu, se dotklo jen nepřímo.<br /> <br /> ...rozvíjel průmysl<br /> <br /> Ve 20. století se daleko od Šumavy odehrály i další změny globálního charakteru, které šumavské lesy těžce poznamenaly. Celosvětový růst populace a prudká industrializace založená na spalování fosilních paliv způsobily kyselé deště a změny klimatu.</div>

Admin http://sumava-corpus.narra.eu/index.php?title=P%C5%99%C3%ADroda_a_historie_%C5%A0umavsk%C3%BDch_pl%C3%A1n%C3%AD,_1979,_Historie_%C5%A0umavsk%C3%BDch_pl%C3%A1n%C3%AD&diff=103058 2015-09-13T10:52:44Z

<p>Admin: Založena nová stránka s textem „{{PrefBankArticle |Title=Příroda a historie Šumavských plání, 1979, Historie Šumavských plání |Author=Josef Albrecht |Date=1979 |Source=Příroda…“</p> <hr /> <div>{{PrefBankArticle<br /> |Title=Příroda a historie Šumavských plání, 1979, Historie Šumavských plání<br /> |Author=Josef Albrecht<br /> |Date=1979<br /> |Source=Příroda a historie Šumavských plání<br /> |Genre=průvodce<br /> |Respondent=<br /> }}<br /> Pro svouodlehlost od prapůvodních středisek osídlení ve středních Čechách na jedné straně a v Podunají ne straně druhé, pro neprostupnost hraničních horských pralesů a těžko schůdný horský terén byla Šumava osídlena mnohem později než vnitrozemí Čech<br /> <br /> První náznaky osídlování předhůří Šumavských pláníze severu spadají do přelomu starší doby železné (doba halštatská) a mladší doby železné (doba laténská) zhruba v polovině prvního tisíciletí př. n. l. Původní, pravděpodobně keltské obyvatelstvo jižních Čech starší doby železné, lid halštatské mohylové kultury byl ze svých území vytlačen nástupem nových výbojnějších keltských kmenů na počátku mladší doby železné. Pravděpodobně proti nájezdům středočeských keltských Bójů vybudovali nositelé mohylové kultury mohutná opevněná útočištná hradiště ve vysokých polohách na severovýchodních okrajích Šumavy – Sedlo u Sušice a Věnec u Čkyně a snad i obří hrad u Kašperských Hor nad Losenicí, jichž potom používali jak Keltové, tak pozdější Slované na ochranu rýžovišť zlata i jako hradišť útočištných.<br /> <br /> Keltové objevili jako první zlatonosnost šumavských řek a koncem doby laténské (1. stol. př. n. l.) postupovalipři rýžování zlata proti proudu šumavských řek Otavy a Volyňky do Šumavy. Pravděpodobně už tehdy existovaly první příležitostné stezky přes Šumavské pláně do Podunají, zprostředkující dálkový obchod s výrobky keltských dílen.<br /> <br /> Nástup germánských kmenů Markomanů do našich zemí po vytlačení Keltů se šumavské oblasti prakticky nedotknul. Šumavský hraniční hvozd byl po několik staletí na začátku našeho letopočtu pod občasným okrajovým vlivem římského impéria, jehož legie stály na Dunaji. Římané nazývali rozsáhlé horské pásmo s těžko prostupnými pralesy na sever od Dunaje (do něhož spadala i dnešní Šumava) Gabreta. Z tehdejších římských pramenů se dovídáme o velikém množství zvěře, mimo jiné zubrů, v tomto pomezním hvozdu.<br /> <br /> Počátek slovanského osídlení pošumavské oblastispadá do 8. až 9. století n. l. Nejzazší středověká slovanská kolonizace se zastavila koncem 14. století na severovýchodních svazích Šumavských plání a pohraničního hvozdu se opět prakticky nedotkla. Přes Šumavské pláně vedly už v 11. století obchodní stezky z Bavorska do Sušice a Klatov. Spolehlivě je doložena tzv. stezka Březnická z bavorského Zwieselu přes lesy pod Roklanem, Březník a Hartmanice do Klatov nebo Sušice.<br /> <br /> Prvními feudálními majiteli zatím nedotčeného pohraničního hvozdu byly různé kláštery české a přechodně i německé. Natrvalo bylo území tzv. Královského hvozdu (pohraniční pásmo Šumavy od Nýrska až po dnešní Stachy) připojeno k českým zemím Přemyslem Otakarem II. v roce 1273. Později byli v Královském hvozdu usazováni zvláštní osadníci, kteří měli osobní svobodu a jiná práva a podléhali přímo českým králům. Podle Královského hvozdu se nazývali Králováci a byli soustředěni a organizováni v několika tzv. králováckých rychtách. Ke každé rychtě patřila řada osamocených horských usedlostí a dvorců rozesetých v jejím širokém okolí. V Šumavských pláních to byly rychty Zhůří, Stodůlky a Vysoké Lávky, okrajově sem zasahovaly rychty Kochánov, Zejbiš (Javorná) a horské usedlosti rychty stašské v místě dnešního Churáňova.<br /> <br /> Pro osídlování Šumavských plání měl význam i počátek dolování zlata u Kašperských Hor na začátku 14. století a s tím spojená německá kolonizace jejich okolí.<br /> <br /> Renesance pradávných obchodních stezek napříč Šumavou nastala s pravidelným dovozem solnohradské soli z Pasova do Čech po tzv. Zlaté stezce. Její nejstarší větev vedla z Pasova přes pozdější České Žleby a Volary do Prachatic. Počátkem 14. století byla zřízena druhá větev z Pasova přes dnešní Strážný a Horní Vltavici do Vimperka. V roce 1366 zřídil Karel IV. třetí větev Zlaté stezky, tentokráte přímo napříč rozlehlými hvozdy Šumavských plání z Pasova přes bavorský Freyung a dnešní Kvildu do Kašperských Hor. Kromě soli se k nám dopravovalo koření, jižní ovoce, jemné látky, zpět do Bavorska pak chmel, ryby, vosk, máslo, len atd. Města a osady ležící na těchto stezkách a vlastníci skladovacího práva měla pochopitelně z dopravy zboží vysoké příjmy plynoucí z mýtních poplatků. Doprava zboží mimo vymezené stezky se přísně stíhala. Obchod se solí na Zlaté stezce měl největší prosperitu v 16. století. V roce 1659 prosadil však císař dopravu soli do prachatických skladů z císařského majetku z rakouského Gmundenu a tím obchod na západních větvích Zlaté stezky přes Šumavské pláně prakticky ustal. V té době se zde ale velice rozmohlo pašování soli pasovské, která byla levnější. pašováním soli, ale i jiného vzácného zboží se zabývalo mnoho obyvatel Šumavy. Tyto pašerácké tradice pak přežívaly až do nedávné minulosti.<br /> <br /> Původním typem domu v oblasti Šumavských plání byla už od středověku jednoduchá roubená dřevěná stavba krytá šindelem, kde bylo všechno pod jednou střechou – obytná místnost, stáj, stodola i kůlny. Toto základní založení se dochovalo až do dnešní doby, jak je můžeme vidět i na příkladu malých stavení v okolí Kvildy, Filipovy Huti apod. první zděné stavby se zde začaly stavět až koncem 19. století.<br /> <br /> Novější kolonizace Šumavských plání, která začala ve 2. polovině 16. století a vyvrcholila v 18. století, přicházela sice z vnitrozemí Čech, ale byla téměř výhradně německá. Do té doby se německá kolonizace projevila pouze v okolí Sušice a samozřejmě v hornických Kašperských Horách. Zpětně se opět z Plání poněmčovalo Předšumaví, především směrem na Klatovy, Sušici a Kašperské Hory. Naproti tomu území stašské rychty, okolí Zdíkova a severní okolí Vimperka zůstalo české. Vimperk a území na jih od něj bylo opět německé. Toto národnostní uspořádání vytvořené zhruba už v polovině 17. století se dochovalo prakticky až do první poloviny našeho století. Teprve tato novější kolonizace výrazněji ovlivnila tvářnost Šumavských plání a dala vznik větším bezlesním plochám uvnitř nepřehledných hvozdů.<br /> <br /> V polovině 18. století získal rychty Vysoké Lávky, Stodůlky a Stachy pražský měšťan, sklář Vavřinec Gattermayer, který roku 1752 založil na území stodůlecké rychty sklářskou huť a osadu Prášily. Tak se konečně dostává sklářství z podhůří, kde například stašská huť vznikla už v 16. století, i do vysokých poloh Šumavských plání a stává se vedle dřevorubectví a zpracování dřeva jedním z hlavních zdrojů obživy rozrůstajícího se obyvatelstva. Po prášilské huti následovaly v rychlém sledu další: Filipova Huť (1785), Zlatá studna (1799), Hraběcí Huť u Kvildy (1799), Františkov (1801), někdy na přelomu 18. a 19. století hutě v Kaltenbachu (pozdější Staré Hutě) a Pláních, a konečně Pokovy Hutě u dnešních Nových Hutí. S rozvojem sklářství souvisela výroba dřevěného uhlí a potaše, která spotřebovala velké množství dřeva. Tehdy také vznikaly okolo sklářských hutí rozsáhlé bezlesé plochy, které zhruba v té podobě a rozloze přetrvaly do dneška.<br /> <br /> Prášily se staly střediskem rozsáhlého panství, které roku 1799 získal rod Schwarzenberků. Ti začali hned s racionálnějším využíváním bohatství šumavských lesů. Pro lepší dopravu vytěženého dřeva z oblastí modravských lesů byl v letech 1800–1801 vybudován Vchynicko-Tetovský plavební kanál dlouhý 14,5 km, který spojuje horní tok Vydry přes spodní část toku Křemelné s Otavou a obchází tak příliš balvanité a prudce klesající řečiště Vydry od králováckého dvorce Antýglu po dnešní Čeňkovu pilu, pro plavení dřeva nepoužitelné. Tento kanál projektoval tehdy už známý tvůrce proslulého Schwarzenberského kanálu, inženýr Rosenauer.<br /> <br /> Pro zpracování dřeva na místě bylo v minulém století postaveno mnoho pil, Bienertův závod na výrobu ozvučného dřeva v Modravě (1827), podobný závod v Kvildě (1820), papírny v Prášilech, pod Kašperskými Horami a ve Františkově pod Kvildou, z nichž prášilská papírna dodávala ruční papír ještě před 2. světovou válkou. Kromě toho byla zde v minulém století v činnosti řada hamrů. Navíc nacházelo místní obyvatelstvo obživu v domácké výrobě šindele, dřevěných hraček, dřeváků, dřevěného drátu na zápalky apod.<br /> <br /> V minulém století se rovněž rozvinul chov dobytka a pastevectví. Šumavské pláně byly proslulé chovem velkého počtu dobytka vzniklého křížením původního místního drobného skotu se simentálským skotem dovezeným ze Švýcarska. Zvlášť proslulí byli velcí šumavští voli, kteří byli prodáváni na trzích i hluboko ve vnitrozemí.<br /> <br /> Rozsáhlá nadměrná těžba dřeva, nejdříve pro sklářské hutě a později pro rozvíjející se dřevozpracující průmysl se nepříznivě projevila ve skladbě zdejších lesů. Místo původních, většinou smíšených lesů, byly nadále vysazovány jen lesy smrkové, které dávaly dříve užitek a jejichž dřevo bylo vyhledávanější. Důsledek jednostranné těžby a pěstování lesů nenechal na sebe dlouho čekat. V roce 1870 a v několika následujících letech postihly šumavské smrkové lesy silné vichřice a výsledkem byly obrovské rozsáhlé polomy. Poněvadž se ležící dřevo nestačilo včas zpracovat, nastoupila další kalamita v podobě napadení ležícího dřeva kůrovcem. Bylo tak nutno zpracovat mnoho milionů m3 dřeva a k tomu byli povoláni dřevorubci až z Ukrajiny, Korutan, Tyrol a Dalmácie. Následná obrovská prosperita místního dřevozpracujícího průmyslu, která umožnila velké výdělky nebývalému počtu pracovních sil, však neměla dlouhého trvání. Nejdříve musely být zrušeny proslulé závody na výrobu ozvučného dřeva, poněvadž kalamitě padla za oběť i většina porostů kvalitního rezonančního dřeva. Po zpracování kalamity byly postupně zavírány pily, poněvadž zpustošené lesy nemohly dodat zdaleka tolik dřeva jako před kalamitou. Sláva sklářských hutí zanikla už dříve, a tak nastal v Šumavských pláních všeobecný hospodářský úpadek. Obyvatelstvo bylo nuceno živit se pašeráctvím nebo odcházet za prací do sousedních zemí a do zámoří. Z této situace se zdejší kraj jen těžko dostával. Výstižně popisuje osudovou kalamitu, následující prosperitu dřevařského průmyslu a posléze hospodářský pád spisovatel Karel Klostermann ve svých románech Ze světa lesních samot (1892) a V ráji šumavském (1893).<br /> <br /> Ve třicátých letech našeho stoletíse německé obyvatelstvo Šumavských plání přihlásilo zčásti k Henleinově hnutí, nebo akce henleinovců alespoň mlčky trpělo. Po druhé světové válce po odsunu Němců se do německých osad stěhují Češi z vnitrozemí, Slováci, reemigranti z Maďarska a Rumunska a Cikáni. Řada horských usedlostí a celých osad nebyla znovu osídlena a zanikla. Celkový počet obyvatelstva byl podstatně nižší než před válkou.<br /> <br /> Celápohraniční zóna byla po válce velmi neklidná. Na její střežení byly zřízeny pohraniční útvary SNB, které byly v roce 1951 nahrazeny Pohraniční stráží. Situaci na tehdejší hranici popisuje spisovatel Rudolf Klačík v románu Král Šumavy.<br /> <br /> Nové zřízení usilovalo co nejdříve obnovit hospodářský život i v Šumavských pláních. Zemědělství, především pastevectví, bylo obnoveno Státními statky, péči o lesy převzaly Lesní závody nebo Vojenské lesy a statky, které se snaží, aby už nikdy nedošlo k takovým kalamitám, jako v minulém století. Většina obyvatel pracuje v těchto organizacích, nebo dojíždí do zaměstnání do měst v širším okolí (Vimperk, Kašperské Hory, Sušice). Socialistický stát se stará i o lepší bydlení, služby a zásobování obyvatel. Ve střediskových obcích Šumavských plání bylo postaveno mnoho moderních bytových jednotek, rekreačních zařízení apod. Rozvíjí se zde letní i zimní turistika a budují se rozsáhlá střediska zimních sportů v okrajových částech Plání na Zadově a v Nových Hutích.</div>

Admin http://sumava-corpus.narra.eu/index.php?title=Horsk%C3%A9_smr%C4%8Diny,_2008,_%C3%9Avod&diff=103059 2015-09-13T10:52:44Z

<p>Admin: Založena nová stránka s textem „{{PrefBankArticle |Title=Horské smrčiny, 2008, Úvod |Author=Aleš Kučera, Miroslav Černý, Libor Dvořák, Oldřich Vojtěch |Date=2008 |Source=Horsk…“</p> <hr /> <div>{{PrefBankArticle<br /> |Title=Horské smrčiny, 2008, Úvod<br /> |Author=Aleš Kučera, Miroslav Černý, Libor Dvořák, Oldřich Vojtěch<br /> |Date=2008<br /> |Source=Horské smrčiny<br /> |Genre=odborná<br /> |Respondent=<br /> }}<br /> , , , <br /> <br /> <br /> <br /> Když po procházce lesem vystoupáme na vyhlídku, upoutá nás přívětivá krajina Šumavy svými měkkými liniemi táhlých horských hřbetů s namodralým odstínem. Až k obzoru, kam oko dohlédne, jsou šumavské lesy tvořeny převážně smrky. A jsou to právě tyto otužilé stromy, které Šumavě dodávají převládající namodralý odstín, i jistou vážnou zádumčivost horského hvozdu. Při sestupu z kopců otevírají svou věčně zelenou náruč a poskytují chladivý stín a přítmí horského lesa.<br /> <br /> Lesy jsou bohatství, podle kterého Šumava dostala své jméno, neboť od nich pochází ve staroslovanských jazycích slovní základ „šuma“. Od nepaměti tyto hluboké a těžko proniknutelné hvozdy na hranicích českého království plnily důležité obranné funkce, a byly proto ve své celistvosti chráněny.</div>

Admin http://sumava-corpus.narra.eu/index.php?title=%C5%A0umava_od_A_do_Z,_1984,_Historick%C3%BD_v%C3%BDvoj_(%C4%8D%C3%A1st)&diff=103055 2015-09-13T10:52:43Z

<p>Admin: Založena nová stránka s textem „{{PrefBankArticle |Title=Šumava od A do Z, 1984, Historický vývoj (část) |Author=Jiří Záloha |Date=1984 |Source=Záloha, Jiří: Šumava od A do Z…“</p> <hr /> <div>{{PrefBankArticle<br /> |Title=Šumava od A do Z, 1984, Historický vývoj (část)<br /> |Author=Jiří Záloha<br /> |Date=1984<br /> |Source=Záloha, Jiří: Šumava od A do Z<br /> |Genre=průvodce<br /> |Respondent=<br /> }}<br /> Sušicko a Klatovsko<br /> <br /> Krajina horního Pootaví se otevřela lidskému osídlení v pozdní době ledové, kdy se zde upravilo podnebí a připravily se podmínky pro existenci lidí. První lidé, kteří sem přišli, byli lovci. Stopy po těchto obyvatelích kraje byly náhodně nalezeny na dvou místech v Sušici. Rovněž lidé v mladší době kamenné – neolitu v 5. a 4. tisíciletí př. n. l. zde nepřešli k usedlému způsobu života v trvalých osadách. Potom až do mladší doby bronzové (konec 2. tisíciletí př. n. l.) nebyly nalezeny žádné archeologické důkazy o osídlení kraje. Zemědělský lid knovízské kultury se až na Sušicko nedostal a stopy po něm končí na Horažďovicku. V 7. a v 6. stol. př. n. l. sem pronikl lid mohylové kultury doby halštatské, který se již zabýval běžným zemědělstvím, to je chovem dobytka a pěstováním obilí. V rámci posunu obyvatelstva v oblasti s. od Alp v 5. stol. př. n. l. se uchyloval domácí lid do lesů a v této souvislosti si zřídil na vrchu Sedlo nad Albrechticemi opevněné útočiště – hradiště. Podobná hradiště byla na Věnci u Lčovic a Obří hrad u Studence, obec Stachy na Vimpersku. Doklady o osídlení kraje v době římské byly dosud objeveny jen ojediněle a nedají se podle nich seriózně dedukovat širší závěry. Nejinak je tomu s počátky slovanského osídlení. Naproti tomu nález slovanského hrobu z 10.–11. stol., který porušil daleko starší slovanský objekt, je vážným důkazem o procesu usazování prvních Slovanů na jz. území Čech.<br /> <br /> V době starší (asi v letech 600–800) a v mladší době hradištní (800–850) bylo již hustě osídleno střední Pootaví zvláště kolem ústí Volyňky a na Blatensku a slovanské skupiny pronikaly odtud dále na sz. a osídlily i opuštěné hradiště Sedlo. Stopy po jejich pobytu se zachovaly jako archeologické nálezy u Čeňkovy pily, v Kašperských Horách i jinde.<br /> <br /> O dlouhodobém pobytu Slovanů, které sem snad přivedla touha po zlatě, svědčí na březích Otavy, Vydry, Olšovky a Ostružné dosud znatelné hromady prosátého písku zvané sejpy. Hledači zlata se zastavili až na okraji pomezního hvozdu na s. svazích Šumavy, který tvořil přirozený obranný pás země proti vnějším nepřátelům. Roku 1040 jím pronikl německý král Jindřich III. s úmyslem potrestat knížete Břetislava, ale byl u Brůdku poražen a zahnán zpět. O rok později však poustevník Vintíř převedl podle pověsti německá vojska přes hvozd do týla obránců a umožnil jim překvapivý pochod ku Praze. Tajná stezka se později změnila v obchodní cestu vedoucí ze Světlé v Bavorsku k mýtní stanici Dobré Vodě u Hartmanic a odtud k Sušici. Jiná cesta vedla z Pasova přes Pancíř a Strážov ke Klatovům. Další stezky se nazývali Debrnická a Kašperskohorská.<br /> <br /> K ochraně zemských stezek a bran byli podél hranic usazování zvláštní strážci hranic, jimž se za tuto službu dostalo osobní svobody s některými dalšími právy. Prvními strážci tu byli patrně zemané, jejichž tvrze byly rozmístěny podél severní hranice Hvozdu (Janovice nad Úhl., Víteň, Čachrov, Jindřichovice aj.). O území králováků se hovoří až ve 14. stol. za císaře Zikmunda a patrně tehdy dostal Hvozd přídomek Královský. Usedlíci v králováckých rychtách nestřežili jen hranice, které ostatně tehdy nebyly ani ještě přesně stanoveny, ale také dozírali, aby se nevypaloval les.<br /> <br /> Podobně jako jinde byli i v z. části Šumavy prvními feudálními vlastníky půdy církevní organizace. Již Břetislav I. věnoval celý újezd nezamyslický na Horažďovicku a Sušicku benediktinskému klášteru v Břevnově. Premonstrátky z Doksan byly majitelkami újezdu zbynického kolem Velkého Boru a svou državu tu měl i klášter křižovníků na Zderaze v Praze. Na Klatovsku patřilo rozsáhlé zboží benediktinkám u sv. Jiří na Pražském hradě. Tempo kultivace půdy se tak zrychlilo a v krajině přibývalo nových zemědělských osad. S novým obyvatelstvem však přicházeli i němečtí kolonisté a jejich prostřednictvím se pohraniční území připoutávalo k Bavorsku. Král Vladislav II. věnoval území kolem Albrechtic u Sušice premonstrátskému klášteru ve Windbergu a již předtím se pohraniční území od Nýrska až k Vimperku včetně Sušice dostalo jako věno české princezně provdané do rodu bavorských hrabat z Bogenu. K české koruně se vrátilo až r. 1273. Přes všechna štědrá panovnická darování zůstalo však na z. Šumavě ještě dostatek půdy královské komoře.<br /> <br /> Horní Pootaví tvořilo z. okraj rozlehlého území, které bylo po dlouhou dobu spravováno z hradu Práchně, kde sídlil královský kastelán s pravomocí správní, soudní a vojenskou. V 2. pol. 13. stol. stala se přirozeným střediskem tohoto území Sušice, která se z pův. rýžovnického sídliště rozrostla v lidnatou obec, povýšenou později na královské město. Další oporou panovnické moci se měly stát Klatovy, vysazené kolem r. 1260 na místě starší vsi při obchodní cestě do Bavor. Na rozdíl od Sušicka, které až do novověku zůstalo součástí Prácheňska, patřilo Klatovsko již k Plzeňsku.<br /> <br /> V období velké kolonizační vlny vznikla na z. Šumavě další města. S rýžováním zlata byly spjaty počátky Rejštějna a pravděpodobně i Horažďovic, které vysadil na město Bavor I. ze Strakonic. Vytěžení zlatonosného písku napovídalo o existenci zlaté rudy v hlubinách země. Tak vznikly Rejštejnské Hory a při dolech potom horní městečko, k němuž byla svedena jedna z obchodních cest z Pasova do Čech. Rozmach dolování vyvolával zvýšený zájem o tuto část Čech jak ze strany českých králů, tak i německých sousedů. K ochraně zemské hranice, cesty i výnosných dolů dal císař Karel IV. postavit nad městem nový hrad, nazvaný po něm Kašperk, s jehož držením byla spojena správa a soud v celém Prácheňsku. Jižně od Klatov se rovněž na obchodní cestě rozrostlo městečko Nýrsko a k ochraně cesty byl ve 14. stol. vystavěn hrad Pajrek.<br /> <br /> Na Sušicku a Klatovsku nedošlo v předhusitském období k takové koncentraci půdy v rukou šlechty jako v j. Čechách. Z nejvýznamnějších panských rodů byli tu usazeni Velhartičtí, sídlící na stejnojmenném hradu. Podle hradu Švihova na Klatovsku se psali zámožní Švihovští z Rýzmberka, jejichž statky zasahovaly až na s. od Sušice, kde Půta z Rýzmberka založil v 2. pol. 14. stol. hrad Rabí. Od s. zasahovalo do kraje horažďovické panství Bavorů ze Strakonic a z Vimperska majetek pánů z Janovic, jejichž rodový hrad stál mezi Nýrskem a Klatovy. Velmi početní byli příslušníci nižší šlechty, mající své tvrze a majetek rozptýlené po celém kraji. Z nich si zaslouží zmínky alespoň rozvětvený rod Dlouhoveských z Dlouhém Vsi na Sušicku.<br /> <br /> Za husitského revolučního hnutí se území z. Šumavy rozdělilo do obou protivných táborů. K novému hnutí se od začátku přihlásily pouze Klatovy, kde byl vzat útokem klášter dominikánů, ale i Sušice a později i Horažďovice byly aktivními členy husitského městského svazu. Kromě většiny vladyckého a rytířského stavu stál na straně husitů také tehdejší držitel Kašperku nejvyšší mincmistr a Husův přítel Petr Zmrzlík ze Svojšína a Jan a Menhart z Hradce, kteří nedlouho předtím získali panství velhartické. Oporou katolické strany zůstaly německé hornické obce v čele s Rejštejnskými Horami a z panstva především Švihovští z Rýzmberka. Již r. 1420 přitáhl sem Jan Žižka z Trocnova a dobyl hrad Rabí a rožmberskou tvrz Malý Bor u Horažďovic. O rok později byl při opětovaném dobývání Rabí zraněn do druhého oka a úplně oslepl.<br /> <br /> Husitské války podstatně změnily poměry v držbě půdy na z. Šumavě, neboť někdejší rozsáhlé královské a církevní statky přešly zástavou či úplně do majetku šlechty a měst. Panstvo obojího vyznání se tak v rozporu s cíli revoluce podstatně obohatilo, zvláště Menhart z Hradce, který se spolu s Rýzmberskými stal největším feudálem v kraji. Po bitvě u Lipan přešel na stranu Oldřicha z Rožmberka a byl za to Jiřím z Poděbrad zajat a uvězněn. Menhartův syn Oldřich v odvetu převezl z Karlštejna na Velhartice korunovační klenoty. Po Oldřichově smrti r. 1453 prodali jeho dědicové velhartické panství Děpoltovi z Rýzmberka a na poč. 16. stol. přešlo na Zdeňka Lva z Rožmitálu.<br /> <br /> Vlivem strakonického velmistra Jošta z Rožmberka a hlavně Zdeňka ze Šternberka, který připojil k svému majetku i hrad Kašperk, přistoupili někteří příslušníci panského stavu ze z. Šumavy k opozici proti králi Jiřímu, která se zformovala v tzv. Zelenohorskou jednotu. Hned na začátku domácí války mezi oběma stranami přitáhl roku 1467 na Sušicko syn poděbradského knížete Jindřich a dobyl hrádek Frymburk a tvrz Žihobce. Téhož roku byli u Nýrska poraženi účastníci křížové výpravy, která na papežovu výzvu vpadla do Čech. V kraji však nebyl klid ani později. V 70. letech se o to přičinil svárlivý majitel Horažďovic Racek z Kocova, který byl označen za rušitele zemského míru a po ročním obléhání vojskem pánů a měst z Prácheňska a Plzeňska byl zbaven svého majetku. Na začátku 16. stol. došlo k podobné trestné výpravě proti škůdci měst Petru Sudovi z Řenče na Janovicích.<br /> <br /> Tak jako jinde bylo i pro z. Šumavu 16. století obdobím hospodářského vzestupu, založeného na rozvoji řemeslné výroby a obchodu. Zvláště výhodnou situaci měla královská města Klatovy a Sušice díky četným hospodářským výsadám, o jejichž dodržování sváděla prudké boje. Rychlý ekonomický rozvoj obou měst, z nichž Klatovy patřily k nejbohatším v Čechách, jen na čas zpomalilo odnětí privilegií a městských statků, které je postihlo za účast na odboji českých měst proti císaři Ferdinandovi I. v r. 1547. Ruch na obchodních cestách do Bavor dosahoval v tu dobu vrcholu. Dovážela se především sůl, vyváželo se obilí a slad. K zvyšování příjmů měst přispívala i účast na důlním podnikání. I když výnosnost starých ložisek jejich vyčerpáním poklesla, objevila se nová na Nalžovsku, kde vznikla horní městečka Hory Matky Boží a Hory Nalžovské, v nichž se těžilo stříbro. Zájem horníků se rozšířil i na železnou rudu a dal vzniknout nejen stejnojmennému městečku, ale i dalším železářským osadám a hamrům.<br /> <br /> Zámožnost měst se projevovala především přikupováním poddanských vsí k obci. Měšťané Rejštejnských Hor získali dokonce hrad Kašperk, jehož jméno pak přešlo i na město, zvané odtud Kašperské Hory. Dalším důkazem byl sám vnější vzhled měst, v nichž rychle přibývalo veřejných i soukromých staveb v novém renesančním slohu. Několik se jich dochovalo v Sušici, zatímco v Klatovech padly za oběť zhoubným požárům a přestavbám. Hospodářská prosperita umožňovala měšťanům i větší péči o rozvoj kulturní. Z dobře opatřených městských škol odcházelo více žáků za vyšším vzděláním a mnozí z nich pak prosluli jako humanističtí spisovatelé nebo vědci, jako například klatovský rodák Pavel Kristián z Koldína nebo sušický M. Adam Rosatius z Karlšperka. Z Horažďovic pocházela rodina slavného barokního rytce Václava Hollara.<br /> <br /> Za povstání českých stavů proti Habsburkům v květnu 1618 se téměř celá z. Šumava přihlásila k jeho podpoře a města přijala do svých hradeb stavovské vojsko. Při císařských ofenzívách byly Horažďovice dobyty a vypáleny. Klatovy musely kapitulovat, ale Sušice se vzdala dobrovolně a zajistila si tak pardon při pobělohorských konfiskacích. Ty postihly těžce Klatovy a především šlechtické účastníky povstání. Po celém kraji nastaly pronikavé přesuny majetku ve prospěch těch, kteří zůstali na straně císaře. Ferdinandu Karlovi Švihovskému byly zabaveny Horažďovice a prodány Adamovi st. Šternberkovi na Bechyni. Královácké rychty dostal zástavou dobrodružný válečník don Martin de Hoeff-Huerta. Od r. 1625 začal po celém kraji silný nátlak na obyvatelstvo, aby se vrátilo ke katolické víře. Tam, kde nepomáhalo přesvědčování kněží a misionářů, sáhlo se k donucování a k represáliím. Někteří příslušníci šlechtického stavu a zámožní měšťané opustili raději zemi. Severní část Pošumaví trpěly průtahy císařských vojsk s povinnostmi s vyživováním vojáků v zimních tábořištích. V posledním desetiletí třicetileté války vpadli na z. Šumavu Švédové, vypálili Klatovy a zmocnili se Sušice i Horažďovic.<br /> <br /> Trvalo velmi dlouho, než se podařilo pobělohorské škody zahladit. Nová kolonizační vlna vyplnila postupně prořídlé řady vesnických poddaných a pronikla i do dosud málo porušeného Královského hvozdu. Bohatství dřeva a křemene se přímo nabízelo k zakládání sklářských hutí. V průběhu 16. až 18. stol. jich zde vznikla celá řada a vytvořily tři oblasti: kolem Javorné, Prášil a Kašperských Hor. Skláře doprovázeli výrobci potaše, kteří využívali dřeva k výrobě pálením velkých ploch a louhováním popela. Postupně byly i vyšší polohy z. Šumavy zalidněny novými osadami s převážně německým obyvatelstvem, které vtisklo pohraničnímu území nadlouho nový ráz. Královský hvozd ztratil hustším osídlením svůj původní význam a r. 1640 byly čtyři rychty prodány Oldřichu Adamovi Popelovi z Lobkovic a dvě rychty Albrechtovi Libštejnskému z Kolovrat, přičemž svoboda králováků měla zůstat nedotčena. Maxmilián Norbert Kolovrat-Krakovský spojil r. 1701 celý hvozd ve svých rukou. Jeden z dalších majitelů, sklář Vavřinec Gattermayer, založil r. 1752 Prášily, které se staly střediskem nového panství. Roku 1799 je Filip Kinský z Vchynic prodal Josefu Schwarzenberkovi, a ten je spojil se sousední Dlouhou Vsí v jeden administrativní celek.<br /> <br /> Průběh 18. stol. na Sušicku a Klatovsku se nijak podstatně nelišil od poměrů v ostatních částech Šumavy. Venkovské obyvatelstvo bylo odkázáno na málo výnosné zemědělství a teprve později se naskýtala příležitost vedlejšího výdělku ve schwarzenberských lesích, v nichž se začalo s racionální těžbou. Mnohé ze šumavských skláren nestačily držet krok s konkurencí a postupně zanikaly. Stále se udržovaly železářské hamry a nově vznikaly papírny, z nichž největší pracovaly u Rejštejna a v Prášilech. Také města se nemohla vzpamatovat z hospodářské deprese a na někdejší prosperitu se dalo jen vzpomínat. Ruch na obchodních cestách do Bavor značně poklesl a s ním i životní úroveň měšťanů. Lépe na tom byly jen Klatovy, které se při úpravě správního rozdělení země r. 1751 staly střediskem nového Klatovského kraje a až do roku 1849 byly sídlem krajských úřadů. Město se tím sice zčásti poněmčilo, ale na druhé straně těžilo z výhod širokého zázemí. K zajištění stálého zdroje finančních příjmů přispěli i klatovští jezuité, kteří rozšířili pověst o zázračnosti mariánského obrazu v arciděkanském kostele a učinili z města každoroční cíl mnoha poutníků.<br /> <br /> Začátek 19. stol. byl ve znamení úsilí o národní obrození. S Klatovy jsou spjata jména především vynikajícího slavisty Josefa Dobrovského a novináře V. M. Krameria, kteří studovali na tamním latinském gymnáziu. Po zrušení jezuitského řádu bylo gymnázium sice přeneseno do Písku, ale od r. 1812 měly Klatovy nový ústav, z něhož také vzešla řada vynikajících osobností. V Sušici organizoval vlastenecký život dr. J. A. Gabriel a Karel Drahotín M. svob. pán Villani. V revolučním roce 1848 oba zastupovali Sušicko na Slovanském sjezdu v Praze a byli pak vyšetřováni policií.<br /> <br /> 19. století přineslo z. části Šumavy jisté hospodářské zlepšení, ale nikoli v té míře, jak by potřebovala. Nedostatečná dopravní síť a nedostatek základních průmyslových surovin omezovaly výrobu jen na některé obory. Kromě železných hamrů, několika papíren a skláren, které se udržely v konkurenční soutěži, rozvíjely činnost především pily.<br /> <br /> V 30. letech byla v Sušici zahájena výroba fosforových zápalek, spjatá s jmény Vojtěcha Scheinosta a Bernarda Fürtha. Z jejich skrovných začátků vyrostl dnešní velký závod. Dostatek vápence dal vzniknout několika velkým lomům na jeho těžbu v okolí Sušice. Na Klatovsku ožívala plátenická tradice, z níž se rozvíjela textilní výroba a průmysl prádla. Jako místní zvláštnost se rozšířilo komerční pěstování karafiátů.<br /> <br /> Krátkou epizodu hospodářského oživení prožilo Sušicko v 70. letech. Prudká vichřice v říjnu 1870 způsobila velké polomy v lesích a nezpracované dříví napadl kůrovec. V následujících letech se rozšířil na další polesí a způsobil nebezpečnou kalamitu, která musela být rychle likvidována. Lesním dělníkům a formanům nastalo několik mimořádně příznivých let, avšak jen málokdo využil této příležitosti k zajištění pro budoucnost. Naprostá většina dělníků upadla opět v nouzi, která byla v tomto kraji denním hostem.<br /> <br /> Se vznikem prvních továren na Klatovsku a Sušicku souvisejí podobně jako jinde začátky dělnického hnutí. Prvním dělnickým klatovským spolkem byla Svornost. Organizace sociálně demokratické strany zde byla založena r. 1901.<br /> <br /> Těžká léta za první světové války vyvolávala krajní nespokojenost v řadách obyvatelstva, navenek se projevující protiválečnými shromážděními a demonstracemi (Klatovy 1915, Sušice 1917). V červenci 1919 se vzbouřila vojenská posádka v Železné Rudě na protest proti současným poměrům. Radikalizované dělnické vrstvy podporovaly levici v sociálně demokratické straně, která dala v r. 1921 základ vzniku organizací KSČ v Klatovech, Sušici, Strážově a v dalších místech. Hospodářská krize 30. let postihla velký počet dělníků ztrátou zaměstnání. Další léta byla tu ve znamení boje pokrokové veřejnosti proti fašismu, který se stal zvláště v pohraniční oblasti Klatovska a Sušicka krajně nebezpečným činitelem. Po uskutečnění mnichovské dohody bylo zabráno území sahající hluboko do vnitrozemí a nové hranice vedly 10 km od Klatov a 2 až 3 km za Sušicí. Za okupace byly na Klatovsku likvidovány pokrokové organizace, jejich představitelé i řadoví členové byli popraveni nebo posláni do koncentračních táborů. V lese u Lub poblíž Klatov bylo za heydrichiády popraveno 73 českých vlastenců z Klatovska a z některých jihočeských míst. Nově zřízeným okupačním orgánem byl v Klatovech tzv. Oberlandrat, jehož pravomoc zasahovala do velkého území jižních a západních Čech.<br /> <br /> Po osvobození v r. 1945 nastal i v tomto kraji čilý budovatelský život, vyznačující se uskutečňováním cílů národní a demokratické revoluce a po r. 1948 i revoluce socialistické. Do bývalé pohraniční části okresů Klatovy a Sušice (sloučených společně s okresem Horažďovice v r. 1960 v jediný okres Klatovy) se jednak vrátili dřívější čeští usedlíci, kteří odtud museli v září 1938 uprchnout, jednak se přišlo nové obyvatelstvo ze všech krajů republiky. Po obnovení všech oblastí hospodářského a společenského života se začaly budovat nové závody, obytné budovy a různá zařízení, zemědělství nastoupilo cestu socializace a celý život dostal nový směr a spád. Průmyslovými centry této oblasti se stávají Klatovy, Sušice i Horažďovice, neboť do těchto měst se soustřeďuje většina průmyslových závodů.<br /> <br /> Českokrumlovsko a Prachaticko<br /> <br /> Také střední část Šumavy dlouho odrazovala svou vysokou polohou a souvislým lesním porostem pravěké obyvatelstvo od trvalého pobytu. První sídliště proto vznikala jen v klimaticky příhodnějším podhůří a na místech důležitých pro obranu, nebo z hospodářských důvodů. Již v době bronzové byl využit skalnatý ostroh nad Vltavou (Dívčí Kámen) k zřízení hradiště snad na ochranu obchodní cesty. Hned naproti u Třísova vznikla mnohem později opevněná keltská osada (oppidum). Řídké osídlení prozrazují náhodné nálezy bronzových předmětů u Hořic na Š., Hvozdu a nečetné mohyly v šumavském předhůří. Z mladší doby železné pochází rozsáhlé hradiště Věnec u Lčovic.<br /> <br /> Nejstarší slovanské osídlení je již doloženo mnohem častěji, především na hranicích mezi kmeny a při zemských branách a podél obchodních cest. Od v. sem zasahovala území Doudlebanů a panství Slavníkovců, jehož jz. hranici měl ovládat a chránit pomezní hrad Netolice. Správním střediskem menšího významu byly také Boletice. S. a z. části kraje patřily již k Prácheňsku. Hustší osídlení se soustředilo i kolem Volyně. Při vstupu do zemské brány, jíž procházela živá obchodní cesta z Bavor do Čech, vznikla v 11. stol. trhová osada Prachatice (Staré Prachatice). O dočasném osídlení svědčí stopy po rýžování kolem Blanice a jejích přítoků.<br /> <br /> Jako první feudální držitelé půdy ve střední Šumavě se uvádějí pražské církevní ústavy. Již kníže Břetislav věnoval Zátoň a další vsi při horní Vltavě benediktinskému klášteru v Ostrově nad Davlí, který tu založil samostatné probošství. Sousední Záchlumí se vsí Svérází patřilo od pol. 12. stol. premonstrátskému klášteru na Strahově. Majitelkou Strunkovic nad Blanicí se stala abatyše svatojiřského kláštera na Pražském hradě. Volyňsko s dvaceti vesnicemi získal neznámo kdy probošt kapituly pražské. Vyšehradské kapitule a jejímu proboštu věnoval Soběslav II. užitky z Prachatic.<br /> <br /> Koncem 12. stol. se v Přídolí usadili synové předního člena knížecí družiny Vítka z Prčic. Jeden z nich založil hrad Rožmberk, druhý Vítkův Hrádek a Český Krumlov. V jeho podhradí se od pol. 13. stol. začalo rozvíjet stejnojmenné město, jímž procházela obchodní cesta z Netolic podél Vltavy k zemské bráně a dále do rakouského Lince. Pro lepší využití hraničního hvozdu založil Vok z Rožumberka r. 1259 klášter ve Vyšším Brodě a uvedl do něho cisterciáky, kteří měli zkušenosti s kultivací půdy. Král Přemysl Otakar II. rozpoznal, že rychlý růst vítkovecké državy a rodové moci ohrožuje jeho vlastní postavení v j. Čechách, a odpověděl protiakcí. Roku 1263 založil v těsné blízkosti Českého Krumlova vlastní cisterciácký klášter Svatou či Trnovou Korunu, jemuž kromě Netolicka s Lhenicemi věnoval rozsáhlé a dosud jen nepatrně osídlené území královského újezdu boletického, a tím ztížil pronikání Vítkovců do vnitrozemí. Do konce 13. stol. se již ve střední části Šumavy připomíná řada menších i větších osad a pozdějších měst. Jejich původní názvy prozrazují české zakladatele a obyvatele, jak je zřejmé z pojmenování např. Na Hrzově, Na Černé řece nebo Na mokrých. K soustavné kolonizaci hraničního hvozdu však docházelo až v průběhu 14. stol., kdy na vymýcených plochách vznikly desítky nových osad s obyvatelstvem převážně již německým.<br /> <br /> Celé území mezi Českým Krumlovem a Prachaticemi a mezi zemskou hranicí a Netolicemi bylo rozděleno v několik velkých feudálních držav. Panství svatokorunského kláštera se rozšířilo až ke Zlaté stezce a představovalo ohromný majetkový komplex, pro který se ujal případnější název Zlatá Koruna. Vyšebrodský klášter nebyl zdaleka tak bohatý, ale i jeho statky sahaly od hranic až za Hořice na Š. Vítkovecké panství se od začátku 14. stol. spojilo v rukou Jindřicha z Rožmberka, který přesídlil do Českého Krumlova a odtud usiloval o další rozšíření rodového majetku. K ochraně a správě nově získaného území byly založeny hrady Dívčí Kámen (1349) a Helfenburk (1355). Na z. od Zlaté stezky se rozkládalo panství pánů z Janovic, zahrnující Vimpersko od zemské hranice až po Husinec, a chráněné hrady Vimperkem, Husí a Strážným. Územní celistvost těchto latifundií byla narušována většími či menšími statky s tvrzemi a hrádky, které patřili četným vladyckým rodům.<br /> <br /> Příkré rozdíly mezi koncentrací půdy v majetku několika feudálních pánů na jedné a značnou rozdrobeností poddanských usedlostí na druhé straně prohlubovaly sociální krizi tehdejší společnosti. Její důsledky pociťovaly především poddaní na venkově a chudší vrstvy městského obyvatelstva. Příslušníci drobné šlechty se cítili ohroženi rozpínavostí velkých feudálů. Část kněžstva kritizovala zlořády v církvi a spatřovala jejich příčiny v nadměrném bohatství. To vše nesporně přispělo k tomu, že sociální kořeny husitské revoluce se ujaly právě v tomto kraji a že odtud vzešla jedna z hlavních postav celého hnutí, M. Jan Hus.<br /> <br /> Největší husitské bitvy byly sice svedeny jinde, ale k několika bojovým akcím došlo i v Pošumaví. Již v květnu 1420 přitáhli husité k vojensky důležitým Prachaticím, ale našli je zpola opuštěné a obsadili je bez boje. Po jejich odchodu se vrátili uprchlí měšťané a začali se zbylým bratřím mstít. Na jejich ochranu přitáhl v listopadu téhož roku Jan Žižka podruhé k městu, dobyl je útokem a měšťany tvrdě potrestal. Prachatice se vymanily z poslušnosti vyšehradskému proboštu a staly se věrným husitským městem, které bylo významnou protiváhou katolického Českého Krumlova.<br /> <br /> Také většina venkovského obyvatelstva v kraji se postavila proti svým feudálním pánům. Zlatokorunští poddaní přepadli též na jaře 1420 klášter a pokoušeli se zmocnit se ho. To se podařilo až na podzim, kdy byl klášter dobyt husitským vojskem a vypálen. Další útoky směřovaly proti Kájovu, Přídolí a později proti Hořicím na Š., Vimperku a dalším místům na nepřátelském území. Český Krumlov, sídlo náčelníka katolické strany Oldřicha z Rožmberka, byl pro přímý útok příliš dobře opevněn. Husité se proto pokusili zmocnit se města lstí, ale bez úspěchu. Ještě dlouhá léta poté bylo Českokrumlovsko a Prachaticko dějištěm drobné války, která působila škody na obou stranách.<br /> <br /> Husitská revoluce přinesla s sebou nemálo změn. Katolická církev ztratila nejen svůj majetek, ale i někdejší vliv. Zato Oldřich z Rožmberka své postavení ještě posílil. Král Zikmund mu zastavil statky zlatokorunského kláštera a on je pak odmítal vrátit. Stejně lačně sahal Rožmberk i po majetku drobných vladyků, stál-li v cestě k zaokrouhlení jeho vlastního panství. Vrcholem Oldřichovy bezohlednosti byl věrolomný postup vůči nepohodlnému sousedu Janu Smilovi z Křemže, kterého dal po dlouhém věznění popravit, když se předtím zmocnil jeho statků. Tak se do rožmberského vlastnictví dostaly i Prachatice, které Zikmund r. 1437 zastavil Smilovi. Jejich význam však značně poklesl, neboť husitské války úplně zastavily obchodní styky po Zlaté stezce. Blízké Lhenice s okolními vesnicemi připadly vzdálenému Táboru, jehož měšťané se ironií dějin stali sami feudální vrchností.<br /> <br /> Návrat k normálnímu životu v kraji postupoval jen zvolna a r. 1467 byl znovu přerušen domácí válkou mezi Jiřím z Poděbrad a členy Zelenohorské jednoty, kteří mu odepřeli poslušnost. Zatímco většina rytířského stavu a měšťané královských měst zůstali svému panovníkovi věrni, Jan z Rožmberka a na něm závislí šlechtici od krále odpadli a postavili se do tábora jeho nepřátel.<br /> <br /> Na přelomu 15. a 16. stol. vliv Rožmberků na vývoj v zemi přechodně poklesl, a tak více pozornosti věnovali vlastním záležitostem a správě svého majetku. Finanční tíseň a potřeba uspokojit zvýšené nároky renesančního způsobu života vedly k hledání nových a vydatnějších zdrojů příjmů. Jedním z nich byla podpora důlní činnosti a účast na těžbě stříbra, s níž se začalo přímo v Českém Krumlově a jeho blízkém okolí. Mnohem větší zisky však sliboval rozvoj zemědělství se zvýšeným podílem hospodaření ve vlastní režii. Na rožmberských panstvích byly zakládány nové dvory jako střediska produktivnější výroby. Po této stránce bylo nejvýhodnější panství Netolice s úrodnou obilnářskou půdou. Podstatná část sklizně pšenice se zpracovávala na slad, z něhož se v četných panských pivovarech vařilo pivo. Nejvýraznějším představitelem tohoto cílevědomého úsilí se stal regent Jakub Krčín z Jelčan, s jehož jménem je spjato především zakládání rybníků a chov ryb, které rovněž představovaly bohaté příjmy. Na méně úrodných místech byly zřizovány panské ovčíny pro chov ovcí, jejichž vlnou byly zásobovány dílny soukeníků. Stranou ekonomického zájmu nezůstaly a ni šumavské lesy. Vytěžené dříví se zčásti dopravovalo po vodě do Prahy, ale mnohem více se zužitkovávalo přímo v místě na panství. Hlavními odběrateli byly nově zakládané sklářské hutě, v nichž se vyrábělo především duté sklo a růžencové korálky zvané páteříky.<br /> <br /> Na prosperitě panského hospodaření se větší či menší měrou podílela i města, jimž se od vrchnosti dostávalo nových práv a hospodářských úlev. Prachatice vítězně odrazily pokusy sousedních měst, především Písku a Vodňan, o výraznější účast na obchodu se solí, a prožívaly období největšího rozmachu. Po Zlaté stezce proudily tisíce soumarů, kteří přiváželi sůl a odcházeli s nákladem obilí, sladu a ryb. Příjmy z mýt a celních poplatků umožnily, že Prachatičtí se r. 1593 rozhodli přikoupit k městu tehdy již pustý hrad Helfenburk s městečkem Bavorovem a Strunkovicemi nad Bl. Ostatní města v kraji zůstávala sice za Prachaticemi, ale i jejich měšťanům se dařilo poměrně dobře.<br /> <br /> Za Viléma z Rožmberka dosáhlo jeho dominium největšího rozsahu a celý rod se domohl politického významu, který jej řadil hned za českého krále. Tomuto mimořádnému postavení musela odpovídat vnější reprezentace ať již vydržováním okázalého dvora, nebo soustavnou stavební činností. Českokrumlovský hrad se pod vedením stavitelů, štukatérů a malířů z Vlach změnil v renesanční sídlo, důstojné nejvyššího feudála v zemi. Nedaleko Netolic byl postaven půvabný zámek nazvaný přiléhavě Kratochvíle. Příkladu své vrchnosti následovala též poddanská města, a tak i Český Krumlov, Prachatice a většina ostatních dostávaly renesanční vzhled. Ohromné výdaje vyčerpávaly panskou pokladnu a vedly k stále většímu zadlužování. Jeho důsledkem byla postupná ztráta některých částí rodového majetku. Roku 1601 prodal Vilémův bratr a nástupce Petr Vok z Rožmberka Vimpersko Jáchymu Novohradskému z Kolovrat a rok nato českokrumlovské panství s Prachaticemi a Netolicemi císaři Rudolfovi II. Když r. 1611 bezdětný Petr Vok zemřel, připadla panství Rožmberk a Libějovice jeho synovci Janu Zrinskému, po kterém je již v příštím roce zdědil Jan Jiří ze Švamberka.<br /> <br /> Hned od počátku českého povstání v r. 1618 se stalo jihočeské pohraničí bojištěm mezi vojsky českých stavů a císaře, jehož opěrnými body byly České Budějovice a Český Krumlov. Na obou stranách bojovali žoldnéři, v císařském vojsku v naprosté většině cizinci. Strategicky důležité Prachatice změnily několikrát pána a byly těžce postiženy na majetku i životech. Obsazení Volar umožnilo císařským přísun nových posil z Bavorska, s jejichž pomocí se jim nakonec podařilo zmocnit se celého šumavského území natrvalo. Vítězství na Bílé hoře umožnilo Ferdinandovi II. krutou odvetu vůči účastníkům povstání. Jejich majetek byl zkonfiskován a hluboko pod cenou prodán nebo darován císařovým pomocníkům namnoze z řad cizí šlechty. Českokrumlovské, prachatické a netolické panství dostal r. 1622 štýrský šlechtic Jan Oldřich z Eggenberku, Libějovicko a Rožmbersko získal již r. 1620 darem generál Karel Bonaventura Longueval hrabě Buquoy. Královské město Vodňany připadlo zástavou za císařské dluhy dobrodružnému válečníkovi donu Baltazaru Marradasovi, který je připojil k stejně lacino získanému panství Hluboká nad Vlt. Jiný kořistnický generál Martin Hoeff de Huerta získal Stachy a přilehlý Královský hvozd. Volyně byla vrácena proboštu pražské kapituly, zlatokorunský a vyšebrodský klášter nabyly opět na významu a spolu s jezuitskou kolejí v Českém Krumlově působily jako střediska protireformační kampaně. Kájov se stal známým a hojně navštěvovaným poutním městem.<br /> <br /> Noví majitelé panství chtěli ze snadno nabytého majetku vytěžit co nejvíce a bezohledně zvyšovali povinnosti poddaných. To pochopitelně podněcovalo nespokojenost lidu a pokusy o odpor proti vrchnosti. Ožebračování venkovského obyvatelstva se nepříznivě odráželo na městských trzích a prohlubovalo stagnaci řemesel a obchodu. Dovoz pasovské soli po Zlaté stezce podlehl konkurenci císařské soli z Gmundenu a po r. 1692 úplně ustal. Dříve rušné prachatické náměstí ztichlo a bývalí kupci museli hledat obživu v polním hospodářství a v drobném domáckém řemesle. Avšak ani ostatní poddanská města na tom nebyla lépe. K hospodářskému úpadku se přidružil národnostní útisk, podporovaný vrchností i císařským dvorem. Zchudlí měšťané začali dávat přednost službě v úřadech, u vojska nebo kněžskému stavu a pozvolna se poněmčovali. Pobělohorská germanizace nezůstala omezena jen na města, ale postihla i venkov. Vrchnost se snažila nahradit úbytek pracovních sil náborem nových poddaných, kteří přicházeli převážně z Rakouska a Bavorska. Tito němečtí kolonisté se usazovali na místech uprchlých českých obyvatel, ale zakládali také vlastní osady na dosud neobydlených místech. Tak vznikly Křišťanov, Nová Pec, Ondřejov a další obce.<br /> <br /> Roku 1719 vymřel eggenberský rod i po přeslici a velký rodový majetek připadl synovci zemřelé kněžny Adamu Františkovi ze Schwarzenberku, kterému již patřila panství Třeboň a Hluboká nad Vlt. Tak se v majetku jednoho rodu spojilo rozsáhlé dominium, jehož potřebám se musely podřizovat zájmy celého kraje. Nová vrchnost nemohla přinést pronikavější změny k lepšímu a její snahy o zlepšení poměrů na majetku se v důsledku obecných poměrů nemohly podstatně změnit. Po celé 18. stol. zůstávala střední Šumava krajem téměř výlučně zemědělským. Průmyslová výroba sem pronikla jen pomalu především zakládáním nových skláren a drobných zařízení na zpracování lnu. Vedle sklářských hutí vznikaly v horských částech Šumavy nové osady. K zužitkování dřeva z dosud nepřístupných míst v oblasti Plešného jezera dali Schwarzenberkové na konci 18. stol. zbudovat důmyslně projektovaný plavební kanál, který umožnil dopravu dřeva z české strany k Dunaji.<br /> <br /> Charakter zemědělsko-dřevařské oblasti zůstal Českokrumlovsku a Prachaticku ještě dlouho po r. 1848, kdy zrušení roboty uvolnilo závislost poddaných na vrchnosti. Dosavadní feudální panství musela ustoupit novému správnímu rozdělení země podle okresů, ale přitom zůstala převážná část pozemkového majetku v rukou dřívějších držitelů, a tak se hospodářské podmínky v kraji příliš nezměnily. Prvními pokusy o průmyslové podnikání bylo otevření tuhových dolů v Černé v P. a v Hůrce a stavba malé železárny v Adolfově pod Kletí. Teprve později vznikly na břehu Vltavy ve Větřní a v Loučovicích papírny a ve Vimperku tiskárna, které se pak rozrostly ve velké průmyslové podniky. Zato slévárna železa, zřízená v budově zrušeného kláštera ve Zlaté Koruně, po čase zanikla stejně jako již předtím tamní sirkárna a továrna na výrobu sukna v Českém Krumlově.<br /> <br /> Nedostatek pracovních příležitostí měl za následek pozvolné vylidňování kraje. Část obyvatelstva emigrovala, část hledala alespoň sezónní práci jinde. Z pošumavských vesnic odcházely skupiny zedníků za prací do velkých měst u nás i v cizině. Kromě peněz přinášeli tito lidé domů i zkušenosti z dělnického hnutí a pomáhali tak svým krajanům uplatňovat jejich požadavky.<br /> <br /> Růst národního uvědomění českého obyvatelstva se projevil zvláště v roce 1869, kdy se v Husinci konala mohutná lidová manifestace, na které se k příležitosti 500. výročí narození M. J. Husa sešlo na 60000 účastníků. V 2. pol. minulého stol. se začalo soužití Čechů a Němců přiostřovat národnostními třenicemi. V národnostně smíšených městech a obcích vznikaly spolky na obranu práv a zájmů českého obyvatelstva, ale pro neústupnost Němců postupoval český národnostní zápas jen pomalu.<br /> <br /> Krátce po vzniku samostatného československého státu v říjnu 1918 se snažili šumavští Němci odtrhnout pohraniční území a připojit je k tzv. provincii Deutschböhmen. Celistvost nového státu musely nakonec uhájit vojenské jednotky, které odbojná města obsadily. Po nástupu henleinovského hnutí patřilo Českokrumlovsko a Prachaticko k nacionálně nejagresívnějším územím. Projevovalo se to terorizováním českého obyvatelstva, které vyvrcholilo v roce 1938. Mnichovským diktátem bylo téměř celé Českokrumlovsko, Prachaticko a Vimpersko odtrženo od Československa a připojeno k župám na rakouském a bavorském území. Návrat tohoto území k Čechám umožnil až konec války v květnu 1945.<br /> <br /> S obecnými poměry na sklonku 19. stol. a v období předmnichovské republiky souvisel vznik a rozvoj dělnického hnutí na sledovaném území. V prachatickém okrese byl nejprůmyslovějším místem Vimperk, kde bylo ve sklárnách, v sirkárně a knihtiskárně zaměstnáno na 600 dělníků, ve sklárně v Lenoře 200, v Husinci v textilkách přes 150, v samotných Prachaticích necelá stovka. Z této základny pak vycházelo dělnické hnutí. Prvním společným vystoupením dělnictva na Prachaticku byla v r. 1888 úspěšná stávka proti snižování mezd. V r. 1897 vznikl ve Volarech první dělnický vzdělávací spolek v okrese. V témže roce zde byly rozhazovány letáky s česko-německým textem nazvané Manifest míru, který byl určen pracujícímu lidu v Čechách. První prvomájová oslava v tomto místě se konala r. 1898. V Prachaticích vznikl nejstarší dělnický spolek v r. 1899, v r. 1909 byl rozpuštěn. Jako ohlas ruské revoluce v r. 1905 byl v Prachaticích vytištěn bojový leták, v němž „důvěrníci všech stavů“ v Husinci vyzvali pracující v místě a v okolí ke všeobecné stávce za všeobecné hlasovací právo. Stávka se uskutečnila 28. listopadu 1905 v Husinci a ve Vlachově Březí. Ve Vimperku byl v r. 1908 založen Dělnický vzdělávací spolek, ve Volarech vznikl r. 1912sociálně demokratický spolek. Přibližně v téže době byly zakládány odborové spolky ve Čkyni (1904), Lenoře (snad 1904), v Husinci (1906) a ve Zdíkově (1907). První organizace sociálně demokratické strany na Prachaticku vznikaly kolem r. 1908.<br /> <br /> Poválečný vývoj v prachatickém okrese byl zprvu poznamenán velkou aktivitou zemědělského dělnictva, které vyhlásilo na obranu svých práv a zvýšení mezd několik velmi účinných stávek (největší byla v květnu 1920 v řadě dvorů na Netolicku). Na sklonku r. 1920 se v sociálně demokratické straně na Prachaticku podobně jako jinde zřetelně prosadila levice, která se začala od počátku r. 1921 samostatně organizovat a jejíž buňky se staly základem, na němž vznikaly první organizace KSČ. První z nich byla založena na Vimpersku. V Prachaticích byla založena místní organizace 5. 6. 1921 a v červenci téhož roku bylo zde zvoleno první okresní vedení strany. V červnu 1921 se konala komunistická schůze ve Volarech, Knížecích Pláních, Kvildě, Borových Ladech, Vimperku, Záblatí a v Libínském Sedle.<br /> <br /> Zvláštní kapitolu v dějinách komunistického hnutí na Prachaticku tvoří ustavení místní organizace zprvu sociálně demokratické mládeže ve Vimperku (1919), která dostala záhy levicový charakter. Po karlovarském sjezdu sociálně demokratické mládeže, který schválil připojení ke Komunistické internacionále mládeže (30. 10. a 1. 11. 1920), byl ve Vimperku zřízen krajský sekretariát komunistické mládeže pro jižní Čechy. Druhá silná skupina mládeže byla zastavena státními úřady v r. 1921.<br /> <br /> Na Českokrumlovsku vystoupila dělnická třída poprvé ve stávce ve zlatokorunské slévárně v r. 1841, dvakrát koncem 19. stol. v Loučovicích a v roce 1905 v papírnách ve Větřní. Sociálně demokratické hnutí se zde přihlásilo k životu počátkem 90. let a slibně se rozvíjelo. Po skončení 1. světové války se obnovovalo hospodářství jen velmi pomalu. Práci dostávali spíše dělníci pracující v průmyslu a v řemeslech než v zemědělství. Mzdy byly neobyčejně nízké a nebylo proto divu, že si dělnictvo začalo prosazovat své požadavky po svém, to je stávkami, demonstracemi a politickým sdružováním. Situace na tomto okrese byla ke všemu komplikována poválečnými protistátními snahami nacionalistických německých živlů, jimiž byla stržena i část německého dělnictva. Iniciativy na úseku mzdového hnutí se ujali především zemědělští dělníci, kteří několika stávkami od dubna 1920 po celá dvacátá a začátek třicátých let prosazovali své požadavky v panských dvorech i u velkých sedláků. Největší stávka v průmyslu byla vyhlášena v r. 1925 v papírnách ve Větřní, menší stávky byly v továrně na nábytek, ve vápenkách a ve stavebnictví. Velký rozsah měly několikeré stávky horníků v tuhových dolech v Černé v P. v dvacátých letech. Sociální demokraté se podobně jako jinde rozdělili na levici a pravici. Zatímco pravice téměř zanikla, ustavila se německá levice 2. 2. 1921 v Českém Krumlově v samostatnou organizaci, která zahrnovala oblast Kaplicka, Českokrumlovska, Volarska a Vimperska. Levicově smýšlející sociální demokraté české národnosti založili svou organizaci přibližně ve stejné době. Obě organizace se později spojily a v květnu 1921 se spojená organizace prohlásila za organizaci Komunistické strany Československa.</div>

Admin http://sumava-corpus.narra.eu/index.php?title=%C5%A0umava._P%C5%99%C3%ADroda,_historie,_%C5%BEivot,_2003,_Os%C3%ADdlen%C3%AD_%C5%A0umavy&diff=103056 2015-09-13T10:52:43Z

<p>Admin: Založena nová stránka s textem „{{PrefBankArticle |Title=Šumava. Příroda, historie, život, 2003, Osídlení Šumavy |Author=Zdeňka Řezníčková |Date=2003 |Source=Anděra – Zavř…“</p> <hr /> <div>{{PrefBankArticle<br /> |Title=Šumava. Příroda, historie, život, 2003, Osídlení Šumavy<br /> |Author=Zdeňka Řezníčková<br /> |Date=2003<br /> |Source=Anděra – Zavřel: Šumava. Příroda, historie, život<br /> |Genre=průvodce<br /> |Respondent=<br /> }}<br /> Od trvalejšího osídlení Šumavy a Pošumaví dlouho odrazovaly pravěkého člověka především nepříznivé přírodní i klimatické podmínky. Ojedinělé výjimky potvrzují pouze skromné nálezy z období pozdního paleolitu, mladší doby kamenné, mladší doby bronzové i starší doby železné. Například ve starší době bronzové se osídlení posunulo hlouběji do šumavského podhůří především podél toku řeky Vltavy a Volyňky. Podle sporadických nálezů se dá usuzovat na to, že osídlení v této době dosáhlo až k Vlachovu Březí. Ve střední době bronzové pokračovala kolonizace i podél toku Vltavy. V mladší době bronzové dokládají ojedinělé nálezy proniknutí osídlení i do oblasti Stožce, Libínského Sedla a Sušice.<br /> <br /> Významnou změnu v hospodářství znamenal objev železa ve starší době železné. Rozvoj kovářství poskytl účinnější železné nástroje i zbraně, obyvatelstvo se intenzivněji věnovalo chovu dobytka a zemědělství. Výbava některých hrobů dokládá i počínající sociální diferenciaci. V tomto období pronikli noví osadnícipodél toku Vltavy do oblasti mezi Českým Krumlovem a Horní Planou. Hlouběji do nitra Šumavy však stále přicházeli lidé jen ojediněle.<br /> <br /> Od počátku mladší doby železné se v jižních a jihozápadních Čechách objevili Keltové. Mezi jejich nejznámější sídla z té doby patří především věnec u Lčovic (osídlený však již v předešlém období), Sedlo u Albrechtic, Obří hrad u Kašperských Hor a snad i opevnění Kubovy Huti. Umístění keltských hradišť v Pootaví je někdy dáváno do souvislosti také s rýžováním zlata, což kromě archeologických nálezů například na Strakonicku naznačují i nálezy zlatých mincí. Přímé doklady o rýžování zlata v tomto období sice nemáme, ale v době, která si tohoto kovu značně cenila, je to velice pravděpodobné.<br /> <br /> Pro první čtyři století našeho letopočtu, kdy vládu Keltů vystřídaly kmeny Germánů, nemáme v Pošumaví téměř žádné archeologické nálezy. Pouze několik ojedinělých nálezů římských mincí a keramiky poukazuje na pravděpodobně rozvinuté obchodní styky.<br /> <br /> Teprve s příchodem Slovanů, kteří se v Pootaví usadili na přelomu 7. a 8. století, můžeme hovořit o souvislém osídlení šumavského podhůří. Kromě ústřední osídlené části na místech tradičních osad, existujících v povodí Otavy a Volyňky již od pravěku, dokládají slovanské osídlení sporadické nálezy i v dalších místech – na Čeňkově Pile, v Kašperských Horách, ve Vlachově Březí, na Sedle u Albrechtic. Slovanské obyvatelstvo si v údolí řek a potoků budovalo své vesnice s typickými polozemnicemi. Klučila se také půda pro pole a osídlení jen pomalu postupovalo výše do hor. Lze říci, že na konci 1. tisíciletí bylo šumavské podhůří již poměrně hustě osídleno.<br /> <br /> Zatímco zemědělské osídlení vzhledem k potížím s kolonizací lesní půdy postupovalo poměrně pomalu, pronikali do nitra Šumavy častěji hledači zlata.Dodnes viditelné pozůstatky po rýžování (sejpy) podél Otavy, Volyňky, Vydry i Blanice svědčí o tom, že těžba byla zřejmě dobře organizovaná a dosáhla značného rozsahu.<br /> <br /> Významná role při osídlování krajiny připadla také obchodním stezkám, kolem nichž se soustřeďovalyosady s dobrými tržními podmínkami a z nichž se později stala významná města. O jedné z nejznámějších obchodních cest – Zlaté stezce – pocházejí zprávy již z počátku 11. století.<br /> <br /> Kolonizace lesní půdy byla nákladná a organizačně poměrně složitá, proto se jí za podpory panovníka ujímaly nejprve kláštery (Sušicko, Vyšebrodsko, Zlatokorunsko). Koncem 12. století se církev stala hned po českém knížeti největším feudálním vlastníkem půdy v Pošumaví.<br /> <br /> V malém množství přicházeli v této době do šumavské krajiny i němečtí kolonisté. Například blíže neurčené území mezi Nýrskem a Vimperkem získala na krátkou dobu bavorská hrabata z Bogenu. V polovině 12. století se zmocnil majetku v okolí Albrechtic premonstrátský klášter ve Windbergu. Vliv německých kolonistů však není potřeba přeceňovat.<br /> <br /> Kromě církve se v tomto období podíleli na další kolonizaci také čeští feudálové – ve východním podhůří Šumavy rod Vítkovců, kolem Vimperku páni z Janovic, v okolí Sušice a Klatov páni z Velhartic, Bavorové ze Strakonic a Švihovští z Rýzmberka.<br /> <br /> Panovník ve snaze posílit svou moc a zlepšit ochranu této části hranice zakládal královská města (Klatovy, Sušice, horní město Kašperské Hory). Krále napodobovali i mocní feudálové, na jejichž majetcích vznikala síť poddanských měst a městeček. Bylo postaveno několik královských hradů (Kašperk) i hradů mocných feudálů (Velhartice, Vimperk), které doplnila řada rozlehlých tvrzí (Čachrov, Dešenice, Janovice, Svojšice, Volyně atd.).<br /> <br /> Intenzivní kolonizace 12. a 13. století, doznívající ještě ve 14. století, rozšířila osídlenou půdu dále proti proudu potoků a říček v šumavském podhůří a později i do odlehlejších zákoutí. Na konci 14. století tvořily pomyslnou hranici osídlené oblasti směrem od západu Nýrsko s Dešenicemi a Zelenou Lhotou, Čachrov, Štěpanice a Radkov u Hartmanic, Rejštejn, Svojšice a Červená u Kašperských Hor, Nicov, Zdíkovec a Zdíkov. Za Vimperskem Klášterec a Solná Lhota, při cestě do Bavor Horní Vltavice, Zátoň a hrad Strážný (Kunžvart). V oblasti horní Vltavy byla také řada míst osídlených většinou již ve 13. století – Volary, Želnava, Horní Planá, Černá v Pošumaví, Vltavice, Frymburk, Přední Výtoň, Loučovice a Vyšší Brod.<br /> <br /> Středověkou kolonizací byla první etapa osídlování Šumavy v podstatě dokončena. V podhůří vznikla poměrně hustá síť větších i menších vesnic, u obchodních cest se zformovala prosperující městská střediska, osídlení dosáhlo středních poloh a v ojedinělých případech pronikly skupiny osadníků dokonce i výše do hor a do pohraničního hvozdu.<br /> <br /> Husitské hnutí na tomto obraze nic nezměnilo, vedlo však k výraznému přesunu v majetkové držbě – královské a církevní statky byly z velké části rozchváceny a jejich držitelem se stala především šlechta. Na rozdíl od předchozího období, kdy hlavním rysem bylo zakládání celých vsí, začalo nyní převládat rozšiřování zemědělského půdního fondu již existujících obcí.<br /> <br /> Rozsáhlá hospodářská aktivita šlechty měla vliv i na osídlování hor. K pronikání do lesů přispělo v 16. století například i sklářství, které zde mělo pro svůj rozvoj ideální podmínky – dostatek křemene i dřeva. Podíl nezemědělské výroby a obchodu byl v 16. století na Šumavě výraznější než zemědělský způsob obživy. V důsledku nepříznivých klimatických podmínek bylo zemědělství jen vedlejším příjmem a hlavním zdrojem obživy bylo především hornictví, hutnictví, sklářství, dřevařství a plátenictví. V 16. století se po určitém období stagnace oživila těžba drahých kovů, především stříbra (Hory Matky Boží) a ve větší míře se začala těžit železná ruda (Železná Ruda).<br /> <br /> Na počátku 17. století začala nová vlna kolonizace dalších lesních ploch, přinášející trvalé osídlení i vyšších horských poloh. Období třicetileté války však znamenalo velký hospodářský úpadek i na Šumavě – prudce poklesl obchod i výroba, velké plochy zemědělské půdy se přestaly obdělávat, města a vesnice byly vypáleny a řada z nich zcela zanikla. Rozsáhlé oblasti se doslova vylidnily. Později z obavy před rekatolizací odešly mnohé šlechtické i měšťanské rody ze země. Řada panství i na Šumavě byla prodána, darována či zastavena cizincům. Všechny vrchnosti se po třicetileté válce snažily rychle obnovit normální hospodářský život a s tím souviselo i úsilí o doplnění počtu obyvatelstva. Nové složení feudálních vlastníků půdy negativně ovlivnilo národnostní vývoj Šumavy, protože s sebou neslo příliv kolonistů z Rakouska i z Bavorska, který zásadně změnil národnostní strukturu Šumavy. Především v důsledku dosídlování se v této době vytvořil protiklad mezi českou podhorskou oblastí a jazykově německým horským pásmem. Národnostní poměry vytvořené v 17. století se příliš nelišily od pozdějšího stavu v 1. polovině 20. století.<br /> <br /> Kolonizace pohraničního hvozdu vyvrcholila v 18. století. Hlavním podnětem byl rozvoj sklářství a s tím související těžby dřeva. Avšak ani po postupném úpadku sklářské výroby na přelomu 18. a 19. století se tyto končiny nevylidnily, protože pokračující těžba dřeva spolu s chovem dobytka umožňovala obživu relativně velkému počtu obyvatel. Po celé Šumavě navíc pracovaly hamry a pily a později se objevilo i nové výrobní odvětví – papírny. pro některá místa počet obyvatel v 1. polovině 19. století dokonce představoval vrchol zalidnění.<br /> <br /> Největšírůst osídlení šumavské horské oblasti souvisel s prudkým vzestupem těžby dřeva, který představoval významný zdroj příjmů vrchnosti a poskytoval současně obživu stovkám rodin. První dřevařské osady byly zakládány již na přelomu 17. a 18. století (Křišťanov, Nová Pec), měly však ještě částečně zemědělský charakter. Ryze dřevařské obce začaly vznikat teprve na přelomu 18. a 19. století (Uhlíkov, Josefův Důl, Knížecí Pláně, Modrava, Tetov). Kromě toho se na některých panstvích rozšiřovala zástavba již existujících vsí (Zátoň, Knížecí Pláně, Kunžvart, Adlerova Huť). Typickou osadou, vybudovanou kolem roku 1800 přímo pro dřevařské dělníky, je Dlouhá Ves (Nová Dlouhá Ves).<br /> <br /> Osídlování Šumavy bylo na přelomu 18. a 19. století téměř dokončeno – bylo dosaženo horní hranice, která nebyla ani v pozdějších letech výrazněji překročena. Vzniklá síť osad přetrvala bez výraznějších změn až do 20. století. V 1. polovině 19. století však docházelo k odlivu obyvatelstva, a to především v důsledku zaostávání zemědělské výroby a úpadku domácké výroby pro manufaktury. Abychom pochopili tento úpadek, museli bychom hospodářský vývoj tohoto regionu zasadit do širšího kontextu hospodářského vývoje v celé střední Evropě. Faktem zůstává, že Šumava z poměrně významného kraje klesla po třicetileté válce postupně na jeden z nejchudších a nejzanedbanějších koutů nejen na jiho a jihozápadě Čech, ale v celé zemi. Rozšířená domácká textilní výroba nepřešla postupně k manufakturní výrobě, tak jako se to stalo na severu. Také nově se rozvíjející dopravní síť nechala rozsáhlé oblasti stranou bez spojení s ostatním světem. Postupnému úpadku nezabránila ani nová vlna prosperity několika skláren (které mohly využít bohaté zásoby dřeva okolních lesů), těžba různých surovin ani rozvoj papírenského a sirkařského průmyslu.<br /> <br /> Ke krátkodobému oživení došlo na počátku 70. let 19. století po obrovské vichřici a následující kůrovcové kalamitě. Pro dřevařské dělníky to bylo období velice příznivé, ale i to po několika letech skončilo.<br /> <br /> Vzhledem k ostatní zemi bylo Pošumaví stále zaostalejším krajem. Větší průmysl zde nevznikl, možnosti zemědělství byly omezené. To vedlo v mnoha oblastech k vystěhovalectví a hledání sezonní práce v cizině. Následkem toho byla tato oblast nejméně zalidněným územím Čech. Například v roce 1930 byl v Čechách průměr 136 obyvatel na 1 km2. Soudní okres Hartmanice měl v té době pouze 28 obyvatel na 1 km2, Volary 57, Kašperské Hory 67, Nýrsko 76, Sušice 89 a Prachatice 72 obyvatel.<br /> <br /> Po 2. světové válce nastaly velké přesuny obyvatelstva především v důsledku odsunu německého obyvatelstva a nového osídlování vylidněného pohraničí. Do bývalých německých vesnic se stěhovali Češi z vnitrozemí, Slováci, slovenští reemigranti z Maďarska a Rumunska, Češi z Volyně a Romové. Avšak řada míst už nebyla nikdy nově osídlena a časem zanikla zcela. Negativně se ve vývoji osídlení odrazilo také umělé vytváření rozsáhlé „země nikoho“ v oblasti tzv. vojenského a hraničního prostoru, trvajícího až do konce 80. let 20. století, které s sebou neslo další násilné vylidňování rozsáhlých oblastí Šumavy.</div>

Admin http://sumava-corpus.narra.eu/index.php?title=Erhartovi:_Kr%C3%A1sy_%C5%A0umavy,_1994,_P%C5%99edmluva&diff=103051 2015-09-13T10:52:42Z

<p>Admin: Založena nová stránka s textem „{{PrefBankArticle |Title=Erhartovi: Krásy Šumavy, 1994, Předmluva |Author=Jiří Záloha |Date=1994 |Source=Erhart – Erhartová: Krásy Šumavy |Genre…“</p> <hr /> <div>{{PrefBankArticle<br /> |Title=Erhartovi: Krásy Šumavy, 1994, Předmluva<br /> |Author=Jiří Záloha<br /> |Date=1994<br /> |Source=Erhart – Erhartová: Krásy Šumavy<br /> |Genre=průvodce<br /> |Respondent=<br /> }}<br /> Chceme vám, vážení přátelé, na následujících stránkách představit na uměleckých fotografiích jedno z nejhezčích českých pohoří. Jeho krajinu, zajímavosti, a také tak trochu i jeho současnost. Nedozírné lesy, rašeliniště i vody jezer, potoků a říček tu nejsou tolik zasaženy moderní civilizací jako je tomu jinde. Po otevření hranic se Spolkovou republikou Německo a s Rakouskem se Šumava stává středem zájmu návštěvníků ze všech koutů Evropy i ze zámoří. Přicházejí sem často lidé, kteří se tu narodili a touží zhlédnout místa svého dětství, mládí a kdysi snad klidného života. Zákaz vstupu či omezení volného pohybu v několikakilometrovém pásmu podél hranic trvající déle než čtyřicet let sice šumavskou přírodu ochránil před nežádoucí lidskou činností, ale na druhé straně zastavil její přirozený vývoj. Přichází doba, kdy by se mělo všechno dosud špatné a nevyhovující napravit. Není to záležitost zralá k okamžitému řešení; zlepšení místních poměrů si vyžádá nemalé úsilí a jistý čas.<br /> <br /> Počátky nového uspořádání krajiny, které vyústilo ve vyhlášení Národního parku Šumava, byly položeny obětavými a věci znalými lidmi, milovníky Šumavy, již v roce 1963 tím, že podstatná část této krajiny byla prohlášena Chráněnou krajinnou oblastí. Byl dán základ k všestranné ochraně vymezeného území, dále k zachování, zvelebování a obnovování přírody, zejména jejího bohatství a krajinných krás. Byl zdůrazněn ekonomický, vodohospodářský, klimatický, zdravotní, rekreační a turistický význam Šumavy. Oblast měla být obhospodařována podle předpisů o státní ochraně přírody. Mnohé z těchto cílů, žel, nebyly nebo nemohly být dosaženy, něco se nedokončilo anebo bylo vůbec opomenuto. Za politických poměrů v šedesátých až osmdesátých letech nebylo v tehdejším Československu snadné prosazovat ekologické zájmy a opakovaně upozorňovat na význam Šumavy.<br /> <br /> Národní park Šumava byl vyhlášen nařízením vlády České republiky z 20. března 1991, ve kterém byly stanoveny i zásadní podmínky jeho ochrany. Hranice národního parku jsou vyznačeny v terénu úředními tabulemi se státním znakem.<br /> <br /> Současná společnost připravila pro další povznesení tohoto území společný projekt Euroregion, který byl vyhlášen 1. dubna 1993 v Českém Krumlově. Podílejí se na něm příhraniční okresy z Čech, Bavorska a Rakouska. Záměrem projektu je spolupráce, prohloubení vzájemných vztahů a koordinování politických a hospodářských zájmů regionu.<br /> <br /> Hranice Šumavy a tím i Země české vedly za dávných dob podél rozvodí řek a vzhledem k bavorským i rakouským sousedům se dlouho neměnily. Nebylo toho ostatně ani zapotřebí, neboť těžko přístupný terén a hluboké lesy byly přirozeným hraničním předělem. Přechod hranic byl možný jen po obchodních stezkách, jejichž trasa byla vyznačena sloupy, kapličkami nebo jiným znamením.<br /> <br /> Šumavské lesy náležely zprvu výlučně panovníkovi země a šlechtě a měly funkci lovišť. Později tu vedle velkostatkových existovaly ještě lesy v majetku měst, obcí, církve i sedláků. Dříví z těchto lesů krylo především potřebu jejich vlastníků a poddaných a jeho spotřeba se zvyšovala úměrně s rozvojem měst, sklářských hutí i větších staveb. Tradiční zde byla i péče lesních hospodářů o pěstování lesů.<br /> <br /> Dříví se i ze značně odlehlých prostorů dostávalo ke spotřebiteli mimo oblast Šumavy nejčastěji vodní cestou, a to po řekách Vltavě, Blanici a Otavě a jejich větších přítocích, a po umělých stokách čili kanálech, jejichž projektantem a částečně i tvůrcem byl chvalšinský rodák Josef Rosenauer († 1804). Tento neobyčejně talentovaný a pracovitý muž se nebál podstoupit nemalá rizika pro uskutečnění svých plánů. Uvedl v život známý Schwarzenberský plavební kanál a napojil jej na řeku Grosse Mühl v Rakousku. Od ústí této řeky se palivové dřevo z celé široké oblasti Plešného jezera dopravovalo na nákladních lodích po Dunaji až do hlavního města monarchie, Vídně. Druhý kanál vyprojektovaný Rosenauerem, Vchynicko-tetovský, se napojoval na Otavu a pak na Vltavu a plavilo se na něm dříví z oblasti Prášilska do Prahy.<br /> <br /> Tytam jsou doby, když po Vltavě a Otavě pluly tabule vorů, kdy se po úzkých kanálech neslo polenové dřevo. V každém případě stojí za to ještě dnes se podívat k místům, kde se plavilo, například do Jelení.<br /> <br /> Specialitou některých šumavských lesních porostů je rezonanční čili ozvučné dříví na výrobu hudebních nástrojů. Závody na přípravu tohoto dříví založil František Bienert na Modravě (1827) a ve Stožci (1855–6).<br /> <br /> S lesnictvím byla odjakživa spojena myslivost. Bylo tomu tak i na Šumavě, kde byla obě povolání – lesníků a myslivců – velmi vážená. Od původních divokých lovů se díky rozvoji myslivecké kultury upustilo a začala se uplatňovat cílevědomá péče o zvěř, její chov a rozumný lov. Pro zvýšení atraktivnosti honů a štvanic zakládala místní šlechta obory s jelení, černou i dančí zvěří. Poslední šumavský medvěd byl uloven na jižní Šumavě roku 1856 v revíru Želnava na krumlovském panství, poslední vlk roku 1874.<br /> <br /> Horské louky, pastviny, rašeliniště, lesy, okraje vod a strání skýtají tu tolik rozmanité krásy a dávají tolik radostných dojmů z živé přírody, že jim za to nemůžeme být nikdy dost vděční. Rostlinná společenství obyčejných, všedních, i honosných a zcela mimořádných druhů obohacují krajinu jedinečným půvabem a umocňují její zvláštní ráz. Zeleň přírody kolem nás a modré nebe nad hlavou – to je to pravé, co nám pomáhá stále vracet do míst, která nás jednou a navždy upoutala.<br /> <br /> Šumava je asi 140 km dlouhé pohoří, vymezené na severozápadě průsmykem Všerubským a na jihu Vyšebrodským. Její nejvyšší vrcholy na české straně najdeme v okolí státní hranice. Patří k nim Svaroh (1335 m), Jezerní hora (1343 m), Debrník (1336 m), polom (1295 m), Poledník (1315 m), Blatný (1367 m), Třístoličník (1302 m), Trojmezná (1361 m), Plechý, nejvyšší hora Šumavy (1378 m) a Smrčina (1332 m). Ve vnitrozemské části jsou nejznámější hory Boubín (1362 m), Bobík (1264 m), Knížecí stolec (1226 m) a Špičák (1221 m).<br /> <br /> Převážná část území Šumavy náleží k povodí řeky Vltavy, v západní části pak Otavy a Úhlavy. Povodí náležející k Dunaji je malé. Hlavní šumavská řeka Vltava přijímá na svém horním toku řadu přítoků, které odvodňují okolní slatě.<br /> <br /> Krásnými přírodními útvary jsou jezera plešné, Prášilské, Laka, Černé a Čertovo, jedno přitažlivější než druhé, každé se svou zvláštní melancholií. Vodní obraz Šumavy doplňují malá zadumaná jezírka ve slatích. Největší uměle vytvořenou vodní plochou na jižní Šumavě je Lipenské přehradní jezero.<br /> <br /> Šumava má ze všech horských oblastí Čech nejvíce rašelinišť a slatí. Místní obyvatelé je rozlišovali odedávna na dva základní typy: jednak na nížinná rašeliniště, jednak na horská s charakteristickými jezírky. Oba typy chráněné v přírodních rezervacích se od sebe liší vegetací. Představitelem nížinného typu je například Mrtvý luh u Volar. Horská rašeliniště (např. Kvildská slať) se vyznačují porosty borovice blatky a klečí. Rašeliniště mají důležitou vodohospodářskou funkci.<br /> <br /> Kromě práce v lese bývalo na Šumavě hlavním zdrojem obživy obyvatelstva zemědělství. I v moderní době, kdy nezaměstnává již tolik lidí jako dříve, je zemědělství jedním z hlavních ekonomických činitelů tohoto kraje. Podstatou úspěchů šumavského zemědělství v minulých dobách byla vysoká pracovní intenzita lidí vedená až do krajnosti. Po roce 1945, kdy bylo na Šumavě k dispozici mnoho půdy, se zde podstatně změnily majetnické poměry. Samostatných hospodářství vedených novými osídlenci bylo málo, takže se neobdělávané půdy musela ujmout horská pastevní družstva a po jejich zrušení státní statky a jednotná zemědělská družstva. Soukromá hospodářství byla po roce 1948 začleněna do jednotných zemědělských družstev, případně i ke státním statkům. Že to nebylo hospodaření bez problémů, je obecně známo. Šumava čeká na komplexní řešení svého hospodářství, aby mohla být vhodně skloubena její funkce vodohospodářská a rekreační se zemědělstvím a lesnictvím a s dalšími hospodářskými složkami, souvisejícími se životem místních občanů.<br /> <br /> Krásy Šumavy inspirovaly k tvorbě mnoho umělců a literátů. Jmenujme alespoň některé spisovatele, líčící ve svých dílech v českém a německém jazyku krajinu a tvrdý život někdejších obyvatel kraje. Byli to Karel Klostermann († 1926), Adolf Heyduk († 1923), Eliška Krásnohorská († 1926), Petr Pavlík (nar. 1933) a Ladislav Stehlík († 1987). Z německy píšících autorů to byli především Adalbert Stifter († 1868), Josef Messner († 1862), Josef Rank († 1896), Josef Gangl († 1916), Hans Watzlik († 1948) a další. O šíření literatury tiskem si získala velké zásluhy tiskárna firmy Steinbrener ve Vimperku a po druhé světové válce její nástupce český tiskařský podnik.<br /> <br /> Hudební život byl pochopitelně bohatší ve městech, kde se o jeho rozvoj starala na svých zámcích šlechta, jako tomu bylo v Českém Krumlově. Lidová hudební tvorba byla zastoupena především na Stašsku. Proslulé byly i hořické pašijové hry, jejichž dlouholetá tradice byla v plné kráse obnovena v současné době.<br /> <br /> Na území Šumavy je řada větších či menších muzeí, památníků a specializovaných expozic, které jsou součástí muzejní sítě a věrně dokumentují minulost kraje. Je skoro neuvěřitelné, kolik památek na život jeho obyvatel se přes nepřízeň doby podařilo uchovat až do současnosti. V Českém Krumlově je okresní muzeum umístěné v nově upravené barokní budově bývalého jezuitského semináře. Vývojově pojatá expozice zachycuje dějiny města a jeho širokého okolí se zvláštním přihlédnutím k šumavské oblasti okresu. Pozoruhodným exponátem je tu model středověkého jádra města Českého Krumlova. V Horní Plané je veřejnosti přístupný rodný domek významného spisovatele a básníka Šumavy Adalberta Stiftera se zajímavou expozicí vztahující se k jeho životu a dílu. Muzeum v Kašperských Horách je rozděleno do dvou částí: v první je zastoupena šumavská příroda, ve druhé život a práce jejího obyvatelstva. Vystavené předměty se vztahují zejména k původnímu osídlení Šumavy, dále k zemědělství, lesnictví, myslivosti, domácí dřevovýrobě, hamernictví, sklářství, rýžování zlata aj. Troufáme si tvrdit, že každý návštěvník tohoto muzea v něm nalezne něco, co mu bude vzhledem k Šumavě a její minulosti blízké. V Lenoře je veřejnosti zpřístupněná sklářská vzorkovna, předvádějící produkci tamního sklářského závodu. Prachatické okresním muzeum má rovněž část expozice zaměřenou na přírodu Šumavy. Pořádají se tu výstavy, které se také zabývají šumavskou tematikou. Městské muzeum ve Vimperku zaplňuje zadní trakt zámku nad městem. Expozice dokumentuje některé přírodovědné zajímavosti střední Šumavy a v historické části předvádí doklady o sklářské výrobě v okolí a o významu místního tiskařství. Poštovní muzeum ve Vyšším Brodě je umístěno v tamním klášteře. Je jedním z mála zařízení tohoto druhu a obsahuje doklady z dějin poštovnictví, telefonu a telegrafu. Expozice Muzea Šumavy v Železné Rudě je věnována především sklářství.<br /> <br /> Snažili jsme se vám, vážení přátelé, dříve, než zalistujete v obrazové části této knihy, říci o Šumavě několik slov, abychom ji těm, kdo ji dosud neznají, přiblížili, a těm, kdo zde již byli, připomněli. Byli bychom rádi, kdybychom ve vás probudili touhu se s touto krajinou blíže seznámit. Jste sem srdečně zváni!<br /> <br /> Důležitým činitelem pro osídlení a rozvoj Šumavy v minulých dobách byl obchod. Přes Šumavu vedly hlubokými lesy zemské stezky, po nichž se uskutečňoval mezinárodní obchod a při nichž vznikla i první větší sídla. Hlavním artiklem dováženým přes Šumavu byla sůl.<br /> <br /> Snad již od 12. století se na řece Otavě a jejích šumavských přítocích rýžovalo zlato. Stejný kov se dobýval především v Kašperských Horách. Železo se těžilo v okolí Železné Rudy a zpracovávalo se vedle dováženého surového železa v hamrech, jichž byla na Šumavě celá řada. Stříbro se dobývalo v okolí Českého Krumlova, tuha nejvíce v okolí Černé v Pošumaví.<br /> <br /> Mimořádně významným odvětvím podnikání bylo na Šumavě sklářství. po době rozkvětu v 17. století sice upadlo, aby později nabralo nové síly. Tradice výroby skla je tu stále živá v několika závodech.<br /> <br /> Jiným odvětvím, které zde mělo pro svůj rozkvět dobré podmínky, byla výroba papíru. Malé šumavské podniky během času všechny zanikly a dnes tento průmysl reprezentují na Šumavě papírny ve Větřní a v Loučovicích.<br /> <br /> Skromný, pokud nepoužijeme slova chudý šumavský kraj si uchoval z minulosti velký počet cenných stavebních a uměleckých památek. Setkáváme se s nimi nejen ve městech, ale i ve vesnicích a na odlehlých místech.<br /> <br /> Mezi nejčastější patří kostely. Ty plnily kromě náboženského poslání i roli zprostředkovatelů pravidelných kulturních zážitků širokému okruhu obyvatelstva. Lze v nich naslouchat výkladu ušlechtilých myšlenek křesťanského učení, seznamovat se s výtvarným uměním a konečně se účastnit vlastním zpěvem i hudebních produkcí.<br /> <br /> Z doby zakládání nejstarších kostelů na Šumavě se nezachovaly téměř žádné písemné prameny. K nejstarším stavbám patří kostel sv. Mikuláše v Boleticích, který si uchoval několik románských prvků. Z doby gotické pocházejí kostely v Českém Krumlově, Dolním Dvořišti, Hořicích na Šumavě, Chvalšinách, Kájově, Prachaticích, Přední Výtoni, Rožmberku, Vyšším Brodě a v řadě dalších míst. Jeden skvost vedle druhého.<br /> <br /> V té době vzniklo na Šumavě mnoho významných výtvarných děl. Uveďme z nich alespoň deskové obrazy Mistra vyšebrodského, jež jsou dnes uloženy v Národní galerii v Praze, a Českokrumlovskou madonu – dnes v Umělecko-historickém muzeu ve Vídni. Renesance se na šumavském venkově projevila málo, zato v některých městech dokládají tuto dobu výstavné zámky a bohatě zdobené měšťanské domy. Příklad za všechny: Český Krumlov a Prachatice.<br /> <br /> Obytné i hospodářské stavby venkovského obyvatelstva na Šumavě měly specifické znaky, se kterými se nelze setkat ve vnitrozemí. Všechny objekty jednoho hospodářství byly pod jednou velkou střechou, přikrytou kameny, které zamezovaly jejímu poškození při silných větrech. Stavělo se ze základních stavebních hmot, které tu byly k dispozici, tedy ze dřeva a z kamene. Třebaže se tyto některé domy dochovaly, neplní již funkci, kterou původně měly a byly přeměněny na rekreační objekty. Charakteristický tvar mají ojedinělé domy ve Volarech, o kterých se říká, že je zde začali stavět po třicetileté válce osídlenci z Korutanska a Tyrol.</div>

Admin http://sumava-corpus.narra.eu/index.php?title=Erhartovi:_%C5%A0umava_(B%C3%B6hmerwald),_2009,_%C3%9Avod&diff=103052 2015-09-13T10:52:42Z

<p>Admin: Založena nová stránka s textem „{{PrefBankArticle |Title=Erhartovi: Šumava/Böhmerwald, 2009, Úvod |Author=Josef Erhart, Marie Erhartová |Date=2009 |Source=Erhart – Erhartová: Šuma…“</p> <hr /> <div>{{PrefBankArticle<br /> |Title=Erhartovi: Šumava/Böhmerwald, 2009, Úvod<br /> |Author=Josef Erhart, Marie Erhartová<br /> |Date=2009<br /> |Source=Erhart – Erhartová: Šumava / Böhmerwald, fotografie z let 1959–2009<br /> |Genre=průvodce<br /> |Respondent=<br /> }}<br /> , <br /> <br /> <br /> <br /> Šumava je nejstarším a nejrozsáhlejším pohořím a největší horskou chráněnou oblastí v České republice. Tvoří jihozápadní hranici s Rakouskem a Bavorskem. Zaujímá více než 1600 km čtverečních a sahá od Vyšebrodského průsmyku na jihu až ke průsmyku Svaté Kateřiny u Nýrska v Západočeském kraji. V roce 1963 byla podstatná část této krajiny prohlášena Chráněnou krajinnou oblastí s 11 přírodními rezervacemi. Na to navázalo v roce 1991 vyhlášení Národního parku Šumava.<br /> <br /> S rakouským Mühlviertelem, Bavorským lesem a Královským hvozdem tvoří jedno pohoří rozdělené státní hranicí. Na bavorské straně rychle klesá do údolí, na naší straně tvoří rozsáhlé podhůří. Z geologického hlediska bylo šumavské pohoří vytvořeno již v prahorní a prvohorní době, v prvohorách se vytvořily žíly zlata, stříbra a jiných vzácných kovů. S rýžováním zlata na březích Otavy začali již první historičtí obyvatelé Čech Keltové a pokračovali v něm Slované. Takzvané sejpy, kupy vyrýžovaného písku podél řeky Otavy a jejích přítoků, připomínají dodnes středověkou zlatou horečku.<br /> <br /> Dnešní podobu dostala Šumava v třetihorách. V chladném období čtvrtohor vznikla kamenná moře – vrstvy balvanů různých velikostí. Tvoří například vrchol Luzného, Plechého, nacházejí se v Povydří a na horním toku Vltavy nad Vyšším Brodem – Čertova stěna, Luč. Pozůstatkem doby ledové je 5 šumavských a 3 bavorská ledovcová jezera, vzniklá ledovcovou erozí. Jsou pozoruhodná svou hloubkou a vysokými příkrými stěnami.<br /> <br /> Středem Šumavy jsou pláně – náhorní plošiny v nadmořské výšce 1000 až 1100 metrů, které patří k nejrozsáhlejším ve střední Evropě. Náhorní plošiny tvoří rozsáhlé slatiny s vysokou hladinou spodní vody porostlé klečí, rašeliníkem, borovicí blatkou a další vlhkomilnou vegetací, mezi níž zůstávají nebo se tvoří (podle výšky hladiny vody) jezera a jezírka, což jsou krásné přírodní útvary.<br /> <br /> Slatiny mají důležitou vodohospodářskou funkci, jsou zásobárnou vody, zabraňují jarním potopám a v parném létě zůstávají nevysychajícím vodojemem a prameništěm potoků a řek. Vodu ze Šumavy odvádí hlavně Vltava a Otava s mnoha přítoky, ze západní části Úhlava. Kromě vrchovištních rašelinišť má Šumava i rašeliniště údolní bez jezírek, zvané luhy. Nejznámější je Mrtvý luh jižně od Volar nad soutokem Teplé a Studené Vltavy.<br /> <br /> Hluboké a téměř nepropustné pohraniční lesy zasahující hluboko do vnitrozemí nelákaly k trvalému osídlování, ale od pravěku jimi vedly obchodní cesty, od středověku známé jako zemské stezky, při nichž byla zakládána první sídla, později města a hrady na jejich ochranu. Nejslavnější Zlatá stezka byla pojmenována podle místních rýžovišť zlata, ale byla po ní dopravována hlavně sůl ze Solné komory do Čech. Směřovala z Pasova přes Waldkirchen, Strážný a Volary do Prachatic, Vodňan a Písku. Karel IV. založil její odbočku přes Kvildu a Kašperské Hory do královského města Sušice. V okolí Sušice se dochovalo několik románských a raně gotických kostelíků, které vymezují hranice středověkého osídlení.<br /> <br /> Důležitým činitelem pro rozvoj a osídlení Šumavy a šumavského podhůří byl přeshraniční obchod. Města bohatla i rýžováním zlata na Otavě již od 12. století a těžbou v Kašperských Horách. Železo se těžilo v okolí Železné Rudy a zpracovávalo se v místních hamrech. Stříbro se dobývalo v okolí Českého Krumlova, tuha v Černé v Pošumaví. Velice významným odvětvím byl pro Šumavu rozvoj sklářství, využívající přebytky dřeva z místních lesů. Šumavské sklo dosahovalo světoznámého významu již od 18. století.<br /> <br /> Značnou část území zaujímají rozsáhlé lesy, o čemž nás přesvědčí pohled z Pancíře na Železnou Rudu a ve směru na Ostrý, jehož vrchol leží na státní hranici. Stejně tak při pohledu do vnitřních Čech vidíme nekonečnou hladinu lesů jen s několika ostrůvky. Stejně okouzlující je pohled z 330 m vysoké stěny Černého jezera, které je roubeno ze všech stran lesy. Zavítáme-li k Vydře, z jejích strání přehlédneme hluboké údolí a lesy po obou stranách. Sledujeme-li Vydru proti proudu, dostaneme se do Modravy a do nitra tzv. centrální Šumavy.<br /> <br /> Z Modravy proti proudu Modravského potoka nás cesta zavede k pramenům „Zlatonosné“ Otavy pod Luzným. Tato místa popisuje Karel Klostermann ve svém románu „Ze světa lesních samot“ a jediná fotografie z těchto míst nás stačí přesvědčit, že se jedná o skutečně zvláštní lesní krajinu. Cestujeme-li dál přes Kvildu a Horní Vltavici, dostaneme se do Boubínského pralesa s mnoha přírodními zajímavostmi, jako jsou chůdovité stromy, vysoké smrky a jezírko, jehož voda sloužila k plavení polenového dřeva do Vltavy.<br /> <br /> Chceme-li však přehlédnout šumavské lesy, musíme pokračovat přes Volary, Novou Pec pod Plechý na stěnu Plešného jezera, kde opět uvidíme jezero uprostřed moře lesů a vlna za vlnou končí až na obzoru kolem Knížecího stolce. Odtud můžeme pokračovat dál až k předhůří Šumavy, abychom z rozhledny na Kleti viděli do údolí, kde na jaře a na podzim tvoří bílá mlha rozsáhlé moře a naopak lesy se stávají ostrovy. Ale ani zde naše cesta za lesním bohatstvím Šumavy nekončí. Přejdeme nejkratší cestou na vrchol nad Loučovicemi. Při pohledu k rakouským hranicím vidíme opět až k obzoru zalesněné vrchy a náš pohled ukončí zřícenina Vítkova Kamene.<br /> <br /> Do roku 1800 bylo možno na Šumavě nalézt původní pralesovité porosty, které však byly po této době téměř zničeny živelnými pohromami. Původní porost se dochoval pouze v Boubínském pralese.<br /> <br /> Největší živelné katastrofy, které porušily původní ráz šumavských lesů, se udávají v letech 1868–70. Dne 7. prosince 1868, jak se udává v zápisech a píše Karel Klostermann, se rozpoutala vichřice po celé Evropě. Vichr vál od západu bez přestání od deváté hodiny ranní až do osmnácté hodiny večerní. Na severní a západní části oblohy se objevila rudá záře. Před vichřicí nastala obleva o teplotě 10–12 stupňů, sníh úplně sešel a rozmrzlá půda nebyla schopna udržet koruny staletých velikánů. Byly vyvraceny celé skupiny porostů i jednotlivé kmeny, zvláště ve volné půdě luk a bažin. Polomy byly příčinou rozšíření zhoubného kůrovce, který se nemilosrdně šířil a ničil dosud zbylé smrkové porosty.<br /> <br /> Prudké bouře na Šumavě se opakovaly v prosinci téhož roku, v únoru a v listopadu 1869, v říjnu 1870. Celkové množství dřeva zpracovaného z polomů 7. prosince 1868 do července 1873 v lesích kolem Vimperka, Volar, Zdíkova, Kvildy a Bučiny bylo 2148300 m krychlových. Zuřivé vichřice se opakovaly znovu ve dnech 8., 9. a 15. listopadu 1875 a způsobily velké škody zvláště na jedlových a bukových porostech, zbylých po polomech a kůrovci.<br /> <br /> Další živelná pohroma postihla Šumavu v roce 1890. Tohoto roku uvádí meteorologické zprávy 22 silných bouří, nejsilnější 4. srpna, kdy za jediný den napršelo 83,1 mm. Vichřice trvala pět dní, vyvracela tisíce stromů, poškodila domy, vznikla velká povodeň, která způsobila mnoho škod na polích, lukách, mostech, jezerech apod. Další pohroma se uvádí v roce 1897, kdy deště a průtrže mračen trvaly od 26. července do 2. srpna a končily opět velkou povodní.<br /> <br /> Od těchto katastrof již uplynulo více než sto let. Šumavské lesy znovu ožily a staly se jedním z největších bohatství naší země. Mimo přírodního bohatství obohacují vzhled krajiny, dávají možnost rekreace a osvěžení návštěvníkům Šumavy. Bohužel v současné době se situace opakuje. Důkazem je ničivá vichřice Kyrill v roce 2007 a Emma v roce 2008. Zkázu šumavských lesů dovršuje stejně jako v minulosti kůrovcová kalamita.<br /> <br /> Rekreační oblast Šumavy, bohatou na lesy, potoky, jezírka a řeky doplňuje významným způsobem Lipenské přehradní jezero na horním toku Vltavy. Lipno s první podzemní hydroelektrárnou umístěnou v hlubinách skal pod přehradou je svou rozlohou největším jezerem v České republice. Přehradní jezero je 40 km dlouhé, největší šíře – přes 10 km – dosahuje v Černé v Pošumaví a jeho obvod měří 150 km. Z Českých Budějovic je možno jet k lipenskému jezeru přes Český Krumlov do Černé v Pošumaví nebo přes Kaplici, Dolní Dvořiště a přes Vyšší Brod přímo k Lipenské hrázi. Při cestě z Plzně se dostaneme k jezeru přes Strakonice, Vimperk, Horní Vltavici, Lenoru a Volary. Všechny tyto cesty vedou přes starobylá města, kolem hradů a zámků, v blízkosti několika přírodních rezervací, jejichž návštěvu můžeme spojit se zájezdem na Lipno.<br /> <br /> Přehrada zadržuje zejména jarní vody ze Šumavy, to je bývalé povodí Vltavy od jejího pramene. Vodní hladina se rozlila od Lipna až k Želnavě, zmizely pod ní nespočetné zákruty i známé Srdce Vltavy nad Horní Planou.<br /> <br /> Lipenská přehrada podstatně změnila vzhled hornovltavského údolí – jezero zaplavilo slatinné louky a jeho hladinu lemují z obou stran táhlá lesnatá pásma šumavských hor. Na pravém břehu vyniká Vítkův Kámen s hranolovitou zříceninou Vítkova Hrádku a dále k Želnavě Smrčina a Plechý, nejvyšší vrchol na naší straně Šumavy se známým Plešným jezerem, které je přístupné z Jeleních Vrchů a Nové Pece.<br /> <br /> Přehrada přinesla mnoho možností k provozování turistiky, rekreace a sportů. Nádherné prostředí na břehu Lipenského jezera poskytuje ideální možnosti nejen pro milovníky vodních sportů jako je plavání, jachting či windsurfing, ale i pro cyklistiku, in-line bruslení, sportovní rybolov apod.<br /> <br /> Lipno nad Vltavou není však pouze střediskem pro letní rekreaci. Na vrcholu Kramolín nad obcí vzniklo významné středisko zimních sportů, kde jsou k dispozici nejen sjezdové tratě, ale i upravené běžecké stopy, rozsáhlý snowboard park, největší dětské lyžařské hřiště v České republice, moderní půjčovna sportovních potřeb a široké spektrum dalších navazujících služeb, které z tohoto střediska činí vyhledávanou destinaci zejména pro rodiny s dětmi a rekreační lyžaře. Velmi úspěšnou akcí v zimě 2008–2009 byla udržovaná bruslařská dráha na hladině Lipenského jezera. Jednalo se o okruh z oblasti Lipna nad Vltavou do Frymburku s odbočkou na Přední Výtoň o celkové délce téměř 11 km. Unikátní možnost zajezdit si na největší bruslařské dráze v Česku využilo o víkendech až 5000 návštěvníků.<br /> <br /> Příjemné prožitky s knihou i při výletech a rekreačních pobytech na Šumavě<br /> <br /> přejí autoři</div>

Admin http://sumava-corpus.narra.eu/index.php?title=%C5%A0umava_od_A_do_Z,_1984,_Slovo_%C3%BAvodem&diff=103053 2015-09-13T10:52:42Z

<p>Admin: Založena nová stránka s textem „{{PrefBankArticle |Title=Šumava od A do Z, 1984, Slovo úvodem |Author=Jiří Záloha |Date=1984 |Source=Záloha, Jiří: Šumava od A do Z |Genre=průvod…“</p> <hr /> <div>{{PrefBankArticle<br /> |Title=Šumava od A do Z, 1984, Slovo úvodem<br /> |Author=Jiří Záloha<br /> |Date=1984<br /> |Source=Záloha, Jiří: Šumava od A do Z<br /> |Genre=průvodce<br /> |Respondent=<br /> }}<br /> Příznivá odezva prvního vydání Šumavy od A do Z u čtenářů a přátel kouzelné šumavské krajiny byla předpokladem, aby se s odstupem několika let připravilo nové vydání této knihy. Mezitím zůstala Šumava tím co byla – krajem klidu, pracovitých lidí, přírodních zajímavostí i stavebních a jiných památek. Dotkl se jí však stejně tak jako jiných oblastí naší země obecný pokrok; mnoho se zlepšilo, mnoho se změnilo, ale mnohé dosud dýchne na návštěvníka starobylostí. Všem těm, kdo tento kraj už znají a oblíbili si jej, i těm, kdo sem teprve přijdou a budou se sem vracet, je určena tato publikace, kterou autoři připravovali s láskou a se zaujetím. Nechť je jim připomínkou na chvíle strávené v místech, které dosud plně nezasáhla ne vždy ohleduplná síla moderní civilizace.<br /> <br /> Oblast Šumavy je po správní stránce rozdělena do dvou krajů, a to do Jihočeského a Západočeského. Z Jihočeského kraje zabírá téměř celé okresy Český Krumlov a Prachatice spolu s některými místy z okresů České Budějovice a Strakonice. Ze Západočeského kraje pak Šumava zaujímá část okresů Klatovy a Domažlice.<br /> <br /> Jako pohoří je Šumava oddělena od ostatního území na severu průsmykem Všerubským a na jihu průsmykem Vyšebrodským. Směrem do Čech postupují do vlastního pohoří Šumavy předhůří s několika vyššími kótami. Na jihozápadní straně pokračuje Šumava do Bavorska a do Rakouska a je rozdělena státními hranicemi.<br /> <br /> Území, které tato publikace ve svých heslech zahrnuje, se s ohledem na potřeby vlastivědných pracovníků i návštěvníků krajiny částečně liší od běžného zeměpisného vymezení Šumavy: k vlastní Šumavě bylo připojeno také Novohradsko, příbuzné charakterem krajinného prostředí, a několik dalších míst na vnitrozemské straně. Ideální hraniční čára jde od Všerub přes Klatovy a dále na Sušici, Rabí, Horažďovice, Volyni, Netolice, Křemži, Zlatou<br /> <br /> Korunu, Pořešín, Žumberk a Nové Hrady.<br /> <br /> Jednotlivá hesla jsou v příručce sestavena abecedně a obsahují vybrané údaje zeměpisné, místopisné, historické, uměleckohistorické, jsou tu i údaje týkající se přírody, rázu vlastivědného a jiného. Je pochopitelné, že rozsah příručky nedovolil vyčerpat hesla u všech místech na Šumavě, ani o osobnostech a různých zajímavostech. Zkratek v textu se použilo jen minimálně, aby nenarušovaly vlastní text a nebránily v plynulém čtení. Orientace u hesel týkajících se jednotlivých míst je snadné a sled údajů v nich je tento: název místa, jeho příslušnost k okresu, bližší určení polohy, nadmořská výška, počet obyvatel, části obce, stručný historický vývoj, památkové objekty (PO), případně jiné zajímavosti, archeologické nálezy v místě (AN), dále pak údaje o průmyslových a jiných závodech. V druhém vydání byly vypuštěny údaje o dopravě, ubytování, stravování atd., neboť se vymykají zaměření této publikace a neustále se mění. Tam, kde toho bylo třeba, byly zařazeny odkazy na odbornou literaturu, v níž si bude čtenář moci prohloubit své znalosti. Pro usnadnění orientace v knize je na konci připojen jmenný a místní rejstřík k heslům.<br /> <br /> Názvy obcí a jejich částí a údaje o počtu obyvatel v jednotlivých místech byly převzaty z výsledků sčítání lidu v roce 1980, uveřejněných ve statistikách jednotlivých okresů (Č. Budějovice, Č. Krumlov, Domažlice, Klatovy, Prachatice, Strakonice), vydaných v r. 1983.<br /> <br /> Názvy hor a vodních toků jakož i údaje o nadmořské výšce vrchů byly přizpůsobeny obecně dostupným mapám, které byly v poslední době pro oblast Šumavy vydány. Jsou to:<br /> <br /> Českobudějovicko, 1:100000. Kartografie, Praha 1971<br /> <br /> Šumava – Prachaticko, 1:100000. Kartografie, Praha 1978<br /> <br /> Šumava – Klatovsko, 1:100000. Kartografie, Praha 1978</div>

Admin http://sumava-corpus.narra.eu/index.php?title=%C5%A0umava_od_A_do_Z,_1984,_N%C3%A1rodn%C3%AD_jednota_po%C5%A1umavsk%C3%A1&diff=103054 2015-09-13T10:52:42Z

<p>Admin: Založena nová stránka s textem „{{PrefBankArticle |Title=Šumava od A do Z, 1984, Národní jednota pošumavská |Author=Jiří Záloha |Date=1984 |Source=Záloha, Jiří: Šumava od A do…“</p> <hr /> <div>{{PrefBankArticle<br /> |Title=Šumava od A do Z, 1984, Národní jednota pošumavská<br /> |Author=Jiří Záloha<br /> |Date=1984<br /> |Source=Záloha, Jiří: Šumava od A do Z<br /> |Genre=průvodce<br /> |Respondent=<br /> }}<br /> Zostřené národnostní poměry ve smíšeném území na Českém jihu vyvolaly v 80. letech minulého století potřebu založení české organizace, která by svou ideovou silou dovedla semknout české obyvatele tohoto území a která by umožnila českým lidem spojení s ostatním českým světem a bránila jejich postupnému odnárodňování. Nutnost založení české organizace bylo dvojnásob zdůvodněno po založení nacionálního německého spolku zvaného Böhmerwaldbund.<br /> <br /> Národní jednota pošumavská byla založena v r. 1884 a měla těžké začátky. Jejím účelem byla péče o národní, osvětové a hospodářské zvelebení v celé oblasti Šumavy. Jednota pracovala pro národnostní povznesení zakládáním škol, podporou hospodářského podnikání a stala se důležitým činitelem v celkovém vývoji šumavské oblasti až do podzimu 1938. Za okupace byla její činnost zastavena a po skončení války, když ztratila své funkční opodstatnění, byla Národní jednota pošumavská zrušena.</div>

Admin http://sumava-corpus.narra.eu/index.php?title=Kulturn%C3%AD_pam%C3%A1tky_%C5%A0umavy,_1999,_P%C5%99edmluva&diff=103049 2015-09-13T10:52:41Z

<p>Admin: Založena nová stránka s textem „{{PrefBankArticle |Title=Kulturní památky Šumavy, 1999, Předmluva |Author=Vladimír Horpeniak |Date=1999 |Source=Erhart – Erhartová: Kulturní pamá…“</p> <hr /> <div>{{PrefBankArticle<br /> |Title=Kulturní památky Šumavy, 1999, Předmluva<br /> |Author=Vladimír Horpeniak<br /> |Date=1999<br /> |Source=Erhart – Erhartová: Kulturní památky Šumavy<br /> |Genre=průvodce<br /> |Respondent=<br /> }}<br /> Barokní učenec Bohuslav Balbín ve svém známém díle Miscellanea... – Krásy a bohatství České země znázorňuje „Evropu jako dívku, na jejímž srdci jsou umístěny Čechy jako zlatý peníz či náhrdelník ozdobený drahokamy, který dívky obvykle nosí na prsou nebo srdci.“ Pod těmito drahokamy na náhrdelníku Evropy si lze dobře představit kulturní památky, zejména díla architektury a umění, které zkrášlují českou krajinu.<br /> <br /> Významnými památkami je ozdobena i krajina Šumavy, kterou nás chce provázet tato publikace. Malebné pohoří na jihozápadě Čech je jedinečné nejen svou krajinou a přírodou, ale také svou bohatou minulostí, reprezentovanou četnými kulturními památkami. Tento kraj je nám drahý také jako nositel významných tradic, které se staly nezbytnou duchovní potřebou.<br /> <br /> Památkové dědictví ztělesňuje představu kontinuity kulturního života, což platí především u památek uměleckých. Umělecké dílo minulosti se vyznačuje jako každá jiná památka hodnotami historického dokladu, pramene historického poznání, především ovšem dokladu o umělecké tvorbě doby, v níž vznikla. Kromě toho zůstává ovšem taková památka uměleckým dílem, působícím dál svými estetickými hodnotami, vyvolává v pozorovateli nové estetické prožitky a obrozuje uměleckou tvorbu dob následujících. Umělecká památka je tedy současně nositelkou znaků nepomíjejícnosti a nadčasovosti.<br /> <br /> Přes svou odlehlost, výšku hraničního hřebene, neprostupnost pralesů i extrémní klimatické podmínky ožívala často Šumava lidskou činností. Už v pravěku sem člověka lákala zrnka zlata v náplavech Otavy a jejích přítoků. S keltským rýžováním zlata se spojuje vznik pravěkých hradišť Sedla, Obřího hradu nebo Věnce u Čkyně. Ve středověku se pak lidé za zlatem odvážili už i do hlubin Země. U Kašperských hor tehdy vznikl nejbohatší zlatonosný revír předhusitských Čech. Šumavou procházely od dávných dob mezinárodní obchodní cesty, spojující Čechy s obchodně vyspělým Podunajím. Na jejich ochranu byly postaveny některé hrady a pevnosti. Krajinu kolonizovaly významné kláštery. Na Šumavě a v Pošumaví se panovník často střetával se zájmy mocných šlechtických rodů. Bohatství plynoucí z těžby drahých kovů, mezinárodního obchodu i rozvoje řemesel se odrazilo na vzniku a rozvoji středověkých městských sídel a jejich kulturní tváři. Výskyt křemene a dostatek paliva z rozsáhlých lesů podnítil vznik slavné sklářské výroby. Šumava byla rovněž vždy známou lesnickou a dřevařskou oblastí.<br /> <br /> Dřevo je také důležitou součástí šumavské lidové architektury, která dodnes dodává zdejší krajině originální charakter. Převážná většina obydlí zde byla budována technikou roubení. Ze dřeva se zhotovovala také střešní krytina – šindele. Většina šumavských stavení má povalbové střechy, nízké štíty vysunuté před čelní frontu a často i typické zvoničky. K výrazným příkladům krajového lidového stavitelství patří královácký dvorec Antýgl u Vydry a objekty bývalé pily na rezonanční dřevo na Modravě, kde nás zaujme na Šumavě dosti ojedinělý příklad užití hrázděného zdiva. Ve Volarech se pak dochovaly domy alpského typu s neobvykle širokými štíty, vyřezávanou pavláčkou a nízkými sedlovými střechami. Stavební materiál Šumavy nebyl ovšem omezen pouze na dřevo. Kraj se může pochlubit rovněž celou řadou příkladů kamenné architektury. S raně středověkou kolonizací hraničního hvozdu a rýžováním zlata v Pootaví souvisí vznik cenných románsko-gotických kostelíků, například v Albrechticích, na Mouřenci či v Nicově u Kašperských Hor. Nicovský kostel je současně nejvýše položenou románskou sakrální stavbou v Čechách. Řadu raně středověkých staveb v kraji podél horní Otavy uzavírá na počátku 14. století rozměrné gotické trojlodí původně hornického kostela sv. Mikuláše v Kašperských Horách. Ke skvostům českého raně gotického stavitelství patří na prvních místech kdysi významné cisterciácké kláštery ve Vyšším Brodě a ve Zlaté Koruně v jihovýchodním cípu Šumavy. Vyšebrodský klášter založil roku 1259 Vok z Rožmberka u jedné ze starých obchodních cest. Založení Zlaté Koruny je dílem krále Přemysla Otakara II. z roku 1263, který takto vytvořil hráz pronikání mocného rodu Vítkovců do vnitřních Čech.<br /> <br /> Městská architektura má v regionu svého reprezentanta především v Českém Krumlově, který je po Praze nejvýznamnější městskou památkovou rezervací Čech. Poddanské město, hluboko sevřené na dně kotliny kolem meandru Vltavy, vzhlíží mořem svých štítů a střech vzhůru k majestátní kulise pyšného panského sídla, kterému konkuruje pohledově jen protilehlá štíhlá věž farního chrámu sv. Víta. V základních rysech bylo město vytvořeno ve 14. století. renesance se zde plně prosadila v polovině 16. století a zásadně proměnila tvář Českého Krumlova. Nejnavštěvovanější památkou tohoto města je zámek, původně hrad, kdysi hlavní sídlo pánů z Rožmberka – hodnotný architektonický celek, po Pražském hradě nejrozsáhlejší v Čechách.<br /> <br /> Tradiční zájem turistů patří také historickému jádru města Prachatic, jehož význam rostl s rozvojem solného obchodu na Zlaté stezce. Doslova „zlatým věkem“ zde byla renesance, která se rovněž čitelně zapsala do tváře Sušice, starého královského města na Otavě, známého dříve rýžováním zlata, obchodem a sladovnictvím. Někdejší zámožnost sušických měšťanů – hmotnou, ale i duchovní – tu dnes dokládají výstavné goticko-renesanční domy na náměstí. Původně renesanční stavbou zvýrazněnou koncem 17. století třemi barokními štíty je známá radnice „svobodného královského horního města“ Kašperské Hory.<br /> <br /> Řada památek tvoří výrazné dominanty sídel nebo celé krajiny. Platí to například o kostelích v Železné Rudě, Strašíně, Kvildě nebo o nedávno obnoveném kostele v Zadní Zvonkové. Nedílnou součástí šumavské krajiny jsou též kaple, kapličky a boží muka. Ze starodávných poutních míst kraje připomínáme třeba Dobrou Vodu u Hartmanic, kde je dodnes živá památka poustevníka, misionáře a diplomata sv. Vintíře (St. Gunther, zemř. 1045), současně nejstaršího obyvatele Šumavy, kterého známe jménem.<br /> <br /> Mezi památkami jihozápadních Čech zaujímá významné postavení rovněž hradní a zámecká architektura. Některé hrady a pevnosti zde vznikly v souvislosti s blízkou zemskou hranicí a existencí dávných obchodních stezek, rovněž jako správní střediska a opora královské moci, či jako rodová sídla. K nejnavštěvovanějším hradům v naší republice vůbec patří mohutná pevnost Rábí, Kašperk jako ukázka nových principů hradního stavitelství doby Karla IV. nebo Velhartice s unikátním mostem mezi palácem a hranolovitou věží.<br /> <br /> Při výčtu památkového dědictví Šumavy nelze opomenout technické památky, které v této publikaci reprezentují zbytky středověkých zlatodolů u Kašperských Hor, nebo kanály na plavení dřeva – Schwarzenberský a Vchynicko-Tetovský, díla geniálního projektanta a stavitele ing. Josefa Rosenauera (1735–1804). Rodný dům spisovatele a básníka Adalberta Stiftera (1805–1868) v Horní Plané je památkou na jednu z nejvýznamnějších kulturních a literárních osobností střední Evropy 19. století.<br /> <br /> Kniha fotografií, kterou Vám předkládáme, představuje Šumavu jako krajinu kulturní a bohatou na historii a tradice.<br /> <br /> PhDr. Vladimír Horpeniak</div>

Admin http://sumava-corpus.narra.eu/index.php?title=Erhartovi:_%C5%A0umava,_1965,_P%C5%99edmluva&diff=103050 2015-09-13T10:52:41Z

<p>Admin: Založena nová stránka s textem „{{PrefBankArticle |Title=Erhartovi: Šumava, 1965, Předmluva |Author=Ladislav Stehlík |Date=1965 |Source=Erhart – Erhartová: Šumava |Genre=průvodce…“</p> <hr /> <div>{{PrefBankArticle<br /> |Title=Erhartovi: Šumava, 1965, Předmluva<br /> |Author=Ladislav Stehlík<br /> |Date=1965<br /> |Source=Erhart – Erhartová: Šumava<br /> |Genre=průvodce<br /> |Respondent=<br /> }}<br /> Slyším táhlý šum smrčin, zpěv běhutých vod, třaslavé znění kravských zvonců i hřmotné rány seker na prosluněných pasekách a z těchto hlasů si vyvolávám Šumavu od jejích jezer, zrcadlících melancholii a lesní stín, přes rokytské slatě, kam Rudolf Kalčík umístil jedno z dějišť Krále Šumavy, až ke kvildským pláním, krajině rodu Karla Klostermanna, spisovatele, jenž zasvětil Šumavě celé své životní dílo. Od pramenů Vltavy za Bučinou spěchá má mysl k zátoňské myslivně, stulené na úpatí Boubína, a dál k soumarskému mostu u Lenory, kudy vedla z Bavor stará kupecká stezka, po níž se od pradávna vozila do Čech sůl přes Vimperk až do Prachatic, kde byl po staletí její sklad pro celé království. Myslím i na lidské dílo v sklárnách u řek Vltavy a Otavy, na starou vimperskou tradici knihtiskařskou od Jana Alakrawa až po naše dny, na osamělé pastevce i dřevorubecké party, na zaniklé umění voroplavců, na dovedné tesaře, kteří sroubili krásu starých volarských chalup, i na hbité ruce děvčat ve vimperském a prachatickém Šumavanu.<br /> <br /> Předlouhá hláď lipenského jezera, sahající od Želnavy k Lipnu, je dnes letním domovem milovníků koupání i plachtařského sportu. Na jeho březích se pasou kraví stáda a navečer sem přicházejí jeleni až k pionýrským stanům, kde před usínáním vstupují do dětských očí vzrušivé obrazy, plné dobrodružství. Rovněž rybáři prožívají v svých pokojíčcích radost z denního úlovku a znovu cítí v každičkém nervu cuknutí splávku pod rybářským prutem. V zemních hlubinách za přehradní hrází se roztočily turbíny i složité elektrárenské stroje. Klenutý tunel, mistrovská práce inženýrů a minérů, odvádí vodu k loučovické papírně a před starý klášter vyšebrodský. Dál nastaví voda Vltavy své zrcadlo rožmberskému hradu, krumlovskému zámku i zdem kláštera ve Zlaté Koruně, aby v stínohrách měsíčné noci promítla do našich vzrušených očí děje a příběhy jiných dob, kdy na nádvořích sváděli rytíři turnaje před očima krásných paní a mniši pod gotickými klenbami pěli za plápolu svic své hodinky. Granulitový, táhlý hřeben Kleti s věží rozhledny a televizním stožárem zavrcholuje obzor Blanského lesa, za nímž se pod vysokými nebesy rozkládá rybničná krása budějovické roviny. Tady už slyšíme Smetanovu hudbu Z českých luhů a hájů, i hudbu vln, tříštěnou o prsa hrází pod kosmatým větvovím dubů.<br /> <br /> V střídě ročních dob projděme šumavské krajiny od vánoc až po čas, kdy se z nich ozývá troubení jelenů při podzimní říji.<br /> <br /> Je vánoční čas.<br /> <br /> Snad právě teď se vrátil z pochůzky do své hájovny za Modravou hajný z Rybárny, když u ošidných slatí zasypal do krmelců zvěři a prověřil si práci dřevařů. Možná, že potkal pohraniční stráž, právě nastupující noční službu do sněhové vánice, zatímco v předsunutých srubech se kamarádi sesedli k obrazovkám televizorů, vzpomínajíce svých drahých doma. Snad v této chvíli se rozjíždí sanitka kolem trojštíté barokní radnice na Kašperských Horách někam k Srní, aby převezla do sušické nemocnice mladou rodičku z některé samoty. Ztichly i sklářské brusy v Aníně, Lenoře a Vimperku, zastavily se na chvíli složité stroje v sušické sirkárně, i ty, které ve Větřní vyrábějí rotační papír pro naše noviny. Ach, kolik historie vydychly zčernalé štíty v prachatických uličkách i ony, schoulené v ohbí Vltavy pod krumlovským zámkem se zasněženými střechami v mrazivé noci, kdy jen Polárka zasvítí z třeskutých tmavých nebes! Ani pstruží hřbet se nevymrští z vln horské bystřiny, perlorodky odpočívají zahrabány do kamenitého dna a mráz zasklil tůně močálů, které můžeme bez obav přejít suchou nohou. Na stráních roztroušené chalupy zapadaly sněhem až po komíny a jen stará umrlčí prkna, postavená u kapličky za Železnou Rudou, připomínají dlouhá čekání nebožtíků na poklidný odpočinek v posvěcené zemi, než roztaje sníh a cesty se stanou sjízdnými. Do té doby ležel umrlec na prkně v zasypané chalupě. Jen skluzavky na dlouhé dříví jsou v plné činnosti. Je potřebí dopravit k cestám a prudkým vodám polání, určené sirkárně, i brusné dříví do papíren, aby je nákladní auta zavezla až na nádvoří podniků. Když se do tmy rozsvítí okna kravínů a z otevřených dveří se vyvalí pára, když koňské uši jsou samé jíní a na cestách se lesknou koleje po těžkých saních, když jen hladová liška se vyplížila z nory, zametajíc huňatým chvostem své stopy na sněhu, koroptve zalehly pod mez a veverky se schoulily ve svém pelíšku, tu se krásně poslouchají u praskajícího ohně staré povídačky o vlčích jamách a divoké honbě, i vzrušující vyprávění o odvážných pytlácích v knížecím lese. Romány Karla Klostermanna oživují tyto staré děje i příhody lidí, dávno žijících a nyní rozpadlých v prach na horských hřbitůvcích, kde vladaří nad zrezivělými kříži jen lupina a ticho. Jen zakrákání vran a srnčí stopy v sněhu dávají svědectví o přítomnosti života v těchto končinách.<br /> <br /> O vánocích přijíždějí plné vlaky lyžařů, kteří se rozběhnou ke Kubově Huti i k Hartmanicům, do Železné Rudy, na Špičák i k Hojsově Stráži, kde jsou skokanské můstky. Kolem ožehlých tváří vlaje šál při prudké jízdě a veselé oči přitakávají této zimní kráse.<br /> <br /> Když se na slunečné straně rozzáří u závěje fialové hvězdičky rozkvetlých dřípatek a lýkovec přivábí první včely svým voňavým růžovým květem, to ještě není jaro.<br /> <br /> K jaru patří prudká píseň spěchajících vod a teplý vánek, větrající hrob zimy; teprve na jaře ucítíme parnatý vzduch nad rozkvetlým trnčím, opojnou vůni střemch i duhový kvítek lechy. Užovka se protáhne v travách močálu a horský konipas zamrská ocáskem na kameni pod kočičkami vrb, jejichž pel padá do očí vod. Klenba boubínského pralesa se rozsvítí křehkou zelení rašících buků, rozhučí se lesy, štěpy s praskotem ohýbají své kmeny, voda prudce padající do koryta z vydlabaného kmene se rozstříkne a ochladí paty trav. Omládá i starý Krumlov uprostřed bíle kvetoucích stromů a u železniční trati před Kájovem rozkvetou zvláštní druhy sasanek.<br /> <br /> Hospodyně ještě před velikonocemi bílí vesnická stavení, poprvé od zimy umyjí okna a pasáci se připravují na první pastvu. Vytáhli z kolny čtverec drnu a nakladli jej před dveře chlévů, aby si dobytek na některé skalnaté stráni nezlámal nohy. Než vyhnali krávy z chléva, skrápěla je hospodyně žitným dvojklasem, namočeným v svěcené vodě. Každý pasáček musil po staré zvyklosti prožít křest mohutným proudem vody, vychrstnutým náhle na jeho hlavu z plechové dížky. V ten čas je také sadba lesních stromků a na Šumavu přijíždějí první brigády...<br /> <br /> Šumavské léto má barvu sytě zelenou a je rozvoněno senem a pryskyřicí pokácených stromů, zavoní sloupanou kůrou, štiplavým koňským potem, ovane nás vůní hřibů a podkořání i hořkým výdechem rozkvetlých arnik. Lesní paseky jsou rozeznívány dívčími hlasy a vystlány slunečním jasem, v rašeliništích zasyčí černá zmije, zažehne rubínové jiskry svých nehybných očí a její uštknutí bývá smrtelné. V ten čas vyskočí jelen z mraku much a skládá na hřbet své mohutné paroží tak plavným pohybem, jako by stál před filmovou kamerou. Sluší mu opravdu tato důstojná příprava k startu. U břehů Vltavy za Lenorou se rozhořely ohníčky pod zavěšenými kotlíky a první kanoisté odpádlovali k lipenskému jezeru. U Zátoně na travnatém hřišti natáhli volejbalové sítě a pionýři z blízkého tábora nastoupili k ranní rozcvičce. Vojáci spravují lesní cesty a u Rejštejna pionýrská služba vztyčila na stožár vlajku a připravila se k hlášení celodenního pracovního programu. V ten čas je i celé Povydří změněno k nepoznání. Stojí stan vedle stanu a pro opálená těla není vidět ani kameny. Dřevěný antigelský dvorec se ozývá písničkou šťastného mládí a senná brigáda suší seno za Klostermannovou chatou na Modravě. Je čas kopulace bělásků, sbírání borůvek a malin, doba dovolených i toulek na lesních pěšinách pod prchajícími oblaky za slunoher a motýlího letu.<br /> <br /> Tady u Čeňkovy pily strmí Smetanův smrk, zasazený před sto lety na památku jeho pobytu v zdejší končině, vzpomíná i na malíře Josefa Navrátila, který tu maloval jeden výlet se všemi hosty svého hostitele Čeňka Bubeníčka, zde inspiroval svou vznícenou obraznost grafik Josef Váchal, jenž ze šumavských motivů vytvořil celý cyklus barevných dřevorytů prudké emocionality a básnické síly. Sem na Modravu, k Mrtvému lesu a na Javoří pilu přijíždíval Antonín Hudeček, lyrik mezi našimi krajináři, okouzlován zdejší utichlou barevností. I Alois Moravec rok co rok maluje zkroucené kořání kosodřevin nad hnědou rašelinitou vodou u Tří jezírek, v mechu jako krvavé krůpěje rudnou plody klikvy a modrají se kuličky vlochyně, k nerozeznání podobné borůvkám. Miluje trpasličí břízy, dřevěné vodoteče i fialové zvonky hořců panonských, které kvetou u Filipovy Huti na Zlaté stezce, odkud tolikrát maloval a kreslil panoráma lesů s mohutným dvojhřbetím Roklanu.<br /> <br /> Když u Čertovy stěny zfialoví stráně kvetoucím vřesem i vzácným vřesovcem, vzpomínám na básnickou krajinomalbu Nerudovu a čítám si v knížkách Adalberta Stiftra, umělce z rodu velkých básníků a lidských spravedlivců, tak blízkého našemu srdci. Znovu a znovu čtu jeho Lesního poutníka, okouzluji se četbou jeho historického románu o Rožmbercích, který je upřímnou oslavou jeho i naší domoviny. Už za jeho Horní Planou neuzříme „srdce Vltavy“, neuslyšíme pod Čertovou stěnou kaskády jarního tání, velmi se změnila jeho rodná krajina u Frymburka i u Vítkova kamene. Od Svatého Tomáše je stále nádherný pohled na alpské velikány jako za jeho mládí. Jen Plešné jezero se nezměnilo a jako tehdy mohl bys i dnes sáhnout po nějakém svazku z přebohaté knihovny vyšebrodského kláštera. Myslím i na Mařákovy kresebné básně lesního příšeří, které objevil na své šumavské pouti, kdy rosa dlouho prodlévá na travách a mlha zjemňuje obrysy. Jen prsty deště ťukají do šindelů a probírají se ve vlasech trav. Když ztichnou, slyšíme jen srdce vod bít písní věčného života k našemu okouzlení vstříc šťastnému životu budoucích.</div>

Admin http://sumava-corpus.narra.eu/index.php?title=%C5%A0umavsk%C3%A1_nej%E2%80%A6,_2012,_P%C5%99edmluva&diff=103044 2015-09-13T10:52:40Z

<p>Admin: Založena nová stránka s textem „{{PrefBankArticle |Title=Šumavská nej…, 2012, Předmluva |Author=Petr Mazný, Marita Haller, Petr Flachs |Date=2012 |Source=Mazný – Haller – Flach…“</p> <hr /> <div>{{PrefBankArticle<br /> |Title=Šumavská nej…, 2012, Předmluva<br /> |Author=Petr Mazný, Marita Haller, Petr Flachs<br /> |Date=2012<br /> |Source=Mazný – Haller – Flachs: Šumavská nej… rekordy a unikáty Šumavy a Bavorského lesa<br /> |Genre=průvodce<br /> |Respondent=<br /> }}<br /> , , <br /> <br /> <br /> <br /> Vážení čtenáři,<br /> <br /> jedno z nejkrásnějších a nejnavštěvovanějších pohoří střední Evropy nabízí mnoho klenotů přírody, bohatou historii i množství památek. Najdeme mezi nimi skutečné rekordy a unikáty.<br /> <br /> Vydali jsme se po stopách jedinečností Šumavy a Bavorského lesa, abychom vám ukázali tyto hory z jiného úhlu, než bývá zvykem. Shromáždili jsme informace a fotografie více než stovky historických památek, přírodních lokalit, muzejních exponátu a lidových slavností, které se mohou pyšnit tím, že jsou nej... nebo jediné svého druhu na Šumavě či v Bavorském lese. Některé jsou známé, o jiných ví jen pár zasvěcenců. Po přečtení této knihy budete mezi zasvěcené patřit i vy.<br /> <br /> Kniha může posloužit jako inspirace k objevování dosud málo známých míst na Šumavě a v Bavorském lese. Ostatně i samotná Šumava a sousední Bavorský les mají jednu velmi významnou prioritu – tato dvojice tvoří největší souvislý lesní porost ve střední Evropě.<br /> <br /> Přejeme vám krásné zážitky nad knihou i při cestování Šumavou a objevování jejích nej...<br /> <br /> Autoři<br /> <br /> říjen 2012</div>

Admin http://sumava-corpus.narra.eu/index.php?title=%C5%A0umava_%E2%80%93_Bavorsk%C3%BD_les:_%C5%BEivot,_lid%C3%A9,_soused%C3%A9,_2010,_%C3%9Avod_I.&diff=103045 2015-09-13T10:52:40Z

<p>Admin: Založena nová stránka s textem „{{PrefBankArticle |Title=Šumava – Bavorský les: život, lidé, sousedé, 2010, Úvod I. |Author=Norbert Schreiber, Václav Chabr |Date=2010 |Source=Cha…“</p> <hr /> <div>{{PrefBankArticle<br /> |Title=Šumava – Bavorský les: život, lidé, sousedé, 2010, Úvod I.<br /> |Author=Norbert Schreiber, Václav Chabr<br /> |Date=2010<br /> |Source=Chabr, V.: Šumava – Bavorský les: život, lidé, sousedé<br /> |Genre=průvodce<br /> |Respondent=<br /> }}<br /> , <br /> <br /> <br /> <br /> Obrázek řekne víc než tisíc slov. V této knize, pojednávající o lidech a životě v sousedství, podél hranice mezi Šumavou a Bavorským lesem, uveřejnil Václav Chabr 200 fotografií, které hovoří samy za sebe. Fotograf ze Železné Rudy sestavil pestrou obrazovou řadu, která nás zavádí do regionů Klatovy, Nýrsko, Železná Ruda a Stožec na české straně a na straně německé mezi Frauenau, Zwiesel a Furth im Wald.<br /> <br /> Václav Chabr chce se svými příhraničními fotoprocházkami ukázat přírodu a lidi v jejich každodenním životě. Přírodní idylu i práci, hory, jezera, údolí, lesy, ale také obyvatelstvo a jejich svět, jejich domy, hřbitovy, zvyky, prostě život a práci Čechů a Němců. Chce ukázat, jak slaví i smutní, ale také jak se dnes setkávají i přes mnohaleté odtržení. Chabr chce odbourat vzájemnou nedůvěru a bariéry, také proto jeho popisy a obrazy pocházejí z obou jazykových prostorů, z českého i německého. Tři roky fotografoval Václav Chabr pod „zelenou střechou Evropy“ v bývalém česko-bavorském příhraničí, které již zase srůstá v jeden celek. Waldferein Zwiesel – Lindberg (Spolek přátel lesa) udržuje těsné, přátelské kontakty s českým Železnorudským klubem, jehož předsedou je právě Václav Chabr. Při společných akcích se jednotliví členové obou sdružení, i přes jazykové odlišnosti, lépe poznávají. Takto jsem Václava Chabra poznal i já, a získal v něm nového přítele, který rád lidi seznamuje a sbližuje.<br /> <br /> Obrazy a muzika jsou smyslné prostředky (Adalbert Stifter) k lepšímu porozumění. Slova vedou bohužel často a rychle k nedorozumění.<br /> <br /> „Stromy jsou Božstvo. Kdo s nimi rozmlouvá, kdo jim umí naslouchat, ten se pravdu dozví“, píše Hermann Hesse. Fotograf Václav Chabr naslouchal nejen jim, nýbrž také lidem, a jen tak mohl vzniknout pestrobarevný portrét tohoto regionu. Vznikl z „lesních samot“ (Karel Klostermann), které ale již tak osamocené nejsou, když se evropští sousedé zase setkávají.<br /> <br /> Norbert Schreiber<br /> <br /> Žurnalista a autor knihy „Šumava“<br /> <br /> Přeložil Václav Chabr</div>

Admin http://sumava-corpus.narra.eu/index.php?title=%C5%A0umava_%E2%80%93_Bavorsk%C3%BD_les:_%C5%BEivot,_lid%C3%A9,_soused%C3%A9,_2010,_%C3%9Avod_II.&diff=103046 2015-09-13T10:52:40Z

<p>Admin: Založena nová stránka s textem „{{PrefBankArticle |Title=Šumava – Bavorský les: život, lidé, sousedé, 2010, Úvod II. |Author=Michal Šnebergr |Date=2010 |Source=Chabr, V.: Šumava…“</p> <hr /> <div>{{PrefBankArticle<br /> |Title=Šumava – Bavorský les: život, lidé, sousedé, 2010, Úvod II.<br /> |Author=Michal Šnebergr<br /> |Date=2010<br /> |Source=Chabr, V.: Šumava – Bavorský les: život, lidé, sousedé<br /> |Genre=průvodce<br /> |Respondent=<br /> }}<br /> Právě jste otevřeli knihu autora, jehož fotografie bezprostředně a originálně zachycují okamžiky života lidí na Šumavě a v Bavorském lese. Neopakovatelné snímky jsou vlastně dokumentem současné doby, vypovídajícím o atmosféře okamžiku v momentu jeho zachycení. V tom je určitá výjimečnost autora, jenž zmáčknutím spouště fotoaparátu zvěční neopakovatelný okamžik. Máme možnost se zastavit, zamyslet se. V knize jsou, mimo jiné, zachyceny kulturní události a společná setkání Čechů a Němců žijících v sousedství. Autor této knihy svou prací a to nejen tou, která je ztvárněna v této knize, byl a je vždy připraven pomáhat utváření dobrých sousedských vztahů obou národů, žijících v tomto tak cenném prostoru Evropy. Panu Václavu Chabrovi, autorovi této knihy, bych chtěl poděkovat a věřím, že to nebylo jeho poslední dílo.<br /> <br /> Michal Šnebergr<br /> <br /> Starosta Železné Rudy</div>

Admin http://sumava-corpus.narra.eu/index.php?title=%C5%A0umava_%E2%80%93_Bavorsk%C3%BD_les:_%C5%BEivot,_lid%C3%A9,_soused%C3%A9,_2010,_Anotace&diff=103047 2015-09-13T10:52:40Z

<p>Admin: Založena nová stránka s textem „{{PrefBankArticle |Title=Šumava – Bavorský les: život, lidé, sousedé, 2010, Anotace |Author=Zdeněk Roučka |Date=2010 |Source=Chabr, V.: Šumava…“</p> <hr /> <div>{{PrefBankArticle<br /> |Title=Šumava – Bavorský les: život, lidé, sousedé, 2010, Anotace<br /> |Author=Zdeněk Roučka<br /> |Date=2010<br /> |Source=Chabr, V.: Šumava – Bavorský les: život, lidé, sousedé<br /> |Genre=průvodce<br /> |Respondent=<br /> }}<br /> Kniha Šumava – Bavorský les, život, lidé, sousedé je prvním fotografickým dílem železnorudského fotografa a cestovatele Václava Chabra. Autor je jedním z mála, kdo na svých snímcích neúnavně zachycuje šumavskou současnost, tedy nejen krajinu, ale i typy lidí, práci a řemesla, kulturní i společenské události, dávné tradice a nové česko-bavorské soužití ve společné Evropě. Chabr, který má za sebou řadu výstav s africkou a šumavskou tématikou, ve své knize dokazuje, že je nejen schopným dokumentaristou a kronikářem, ale také aktivním účastníkem života v česko-německém sousedství. Teprve po shlédnutí knihy si mnozí z nás uvědomí, jak vlastně vypadá současný život na hranici, život v době, kdy železná opona zůstává už jen vzdálenou dvacetiletou minulostí...</div>

Admin http://sumava-corpus.narra.eu/index.php?title=Kunc:_%C5%A0umava,_2010,_P%C5%99edmluva&diff=103048 2015-09-13T10:52:40Z

<p>Admin: Založena nová stránka s textem „{{PrefBankArticle |Title=Kunc: Šumava, 2010, Předmluva |Author=František Kubů |Date=2010 |Source=Kunc, V.: Šumava |Genre=průvodce |Respondent= }} Jih…“</p> <hr /> <div>{{PrefBankArticle<br /> |Title=Kunc: Šumava, 2010, Předmluva<br /> |Author=František Kubů<br /> |Date=2010<br /> |Source=Kunc, V.: Šumava<br /> |Genre=průvodce<br /> |Respondent=<br /> }}<br /> Jihozápad české kotliny lemuje luzný kraj, jehož pouhé jméno zaujme a který většina z nás nespojuje s prací. Šumava. V tom názvu je vábivý šum nesčetných korun stromů, které se rozlévají po zprohýbané pestrobarevné paletě horského světa, plného tiché a přemítavé krásy. Jakoby sochařskou rukou uhlazené linie hor se střídají se stinnými údolími, v nich šplouchavě plynou do kapradin zakleté potoky a dravě pospíchají horské říčky. Z mlh se tu jen nelehce derou sluneční paprsky, aby rozsvítily tisíce hvězd na kapkách odcházejícího deště. Ve vlnivém moři zelených lesů se ukrývají osamělé skály a na širých náhorních planinách se musíš mít na pozoru před vábivým kouzlem nebezpečných slatí. V každou roční dobu tu najdeš poetická zákoutí a ohromující výhledy do zasněných dálav, stačí jen vzít poutnickou hůl, nasednout na kolo nebo vsednout do plovoucího domova vodáků. Moderní člověk se utíká do turistických rájů a Šumava je nesporně jedním z nich.<br /> <br /> Nebylo tomu tak vždycky. Ještě na počátku středověku pokrýval Šumavu hluboký prales, do kterého člověk pronikal jen obtížně a sporadicky. Podél potoků a řek sem přicházeli lovci a rýžovníci zlata již v pravěku a po svazích horských hřebenů se vinuly první stezky obchodníků a soumarů. Později se objevili první kolonisté, rvali se s pralesem a pozvolna do něj tvrdou prací vplétali osídlené ostrůvky. Ostrůvků přibývalo a do 19. století pokrývala celou Šumavu poměrně hustá síť osad, dvorců, samot a hájoven, do mlh a nocí svítily pece skláren a lesní ticho protínaly řezavé zvuky hamrů a pil. Nebyl tu lehký život a místní horalé si příliš netykali ani s pohodlím, ani s blahobytem. Přesto tu žili po celé generace, zápasili s okolní přírodou i s počasím, vrostli do tohoto kraje, který je nehýčkal a jehož drsná a nebezpečná krása, tajemství a záhadné hrozby k nám promlouvají ze šumavských pověstí, z větrem ošlehaných umrlčích prken i z pomístních názvů osad, kopců, potoků i lesů.<br /> <br /> Dnes je Šumava jiná. Moderní doba ji zbavila nejtemnějších odstínů, ulehčila život jejím obyvatelům a stále důrazněji ji přetváří v zemi zaslíbenou rekreaci a plnohodnotnému trávení volného času. Sama příroda tu nabízí nepřeberně krás a dlouhá, dramatická a zajímavá minulost do nich přimíchala tolik krůpějí, že vznikl lahodný nektar, který nelze neochutnat. Z rozhleden a horských chat na Třístoličníku, na Boubíně, na Libíně u Prachatic nebo na Pancíři přehlédneš to moře krásy a mnoho zážitků nabízejí i výstupy na další šumavské vrcholy. Na pláních v okolí Kvildy a Modravy zve hustá síť značených stezek k toulkám pěšmo, na kolech i na běžkách. Širé a do nedávna zapovězené lesy kolem Prášil lákají k objevování panenských koutů, na které mnohý z nás hleděl rozrušeným zrakem z horských hřebenů u Železné Rudy. Tajemně ukryta a jako stvořena k objevování jsou šumavská jezera od Černého a Čertova u Železné Rudy až po Plešné na východním okraji pohoří. Na naučných stezkách se můžeme vydat po stopách soumarských karavan Zlatou stezkou z Prachatic a Vimperka až na zemskou hranici i dále do Bavor. Cestou se nabízejí návštěvy strážních hradů Kašperka, Kunžvartu, Husi a Hrádku na Stožecké skále, pod kterou poutníci již po staletí vyhledávají známou Stožeckou kapli. Slavnou minulost a řadu památek nabízejí města po obvodu Šumavy – renesanční Prachatice, Vimperk pod Boubínem, hornické Kašperské Hory i oblíbené město českých obrozenců Sušice na Otavě. Stará sláva a um šumavských sklářů jsou zaklety do stále existujících i zaniklých skláren, které rozsety po celé Šumavě lákají k objevitelským cestám. K odpočinku a sportování zve Lipenská přehrada, zářivý vodní drahokam v zelené koruně šumavských lesů. I kolem ní je mnoho k vidění – romantické Plešné jezero, památník Adalberta Stiftera v Horní Plané, vzácná technická památka Schwarzenberský kanál, hrad Vítkův Kámen. Mohli bychom pokračovat do nekonečna, ale to není zapotřebí. Šumava zasněná a tajemná, Šumava přírodních krás i zajímavých památek čeká na své další objevitele a má jim co nabídnout. Za zvídavou pokoru a ohleduplné chování se odmění pohlazením duše a doživotní závislostí, kterou ukojí jen další a další návrat.</div>

Admin http://sumava-corpus.narra.eu/index.php?title=%C5%A0umavsk%C3%A9_vzpom%C3%ADnky,_2009,_Ob%C3%A1lka&diff=103040 2015-09-13T10:52:39Z

<p>Admin: Založena nová stránka s textem „{{PrefBankArticle |Title=Šumavské vzpomínky, 2009, Obálka |Author=Pavel Nedvěd, Hana Voděrová |Date=2009 |Source=Nedvěd – Voděrová: Šumavské…“</p> <hr /> <div>{{PrefBankArticle<br /> |Title=Šumavské vzpomínky, 2009, Obálka<br /> |Author=Pavel Nedvěd, Hana Voděrová<br /> |Date=2009<br /> |Source=Nedvěd – Voděrová: Šumavské vzpomínky<br /> |Genre=vzpomínky<br /> |Respondent=<br /> }}<br /> , <br /> <br /> <br /> <br /> Šumava nás při každém setkání upoutává svojí krajinou, svým vnějším projevem. Její horská pásma, údolí, lesy, slatě, potoky a říčky nás oslovují svojí krásou, důstojností i soustředěním ve dnech dalekých výhledů i v závojích mlh nebo letících mraků. I když si to zprvu neuvědomujeme, promlouvají k nám z té vnější krásy také celé generace poctivých, skromných a pracovitých lidí. Byli to zemědělci, skláři, dřevaři, hamerníci nebo uhlíři, prostě lidé, kteří si v průběhu staletí zvolili Šumavu za svůj domov. Dokázali získat ze zdánlivě nepřátelského horského pralesa téměř vše, co potřebovali ke svému životu.</div>

Admin http://sumava-corpus.narra.eu/index.php?title=%C5%A0umava_z_nebe,_2009,_P%C5%99edmluva&diff=103041 2015-09-13T10:52:39Z

<p>Admin: Založena nová stránka s textem „{{PrefBankArticle |Title=Šumava z nebe, 2009, Předmluva |Author=Jaroslav Vogeltanz |Date=2009 |Source=Berger – Vogeltanz: Šumava z nebe |Genre=průvo…“</p> <hr /> <div>{{PrefBankArticle<br /> |Title=Šumava z nebe, 2009, Předmluva<br /> |Author=Jaroslav Vogeltanz<br /> |Date=2009<br /> |Source=Berger – Vogeltanz: Šumava z nebe<br /> |Genre=průvodce<br /> |Respondent=<br /> }}<br /> Vážení čtenáři,<br /> <br /> Šumava patří mezi nejnavštěvovanější místa v Čechách. Zcela právem. Může se pochlubit nádhernou přírodou a množstvím zachovalých historických památek. Každé místo má své kouzlo, svoji atmosféru, svoji historii. Do názvů jednotlivých sídel i přírodních lokalit jako by se otiskl život předchozích generací, které osídlily tento krásný kraj a velmi tvrdě si v něm hájily právo na život.<br /> <br /> Svůj tvrdý otisk zanechala v krajině i nedávná historie. V dobách železné opony se ráz krajiny, budované po staletí, změnil během pár desítek let. Mnoho vesnic zaniklo, cesty zarostly, louky a pastviny zplaněly, krajina osiřela... Stopy tohoto období jsou v krajině znatelné dosud.<br /> <br /> Letecké snímky pohoří od Nýrska po lipenskou přehradu začal fotograf Jiří Berger shromažďovat před třemi lety. Po jeho náhlém úmrtí v roce 2008 dokončil dílo kolega a přítel Jaroslav Vogeltanz.<br /> <br /> Naším cílem bylo ukázat Vám Šumavu ze zcela nezvyklé perspektivy. I ti, kteří ji znají ze země dokonale, budou překvapeni. Z nebe je snad Šumava ještě krásnější, tajemnější a barevnější.<br /> <br /> Jsme rádi, že Vás můžeme pozvat na prohlídku Šumavy z ptačí perspektivy jako první.<br /> <br /> Příjemný let!<br /> <br /> Plzeň, říjen 2009<br /> <br /> Autoři</div>

Admin http://sumava-corpus.narra.eu/index.php?title=%C5%A0umava,_GeoBohemia,_2010,_P%C5%99edmluva&diff=103042 2015-09-13T10:52:39Z

<p>Admin: Založena nová stránka s textem „{{PrefBankArticle |Title=Šumava, GeoBohemia, 2010, Předmluva |Author=Jaroslava Janoušová |Date=2010 |Source=Šumava, GeoBohemia |Genre=průvodce |Respo…“</p> <hr /> <div>{{PrefBankArticle<br /> |Title=Šumava, GeoBohemia, 2010, Předmluva<br /> |Author=Jaroslava Janoušová<br /> |Date=2010<br /> |Source=Šumava, GeoBohemia<br /> |Genre=průvodce<br /> |Respondent=<br /> }}<br /> Šumava se svými rozlehlými pláněmi na plochém hřbetě, po staletí neprostupným Královským hvozdem, se starobylými stezkami, hrady a rýžovišti zlata byla vždy velice osobitým přírodním celkem. Ať se k ní blížíme od podunajských rovin nebo od jihočeských pánví, vždy se impozantně zvedá nad okolní krajinu jako trup mohutného plavidla, jako temně zelená archa.<br /> <br /> I když jako celek působí toto horské pásmo mohutným a kompaktním dojmem, jeho příroda je křehká stejně jako zdejší lidské vztahy.<br /> <br /> Obyvatelé Šumavy, žijící dlouho ve svých uzavřených komunitách, byli svérázní lidé, kteří se povětšinou živili těžkou prací. Byli to voraři a dřevaři, někteří kutali zlato a jiní železnou rudu, ale dovedli vyrobit i křehké křišťálové poháry a z kusu dřeva vyřezat půvabné sochy Panenky Marie.<br /> <br /> V minulém století proplula šumavská archa zničující bouří, v níž ztratila mnoho svých hodnot. Vichřice, kůrovec a kyselé deště ničily její lesy, války znepřátelily její obyvatele, technický rozvoj zlikvidoval její tradiční řemesla. Čtyřicet let trvající socialistický systém vyhladil na české straně celé vesnice a nechal zpustnout mnoho kulturních památek. A mezi Čechy a západní Evropu natáhl tři řady ostnatých drátů. Tato děsivá železná opona nabitá elektrickým proudem přeťala všechny silnice a cesty, ba i historickou železniční trať mezi Bavorskem a Čechami. Dráty však také přerušily neviditelné stezky spárkaté zvěře, jelenů a srnců, kteří měli na obou stranách pohoří své letní pastviny a zimní stanoviště. Když dráty konečně zmizely, vydali se na opačnou stranu Šumavy a Bavorského lesa nejen zástupy Čechů, Rakušanů a Němců, ale také zvířata.<br /> <br /> Symbolem zranitelnosti i krásy šumavské přírody se stalo podivuhodné umělecké dílo, které dostalo jméno Skleněná archa. Je impozantní a působivé jak svým ztvárněním, tak výrazným ideovým poselstvím o snaze po obnovení česko-německé vzájemnosti. Zároveň je i vynikajícím důkazem trvající řemeslnické zručnosti zdejších obyvatel.<br /> <br /> Zelenou loď dlouhou pět metrů vytvořili bavorští skláři v roce 2003 ze 480 skleněných rýhovaných žeber. V následujícím roce byla křehká bárka vložena do ochranné dřevěné dlaně, kterou ztvárnili čeští řezbáři ze Šumavy. A pak se tato symbolická Skleněná archa vydala na svou rovněž symbolickou plavbu po šumavských obcích, podporována Česko-německým fondem budoucnosti. Svou několikaletou plavbu skončila pod Luzným, kde návštěvníkům Šumavy připomíná, že česká Šumava a německý Bavorský les jsou jediný horský celek, jehož příroda i lidské vztahy jsou stejně křehké a zranitelné jako loď ze skla.</div>

Admin http://sumava-corpus.narra.eu/index.php?title=Zapomenut%C3%A9_d%C4%9Bdictv%C3%AD,_2004,_P%C5%99%C3%A1n%C3%AD_na_cestu&diff=103043 2015-09-13T10:52:39Z

<p>Admin: Založena nová stránka s textem „{{PrefBankArticle |Title=Zapomenuté dědictví, 2004, Přání na cestu |Author=Jan Podlešák |Date=2004 |Source=Jiřička – Podlešák: Zapomenuté d…“</p> <hr /> <div>{{PrefBankArticle<br /> |Title=Zapomenuté dědictví, 2004, Přání na cestu<br /> |Author=Jan Podlešák<br /> |Date=2004<br /> |Source=Jiřička – Podlešák: Zapomenuté dědictví: oprava drobných kamenných památek na Šumavě<br /> |Genre=průvodce<br /> |Respondent=<br /> }}<br /> V letech 2000–2004 probíhaly na území Národního parku Šumava opravy drobných kamenných památek, většinou sakrálního charakteru. K jejich obnově, realizované Správou Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava, se spojilo úsilí a finanční prostředky českých, německých a rakouských institucí, domácích firem a jednotlivců. Vzniklo tak úctyhodné kulturní dílo, které chce tato kniha přiblížit české, německé a rakouské veřejnosti.<br /> <br /> Kniha, jež pojednává o obnově drobných šumavských památek, se zároveň dotýká i tragické historie vzájemných vztahů Čechů a Němců ve 20. století – s cílem přispět ke zhojení ran na obou stranách Šumavy. Dějiny nelze změnit, ale je možno a nutno se z nich poučit. V tomto smyslu chce kniha být i malým vkladem do procesu dorozumění a usmíření mezi Čechy a německy mluvícími sousedy.<br /> <br /> Obrazová část publikace zachycuje krásu šumavské krajiny a obnovených památek v ní. Barevné fotografie nejen zobrazují opravené objekty, ale představují i samy o sobě umělecká díla. Dokumentární fotografie a mapy pak evokují zaniklou podobu Šumavy.<br /> <br /> Kéž přítomná kniha přinese čtenářům hluboké duchovní a estetické zážitky, radost z dobrého díla záchrany zapomenutých památek, kterému je věnována, a v obecné rovině přispěje k pokojnému soužití a přátelské spolupráci Čechů s Němci a Rakušany.</div>

Admin http://sumava-corpus.narra.eu/index.php?title=Co_bylo_ji%C5%BEn%C4%9B_za_Modravou,_2010,_N%C4%9Bkolik_slov_%C3%BAvodem&diff=103036 2015-09-13T10:52:38Z

<p>Admin: Založena nová stránka s textem „{{PrefBankArticle |Title=Co bylo jižně za Modravou, 2010, Několik slov úvodem |Author=Karel Petráš |Date=2010 |Source=Petráš, Karel: Šumava – B…“</p> <hr /> <div>{{PrefBankArticle<br /> |Title=Co bylo jižně za Modravou, 2010, Několik slov úvodem<br /> |Author=Karel Petráš<br /> |Date=2010<br /> |Source=Petráš, Karel: Šumava – Březník. Co bylo jižně za Modravou<br /> |Genre=průvodce<br /> |Respondent=<br /> }}<br /> Chceš-li vstoupit do skutečného světa lesních samot, tak to pravé místo je na Šumavě, jižně za Modravou. Podle Modravského nebo Roklanského potoka tě tvoje kroky dovedou do pravého srdce Šumavy.<br /> <br /> Lesní samoty uprostřed rozsáhlých lesů a slatí již nejsou stejné jako v době 18. století. Dnes již zde trvale, odloučeni od okolního světa, nežijí lidé, jako za dob Klostermanna a schwarzenberských hajných. Tyto nejhezčí lesní enklávy zůstaly zachovány až do dnešních dnů. Příroda zde vládne stejně jako v době, kdy tuto romantickou oblast navštěvoval Karel Klostermann. I lidi sem do těchto končin přicházejí daleko a daleko více, než v dávných dobách.<br /> <br /> Velebnost rozsáhlých lesů a hor se nezměnila, i když zmizely rozsáhlé neporušené pralesy pod údery seker. Nezměnily se ani mraky, ve kterých je skryta polovina krásy světa a které si i dnes jako v dávných dobách pářou svoje břicho o vrcholky hor a stromů.</div>

Admin http://sumava-corpus.narra.eu/index.php?title=%C5%A0umava,_kraj_a_lid,_1902,_%C3%9Avod&diff=103037 2015-09-13T10:52:38Z

<p>Admin: Založena nová stránka s textem „{{PrefBankArticle |Title=Šumava, kraj a lid, 1902, Úvod |Author=Leopold Zeithammer |Date=1902 |Source=Zeithammer, Leopold: Šumava, kraj a lid |Genre=pr…“</p> <hr /> <div>{{PrefBankArticle<br /> |Title=Šumava, kraj a lid, 1902, Úvod<br /> |Author=Leopold Zeithammer<br /> |Date=1902<br /> |Source=Zeithammer, Leopold: Šumava, kraj a lid<br /> |Genre=průvodce<br /> |Respondent=<br /> }}<br /> Vybídnut několika svými přáteli, doznal jsem vlasteneckou povinnost, sepsati a vydati knihu, kterou jsem – ovšem za jiným úmyslem – r. 1896 vydal v jazyku německém, a jejíž obsah na mnoha místech rozšířený po 2 roky vycházel v časopise „Jihočeské Listy“ jazykem mateřským.<br /> <br /> Byv po 17 let povoláním svým i srdcem svým upoután k naší krásné Šumavě, poznal jsem důkladně tamní kraj pohorský i se zálibou studoval tamní lid bodrý, jeho lopotu a strasti. Při tom spřátelil jsem se s nestranným jeho znalcem a přítelem, s mistrným léčitelem přírodních vnad a tajů šumavských, professorem K. Klostermannem, jenž mne mile pobídnul k práci mé a lichotivými slovy vyprovodil na její cestě do veřejnosti. S ním jsem za jedno ve smýšlení, aby Čech a Němec, jako bývalo za dřívějších dob, svorně a v míru spolu žili v horách a úkoly své životní účelnou organisací a vzájemnými styky s rozvahou a úspěchem vykonávali.<br /> <br /> Kdežto Čechové v předhůří většinou se zabývají zemědělstvím, připadl Němcům, kapitalisticky silnější úkol, provozovati hlavně průmysl strojní, dřevařský a sklářský. Čechům jest pole živnostenské po Šumavě všude otevřeno, nalezneš všude v německých městech české a řádné řemeslníky.<br /> <br /> Tyto tři stavy: agrární, živnostenský a průmyslový, podporované od 20 let znenáhla zřizovanými prostředky spojovacími, jsou na sebe poukázány jako kapitál na práci, doplňují se jako národně-hospodářští činitelé a mají vyrovnávati, ba odklízeti rozkoly národnostní, překážející kulturnímu i národohospodářskému rozvoji Čechů i Němců.<br /> <br /> Čtením skvostných písní, jež nadchnuté svěžím i vroucím citem pěl slavík náš pootavský, a jimiž opěvoval přírodní krásu naší Šumavy, její šumné hvozdy, velebné pralesy a hory obestřené temněmodrým závojem, peřeje ječící, hluboké a tmavé zory jezer, jimiž věrně vylíčil též lopotné práce rolníka, dřevorubce a skláře šumavského (viz básně: Dřevorubec, Sekerník, Zpěvy pošumavského dudáka, Pod Vítkovým kamenem, Hořec a srdečník), rozechvěn soucitem vlasteneckým, pohnut jsem byl, požádati pana školního radu Adolfa Heyduka, aby napsal k mému dílu o Šumavě proslov, který v jeho čele skvíti se bude jako třpytný vltavín hlazený.<br /> <br /> Budiž našemu roztomilému pěvci za to vzdán vroucí dík!<br /> <br /> K díkům jsem zároveň zavázán slavnému družstvu vydavatelskému a nakladatelstvu, že s ochotou převzalo náklad této knihy, jako separátního vydání článků, uveřejněných v „Jihočeských Listech“, též jiným spisovatelům, jejichž spisů jsem při sepsání svého díla byl použil, zejména jsou to: Krejčí a Wenzig, dr. Willkomm, dr. Woldřich a K. Klostermann, Otokar Mokrý, Adolf Heyduk a El. Krásnohorská v nádherném, vlasteneckou firmou J. Otto vydaném díle „Čechy“, díl I. Šumava a j.<br /> <br /> Zamlouvati bude-li se tato kniha a zajímati obsah její, bude mou nejmilejší odměnou.<br /> <br /> V Č. Budějovicích, 3. listopadu 1902. Spisovatel.</div>

Admin http://sumava-corpus.narra.eu/index.php?title=%C5%A0umava,_kraj_a_lid,_1902,_Proslov&diff=103038 2015-09-13T10:52:38Z

<p>Admin: Založena nová stránka s textem „{{PrefBankArticle |Title=Šumava, kraj a lid, 1902, Proslov |Author=Adolf Heyduk |Date=1902 |Source=Zeithammer, Leopold: Šumava, kraj a lid |Genre=průvod…“</p> <hr /> <div>{{PrefBankArticle<br /> |Title=Šumava, kraj a lid, 1902, Proslov<br /> |Author=Adolf Heyduk<br /> |Date=1902<br /> |Source=Zeithammer, Leopold: Šumava, kraj a lid<br /> |Genre=průvodce<br /> |Respondent=<br /> }}<br /> Neznám duše české, která by netoužila shlédnouti a obdivovati krajinářské skvosty a poklady naší české klenotnice, Šumavy; nepoznal jsem posud nikoho, kdo netoužil by spatřiti nádherné ty chrámy lesní, jichž posvátné šero při šelestivém zpěvu kyprých bučin a varhanových zvucích prolétajících jimi vánků jižních, osamělého chodce bezvolně k němé modlitbě nutí; neznám nikoho, kdo nepřál by pokochati se a okřáti pohledem na ty líbezné, zlatými paprsky slunce prozářené smaragdy lučin a ty velikolepé a nádherné aquamariny rozkošných jezer, jež zasazeny jsou v mohutných skal prstenech, jimiž matka příroda svou vyvolenou dceru nad jiné skvěle vyzdobila, oděvši ji v řízu líbezné zeleně, jakou honositi se nemohou žádné končiny po veškerém světě, nechať velikostí a mohutností svou desetkráte a více ji přesahují.<br /> <br /> Kdo Šumavu jen jednou shlédl, nezapomene jí nikdy již a zatouží po ní zas a zas, a kdo ji snad posud nespatřil, neotálej a vydej se na pouť k vznešené kouzelnici té, jež tě mile uvítá, potěší a pohádkami svými obsype vznětlivou duši i unavené srdce písněmi krásy, jež na své obrovské harfě stříbrných strun bystřinných i strun stromů zelených velebně i dojemně provází rodící se v duši myšlénky o lásce k vlasti a k ubohému, v svém vlastním ráji cizímu lidu.<br /> <br /> Kdo vstoupí ponejprv do tajůplných zahrad spanilé Šumavy, vstoupí do ráje a ovinut vnadou a krásou jeho stane v údivu. Člověk bojí se postoupiti do komnat té královské paní, aby je snad nezneuctil, neb aby snad, zapomenuv, kudy přišel, neoctl se v bludišti cest tajemných, na něž posud nevkročil ani vyplašený jelen, osiřelá srna a kudy snad jen báchorkové lesní žínky plaše do svých skrýší utíkají, když je z jejich pohádkových zábav a tanců rozežene nevlídný buran horský do rozsedlin, slují a rozvalin žulových hor, do výmolů a strží divokých bystřin a pod zarudlý plášť tajemných mlak, kde druhdy roztahují tajemné své sítě na záhubu netušícího pozemčana a důvěřivého chodce samotáře.<br /> <br /> Ó nechoďte bez přítele, bez druha, bez rádce do klenotnice Šumaviny, jež o skvosty a poklady své se bojí jako každá krasavice snad proto, že oloupena byl již o mnohé osudem i lidmi. Nechoďte sami, nechoďte bez průvodce, jenž Šumavě život posvětil a byl strážcem a zahradníkem té vznešené paní a jenž Vám laskavě ruku podává. Chopte se jí a buďte ubezpečeni, že půjdete cestou nejkrásnější a nejjistější.<br /> <br /> A průvodcem tím jest spisovatel této knihy, jenž poctil mě přáním a důvěrou, abych důkladné, bedlivě spořádané a krásné dílo jeho několika slovy do veřejnosti české uvedl.<br /> <br /> Po stránce vědecké, historické, přírodozpytné, jazykové, jakož i lidové, vyslovili se již učenci a znalci odborní, slov. professoři české university, pp. Kalousek a dr. Woldřich, jimž dílo od král. České Společnosti nauk k posouzení přiděleno bylo při soutěži o cenu jubilejního fondu na rok 1899, kterou učená ta společnost vypsala.<br /> <br /> Tenkráte dílo, jak referát soudců o něm praví „podle soutěžných pravidel jubilejního fondu nemohlo uznáno býti za vyhovující podmínkám soutěže, ačkoli svědčí o důkladné znalosti všech poměrů a podrobným jich líčením zajisté by prospělo kruhům širším a plnou měrou tudíž zasluhuje býti vydáno soukromým nákladem, jakožto práce populárně poučující.“<br /> <br /> Stejně důkladně a bedlivě vedl si pan spisovatel při nazírání na krásy přírodní i při líčení půvabů a vnad šumavských hor a hvozdů, těchto mohutných odvěkých hradeb krásné naší vlasti, jimiž vás provázeti bude bedlivě a laskavě všecky, kdo se vůdcovství jeho svěříte. Provede vás tajemnými skrýšemi, v nichž vznikly a rostly temnolesklé vody našich líbezných řek; odhalí vám zdroj vznešené, krásné Vltavy, té „mléčné dráhy“ rodné země naší, a ukáže vám, jak v divoce rozrytém korytě rozdurděně se peřící Vydra, jež v zlatonosnou přecházejíc Otavu, vždy klidnější se stává a ňadra svá jen při bouřích vášnivě zdouvá, než drahé sourozence své pod staroslavným královským ondy Zvíkovem a jásotem do náručí se vrhá. Průvodce váš ukáže vám též otužilý a pracovitý lid, jenž v bdělé píli a stálém snažení druhdy od přibránků svých bídně je mořený a týraný, tak že ani mateřského jazyka volně užívati mu nepřejí ti, kdo uhostili a rozmnožili se na nivách a pláních, jež v pole přeměnily pracovité, zmozolené ruce jejich slovanských předků, již při náběhu a návalu cizích nepřátel půdu tu rodnou vlastní zbarvili krví a v níž spí jejich rekovná srdce.<br /> <br /> Svěřte se průvodci svému; dejte mu ruku svou a dejte mu své srdce, a milujete-li Šumavu již nyní, budete ji pak milovati stonásobně!<br /> <br /> Buď zdráv, čtenáři milý, buď zdráv a šťasten!<br /> <br /> V Písku, dne 16. ledna 1902.</div>

Admin http://sumava-corpus.narra.eu/index.php?title=%C5%A0umavsk%C3%A9_vzpom%C3%ADnky,_2009,_%C3%9Avod&diff=103039 2015-09-13T10:52:38Z

<p>Admin: Založena nová stránka s textem „{{PrefBankArticle |Title=Šumavské vzpomínky, 2009, Úvod |Author=Pavel Nedvěd, Hana Voděrová |Date=2009 |Source=Nedvěd – Voděrová: Šumavské vz…“</p> <hr /> <div>{{PrefBankArticle<br /> |Title=Šumavské vzpomínky, 2009, Úvod<br /> |Author=Pavel Nedvěd, Hana Voděrová<br /> |Date=2009<br /> |Source=Nedvěd – Voděrová: Šumavské vzpomínky<br /> |Genre=vzpomínky<br /> |Respondent=<br /> }}<br /> , <br /> <br /> <br /> <br /> Lesy Šumavy byly pro její obyvatele zdánlivě nepřátelským prostředím. Pro svoji obživu potřebovali především zemědělsky využitelnou půdu. A tu jim původní horský prales příliš nenabízel. Museli si ji vydobýt nesmírně těžkou prací při mýcení vhodných lesních ploch a jejich následnou, neméně těžkou úpravou na zemědělsky využitelnou půdu.<br /> <br /> S rozvojem kolonizace se význam lesa postupně měnil. Nebyl již mýcen pouze pro získání zemědělské půdy, ale také jako zdroj stavebního a palivového dřeva, dřeva jako suroviny pro výrobu domácích a hospodářských potřeb a jako významný zdroj pastvy pro dobytek. Les už přestal být nepřítelem a stal se zdrojem surovin a dalšího užitku. Poskytoval téměř vše, co lidé ke svému životu potřebovali. Dával dřevo na stavbu budov a pro výrobu domácího zařízení a nářadí, teplo a světlo jejich domovům, poskytoval pastvu a podestýlku pro jejich dobytek. Lesní plodiny, zvěř a ryby pomáhali k jejich obživě. Poskytoval i další zdroje obživy, smolaření, pálení dřevěného uhlí, popela k výrobě potaše. Dával sílu svých vodních toků mlýnům, pilám, stoupám a hamrům. Ve své nesmírné velikosti umožňoval i získávání nových ploch zemědělské půdy.<br /> <br /> Život obyvatel šumavských lesních obcí byl trvale a těsně spjat s lesem. Kácením, přibližováním a plavením dřeva, prací v lesních školkách, výsadbě, úpravách lesních cest a plavebních soustav si vydělávali na značnou část svého chleba vezdejšího. Museli ovládat řadu znalostí a dovedností a potřebovali mnoho zkušeností pro práci v lese i na svém malém hospodářství. Ze dřeva se rodila řemesla další. Mnohá z nich stála u zrodu šumavských továren, jiná zůstala v dílnách jednotlivců.<br /> <br /> Budeme vám vyprávět o těch, kteří v práci v lese nacházeli svoji obživu, ale i o dalších, kterým dalo práci a obživu vytěžené dřevo, zkrátka o všech, jejichž práce voněla lesem. O generacích poctivých, skromných a pracovitých lidí, které otiskly do šumavské krajiny svoji stopu a zdobí ji stejně, jako vrásky tváře moudrých starců. Pokusíme se poznat jejich osudy a oživit jimi, alespoň na malou chvíli, místa jejich dávných, dnes již zcela zaniklých domovů. Snad se naučíme hlouběji vnímat dnešní Šumavu, lépe porozumět jejímu hlasu.</div>

Admin http://sumava-corpus.narra.eu/index.php?title=Co_vypr%C3%A1v%C4%9Bj%C3%AD_%C5%A1umavsk%C3%A9_smr%C4%8Diny,_2010,_%C3%9Avod&diff=103032 2015-09-13T10:52:37Z

<p>Admin: Založena nová stránka s textem „{{PrefBankArticle |Title=Co vyprávějí šumavské smrčiny, 2010, Úvod |Author=Hana Šantrůčková, Jaroslav Vrba |Date=2010 |Source=Šantrůčková…“</p> <hr /> <div>{{PrefBankArticle<br /> |Title=Co vyprávějí šumavské smrčiny, 2010, Úvod<br /> |Author=Hana Šantrůčková, Jaroslav Vrba<br /> |Date=2010<br /> |Source=Šantrůčková – Vrba: Co vyprávějí šumavské smrčiny<br /> |Genre=odborná<br /> |Respondent=<br /> }}<br /> , <br /> <br /> <br /> <br /> Motto<br /> <br /> Nemyslete si, že v pralese stojí stromy hustě jeden vedle druhého. Naopak vysoké staré smrky rostou v přiměřené vzdálenosti od sebe a jen padlé obrovité kmeny, bující houští a mlází vytvářejí neproniknutelné bariéry.<br /> <br /> Klostermann, Karel: Črty ze Šumavy. Západočeské nakladatelství, Plzeň 1986, s. 50.<br /> <br /> Jest ostatně věcí přirozenou, že všude tam, kde zájmy lidské střetnou se s přírodními, krása hyne; les ustupuje polím, příbytky opeřenců domovům tvorů na pevných nohách a skály v štěrk mění svou tvářnost; co však nejnerozumnějším činem lidským zůstává, je zasahování do vlastní činnosti přírodní tam, kde živelná dění, málo posud a částečně jen člověkem ovládaná, samy prospěšný nakonec stav zemi vytvářejí, třeba zpočátku působení jich zhoubným býti se zdálo.<br /> <br /> Váchal, Josef: Šumava umírající a romantická. Ladislav Horáček — Paseka, Praha a Litomyšl 2008, s. 34.<br /> <br /> Úvodem<br /> <br /> Vážení čtenáři,<br /> <br /> máte v ruce knihu, která vznikla za spolupráce mnoha vědců, kteří provádějí svůj výzkum na Šumavě již po několik desetiletí. Uvědomili jsme si, že nastal čas podělit se o naše znalosti, výsledky a zkušenosti s širší veřejností.<br /> <br /> Snažili jsme se shrnout a interpretovat své znalosti objektivně na základě dnešních poznatků. Současně si uvědomujeme, že předkládaná fakta nejsou dogmata. S postupujícím poznáním a ve světle nových skutečností se zákonitě vyvíjí chápání přírody i názory na řešení problémů. Nic není neměnné a stálé. Celý autorský kolektiv se vší pokorou uznává, že poslední a rozhodující slovo bude mít vždy příroda. Člověk může její vývoj ovlivnit, ale ne řídit.<br /> <br /> V předkládané knize se snažíme přispět k pochopení jedinečnosti rozsáhlých šumavských smrčin a významu Divokého srdce Evropy v podmínkách hustě zalidněného kontinentu. Nabízíme svůj ekologický pohled na některé „šumavské mýty“. A také bychom rádi zdůraznili společensko-ekologickou neudržitelnost nostalgického volání po „starých šumavských časech“ a nabídli čtenářům alternativní vizi moderního, k přírodě citlivého života na Šumavě třetího tisíciletí.<br /> <br /> V našem povídání bychom si přáli, abychom si vzájemně dobře rozuměli. To se neobejde bez základních odborných pojmů a přesného vyjadřování a bez základní znalosti těchto pojmů. Víme, že většina pojmů, s kterými budeme pracovat, je široce používána a jejich podstata intuitivně chápána, ale považujeme za důležité některé z nich vysvětlit, abychom si byli jistí, že pod určitým výrazem chápou autoři i čtenář jednu a tutéž věc. Prosíme laskavého čtenáře, aby vydržel prvních pár stránek, přečetl si naše vysvětlení a ujistil se, že pojmy, s nimiž se bude v textu setkávat, používáme a chápeme stejně. K tomu nás vedou dvě zkušenosti: jednak ta, že některé pojmy jsou nadužívány, a to často ve zkresleném významu, a pak ta, že nedostatečné pochopení nebo odlišné chápání některých pojmů může vést k hlubokým nedorozuměním. Dovolte příklad na dokreslení. Slovo ekologie je jedno z nejmodernějších, nejvíce používaných a současně nejvíce zkreslovaných slov v dnešních médiích. V Praze jezdí autobusy „za zelenou ekologii“, musíme udržet „zdravou ekologii naší planety“ nebo třídíme odpad, abychom udrželi „ekologii naší obce“. Při tomto nadužívání slova ekologie zapomínáme, že ekologie je ve skutečnosti vědní obor, který studuje vzájemné vztahy mezi organismy a jejich vztahy s prostředím, ve kterém žijí. Ekolog je odborník a vědec v oboru ekologie. Studuje, jaké místo organismus v ekosystému má a jakou úlohu v něm hraje. Můžeme říci, že ekolog zkoumá, jakou má organismus nebo skupina organismů, které jsou předmětem jeho zájmu, „adresu“ a „zaměstnání“. Ekolog rozhodně není člověk, který třídí plast. Ten, kdo třídí plast, se chová šetrně k životnímu prostředí, ale není ekolog. Ekolog je člověk, který například studuje, v jakém prostředí roste smrk, jaké má nároky na vodu, živiny, teplotu, jak dokáže konkurovat, nebo naopak společně existovat s ostatními rostlinami, jací živočichové či mikroorganismy mu pomáhají, nebo naopak škodí či jsou mu lhostejní. O takto úzce zaměřeném vědci pak říkáme, že studuje ekologii smrku. Pokud jsou předmětem jeho zájmu kromě smrku i všechny ostatní organismy žijící v lese a jejich vzájemné interakce, jedná se o ekologii smrkového lesa nebo také ekosystému smrčin. Ekologie rozhodně není totéž co životní prostředí a nemůže tedy dojít ke „zlepšení ani zhoršení ekologie“, neboť ekologie představuje cestu či prostředek k pochopení procesů probíhajících v životním prostředí, nikoli jeho stav. Ekologii nesmíme zaměňovat ani s praxí ochrany přírody a životního prostředí! Ochrana přírody a životního prostředí je soubor zákonných i praktických opatření, kterými si stát, obce, ba každý z nás snaží chránit své životní prostředí, čistý vzduch, vodu v řece, alej starých stromů podél silnice, Boubínský prales či orchidejovou louku za chalupou po babičce. Ani zde tedy není možno položit mezi ekologií a ochranou přírody rovnítko. Bez kvalitních ekologických znalostí není možné nastavit vhodnou legislativu, která by chránila cennou lokalitu a zároveň nesmyslně neomezovala další využívání okolní kulturní krajiny.</div>

Admin http://sumava-corpus.narra.eu/index.php?title=Co_vypr%C3%A1v%C4%9Bj%C3%AD_%C5%A1umavsk%C3%A9_smr%C4%8Diny,_2010,_Pro%C4%8D_pr%C3%A1v%C4%9B_%C5%A0umava_a_%C5%A1umavsk%C3%A9_smr%C4%8Diny&diff=103033 2015-09-13T10:52:37Z

<p>Admin: Založena nová stránka s textem „{{PrefBankArticle |Title=Co vyprávějí šumavské smrčiny, 2010, Proč právě Šumava a šumavské smrčiny |Author=Hana Šantrůčková, Jaroslav Vrba…“</p> <hr /> <div>{{PrefBankArticle<br /> |Title=Co vyprávějí šumavské smrčiny, 2010, Proč právě Šumava a šumavské smrčiny<br /> |Author=Hana Šantrůčková, Jaroslav Vrba<br /> |Date=2010<br /> |Source=Šantrůčková – Vrba: Co vyprávějí šumavské smrčiny<br /> |Genre=odborná<br /> |Respondent=<br /> }}<br /> , <br /> <br /> <br /> <br /> Mezi všemi českými pohořími zaujímala a stále zaujímá Šumava zvláštní postavení. Pro mnohé z nás je synonymem letních prázdnin, houbařských výprav v podzimní mlze, kterou rozeznívá jelení troubení, či radostného klouzání v bílé stopě. Není snadné odhalit, proč vlastně Šumava v našem nitru vyvolává to trochu tajemné, trochu radostné a možná i trochu sentimentální vzrušení. Možná je to rozlehlostí zdejší „divoké přírody“, kterou už jsme ve zbytku země proměnili v „krajinu kulturní“ převázanou pentlemi dálnic a železničních koridorů. Nebo je to kouzlo zakázaného, kam se po dlouhá léta nemohlo – a co ono to tam vlastně je…? Kus šumavské romantiky jsme si jistě vysnili nad romány Karla Klostermanna a Adalberta Stiftera, ti mladší z nás možná u filmů Za trnkovým keřem a večerníčků Václava Chaloupky. Šumava okouzluje všechny věkové kategorie.<br /> <br /> Není jistě náhodou, že Ottova vlastivědná edice Čechy začínala knihou Šumava, ve které se tehdejší hvězdy kulturní scény vyznali ze svých citů k tomuto pohoří. Také o více než sto let později nakladatelství Baset otevřelo výpravnou ediční řadu o českých pohořích dílem Šumava. Je leckdy s podivem, že v dnešních časech, kdy vlastenectví bývá buď terčem posměchu nebo je znásilňováno do nacionalistických výkřiků, jsou šumavské prameny národní řeky Vltavy poutním místem, které musí, obdobně jako kamenné hrnce na Vydře nebo hájenku Březník, vidět snad každý Čech.<br /> <br /> Šumava nás prostě bere za srdce i ve 21. století. Vydavatelé knih i kalendářů, filmoví producenti, restauratéři i hoteliéři si mohou mnout ruce, protože Šumava zabírá. Je to takový pěkný byznys, který dělá radost všem.<br /> <br /> Přiznáme-li, že nám Šumava není lhostejná, pak přichází čas zamyslet se nad tím, jak ji vlastně vnímáme. Tak jako se v lidských vztazích první okouzlení, vášnivá láska i hádky pro malichernosti proměňují v toleranci a nesobecké přátelství až moudrostí a zkušeností, tak i Šumavu můžeme buď sobecky klasifikovat a manipulovat k obrazu svému, nebo otevřít srdce a svůj vztah nechat vyrůst. Znamená-li pro nás respekt a tolerance více než nekritická láska a citová manipulace, pak máme naději, že dokážeme přijmout Šumavu takovou, jaká je, a snad i zůstane, aby okouzlila příští generace.<br /> <br /> Přijmutí či odmítnutí se odehrává v rovině citové, ale protože jsme lidé moderní, mohou nám v rozhodování pomoci fakta a informace. Tato kniha se snaží čtivou a populární formou nabídnout aktuální vědecké informace o šumavských lesích, především horských smrčinách, a tím přispět čtenáři při vytváření jeho vlastních názorů.<br /> <br /> Území Šumavy bývalo odnepaměti spojováno s hlubokými lesy, jejichž přítomnost byla natolik charakteristická, že se slovo hvozd/les odpradávna objevuje v názvu pohoří. K prvnímu doloženému keltskému názvu – Gabreta – pro nápadné pohoří s hlubokými horskými hvozdy, táhnoucími se do dáli za Dunajem zhruba v úseku od Řezna po Linec (tj. pro celý horský hřeben Českého lesa, Šumavy a Novohradských hor), připojovali již antičtí autoři (např. Ptolemaios či Strabo) slovo hule (řecky les) nebo silva (latinsky hustý porost stromů nebo vysokého křoví). Dávnou přítomnost keltských Bójů v České kotlině tušíme i v původním germánském pojmenování pohoří – Böhmerwald (v původním významu asi „Bójský les“), stejně jako ve středověkém latinském označení Silva Bohemica (Kosmova kronika aj.). Až od 17. století nacházíme česky psané zmínky o Šumavě, jež má základ v praslovanském slově šuma, rovněž označujícím hvozd nebo hustý les, které se dodnes používá například v chorvatštině. Na přelomu letopočtů byla Silva Gabreta součástí většího celku Hercynského lesa. Tento les, podle Gaia Julia Caesara dlouhý 60 a široký 9 denních pochodů, se měl prostírat od Rýna přes Dunaj snad až k Labi. Byl opředen mnoha pověstmi a pověrami – žil zde třeba hercynský kanec, kterého Římané, ač ho nikdy neviděli, považovali za nebezpečnější zvíře než lva. Hlavním rysem Hercynského lesa však byla jeho letitost, podle Plinia (Naturalis Historiae) byl tento les „starý jako svět sám, svým nesmrtelným osudem stojící nad všemi zázraky.“<br /> <br /> Počátky kolonizace rozsáhlého pralesa na česko-bavorském pomezí je možné najít v 8.–9. století, kdy benediktini z kláštera v Nieder Altaich (založen r. 741) dostali do správy tzv. „Severní les“. Po několik století byli benediktini hlavními organizátory kolonizace i z české strany. Významnou roli hrál klášter Břevnov založený mnichy z Nieder Altaich v r. 993. Čeští panovníci si brzy uvědomili, že rozsáhlé a těžko prostupné pohraniční lesy jsou přirozenou obranou království, a ze strategických důvodů tak nechávali významnou část Šumavy v majetku Koruny (dodnes se část Šumavy jmenuje Královský hvozd). Kolonizaci přímo regulovali (usidlováním branného lidu v oblastech zemských bran a později zakládáním tzv. Králováckých rycht) a nebo umožňovali rozvoj svým věrným vazalům.<br /> <br /> Lidské potřeby i technické možnosti rostly a století po století se kraj nedotčených šumavských lesů zmenšoval. Byly to nakonec opět strategické, spíše však mocenské důvody, které kus šumavské přírody zachránily. Železná opona, která v druhé polovině 20. století na dlouhé desítky let rozdělila Evropu, byla pohromou pro tisíce lidských osudů, avšak šumavská příroda z ní profitovala. Vysídlení původních obyvatel, striktně regulovaný přístup a velmi omezené hospodaření v krajině hraničního pásma vytvořily výborné podmínky pro přírodní vývoj tohoto území. V nerušeném lesním království přirozeně zaznívalo troubení jelenů, tokání tetřevů a svým bývalým královstvím se opět začal neslyšně procházet rys. Neregulované horské říčky volně přemisťovaly dávno prorýžovaný zlatonosný štěrk a les se přirozenou sukcesí vracel na místa, ze kterých byl kdysi vyklučen. Nebylo to poprvé, kdy lidé odešli a samovolně vznikal nový les. Na různá místa Šumavy lidé přicházeli a zase odcházeli, protože žít tu trvale nebylo snadné. Již Karel Klostermann psal, že na Šumavě jsou místa, kde byl les sedmkrát vykácen a sedmkrát se vrátil zpět. Pro starověké Římany byl Hercynský les, a tedy i Šumava, koncem světa, rozhraním mezi kulturním světem a divočinou. To je však pouze jeden úhel pohledu, po dlouhé věky Šumava pomezím nebyla. Podobnosti archeologických nálezů na obou stranách Šumavy naznačují, že od pravěku do středověku<br /> <br /> Šumava lidi spíše spojovala než rozdělovala. I později v dějinách, bez ohledu na aktuální politické dění a státní politiku, byla Šumava krajinou srdce nejenom pro Čechy, ale také pro jejich německé sousedy. I na německé a rakouské straně žilo mnoho obdivovatelů Šumavy, vzpomeňme například Alfreda Kubina. Jemu blízký Josef Váchal i mnozí další vnímali Šumavu jako jeden celek a někteří „čeští“ spisovatelé, například Adalbert Stifter (zčásti také Karel Klostermann), psali o Šumavě německy.<br /> <br /> Byli to právě Šumaváci z bavorské strany hranice, kteří jako první pochopili novodobý strategický význam Šumavy a v roce 1970 vyhlásili Národní park Bavorský les. Trauma ze života na pomezí tehdejších světů dokázali svojí láskou a respektem k Šumavě přetavit v moderní sžívání člověka a přírody. Naplnili přání stará více než tři lidské generace a svým přístupem dali novou šanci šumavské přírodě i lidem. Leckdy nebylo snadné přijmout současnou situaci jako výzvu a ne jako hendikep. V srpnu roku 1983 vyvrátila letní bouřka, trvající pouze několik minut, 175 hektarů lesa v oblasti pod Roklanem. Rozhodnutí tento polom nevyklidit a ponechat les bez přímé lidské intervence bylo průlomovým okamžikem. Díky prozíravosti a odvaze prvního ředitele NP Bavorský les Hanse Bibelriethera a bavorského státního ministra Hanse Eisenmanna se zrodil nový koncept ochrany přírody v Evropě, který byl postaven na myšlence umožnit vznik „pralesa pro naše děti a vnuky“.<br /> <br /> Když před dvaceti lety padla železná opona, také na české straně Šumavy vznikl v roce 1991 národní park. Na euforické vlně sametové revoluce nebylo těžké v české společnosti najít dostatek zastánců ochrany unikátního přírodního dědictví pro příští generace. Pojmenování „národní park“ v těch časech, kdy duše byly ještě ovlivněné „anežským zázrakem“, zaznívalo stejně jako ve své době „národní divadlo“ nebo „národní muzeum“. Tehdy jsme jasně cítili, že se jedná o klenoty národního bohatství, na kterých se nedá okamžitě nijak zbohatnout, ale jejichž zánik by znamenal nenávratnou ztrátu možnosti vrátit Evropě přírodní lesní ekosystém. Dvě desetiletí „tržního hospodářství“ jako by ale vymazala povědomí, že tak jako cenu „Zlaté kapličky“ nedělá cena stavebního materiálu či pozemku, na němž stojí, ani cenu „národního parku“ nelze odvodit od ceny kubíku dřeva, stavebních pozemků či lyžařských permanentek.<br /> <br /> Ploty z ostnatého drátu jsme před dvaceti lety slavnostně odstranili a šumavská příroda se s neuvěřitelnou živelností snaží zakrýt jizvy, které na krajině zanechaly desítky kilometrů dlouhé průseky. Jizvy, které 20. století zanechalo na lidských duších se hojí pomaleji. Je těžké vymazat z mysli „to naše“ versus „tam u nich“ a začít říkat „tady u nás“. Více než jedno desetiletí žily vedle sebe dva národní parky – Bavorský les a Šumava – jako dva nevlastní bratři a zvláště ten mladší trpěl obavou, aby si nezadal. Všude tak hlásal: „Já jsem úplně jinej!“<br /> <br /> Někdy to tak bývá, že ke skutečnému pochopení přispěje společný prožitek. V lednu 2007 postihl šumavské lesy orkán Kyrill. Škody na české i bavorské Šumavě byly nemalé a mimořádná situace vyžadovala mimořádné řešení. Kyrill jasně ukázal, že příroda nerespektuje hranice, a ve snaze napravit dřívější omyly péče o šumavské lesy bylo potřeba postupovat v celém území koordinovaně. Byl to tedy Kyrill, který definitivně smetl bariéry, a každodenní přeshraniční spolupráce obou národních parků i dalších výzkumných institucí na společných projektech, zaměřených na hlubší poznání a pochopení zákonitostí horské přírody, se stala skutečností.<br /> <br /> Vstup Česka do Evropské unie a do Schengenského prostoru byl výzvou, na niž správy obou NP reagovaly vyhlášením společného Divokého srdce Evropy v přírodně nejcennějších partiích Šumavy podél bývalé železné opony. Dochází k symbolickému přerodu opuštěné, rozpolcené centrální Šumavy v unikátní chráněné území celoevropského významu, s nemalým potenciálem, který na zhodnocení teprve čeká. Tak jako dnes hovoříme o strategických rozhodnutích českých králů, kteří si přáli zachovat divoké hvozdy Šumavy, budou možná příští generace považovat za strategické rozhodnutí, že v centru Evropy zůstal zachovaný poslední střípek Hercynského lesa.<br /> <br /> Přiznat city není slabost, a tak si můžeme (alespoň sami sobě) přiznat, že Šumava nás bere za srdce. Není to vždy snadné a bezbolestné, protože se učíme nejenom přijímat Šumavu takovou jaká je, ale zároveň se učíme sdílet zodpovědnost za území „naší Šumavy“ ve společné Evropě. Ale stojí to za to, protože Šumava je společné přírodní i kulturní dědictví a zároveň odkaz pro příští generace.</div>

Admin http://sumava-corpus.narra.eu/index.php?title=%C5%A0umavsk%C3%A1_trilogie,_2004,_Na_ob%C3%A1lce&diff=103034 2015-09-13T10:52:37Z

<p>Admin: Založena nová stránka s textem „{{PrefBankArticle |Title=Šumavská trilogie, 2004, Na obálce |Author=Vladimír Just |Date=2004 |Source=Hobizal, František: Šumavská trilogie |Genre=be…“</p> <hr /> <div>{{PrefBankArticle<br /> |Title=Šumavská trilogie, 2004, Na obálce<br /> |Author=Vladimír Just<br /> |Date=2004<br /> |Source=Hobizal, František: Šumavská trilogie<br /> |Genre=beletrie<br /> |Respondent=<br /> }}<br /> …jde o mimořádně cenné svědectví o jednom zaniklém světě. Krok za krokem, takřka kronikářsky sledujeme mimo jiné postupný zánik jedné obce pod Bobíkem. Lidé pevně zakotvení v hierarchizovaném řádu obce, s mnohasetletými „schreinerskými“ kořeny, tj. – řečeno s E. Kohákem – typičtí „obyvatelé“, byli až na dvě tři výjimky plošně vysídleni. A jiní lidé z vnitrozemí („dobyvatelé“) vybydlovali chalupu po chalupě, až došlo na kostel: nejprve v něm ustájili ovce, pak začali rozebírat střechu.<br /> <br /> V novém životě už kostel k ničemu nebude, domnívá se jeden z nich (Paruba: „Buď bude z kostela ovčinec, nebo prasečí chlívek. Na nic jiného jej nepotřebujeme.“).<br /> <br /> Rozpad tradičních hodnot pokračoval dál až k úplné likvidaci obce. Dnes zbyla z Cudrovic pouze jedna turistická cedule, otlučená kaplička zády k silnici a několik zakopřivených míst, prozrazujících někdejší stavení.<br /> <br /> Už z těchto důvodů – že zachraňuje „ze stínu“ kolektivního nevědomí události, příběhy i lidi, odsouzené jinak k účelovému zapomenutí, zasluhuje pater Hobizal uznání. Přinejmenším dokázal, že tradiční půdorys „šumavského románu“ je schopný inovace a významového přesahu směrem k dnešku.</div>

Admin http://sumava-corpus.narra.eu/index.php?title=%C5%A0umavsk%C3%A1_trilogie,_2004,_%C3%9Avod&diff=103035 2015-09-13T10:52:37Z

<p>Admin: Založena nová stránka s textem „{{PrefBankArticle |Title=Šumavská trilogie, 2004, Úvod |Author=Karel Skalický |Date=2004 |Source=Hobizal, František: Šumavská trilogie |Genre=beletr…“</p> <hr /> <div>{{PrefBankArticle<br /> |Title=Šumavská trilogie, 2004, Úvod<br /> |Author=Karel Skalický<br /> |Date=2004<br /> |Source=Hobizal, František: Šumavská trilogie<br /> |Genre=beletrie<br /> |Respondent=<br /> }}<br /> Jednotlivé svazky Šumavské trilogie byly vydány nejprve samostatně:<br /> <br /> Schreinerské kořeny v roce 1996 v Knihovně Setkání v Českých Budějovicích, Šchöningerské pastviny v roce 1997 v Galerii Nahoře v Prachaticích a Údolí Vogelsang v roce 1999 v nakladatelství Dr. Radovan Rebstöck v Sušici. Jejich autorem je bývalý bavorský farář a vikář P. František Hobizal (1933–2001).<br /> <br /> Hobizalovo dílo věnované Šumavě bývá v literárních recenzích srovnáváno s pracemi Klostermannovými, Stifterovými, Pavlíkovými, Váchalovými. Zachycuje situaci na Šumavě ve 40. a 50. letech dvacátého století. Obrovská tragédie Šumavy – odsun, jak tomu říkají Češi, a vyhnání, jak to nazývají Němci – dosud nenašla svou katarzi, ale stále zeje jako otevřená bolestná rána, dokud se nedospěje k usmíření. Hobizalova velká zásluha je v tom, že k této tragédii přistupuje nikoliv jako ideolog, ale jako umělec; nikoliv prostřednictvím obecných a abstraktních pojmů Čech a Němec, ale zcela konkrétních jednotlivých osob jako Mariandl, Paruba, Sicker, Friedrich, Vondruška…, a právě tímto ideologicky nepředpojatým, konkrétně osobním přístupem umožňuje této „šumavské tragédii“ její alespoň počáteční pročišťování.<br /> <br /> Hobizalova Šumavská trilogie se mi jeví jako počátek kulturně-společenského procesu, jejž bych si dovolil nazvat „palimpsestový efekt“.<br /> <br /> Palimpsest je pergamen, na němž byl napsán text, který pak byl vymazán, aby se na něm mohl napsat text nový. Vymazání se však někdy nepodařilo tak dokonale, aby původní text skrze ten nový text neprosvítal. Nu a právě toto prosvítání starého textu skrze text nový nazývám „palimpsestový efekt“. Co tímto příměrem míním? Krátce řečeno toto:<br /> <br /> Šumava, která historickým právem vlastnickým patřila státnímu útvaru zvanému České království, byla zpřístupněna lidskému osídlení – a tím i kultuře – německým obyvatelstvem, které na pozvání českých králů proměnilo Šumavu jako přírodně-zeměpisný pojem v pojem navíc kulturní. Literární dílo Adalberta Stiftera nebo Hartauerova píseň „Dort tief im Böhmerwald“ (Tam v krásné Šumavě) jsou toho jen dva výmluvné symboly vedle tolika jiných. Tím se Šumava stala svým zvelebitelům vlastí, a to věkovitým právem uživatelským. Dokud tato dvě práva šla spolu pokojně ruku v ruce, nebyly problémy. Jakmile však začala nacionalistická ideologie stavět obě práva proti sobě, začala se odehrávat tragédie, jež dosáhla vrcholu, když z pergamenu Šumavy (a vůbec českého pohraničí) byl vymazán původní věkovitý „text“ německý a byl naň napsán „text“ nový, český, opírající svůj nacionalismus o internacionalistickou ideologii „proletářů všech zemí“. Tento český „text“ se pak vůči západnímu (a tím do značné míry německému) světu obehnal ve jménu ideologie trojnásobnou bariérou ostnatého drátu… Hradba rozdělující Evropu na „západní“ a „východní“ padla a umožnila tak osmózu dvou násilně rozdělených světů a s ní i odkrývání toho, co bylo překryto – totiž oné sudetoněmecké kultury, která byla vymazána, ale která nyní začíná oním palimpsestovým efektem z minulosti prosvítat do naší současnosti. Zbořené či polorozbořené kostely a kaple se opravují, zarostlé a zanedbané hřbitovy se obnovují, opomíjeným osobnostem se zřizují muzea atd.<br /> <br /> Do tohoto objevně-převratného kulturního procesu se řadí Hobizalova trilogie jako jeho nanejvýš významný svědek. Již samotné názvy jednotlivých dílů trilogie to výmluvně naznačují. Všechny tři jsou německo-české či česko-německé složeniny.<br /> <br /> Hluboké přátelství, které spojuje českého bohoslovce Felixe, v němž tušíme samotného autora, a Němce Johánka Friedricha s jeho ženou Mariandl, tří opravdových křesťanů, je tou nejlepší přesvědčivou odpovědí na všechny nacionalistické námitky z obojí strany. Zároveň však budiž řečeno, že Hobizal není snobský kosmopolita, jemuž by bylo národní cítění cizí. Naprosto ne. Jeho národní cítění je však odolné vůči nákaze nacionalismu a liší se od něj asi tak, jak se liší normální teplota zdravého organismu od horečky při virovém onemocnění. Tuto odolnost vůči nákaze nacionalismu Hobizal čerpá především z protilátek vycházejících z plně upřímně žitého křesťanství.<br /> <br /> Prof. Karel Skalický<br /> <br /> (Text je vzat z obsáhlejší recenze prof. Karla Skalického, která vyšla pod názvem „Kdyby byl Bavorov bez Hobizala“ v českobudějovickém diecézním časopise Setkání 2/1998.)</div>

Admin http://sumava-corpus.narra.eu/index.php?title=P%C5%99edv%C3%A1le%C4%8Dnou_%C5%A0umavou._%C5%BDivot,_pr%C3%A1ce,_krajina,_2011,_%C5%A0umavou_p%C5%99ed_soumrakem&diff=103030 2015-09-13T10:52:36Z

<p>Admin: Založena nová stránka s textem „{{PrefBankArticle |Title=Předválečnou Šumavou. Život, práce, krajina, 2011, Šumavou před soumrakem |Author=Vladimír Horpeniak |Date=2011 |Source=R…“</p> <hr /> <div>{{PrefBankArticle<br /> |Title=Předválečnou Šumavou. Život, práce, krajina, 2011, Šumavou před soumrakem<br /> |Author=Vladimír Horpeniak<br /> |Date=2011<br /> |Source=Roučka, Zdeněk: Předválečnou Šumavou. Život, práce, krajina<br /> |Genre=průvodce<br /> |Respondent=<br /> }}<br /> Dvě veliké lásky má plzeňský publicista Zdeněk Roučka – historickou fotografii a Šumavu. Přesto, že fotografie je nejrozšířenějším médiem současnosti, zůstává pro nás stále velkou fascinací. O její nesmírné vypovídací schopnosti jako historického pramene i o její emotivní síle je přesvědčen autor této knihy. Dokládají to jeho předchozí výpravné publikace i výstavní expozice, které především fotografickým obrazem, ale i zasvěceným pestrým komentářem podávají strhující svědectví o dramatických křižovatkách našich novodobých dějin. Roučkovy knihy Američané a západní Čechy 1945 (2000), Plzeň pod hákovým křížem (2001), Skončeno a podepsáno – drama Pražského povstání (2003),... A přinesli nám svobodu (2005) i Tenkrát na Šumavě (2004) patřily v době vydání mezi nejprodávanější tituly. Kniha Skončeno a podepsáno byla v květnu 2004 dokonce nejprodávanějším titulem literatury faktu v České republice.<br /> <br /> Roučka své fotografické prameny trpělivě vyhledává ve fondech muzeí a archivů, spolupracuje s ním řada sběratelů. Někdy váží dlouhou cestu za jediným důležitým snímkem. Unikátní dokumentární fotografie se mu nejednou podařilo objevit i v rodinných albech přátel, k jiným soukromým zdrojům se dostal např. na základě náhodných setkání či doporučení. Jeho tvůrčím záměrům ovšem nevyhovuje kdejaký snímek. V publikacích mají přednost maximálně kvalitní a ostré záběry převážně od profesionálních fotografů nebo od velmi schopných amatérů. Naplno využívá nejmodernějších technických prostředků digitální reprodukce, aby historickým fotografiím, někdy poznamenaných časem, vracel život. Znamená to také, že v Roučkových archivech nenajdete krabice s fotkami, ale jen desítky CD a DVD s tisíci snímků. Pro tuto knihu, která zprostředkovává kolem 250 fotografií, autor vybíral z celkem tří tisíc snímků. Jeho pozornosti se těší především obdivuhodné dílo nejznámějšího fotografa Šumavy, českokrumlovského Josefa Seidela (1859–1935) a po něm Josefa Wolfa (1864–1938) i sušického Joži Pospíchala. V knize se kromě snímků anonymních tvůrců objevují i další výtvarně hodnotné fotografie, například od talentovaného krajináře Maxe Nowaka z Drážďan, který koncem 30. let spolupracoval s muzeem v Kašperských Horách.<br /> <br /> Zdeněk Roučka je zasvěceným znalcem Šumavy a to jistě nejen prostřednictvím historických fotografií. Za posledních 13 let díky horskému kolu tento kraj procestoval doslova křížem krážem, fotograficky zachycená místa navštívil, dopodrobna zná jejich proměny i současný stav. Zdivo někdejších vesnic i samot roznesly v nových dobách nálože trhavin i radlice buldozerů, změnil se terén, zmizely cesty, mnohé si dychtivě urvala nová vegetace. V řadě případů tak už jenom fotografická pohlednice je dokladem existence třeba celé vesnice či osady. A právě s pomocí odhalených detailů zvětšených fotografií nám Roučka přináší po sedmdesáti letech nové souvislosti a překvapivá fakta.<br /> <br /> Autor knihy nás zavádí na Šumavu dvacátých a třicátých let. Přes jistý pokrok v podmínkách předmnichovského Československa zůstávala Šumava i v této době stále silně zaostalým, chudým regionem s nedostatečnou infrastrukturou a malým počtem vyhovujících bezprašných komunikací. I elektrifikace tu probíhala velice pomalým tempem. Zvláště ve větších sídlech horní, německy hovořící Šumavy, lidé projevovali zklamání nad národnostní politikou československého státu. Radikalizovalo se tu německé národnostní hnutí, sympatie získávali členové nacionálních a fašistických skupin. Vojenské nebezpečí ze strany nacistického Německa se tenkrát nesmazatelně vepsalo do tváře krajiny budováním celých obranných systémů betonových pevnůstek.<br /> <br /> Oproti předchozí Roučkově šumavské knize, většinou se širokými záběry krajiny a sídel, je tento svazek více detailním pohledem na život a práci lidí. Knihu umocňuje výběr znamenitých, dosud většinou neznámých snímků, několikanásobné zvětšení, vynikající reprodukce někde i volba působivého výřezu. Díky sugestivnímu, téměř filmovému, sledu obrazů máme tak příležitost stát se svědky kácení šumavských velikánů, vidět transport dřeva sáňkováním, plavebními kanály a strmými smyky nebo vory, sledovat jeho zpracování v pilách či truhlářských dílnách, vypravit se za těmi, kteří těžili rašelinu, za zkušenými skláři a brusiči, navštívit horské dvorce nebo se pozdravit s příslušníky finanční stráže. Velice silným dojmem působí návštěvy dnes už neexistujících kostelů a kaplí...<br /> <br /> Můžeme se zamýšlet nad těžkou, namáhavou prací zemědělců a jejich vztahem k dobytku i tvrdé, kamenité zemi, případně naslouchat věčným příběhům o střetech pytláků s hajnými. Kniha nás provází četnými cestami do desítek míst předválečné Šumavy od Nýrska a Železné Rudy až po oblast Vyššího Brodu a Českého Krumlova. Se Šumavany tu máme možnost prožívat jejich šťastné i méně šťastné chvíle, s pohnutím vnímat velké i malé katastrofy, či naopak zjasňovat mysl ve dnech svátečních, při slavnostech domova, zbožných poutích nebo mystériích hořických pašijových her... Světlo těmto vzpomínkám ovšem ubírá tenkrát sílící napětí mezi Čechy a Němci a stále patrnější blízkost světového válečného konfliktu, který pak svými důsledky tvrdě poznamenal další osudy tohoto kraje a jeho obyvatel.<br /> <br /> Nicméně to bylo poslední období skutečně živé, zalidněné a také svobodné Šumavy, nesevřené různými hradbami a zákazy. Byla to doba, kdy Šumava, jistě zajímavá svou jedinečnou krajinou, měla také svého zvláštního ducha, daného staletým kulturním vývojem a tradicemi. Také to byl čas, kdy se zde přes tisíce těžkostí poctivě hledaly nové možnosti obživy, podmínky pro rozvoj vhodného průmyslu, rozvíjela se turistika i místní kultura...<br /> <br /> Kniha Zdeňka Roučky je unikátním dobovým obrazem území Šumavy i s jeho obyvateli, je poctou těm, kteří tento kraj po staletí svou prací a láskou vzdělávali, byť to byl lid převážně německého jazyka. Je věnována také všem, kteří Šumavu milují dnes a věří v její nové perspektivy.</div>

Admin http://sumava-corpus.narra.eu/index.php?title=%C5%A0umavou_ze_svobody_do_opony,_2013,_O_letech,_kter%C3%A9_ot%C5%99%C3%A1sly_nejen_%C5%A0umavou&diff=103031 2015-09-13T10:52:36Z

<p>Admin: Založena nová stránka s textem „{{PrefBankArticle |Title=Šumavou ze svobody do opony, 2013, O letech, které otřásly nejen Šumavou |Author=Vladimír Horpeniak |Date=2013 |Source=Rouč…“</p> <hr /> <div>{{PrefBankArticle<br /> |Title=Šumavou ze svobody do opony, 2013, O letech, které otřásly nejen Šumavou<br /> |Author=Vladimír Horpeniak<br /> |Date=2013<br /> |Source=Roučka, Zdeněk: Šumavou ze svobody do opony. Vzpomínky na Železnorudsko 1930–1970<br /> |Genre=průvodce<br /> |Respondent=<br /> }}<br /> Nezávislý publicista Zdeněk Roučka patří k těm historikům, kteří jsou bytostně přesvědčení o velké a nezastupitelné vypovídací schopnosti fotografie jako úžasného historického pramene. Skvěle nás o tom přesvědčují jeho předchozí úspěšné fotografické knihy, a to nejen o jeho milované Šumavě. Pro svůj nejnovější obraz historie Šumavy si Roučka zvolil rozmezí let 1930–1970, tedy dobu nejdramatičtějších událostí a nejvíce diskutovaných situací našich moderních dějin. Tentokráte nezabírá záměrně celou Šumavu, ale věnuje se výhradně pohraniční oblasti Železnorudska včetně jeho bavorské části, aby tím lépe mohl přiblížit příběhy česko-německého soužití, ale i skutečnost příkrého rozdělení mezi těmito národy ve 20. století. Na příkladu Železné Rudy a okolí tu před námi vystupují nejen novodobé dějiny Šumavy, ale i v odrazu celá rozporuplná moderní historie naší vlasti i tehdejší Evropy.<br /> <br /> Přesvědčivost Roučkových knih spočívá v působivém řazení kvalitních historických snímků do dějové osy, což v případě tohoto díla byl úkol značně nesnadný. K tomu autor dodává: „Shromažďování fotek trvalo v podstatě téměř tři roky, bylo neskutečně těžké dát dohromady obraz těch dramatických dob. Doslova mravenčí detektivní práce!“ Přesto, že se jedná o obrazovou publikaci, velký význam spočívá také v podrobných popiscích, které přes svou lapidárnost sdělení se snaží objektivně líčit události a neobcházet dodnes choulostivá témata. Autor k tomu využil množství odborné literatury, archivních dokumentů, ale také četné osobní rozhovory s pamětníky ze Železné Rudy, se šumavskými Němci a sousedy z druhé strany hranice. Roučka v sobě vzácně spojuje zaníceného badatele i zkušeného publicistu. Proto se mu tak skvěle daří zpracovávat široký záběr těžkých historických témat a zároveň je s citem a srozumitelností sdělovat širokému spektru „diváků“ a čtenářů svých fotografických knih. Historii nelíčí v samostatných separovaných pojednáních, ale jevy, události a děje v knize komentuje strhujícím způsobem v drobných textech přímo pod jednotlivými fotografickými obrazy. Činí tak s novinářskou lapidárností, ale zároveň s vynikající literární obratností na základě obdivuhodné znalosti a propojení nesmírného množství historických fakt. Ve spojení s tímto průvodním slovem se sled historických snímků dynamicky proměňuje doslova „v jedno fotografické kino“.<br /> <br /> Podmanivě a podivuhodně plasticky nás staré fotografie vtahují do víru událostí neklidného 20. století, jak se projevily nebo odrazily v jedné z nejvíce exponovaných částí Šumavy. I z příběhů železnorudského pohraničí se dá vytušit, že národnostní politika mladého československého státu v mnoha ohledech nesplňovala očekávání početné německé menšiny. Důsledky hospodářské krize třicátých let těžce dopadly především na méně rozvinuté pohraniční oblasti, kde nezaměstnanost rostla rychleji než jinde. Neradostná ekonomická situace tu vedla k radikalizaci politických názorů a postojů a sílil zde negativismus. Mnoho československých Němců vidělo v Hitlerově Německu vzor, jak tíživé hospodářské problémy efektivně a rychle překonat. Sudetoněmecká strana Konráda Henleina, která i na Šumavě získala značnou podporu, se stala nástrojem rozbití ČSR. Mohli bychom se také zamýšlet nad tím, jak a proč se to stalo, že prostí dělní obyvatelé zcela odlehlých lesních samot, ke kterým sotva kdy doputovaly noviny či rozhlasový přijímač… zvedali ruku pro Henleina, Hitlera… Chtěli opravdu všichni neodvolatelně do Říše…? Mnichovská dohoda otevřela cestu Hitlerovi, a tak tragicky nadlouho zamíchala kartami lidských osudů… Válečné dny přinesly německým Šumavanům trpké rozčarování. Byli to především Němci z okupovaných pohraničních území ČSR, kdo Hitlerovi zaplatili opravdu krvavou daň. Odhaduje se, že ve válce jich padlo a zahynulo 170.000. Žhavým tématem historického bádání i vášnivých polemik na německé i české straně, zvláště v posledních letech, je tzv. odsun. Zvláště pro německé Šumavany je tato historická skutečnost traumatem, z něhož se mnozí nevzpamatovali dodnes. České trauma naopak pramení ze strachu přiznat si temná pozadí odsunu.<br /> <br /> Detailním obrazem, objevně jako snad nikdo před ním, dokládá Zdeněk Roučka i poválečná léta a desetiletí v šumavském pohraničí, které se nadlouho stalo onou smutně pověstnou „Pevnou hrází socialismu a míru“. Rovněž pro dobu komunistické totality se mu Železnorudsko jeví obrazově strhujícím územím právě pro možnost retrospektivně srovnávat jeho domácí část s bavorským – západoněmeckým protějškem za železnou oponou, kam fakticky od nás nikdo nesměl a kde se vývoj ubíral zcela jinými cestami. Na naší straně téměř válečná zóna, kdysi kulturní krajina proměněná ve zdevastované hraniční pásmo a rozsáhlý vojenský prostor. Zátarasy, ostnaté dráty pod vysokým napětím, ostře nabité zbraně obrácené v podstatě proti všem těm doma, kteří toužili po svobodě… Jako kontrast z opačné strany Bavorský les, přístupný tamější veřejnosti téměř až na hraniční čáru, území, které od 60. let patřilo k nejvyhledávanějším turistickým a rekreačním oblastem moderního západního Německa. Právě toto srovnání poválečného vývoje je dalším ze silných momentů celé knihy. V kolika z nás ještě přetrvávají ta pověstná klišé, v nichž si sami sobě ulevujeme ve vnímání novodobé historie i sousedního (skutečně demokratického!) západního Německa. Musíme si však přiznat, že jsme žili v jakémsi vakuu, které nás za dlouhá léta těžké propagandy stavělo do role nedůvěřivých obyvatel, majících z politického systému směrem na Západ jisté obavy a snad i strach. Stále a do omrzení opakované slogany o „nezaměstnanosti, kapitalismu, zlých imperialistech, revanšistech, vykořisťování člověka člověkem, hrozbě války…“ se postupně ukládaly a jako svízel ulpívaly v povědomí našich obyčejných lidí, kteří pod tlakem režimu žili v absolutní informační izolaci. Stačí se zamyslet a vzpomenout! Autor knihy nemá žádná tabu, a čtenářům tak předkládá často velmi nepříjemné skutečnosti a souvislosti, o nichž nemůžeme vědět a nenajdeme je často ani v žádných archivech.<br /> <br /> Z pohledu dneška (zejména mladé generace), kdy po turistických cestách se samozřejmostí překračujeme česko-bavorskou hranici libovolně tam i sem a užíváme si volného pohybu po zemích Evropy, by se mohla zdát doba s absurdní železnou oponou v době studené války jako něco velmi vzdáleného a nepochopitelného… Právě proto sdílím s autorem knihy přesvědčení o naléhavé potřebě budovat a obnovovat historickou paměť zvláště o nedávných časech, které se ve svých důsledcích dotýkají téměř každého z nás… Myslím, že toto poslání díky nevšednímu tvůrčímu zaujetí autora i mimořádné přesvědčivosti historické fotografie se Zdeňku Roučkovi daří naplňovat skvěle. Spolu s předchozími třemi knihami o minulosti Šumavy (Šumavou Karla Klostermanna, Tenkrát na Šumavě, Předválečnou Šumavou) vytváří tato Roučkova nejnovější publikace zcela jedinečný obrazový monument, sérii zachycující celé jedno století historie Šumavy od poloviny 70. let 19. století. Vznikl tak unikátní soubor obsahující celkem 1000 těch nejcennějších historických fotografií Šumavy!</div>

Admin http://sumava-corpus.narra.eu/index.php?title=%C5%A0umava,_vypr%C3%A1v%C4%9Bn%C3%AD_z_Hoidl%C3%AD,_2011,_Pam%C4%9B%C5%A5_%C5%A1umavsk%C3%BDch_hor&diff=103026 2015-09-13T10:52:35Z

<p>Admin: Založena nová stránka s textem „{{PrefBankArticle |Title=Šumava, vyprávění z Hoidlí, 2011, Paměť šumavských hor |Author=Vladimír Horpeniak |Date=2011 |Source=Malá, Marie: Šum…“</p> <hr /> <div>{{PrefBankArticle<br /> |Title=Šumava, vyprávění z Hoidlí, 2011, Paměť šumavských hor<br /> |Author=Vladimír Horpeniak<br /> |Date=2011<br /> |Source=Malá, Marie: Šumava, vyprávění z Hoidlí<br /> |Genre=vzpomínky<br /> |Respondent=<br /> }}<br /> S nebývalým čtenářským ohlasem se setkávají vzpomínkové knihy šumavské rodačky paní Marie Malé ze Sušice. Není to jen skvělý vypravěčský talent a bezprostřednost, detailní znalost místopisu a života staré Šumavy, ale především hluboká láska k rodnému kraji, co osobitě vyzařuje z jejího literárního díla. Paní Malá ještě jako dítě zažila starou a tradiční Šumavu i s jejími původními obyvateli. Narodila se roku 1939 v německé rodině v podružním domku v Předních Paštích, v jedné z dnes již zaniklých osad kolem hory Křemelná nedaleko Rejštejna. Později vyrůstala ve Svojších a v roce 1947 se celá její rodina přestěhovala do statku v nedalekém Jelenově. Šťastnou okolností byla tato rodina ušetřena odsunu, a tak Marie Malá prožila na Šumavě sice tvrdé, ale šťastné mládí.<br /> <br /> Drsné životní podmínky, komunikační izolovanost, a tím hospodářská zaostalost – to charakterizovalo život dřívější Šumavy, kde namnoze až do nuceného odchodu německých obyvatel po 2. světové válce se udržely společenské poměry a způsoby života značně konzervativní, někdy až patriarchálně starosvětské. Šumava – to není jen jedinečná krajina a příroda, rozhodně k ní patří předivo lidských osudů, příběhů i legend zdejších svérázných obyvatel. Pro vztah ke kraji, který třeba i z dáli ctíme a milujeme, nebo dokonce máme v něm možnost žít a pracovat, je třeba čitelného povědomí o jeho minulosti. Chvályhodným činem je proto navrácení historické paměti tomuto v poválečných letech tragicky osiřelému kraji. O to se vynikajícím způsobem nyní úspěšně zasluhuje paní Marie Malá i s kruhem svých přátel, které přizvala ke spolupráci na této své nové knize. Patří jí za to upřímný dík a uznání.</div>

Admin http://sumava-corpus.narra.eu/index.php?title=%C5%A0umava,_vypr%C3%A1v%C4%9Bn%C3%AD_z_Hoidl%C3%AD,_2011,_P%C5%99edmluva&diff=103027 2015-09-13T10:52:35Z

<p>Admin: Založena nová stránka s textem „{{PrefBankArticle |Title=Šumava, vyprávění z Hoidlí, 2011, Předmluva |Author=Marie Malá |Date=2011 |Source=Malá, Marie: Šumava, vyprávění z Ho…“</p> <hr /> <div>{{PrefBankArticle<br /> |Title=Šumava, vyprávění z Hoidlí, 2011, Předmluva<br /> |Author=Marie Malá<br /> |Date=2011<br /> |Source=Malá, Marie: Šumava, vyprávění z Hoidlí<br /> |Genre=vzpomínky<br /> |Respondent=<br /> }}<br /> Milí čtenáři, přátelé Šumavy!<br /> <br /> Proč jsem se rozhodla napsat další knihu? Ve dvou předešlých jsem vás seznamovala se zaniklými šumavskými samotami, vesničkami a obcemi. S mnohými z vás jsem popisovaná místa prošla a vyprávěla, co se kde přihodilo, kdo kde žil, prováděla jsem vás těžko přístupnými divočinami, ovšem vy jste to zvládali velmi dobře. Otázky nebraly konce, neustále jsem odpovídala a vysvětlovala, jak zde lidé kdysi žili, jak těžká byla jejich práce, jak mohli v tak tvrdých podmínkách vůbec žít.<br /> <br /> Proto vám ve třetí knížce vyprávím o životě našich předků na Šumavě, o dřině, která každodenní život provázela, o různých zvyklostech; přečtete si o osudech obyvatel, dozvíte se, jaké kolovaly pověsti a také, s dovolením mých dopisovatelů, vás nechám nahlédnout do jejich vzpomínek. V poslední době se setkávám s mnoha rodáky, je jim všem už přes osmdesát let, a ti mi toho svěřili tolik, že by byla škoda, aby jejich vzpomínky zapadly do mlhavých dějin.<br /> <br /> Poznáte lépe kraj, kde žilo většinou německé obyvatelstvo, které tuhle nehostinnou část Šumavy zvelebilo. Píši o úplně obyčejných lidech, kteří znali jen těžkou práci, v potu tváře vystavěli obydlí, přišly o syny v době nesmyslné války a po válce museli své domovy opustit. O lidech, kteří odcházeli ze svých domovů s bolestí v duši, někteří z nich odchod ani nepřežili, nebo zemřeli steskem za několik málo let. Dovedu se vžít do myšlenek těch, které takový osud potkal, ať to byli Němci, Češi, Poláci nebo jiné národnosti a je mi všech upřímně líto! Vím, že čím více se kdo namáhá s vybudováním toho pravého domova, tím více jej miluje...<br /> <br /> Provedu vás opět krajinou, kde před více než šedesáti lety na horských pláních stávaly zámožné hospodářské statky i chaloupky těch nejchudších. Dnes už z nich zbyly jen haldy kamení, zarůstající křovím a kopřivami.<br /> <br /> Budu vám vyprávět o lidech, kteří tu žili, které jsem osobně znala, nebo mi o nich vyprávěla babička a maminka.<br /> <br /> Milí čtenáři, zvu vás na další putování starou Šumavou.<br /> <br /> Hezké počtení vám srdečně přeje vaše Marie Malá, rodačka z Předních Paští.</div>

Admin http://sumava-corpus.narra.eu/index.php?title=%C5%A0umavou_Karla_Klostermanna,_Obrazy,_2008,_%C5%A0umava_na_rozhran%C3%AD_%C4%8Das%C5%AF&diff=103028 2015-09-13T10:52:35Z

<p>Admin: Založena nová stránka s textem „{{PrefBankArticle |Title=Šumavou Karla Klostermann, Obrazy, 2008, Šumava na rozhraní časů |Author=Vladimír Horpeniak |Date=2008 |Source=Roučka, Zden…“</p> <hr /> <div>{{PrefBankArticle<br /> |Title=Šumavou Karla Klostermann, Obrazy, 2008, Šumava na rozhraní časů<br /> |Author=Vladimír Horpeniak<br /> |Date=2008<br /> |Source=Roučka, Zdeněk: Šumavou Karla Klostermanna, Obrazy 1875–1914<br /> |Genre=průvodce<br /> |Respondent=<br /> }}<br /> Spisovatel realista Karel Klostermann (1848–1923) uvedl do české literatury na přelomu 19. a 20. století. Tehdejším čtenářům objevil a přiblížil tento dosud zapomenutý horský kraj na česko-bavorském pomezí, jeho drsnou krásu i těžký život jeho obyvatel od 60. let 19. století. Klostermannovo dílo není jen statickým obrazem, ale odráží i proces proměn tohoto kraje s nástupem „moderní doby“. Právě pro drsné přírodní podmínky, komunikační izolovanost a hospodářskou zaostalost tu dlouho vládly společenské poměry značně konzervativní, téměř patriarchálně starosvětské. Ve výrobních činnostech, zejména v nevýnosném horském zemědělství se zde od dob středověku změnilo jen velmi málo.<br /> <br /> První velké změny v přírodě a obyvatelstvu přinesla doba po ničivé vichřici roku 1870, jak to spisovatel zachytil v románovém díle V ráji šumavském z roku 1893. Příběhy rozkvětu ale i úpadku šumavského sklářství Klostermann věrně zaznamenává v románu Skláři na osudech svých předků z matčiny strany – sklářských rodů Abele a Hauer. Jakýmsi epilogem předchozích románů je dílo Kam spějí děti. Šumava tu už není jako dříve, stala se zcela chudou krajinou a její děti se v ní nemohou uživit. Proto odcházejí do světa za lepšími hospodářskými a sociálními možnostmi. Ještě v 60. a 70. letech 19. století mohl Klostermann ve svém kraji zaznamenat bezkonfliktní soužití Čechů a Němců. Pozdější vyhrocování česko-německých národnostních vztahů v prvních letech 20. století tohoto hlasatele národnostní snášenlivosti však rozladilo v nejvyšší míře. Do procesu vymanění Šumavy ze zapomnění a izolace se vlastně zapojil i sám náš spisovatel, když svými fejetony, črtami, povídkami a romány lákal na Šumavu první turisty. Postupoval tak ruku v ruce s prvními profesionálními fotografy, kteří vedle krás horské divočiny mohli najednou zdokumentovat i pronikání „moderní doby“ do „světa lesních samot“. Snad nejčitelněji tuto invazi do majestátného masívu staré Šumavy vnímáme v unikátních snímcích výstavby železniční trati do oblasti Železné Rudy s jejími dlouhými tunely, četnými viadukty a náspy... Skutečně se jednalo o úžasné technické dílo 70. let 19. století, které dokonce v rámci celé rakousko-uherské monarchie nemělo obdoby! V takto světu otevřené Železné Rudě je však i sám Klostermann poněkud nesvůj a proto ve svých Böhmerwaldskizzen – Črtách ze Šumavy si neodpustí povzdech: „Nějak se nám tu nový život a nové dění nerýmuje s tím, co tady bývalo dřív. Říkáme si: je tady hezky, ale už to není naše Šumava...“ Proto také se náš Klostermann raději vrací do podstatně klidnější a vnějším vlivům uzavřenější krajiny svých předků v okolí Srní, Hůrky a Kašperských Hor.<br /> <br /> Právě Klostermannovu Šumavu s jejím klidem ale i osudovými proměnami 2. poloviny 19. století jedinečným způsobem dokumentuje a ilustruje nová kniha plzeňského publicisty Zdeňka Roučky. Po dílech Tenkrát na Šumavě (2004) a Předválečnou Šumavou (2006) tu máme před sebou poslední a nepochybně nejcennější díl jeho šumavské trilogie. Autoru se díky jeho nezměrné píli, zápalu a paličaté vytrvalosti podařilo do knihy vynést to nejcennější z pokladu nejstarších fotografií Šumavy, to co bylo léta pečlivě až skrblicky uschováváno v depozitářích, šuplících a regálech muzeí a archívů.<br /> <br /> Můžeme tak v nádherně prokomponovaných celcích obdivovat díla otců české fotografie jako Ignáce Kranzfeldera, Františka Fridricha, Jindřicha Eckerta, Gustava Adolfa Quasta, Josefa Woldana, M. Kopeckého, Gottharda Zimmera, Františka Krátkého, Josefa Wolfa, Josefa Seidla a mnoha dalších, často anonymních, leč mimořádně schopných fotografů. Podobně jako Klostermann tak i oni zobrazovali nejen krajinu a přírodu horského kraje ale také život a práci jeho obyvatel.<br /> <br /> Klostermannova Šumava žila svůj čas v době, kdy bylo zcela normální pracovat od rána do večera a dřít do úmoru, s přírodou trpět, umírat a také se radovat... Vedle dřeva, mléka, másla nebo hovězího masa dovedla stará Šumava produkovat také krásu vloženou do skla či jiných uměleckořemeslných výrobků.<br /> <br /> Prastaré fotografie, které s nasazením nejmodernější digitální techniky autor knihy do těch nejmenších detailů trpělivě restauroval, nám dávají dosud nevídanou možnost nahlížet do dávno minulého světa šumavských hvozdů, starých lesoven a mysliven, skláren, ale i vesnic a městeček, vnímat tehdejší úzké sepjetí lidí s přírodou, jejich téměř posvátnou úctu k lesům a obdiv k divoké zvěři...<br /> <br /> Zcela logicky spolu se snímky rázovitých obyvatel – dřevařů, sklářů, lesníků, lovců, pastevců, sedláků... i četníků, se objevují i fotografie významných osobností, ovlivňujících tehdejší život, jako majitelů lesů, skláren, nebo dřevařských podniků, v neposlední řadě také knížat ze Schwarzenbergu, jejichž přínos hospodaření na Šumavě ještě nebyl náležitě doceněn.<br /> <br /> Nedílnou součástí Roučkovy výpravné knihy jsou maximálně obsažné popisky, které doplňují a rozvíjejí velké, nezřídka dosti barvité příběhy lidí té doby v šumavských horách. Pravdivost výpovědi těchto textů umocňuje užívání původních (dnes většinou už zapomenutých) místních jmen i četné citace ze starých turistických průvodců a místopisné literatury. Autenticky tu tak působí v ukázkách i archaičnost jazyka Klostermannovy doby.<br /> <br /> Hlavní předností Roučkových knih jsou ovšem rozměrné celostránkové reprodukce digitálně restaurovaných a pečlivě vybíraných historických fotografií. Šumavská obrazová trilogie, která vrcholí právě tímto svazkem, představuje úhrnem 750 snímků a nemá zatím obdoby u jiných českých horských oblastí. Stává se tak důstojným pomníkem zmizelé a dávné Šumavě. Zdeněk Roučka svým dílem významně přispívá k vytváření a prohlubování historického povědomí v intencích starého malířského hesla, že „Vidět, znamená znát!“</div>

Admin http://sumava-corpus.narra.eu/index.php?title=Tenkr%C3%A1t_na_%C5%A0umav%C4%9B,_fotografie,_2004,_%C5%A0umavsk%C3%A9_rozlou%C4%8Den%C3%AD&diff=103029 2015-09-13T10:52:35Z

<p>Admin: Založena nová stránka s textem „{{PrefBankArticle |Title=Tenkrát na Šumavě, fotografie, 2004, Šumavské rozloučení |Author=Milan Pokorný |Date=20092004 |Source=Roučka, Zdeněk: Te…“</p> <hr /> <div>{{PrefBankArticle<br /> |Title=Tenkrát na Šumavě, fotografie, 2004, Šumavské rozloučení<br /> |Author=Milan Pokorný<br /> |Date=20092004<br /> |Source=Roučka, Zdeněk: Tenkrát na Šumavě, fotografie 1929–1939<br /> |Genre=průvodce<br /> |Respondent=<br /> }}<br /> , <br /> <br /> <br /> <br /> Před několika lety si plzeňský publicista pan Zdeněk Roučka vybíral v mém archivu vhodné fotografie pro svou knihu Američané a západní Čechy 1945. Při této příležitosti nahlédl i do sbírky pohlednic. Popravdě řečeno, překvapil mne. Odkládal stranou kamenotiskové pohlednice, ba i ty s tzv. dlouhými adresami, sběratelsky považované za cenné. Naopak jej zajímaly černobílé fotografické pohlednice převážně z dílen autorů Seidla, Wolfa a nekorunovaného krále mezi vydavateli Joži Pospíchala ze Sušice. „S tím jednou něco uděláme,“ řekl. V té chvíli jsem věděl, že se zrodil nápad.<br /> <br /> Nápad bývá záležitostí takřka bleskovou. Vytvořit dobré dílo znamená úsilí, počítané často na léta. A proto až v listopadu minulého roku přijel Zdeněk Roučka s vytvořenou představou, jíž mi doslova vyrazil dech. „Z pohlednic zobrazujících 30. léta minulého století udělám fotografickou knihu o posledním období skutečně živé Šumavy, jakou už nikdy nikdo nedokáže obnovit. Takové šumavské rozloučení,“ vysvětlil.<br /> <br /> Uvědomil jsem si hlubokou pravdu jeho slov. Skutečně téměř až do konce 30. let 20. století byla Šumava zalidněná, políčka obdělávána v potu tváře a při nesmírné dřině, selské lesy chráněny jako oko v hlavě pro dědictví budoucím generacím, cesty udržované, krajina kultivovaná. Obyvatelé obou národností tvrdé podmínky hor nerozpojovaly, naopak vedly k soudružnosti. Jedině díky ní mohli Šumaváci překonat úskalí drsného podnebí, o němž se trefně říkalo, že tady trvá osm měsíců zima a ty zbývající jsou chladné. Nebyly zde žádné dráty, zákazy, vojenské prostory, hraniční pásma, až roky následující. Nejprve přišlo vyhnání českých obyvatel z území obsazených fašistickým Německem.<br /> <br /> Kolik chlapců a mužů ze Šumavy zaplatilo válku svými životy! A po ní přišel odsun německých obyvatel, jehož provedení, ať se na mě zlobí kdo chce a jak chce, skutečně bylo vyhnáním z domovů udržovaných staletí. Brzy potom nastaly další změny, a tak pro obyčejného člověka vlastně státní hranice suplovaly cedule ohraničující vojenský prostor nebo hraniční pásmo. Centrální Šumava s nejkrásnějšími přírodními partiemi se na dlouhá desetiletí stala jen tušenou skutečností. Jen co padly tyto zátarasy, přispěchali s dalšími omezeními ochranáři...<br /> <br /> Po výběru prvních pohlednic mě Zdeněk Roučka několikrát telefonicky informoval o situaci. Vždy z jeho hlasu čišelo nadšení a údiv nad tím, jaké podrobnosti se při zvětšení pohlednic objevily a co všechno malý formát nemohl dosud odhalit. Všechna čest tehdejším fotografům, povětšinou vláčejícím se Šumavou s objemnými deskovými aparáty a zachycujícím brilantně fotografovanou skutečnost! Když jsem viděl první výsledky, nevěřil jsem vlastním očím. Prohlížel jsem si úplně nové, zcela neznámé fotografie Šumavy velkého formátu. Neskutečná fantazie, klobouk dolů před současnou počítačovou technikou!<br /> <br /> Viděl jsem, že sám zdaleka nestačím poskytnout takový výběr materiálu, který by umožnil nikoliv z pár desítek nebo snad set, ale z tisíců pohlednic vybrat ty nejlepší. Ochotně pomohli všichni známí obětaví kamarádi – sběratelé. Konečný výběr tak představuje to nejlepší a nejcennější z fotografické pohlednicové produkce Šumavy v uvedeném období, navíc převážná většina snímků, které uvidíte, se s největší pravděpodobností zachovala jen v jediném vyhotovení.<br /> <br /> Přeji čtenářům krásné zážitky z četby a hlavně z prohlížení. Dávno zaniklá podoba naší milované Šumavy díky Zdeňku Roučkovi ožívá před užaslýma očima a vyvolává „klostermannovské“ vzpomínky. Osobně bych přál knize ještě jedno poslání: zamysleme se nad tehdejší lidnatostí, intenzívním využíváním krajiny a přemýšlejme, zda po pádu železné opony, hraničního pásma a hranic vojenského prostoru Dobré Vody jsou vždy a všude na místě zákazy nové...<br /> <br /> Vážím si skutečnosti, že jsem mohl být při zrodu publikace, která nemá zatím v obrazu Šumavy obdoby. Přeji Roučkovu dílu velký čtenářský ohlas a tajně ze skrytu duše doufám, že se kniha dočká dalších dílů. Materiálů autor soustředil k případným pokračováním dost a dost.<br /> <br /> Milan Pokorný, Sušice</div>

Admin http://sumava-corpus.narra.eu/index.php?title=%C5%A0umava,_putov%C3%A1n%C3%AD_%C4%8Dasem,_2009,_P%C5%99edmluvaI.&diff=103024 2015-09-13T10:52:34Z

<p>Admin: Založena nová stránka s textem „{{PrefBankArticle |Title=Šumava, putování časem, 2009, PředmluvaI. |Author=Ivan Nikl |Date=2009 |Source=Malá, Marie: Šumava, putování časem |Genr…“</p> <hr /> <div>{{PrefBankArticle<br /> |Title=Šumava, putování časem, 2009, PředmluvaI.<br /> |Author=Ivan Nikl<br /> |Date=2009<br /> |Source=Malá, Marie: Šumava, putování časem<br /> |Genre=vzpomínky<br /> |Respondent=<br /> }}<br /> Vážení čtenáři,<br /> <br /> téměř po celý loňský rok jste měli možnost číst v Sušických novinách Putování starou Šumavou od paní Marie Malé. Krajina domova – krajina Šumavy se zde promítá nejen v osobních zážitcích z dětství, mládi i dospělosti autorky, ale prostřednictvím nevšedních vzpomínek se dostáváme do téměř zapomenutých míst naší krásné Šumavy. Setkáváme se zde s konkrétními lidskými osudy, houževnatou povahou zdejších obyvatel, jejich zvyky, pověstmi a písněmi. Každý si v této nevšední knize jistě najde něco, co ho osloví, neboť jak praví klasik: „Vzpomínky jsou cesty života, po kterých jdeme zpátky, bez nich by byla v srdci tesknota a život by byl krátký.“<br /> <br /> Věřím, že vám všem, kteří máte Šumavu rádi, udělá tahle kniha radost.<br /> <br /> ing. Ivan Nikl</div>

Admin