Zobrazení zdroje stránky Každá vichřice neznámená kalamitu

{{MediaBankArticle
|Title=Každá vichřice neznámená kalamitu
|Author=Miroslav Svoboda
|Date=2007-01-29
|Source=Respekt
|Genre=tisk
|Respondent=
}}
Diskuse/Pred 5 lety

Dramaticke zabery poničených lesu doprovazeji informace, že je třeba vše vytěžit, aby se zabránilo další kalamitě - kůrovci. Nakolik je ale skutečne vazna? Vyjimecne prinasime kvůli rozsahu jeden názor. Českozásahla katastrofa obrovských rozmeru, tak by se zřejmě dala shrnout většina zdejších titulku a veřejných debat. Vždyť jenom v lesích zanechala asi 5 - 6 milionu kubíků poskozeného dřeva. Podobna vichřice ale postihla Českotaké v roce 1984. A podivame-li se zpatky do minulosti, zjistime, že střední Evropu postihovaly vichřice takového typu s zeleznou pravidelnosti posledních asi 500 až 1000 let. Kyrill se co do sily větru a škod, které napáchal, dá oznacit spíše jako „vetricek“ přibližne 20leteho cyklu; tzn. Podle principu pravdepodobnosti nas může potkat každých 20 let. Českopostihly v minulosti mnohem silnější vichřice, které způsobily daleko větší škody nejen v lesích, ale i na lidských životech.

Dedictvi prapradedecku

Vratme se ale k lesům. Jestliže vichřice postihuji Českotak pravidelne, proč je kolem současne situace taková kampan? Lesníci během posledních 300 let zmenili původně převažne listnate lesy na lesy s vysokým zastoupením smrku. Důvodem těchto zmen byly vysoka produkce smrkových lesu a relativne jednoduchy způsob jejich obhospodarovani. Smrk má ale bohužel také vlastnosti negativni, jako je malá odolnost vůči větru. K tomu se pak ještě pridava kůrovec, který se dokaze na větrem poškozených stromech namnožit a nasledne způsobit odumrení velkeho poctu stromů. Z toho důvodu byli kůrovec a vichřice již od vzniku lesního hospodářství povazovani za největší škůdce kulturních pěstovaných lesu. Současna hysterie pravdepodobne souvisi s touto historickou situaci. Zmena hospodaření v lesích, o které se dlouho mluví (viz např. článek Respekt c. 28/2006), je castecným východiskem z této situace. cílem toho prispevku není opakovat znama fakta o tom, co by se mělo změnit. Zvýšit podíl listnatých dřevin (buk), změnit přístup k hospodaření (holoseče) či snížit škody způsobene zvěři na lese jsou argumenty, které zna téměř každý, kdo se o situaci kolem lesu jenom trochu zajima. proč tedy nedochazi k nějakým zmenam? Pěstování lesa je beh na dlouhou trat. Stromy stare asi 100 let, které poškodil Kyrill, sazeli ještě nasi prapradedecci. Na druhou stranu je tempo současných zmen příliš pomale. Bohužel za tím stojí pravdepodobne zájmy ekonomicke a možná i problém generacni. Pěstování smrku se prý stále vyplaci. I v případě současne vichřice se mluví o škodach na lese, ale jsou to škody dlouhodobe. Z kratkodobeho hlediska to prinese pravdepodobne všem více práce, více dřeva a větší zisk. stačí jen pripomenout kauzu Tater. Po vichřici v Tatrách se lidé z celého Ceska začali skladat na obnovu tatranských lesu. Nakonec se ale zjistilo, že vichřice v Tatrách přinesla tamním státním lesům zisk v řádech stamilionu. Nebezpečná tradice Je tu ještě další problém, který souvisi s koncepci lesního hospodářství provadenou za minulého režimu. Během posledních 60 let se lesnické ucebnice „prepisovaly“ třikrát. To je pro silne konzervativní obor, jakým je lesnictví, které mu trva vyprodukovani finalního produktu téměř 100 let, hodne. Současna generace lidi, která taha za nitky lesnického průmyslu, vyrostla v dobe, kdy byla intenzifikace pěstování lesa v zájmu národního hospodářství prioritou. cílem tohoto komentare je ale něco jiného. Zatímco v bezných lesích kolem nas znamená vichřice kalamitu, v lesích, kde je prioritou ochrana přírody, musíme vnimat vichřici jinak. Zde je nutno chapat vichřici jako faktor, který po tisíce let formoval dynamiku lesa. Přirozené lesy se tomuto faktoru prizpůsobily, a proto je les narušeny vichřici samozrejmou součásti krajiny, která není ovlivnovana člověkem. A zde narazime na silne konzervativní a tradici respektující lesniky. Jejich staleta zkušenost s hospodařením v lese, bojem proti větru a kůrovci a především absence zkušenosti s přirozeným vývojem lesa vede k pocitu nutnosti boje s větrem a kůrovcem i v lesích národních parku. Narazime zde na problém dramatickeho stretu názoru lesnika hospodare, který má pocit, že les je nutno neustale obhospodarovat a vypěstovat ho do vysnene podoby zeleného pralesa, a biologa či lesnika ochranare, který naopak v takto chráněných lesích nechava průběh přirozeným procesům. Zásadní otazkou je, jak ve střední Evropě přirozené lesy fungovaly v minulosti. Na tuto otázku neexistuje jednoducha odpoved. Současne vědecké studie ale dokazuji, že tradiční lesnicky model bude nutno zčásti prehodnotit. velká část lesníků si mysli, že se lesy ve střední Evropě vyvijely bez vlivu velkoplosných narušení typu vichřice nebo kůrovce a ze v krajině byly zastoupeny pouze lesy zive a zelené. Nove vědecké poznatky ale vedou k zaveru, že frekvence vichric byla i ve střední Evropě tak intenzivni, že výrazne ovlivnovala dynamiku přirozených lesu minimálně v horských polohách. V případě přirozených lesu s vysokým zastoupením smrku (většina horských lesu) je pak nutno vzit v uvahu kůrovce, který se mohl po takové vichřici namnožit a způsobit odumrení rozsáhlé části lesu. taková přírodní krajina potom mohla být mozaikou lesa ziveho a lesa poničeného vichřici a kůrovcem. Tento model je v naprostem rozporu s tím, jak široka veřejnost lesy vnima. Pro bezneho člověka je zeleny les vrcholnou přírodou, zatímco les suchý vnima jako něco nepřirozeného a škodliveho. Tento pohled je ale nutno změnit, protože v přírodní krajině byl suchý les její přirozenou součásti. Je to vlastně logicke, zive stromy musí uschnout, aby se uvolnilo místo stromům novým.

Nechat byt

Dostáváme se k jadru problemu. Kyrill narusil také horské lesy v národních parcích, kde ochrana přírody je hlavní prioritou. Je nyní zásadní otazkou, jaký bude další vývoj takto narušeného území. Tradiční lesnicky přístup vede k tzv. Asanaci území. Za použití těžké mechanizace se dřevo zpracuje a vznikla holina se nasledne zalesni. Opacny přístup zalozeny na respektovani přirozených procesu vede k ponecháni dané lokality bez dalšího zásahu. Současne vědecké studie ze sveta a Evropy dokazuji, jak pozitivní vliv na další vývoj ekosystému má, když se lokality ponechají bez zásahu. vědci naopak prokazali, že aktivní lesnicka asanace může mít na danou lokalitu dopad mnohem negativnějsi než původní narušení větrem nebo kůrovcem. Zpracování a vyklizení dřeva způsobi například narušení půdního povrchu, znici větší část mladych stromku, které byly v lese před narušením, nebo způsobi změny ve slození vegetace. Tyto studie poukazuji na fakt, že ponecháni takto narušených lokalit bez asanace povede ke vzniku lesa, který bude v mnoha ohledech přirozenéjsi než les vznikly na lokalitách asanovaných a nasledne umělé vysazenych. Zatímco poškození lesa větrem nebo vichřici vede ke vzniku lesa strukturne heterogenního, asanaci dochází k homogenizaci prostředí a ke vzniku lesa, který je ze všech hledisek mnohem blize lesu hospodářskému. Tedy lesu, který je daleko nachylnější na poškození větrem nebo kůrovcem. Bavorský národní park je jedním z míst, kde si toto jak biologove, tak i lesníci uvědomili. Už delsi dobu tam nechávají les „na pospas“ přírodě. Každý, kdo pochybuje o tom, že les si pomůže sám, by měl bavorskou stranu Šumavy navštívit. Především státní urednici, kteří často němaji odvahu rozhodnout a podlehaji obecne hysterii z kůrovce, by tuto exkurzi měli mít povinnou. Na zaver lze tedy jen doufat, že se tentokrát odborne i laicke veřejnosti podaří prosadit současne moderni přístupy v ochraně přírody. Nesmíme dopustit, aby došlo opět ke stejným chybam jako v minulosti, kdy z hlediska ochrany přírody cenné lokality byly premeneny v homogenizované umělé vysazene hospodářské lesy. Miroslav Svoboda

Autor působi na Fakulte lesnické a environmentalni České zemědělské univerzity v Praze.