Zobrazení zdroje stránky Rozšíření kůrovce na Šumavě by bylo tragédií

{{MediaBankArticle
|Title=Rozšíření kůrovce na Šumavě by bylo tragédií
|Author=Vladimír Vácha
|Date=2005-08-24
|Source=Právo
|Genre=tisk
|Respondent=
}}
Jihočeský hejtman Jan Zahradník (ODS) řekl Právu:

*Jak vnímáte jako nejvyšší představitel kraje současný spor odborníků, kteří se přou, zda je nutné aktivně zasahovat proti kůrovci v první zóně Národního parku Šumava?

Především bych chtěl zdůraznit, že považuji Šumavu za jeden z nejkrásnějších koutů České republiky, a bohužel faktem zůstává, že na více než 1500 hektarech nádherný šumavský les uschl, když byl před tím napaden kůrovcem. Proto mě dlouhotrvající a nic neřešící spory zneklidňují.

*Správa NPŠ ale tvrdí, že les mrtvý není, ale zahynulo pouze jeho horní patro a pod povrchem bují nový život, který je základem pro zrod nového lesa.

To je pravda. Chybí mi ale údaj, kdy tento les vyroste a jaký bude. Zda vyroste za padesát, sto či dvě stě let a zda bude opět smrkový, či kýžený smíšený, složený ze smrků, buků a jedlí. Na to nedokážou zastánci teorie, že si příroda, ponechaná samovolným procesům, poradí sama, odpovědět.

*Ve výkonném výboru Rady NPŠ a v její vědecké sekci zaznívají názory, že šumavské lesy, obhospodařované po staletí lesnicky, bez citlivého zásahu lidské ruky zahynou.

I proto sílí mé obavy, zda současně volený postup je optimální pro Šumavu. Pro šumavské lesy by bylo tragédií, kdyby došlo k tomu, že kůrovec sežere smrkové lesy v prvních zónách a pak by vyletěl do nižších partií a pokračoval by ve svém zkázonosném díle. Na místě mrtvého lesa by vznikl neodhadnutelný útvar, v ničem nepřipomínající zelenou Šumavu.

*Přikláníte se tedy k těm odborníkům, kteří jsou přesvědčeni, že zásahy jsou nutné i v první zóně parku.

Rozhodně nechci vydávat kategorické soudy. Vědci většinou volí při nejasnostech metodu experimentu, kdy nechají, obvykle v laboratoři, aby případným nezdarem neohrozili okolí, zkoumaný proces proběhnout a sledují v reálném čase jeho průběh a výsledek. To však v případě Šumavy nelze. Pokud vím, nikde ve světě neprošel původně hospodářsky využívaný les bezzásahovým vývojem s tím, že by došlo k obnově původního lesního systému. Jedná se tedy o experiment, který probíhá na území obcí Jihočeského a Plzeňského kraje, jehož výsledek může ovlivnit široké okolí a způsobit škody, za něž nikdo neponese zodpovědnost. Vždyť kůrovec může za příznivých podmínek vyletět a napadnout lesy nejen ve druhých zónách, ale i ty vzdálenější, které patří jiným vlastníkům, než je český stát. V tomto případě ale nelze zavřít dveře laboratoře a odejít. Rozhodně jsem proto proti tomu, aby se Šumava stala místem gigantického experimentu.

Obávám se, že takto přemnožený kůrovec bude posléze migrovat a způsobí hynutí smrčin i za hranicemi parku, na území jiných vlastníků. 27.8.2005 Mladá frontaDnes

„Zejména lesnictví na Šumavě nyní čeká těžká zkouška. Ta spočívá v tom, že více než třetina jejího území má být podrobena bezzásahovému režimu hospodaření. Výsledky tohoto přístupu jsou už zřejmé. Nejméně 1500 hektarů nejkrásnějších vrcholových partií zelené Šumavy už uschlo poté, co bylo napadeno kůrovcem. Při současném postupu ministerstva životního prostředí a správy národního parku hrozí, že k těmto územím přibudou stovky, ne-li tisíce dalších hektarů,“ uvedl Zahradník (Právo 2. 9. 2005).

Kdy tento les definitivně vyroste a jaký bude, to ale nikdo říci s jistotou nemůže. Vyroste za 50, 100 nebo 200 let? Bude to opět smrkový les, nebo to bude onen kýžený les smíšený, složený ze smrku, jedle a buku? To nikdo neví a vědět ani nemůže (ČB listy 22. 8. 2005).

Otázka první – jedná se vůbec o experiment? Neexistují někde ve světě podobné situace, které již probíhají patřičně dlouhou dobu, aby bylo možné jejich průběh aplikovat na náš problém? Odpovídám, že nikoli. Nikde ve světě totiž neprošel původně hospodářsky využívaný les patřičně dlouhou dobu (desítky, raději stovky let) bezzásahovým vývojem s tím, že by došlo k obnově původního lesního systému. Jedná se tedy o experiment (ČB listy 22. 8. 2005).

Navštívil jsem v šumavském národním parku ty části, kde se stromy kácejí, i takzvaná bezzásahová území, v nichž již kůrovec dokončil své dílo zkázy. To, co jsem viděl v místech, kam návštěvník nemá povolený přístup, mě doslova šokovalo. Hynutí lesa nastojato, kdy celé horizonty šumavských vrchů jsou pokryty suchými pahýly mrtvých stromů, je tristní podívanou. Obávám se, že takto přemnožený kůrovec bude posléze migrovat a způsobí hynutí smrčin i za hranicemi parku, na území jiných vlastníků (MFD 27. 8. 2005).

„Zejména lesnictví na Šumavě nyní čeká těžká zkouška. Ta spočívá v tom, že více než třetina jejího území má být podrobena bezzásahovému režimu hospodaření. Výsledky tohoto přístupu jsou už zřejmé. Nejméně 1500 hektarů nejkrásnějších vrcholových partií zelené Šumavy už uschlo poté, co bylo napadeno kůrovcem. Při současném postupu ministerstva životního prostředí a správy národního parku hrozí, že k těmto územím přibudou stovky, ne-li tisíce dalších hektarů,“ uvedl Zahradník (Právo, 2. 9. 2005).