Zobrazení zdroje stránky Šumavský Roklan, dvě hory v jedné

{{MediaBankArticle
|Title=Šumavský Roklan, dvě hory v jedné
|Author=Jiří Kerndl
|Date=2008-08-30
|Source=Mladá fronta Dnes
|Genre=tisk
|Respondent=
}}
Toulky Šumavou

Šumava – Reklamním sloganem „dvě v jedné“ může kromě své krásy lákat jeden ze symbolů Šumavy – Velký a Malý Roklan. V tomto případě tedy dvě hory v jedné.

Vrcholy leží v Německu v těsné blízkosti českých hranic, vzdušnou čarou jen několik kilometrů od nejvýše položené osady v České republice – Filipovy Huti. Mezi ní a Roklanem jsou horské louky, mírně se svažující k jihozápadu. Za lukami se táhne moře lesů a obzor uzavírá zmíněná mohutná dvojvrcholová hora, tedy vlastně hory dvě s výškou l453 a 1399 metrů nad mořem. Jedná se o druhý a třetí nejvyšší vrchol celé Šumavy. Německý název je Grosser a Kleiner Rachel. Podle jazykovědců nemá německý název nic společného se slovem die Rache (msta) nebo der Rachen (hrtan, jícen), nýbrž je patrně původu keltského jako mnoho zeměpisných názvů v Evropě.

Keltové dali zřejmě i nejstarší název Šumavě: Gabréta. Název Rachel je odvozen od keltského rachia, což znamená drsný, skalnatý.

Nejstarší záznam přítomnosti lidí na Velkém Roklanu je údajně ze 17. století, kdy se tam dostali lovci stopující medvěda. Ve druhé polovině 19. století se o vrchol Roklanu začali zajímat turisté. O prvních turistech vypráví Karel Klostermann v knize Črty ze Šumavy (v originále Böhmerwaldskizzen), kterou vydal vlastním nákladem v Plzni roku 1890. Tehdy ještě nebyly turisticky značené trasy a výletníci si platili lesníky či dřevorubce jako horské vůdce. Letní hosté tehdy přijížděli povozy. Mířili hlavně na Srní, odtud pak někteří podnikali výpravy na Roklan.

Cesta k hoře vedla bažinatou půdou. Mnozí výletníci tehdy neměli kvalitní obuv, a tak se museli záhy vrátit do svého letního bytu, aniž dosáhli cíle.

První turisté stoupali na etapy

Túra byla namáhavá i dlouhá, proto se zpravidla dělila na etapy. První den šli turisté ze Srní do Roklanské hájenky, která stála v nadmořské výšce 1180 metrů na břehu Roklanského potoka a při Roklanské nádrži, obklopena ze všech stran slatěmi a močály. V hájence bylo možno skromně přespat na seně nebo slámě a druhý den absolvovat nejtěžší úsek cesty záludným terénem s bujnou vegetací, četnými vývraty a bažinami. Za špatného počasí byla tato krajina nebezpečná i pro místní dřevorubce. Několik jich zde v zimě v husté mlze a hlubokém sněhu zabloudilo a v noci zmrzlo. Teprve na jaře objevili hajní ohlodané lidské kostry, některé prý dosud leží v hloubi rašeliniště.

Turistický ruch však rostl, takže koncem l9. století již bylo možno na Roklanské hájence koupit pivo, chléb, máslo a vejce. Roku 1888 byl založen Klub českých turistů. Jeho první značené cesty vedly sice ve vnitrozemí, ale brzy se klub začal věnovat i turistické orientaci na Šumavě. Byla vyznačena červená šumavská magistrála, která od Javoří pily směřovala mezi Rokytskými slatěmi právě k Roklanské hájence a pokračovala na Březník. U Roklanské hájenky ji křižovala zeleně značená trasa Filipova Huť – Modrava – Cikánská slať – Roklanská hájenka – zemská hranice – vrchol Velkého Roklanu, který je zhruba dva kilometry za hranicí. Konec výletům z Čech na Roklan učinil až podzim roku 1938.

Když roku 1990 pominuly politické důvody, které bránily túrám z české části Šumavy na vrchol Roklanu, objevila se „ekologická závora“. Rozsáhlé slati se staly první zónou Národního parku Šumava. Takzvané Modravské slati mají rozlohu přes 2100 hektarů a jsou zcela nepřístupné veřejnosti. Takže k výstupu na Roklan musí Čechům posloužit bavorské značené cesty.

Kudy se vydat na vrchol Nejkratší výstup je ze zastávky Iglbusu (letní rekreační autobusová linka ze Spiegelau) Gfäll. V době mimo hlavní sezonu je zde k dispozici parkoviště. Výstup na vrchol odtud je dlouhý přibližně čtyři kilometry s převýšením zhruba 500 metrů. Značka tetřeva ve žlutém poli nás povede k horské chatě Waldschmidthaus (1360 m.n.m.) s nedalekou vyhlídkou na jezero. Chata je nazvána podle Maxmiliána Schmidta, zvaného Waldschmidt, rodáka z Eschlkamu nedaleko Všerub. Žil v letech 1832 –1919 a je autorem několika románů ze Šumavy a Pošumaví.

Nádherné vyhlídky

Po občerstvení v chatě stoupáme na skalnatý rulový vrchol s výhledem na celou Šumavu, Bavorský les a za dobré viditelnosti i Alpy. Na severovýchodě vidíme rozsáhlé rašelinné pláně, mezi nimiž kdysi stávala zmíněná Roklanská hájenka. Z vrcholu sestoupíme nad jezerní stěnou k Roklanské kapli (1212 m n. m.) a dále k Roklanskému jezeru, které je jedním z osmi šumavských ledovcových jezer. Značka tetřeva nás nyní vede po kratším sestupu morénou vrstevnicí kolem přístřešku zpět na Gfäll. Krásná cesta je od železniční zastávky Klingenbrunn. Značka plavuně směruje turisty zprvu údolím horské bystřiny Flanitzbach, později stoupá kolem přístřešku Emairiegel stále strměji až k Waldschmidthausu. Sestup můžeme podniknout podle zeleného trojúhelníku přes sedlo mezi Velkým a Malým Roklanem. Z úbočí Malého Roklanu se nám naskytnou úchvatné pohledy k západu. Cesta klesá až do osady Oberfrauenau, kde je i výletní restaurace. Odtud již podle směrovek do městečka Frauenau na vlak.

Zastávky Klingenbrunn a Frauenau jsou na železniční trati Zwiesel – Grafenau. Ve Zwieselu je zpravidla přípoj do Železné Rudy. Druhá nejvyšší hora Šumavy za námahu rozhodně stojí.

Jiří Kerndl, spolupracovník redakce