Zobrazení zdroje stránky Ředitel Národního parku Šumava neví, co řídí

{{MediaBankArticle
|Title=Ředitel Národního parku Šumava neví, co řídí
|Author=Vladimír Just
|Date=2000-11-11
|Source=Plzeňský deník
|Genre=tisk
|Respondent=
}}
Dne 17. října t. r. odvysílala plzeňská redakce Českého rozhlasu v pořadu Co vy na to? rozhovor s ředitelem Národního parku (NP) a Chráněné krajinné oblasti Šumava. Relace mě znovu přesvědčila o tom, že současné vedení této státně dotované instituce, jež místo rezervace stále více připomíná tunel na dříví, je nereformovatelné. Naštěstí už to probuzená veřejnost –na rozdíl od spícího ministerstva životního prostředí –začíná cítit (v pořadu nezazněl jediný posluchačský hlas na podporu ing. Žlábka). V ředitelových odpovědích na zhruba pět konkrétních dotazů posluchačů, vesměs kritických k praktikám NP, zaznělo ovšem takové množství nehorázných mystifikací, že jen toto vystoupení by všude v demokratickém právním státě muselo stát významného veřejného činitele židli.

Akutní ztráta paměti

Na dotaz rozhorlené posluchačky stran načerno vykácené části zóny č. 69 (Jezerní slať) odpověděl I. Žlábek jako člověk postižený totální ztrátou paměti. „Když jsem na to přišel,“řekl po mečiarovsku, „přikázal jsem, žádné zatloukání, vše pečlivě vyšetřit!“To už zapomněl, že se ještě 15. března v TV pořadu Nedej se on a jeho náměstek tvářili, že o ničem nevědí (náměstek: „To je úplná blbost“, ředitel: „Kdyby to byla pravda, tak to bude poprvé, co pořadu Nedej se poděkuju!“)? A vzpomněl si, že o tom vlastně ví od loňska, teprve ve chvíli, když věc začala vyšetřovat inspekce a policie? To už zapomněl, že ještě v červnu on a jeho tiskový mluvčí mluvili o „10“, pak asi „20“, posléze „38“pařezech, a teprve dnes, kdy se dozvěděli tu Jobovu zvěst, že vědecký obor, zvaný dendrometrie, dokáže určit stáří pařezů, konečně kápli božskou a mluví o 165 „omylem“pokácených stromech? Drobný omyl prý spáchal tajuplný „lesní technik, který už je na penzi“. To už ing. Žlábek zapomněl, že ještě v červnu v tisku tvrdil, že tajuplný pachatel je po smrti, pak zase, že ho vyhodili (nejprve umřel, pak ho vyhodili)?

Pohádky o ujetých rukou

To nejlepší však teprve přišlo: na dotaz posluchače, který zřejmě četl mé články v tomto deníku, jak to s těmi pařezy je, že buď jedna nebo druhá strana nemluví pravdu, se ředitel rozhovořil podrobněji. Řekl, že technikovi, který kreslil mapu 1. zón, prý před pěti lety na „hraně rašeliniště“ujela ruka („na jednom místě uskočil“), a zakreslil omylem hranici na odvodňovací stoku („potůček“). Z toho vyplývá, že pan ředitel buď na inkriminovaném místě nikdy nebyl a nevyzná se ve vlastních mapách, nebo tam byl, v mapách se vyzná a vědomě klame veřejnost. Nebo už se do svých lží zapletl natolik, že ztratil orientaci v realitě? V každém případě je to přesně naopak, než tvrdil: na hranici strouhy hranice být měla a má, a lesákům naopak „ujela ruka“opačným směrem, jako vždy do hloubi rašeliniště, což jim umožnilo dostat se k vytěžení téměř dvou set lukrativních stromů. (Ujela jim tam ruka, aby to čerstvě zakamuflovali, znovu loni, a ujíždí dodnes, neboť všude v okolí šidí bezzásahovou zónu vždy o pár metrů tak, aby z ní „vyloupili“atraktivní stromy: to už nedělá bratru stovky, ale tisíce stromů). A řekl-li pan ředitel, že tam, v domnění, že jsou ve 2. zóně, omylem vytěžili „kůrovcové kolo“, pak tím na sebe prozrazuje, že nezná vlastní rozhodnutí (viz Rozhodnutí státní správy o zásazích ve II. zónách z roku 1998, podle něhož měla veškerá dřevní hmota v podmáčených rašelinných smrčinách, lemujících slatě, zůstat na místě).

Co to vlastně řídí?

Bonmot Miloše Jakeše (to se musí „ministr kolikrát rok orientovat, aby zjistil, co to vlastně řídí“) připomínal další ředitelův výrok. Posluchači si stěžovali, že na krásné hřebenové lesní cestě na Pancíř zřídili asfaltku. Pan ředitel odvětil, že se ho to netýká, protože „Pancíř neleží v NP“. To neví, že řídí i Chráněnou krajinnou oblast, kam inkriminované místo patří? Mapa a ing. Žlábek jsou zřejmě doživotní nepřátelé. (Nebo pravda a ing. Žlábek?) Pan ředitel posluchači tvrdil, že on naopak všude asfaltky ruší ve prospěch prašných lesních cest. Lež jako věž! To už zapomněl, že loni čelil stížnosti kvůli budování nových asfaltových a štěrkových cest a kilometry dlouhých, hlubokých škarp v samém jádru NP (Modravské slatě)? Opět mohu k těmto novým dřevařským autostrádám pana ředitele kdykoli přivést. Myslím, že ing. Žlábkovi by navíc mělo být odebráno povolení nosit zbraň. Už kvůli bezpečnosti návštěvníků NP. Ing. Žlábek totiž jako zcela normální shledal životu nebezpečný incident, kdy si protekční nimrodi z Parku „zastřelovali“své kulovnice v terénu, v bezprostřední blízkosti vyděšených turistů. Jeden z nich volal tento dotaz do rádia. Dostalo se mu odpovědi („lovec tu nahrazuje neukončený potravní řetězec, s tím se holt musíte smířit“), z níž opět vyplývá, že pan ředitel nezná zákon o nošení zbraně. (Ten „zastřelování“jak na Divokém západě neumožňuje.)Jednu pravdu však pan ředitel přece jen řekl. A byla to pravda cenná, neboť odvážně poodhalila kořeny současné devastace Šumavy Národním parkem. Pan ředitel vlastně na sebe prozradil, že výprodej šumavských lesů socialisticky plánoval už za hluboké normalizace: „Pracoval jsem tehdy v Lesprojektu a už tehdy jsem tam plánoval to, co by se tu mělo s lesem dít.“K tomu nemám, co bych dodal: snad jen mu za tu jedinou pravdivou větu poděkovat.