Zobrazení zdroje stránky Šumava – kostky jsou vrženy, bohužel

{{MediaBankArticle
|Title=Šumava –kostky jsou vrženy, bohužel
|Author=Jan Příhoda
|Date=2009-10-13
|Source=Lesnická práce
|Genre=tisk
|Respondent=Radomír Mrkva, František Krejčí, František Pelc, Jiří Novák, Josef Vovesný, Marek Turčáni, Miroslav Michna, Miroslav Řežábek, Ladislav Půlpán, Petr Zahradník, Johannes Wohlmacher
}}
Předseda Senátu ČR Přemysl Sobotka navštíví ve středu 14. října Šumavu

Polarizované a politicky ovlivněné názory k dění na Šumavě jsou nejčastěji prezentovány jako environmentalistické ponechání části Šumavy přirozenému vývoji v jakékoli podobě a lesnické hospodaření se všemi jeho aspekty, to vše doprovázené emocemi z mnoha zainteresovaných stran.

Zásadní otázkou je, zda lze zaručit, aby se kůrovcová „kalamita“ z bezzásahových zón NP a jejich okolí v podobné intenzitě nerozšířila nejen do porostů mimo bezzásahová území NP, jak se tomu již do značné míry stalo, ale i mimo národní park. Současný stav na Šumavě ovšem navozuje velmi reálné obavy, zda již není na tento dotaz pozdě.

Před časem obdržel předseda Senátu Dr. Přemysl Sobotka petici „Zachraňme Šumavu“ podepsanou více než deseti tisíci občany. Podle jednacího řádu Senátu se touto peticí bude zabývat plénum Senátu a Šumava se tak opětovně objeví v jednání horní komory parlamentu.

Dr. Přemysl Sobotka se jede na Šumavu osobně podívat a promluvit si se starosty i představiteli parku, ale i s představiteli rakouského kláštera Schlägl, sousedícího s lesy NPŠ. K návštěvě Šumavy pozval předseda Sobotka svůj rakouský protějšek, předsedu Spolkové rady Rakouské republiky Erwina Preinera. Za účasti obou velvyslanců a jihočeských senátorů navštíví Stožec, Plešné jezero, kalamitní svážnici a další místa.

*Jak hodnotíte letošní situaci v NP Šumava, zejména v kontextu péče o lesní ekosystémy?

František Krejčí, Správa Národního parku a chráněné krajinné oblasti Šumava, ředitel organizace

Situace v lesích NP Šumava se patrně nijak zásadně neliší od jiných lesních majetků ve srovnatelných podmínkách středohor střední Evropy významně postižených v lednu 2007 následky orkánu Kyrill. Nyní, v průběhu druhého roku po tomto orkánu, je zde situace také ovlivněna koncepčním (nikoliv z důvodu špatně nastavených obchodních či kapacitních podmínek pro zpracování polomového dříví jako v některých jiných případech hospodářských lesů Česka, Polska, Rakouska či Bavorska) ponecháním cca 1/8 polomového dříví k zetlení, které v některých lokalitách vede k zvýšení stavu kůrovce. Pro většinu čtenářů vašeho časopisu můžeme současný stav popsat opět (již 3. rokem) jako kalamitní (i když pro lesy v NP tento výraz v oboru ochrany přírody nepoužíváme). I letos došlo k 1,75 násobnému zvýšení výskytu kůrovcových aktivních stromů na území NP oproti roku 2008. Letošní stav byl významně „znevýhodněn“ i desetinásobně menším výskytem polomového dříví na jaře oproti roku 2008.

*Jaký je meziroční nárůst těžeb (leden –září 2008/2009) na území NP Šumava? Proč nebylo možné zvládnout letní nárůst těžeb systémem minitendrů?

Dovoluji si upozornit, že patrně nemáte přesné informace o způsobu zadávání veřejných zakázek naší organizací. Systémem minitendrů bylo k 22.09.2009 zadáno celkově 92 % objemu činnosti z rámcových smluv. Zbývajících 8 % tímto způsobem nebylo zadáno z důvodu patrného zneužití dominantního postavení jednoho z účastníků rámcové smlouvy při této živelní události (jakou bezesporu je současný výskyt kůrovce ve zmíněných částech Evropy), který svého postavení využil k nabízení neakceptovatelně vysokých nabídkových cen. Tzn. jedná se o velmi úspěšný model zadávání veřejných zakázek na lesnické práce a nezbývá, než v něm dále pokračovat v dalších letech.

*Jaká je zásoba dříví v zásahových území NP a jaká je letošní výše těžeb v těchto lokalitách? Jaký je vývoj plochy holin na území NP Šumava (srovnání s minulými lety)?

Lesy NP v Česku jsou lesy zvláštního určení, popř. lesy ochrannými. Proto je nutné i těžbu stromů na jejich území chápat pouze jako jedno opatření celkové péče o lesní ekosystémy NP, její motivací není produkce dřeva, ale pouze zlepšení jejich stavu směřujícímu k samovolnému vývoji na významné části (v současnosti na necelých 21 % výměry NP, s desetiletým výhledem rozšíření tohoto typu péče o dalších 9 % výměry NP). I těžba stromů v rámci ochrany lesů NP proti kůrovci se provádí v rozsahu povoleném příslušným orgánem ochrany přírody (v tomto případě MŽP ČR). Nahodilá lesní těžba kůrovcových stromů probíhá letos na cca 1,1 % výměry lesů NP včetně nestátních lesních majetků v NP. Celkové srovnání za dobu existence NP najdou čtenáři Lesnické práce na webových stránkách www.npsumava.cz. Pro srovnání lze uvést, že letos dojde k překonání dosavadního maxima objemu kůrovcových těžeb z roku 1996.

*Jak hodnotíte závěry a doporučení expertní skupiny, jejíž práci koordinoval Josef Vovesný? Které ze závěrů či doporučení jsou pro vás přijatelné a které nikoli?

V současné době se nad těmito závěry a doporučeními scházíme v rámci expertní pracovní skupiny složené, po dohodě hejtmanů obou krajů (Plzeňského a Jihočeského kraje) a ministra ŽP, z 9 lesnických odborníků. Některé závěry jsou zformulovány tak, že budou využity při tvorbě nového plánu péče o NP a dále bude zvažováno jejich využití při případné aktualizaci závazných materiálů MŽP a Správy pro „kalamitní“ situaci, kterou očekáváme v roce 2010. Vzhledem k probíhajícímu dialogu v rámci ustavené lesnické skupiny nechci předjímat společná stanoviska k výše uvedeným závěrům, která chceme společně přijmout, a pokud to bude možné, i společně prezentovat v budoucnu. Trochu mi tato situace připomíná období vzniku NP, kdy jsme také sestavili skupinu lesnických odborníků a snažili jsme se formulovat základní doporučení pro první obecné zásady péče o lesy NP i pro ochranu lesa proti lesním škůdcům.

*Využíváte nové metody ochrany (obrany) lesa proti kůrovcům (houba Beauveria bassiana, antiagregační feromony, loupání stromů nastojato nebo loupání opakovaným protažením harvestorovou hlavicí). Jaké jsou provozní a ekonomické výsledky těchto alternativních postupů?

Použití houbového patogenu, antiferomonů i loupání nastojato jsou jen doplňková opatření, která se používají hlavně tam, kde nelze využít jiné, tzn. destruktivní metody ochrany lesa. Navíc použití houby Beauveria bassiana má charakter poloprovozních zkoušek a nejedná se tedy o oficiální metodu ochrany lesa. Aktuální výsledky těchto zkoušek rádi zveřejníme za tříleté období koncem tohoto roku ve spolupráci s vědeckým garantem celého projektu panem prof. Landou z Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Loupání na stojato bylo letos využito opět v I. zónách NP v počtu cca 800 ks v podobných cenách jako v loňském roce, které jsme také ve vašem časopisu před rokem zveřejnili. Provozní výsledky opakovaného protažení harvestorovou hlavicí se nám doposud jeví jako velmi uspokojivé. Dochází takto k odkorňování až 90 % kůry, zbytek kůry pak zasychá na kmeni a tím dochází k přerušení vývoje larev lýkožrouta. Za loupání tímto způsobem je stanoven příplatek k základní ceně harvestorové technologie těžby stromů.

*Domníváte se, že by současná strategie fungování NP Šumava měla doznat změn? Pokud ano, jakých?

Současná strategie (která je sama o sobě nová, nebo alespoň „mladá“), myslíte-li jí období mého fungování od jara 2007, potřebuje v maličkostech doladit a zastabilizovat ve smyslu v současnosti aplikovaného diferencovaného přístupu péče o lesy NP ve smyslu Obecných zásad péče o lesní ekosystémy NP Šumava, podle kterých se poslední více než 2 roky pracuje. Ptáte-li se na strategii fungování celého NP, pak jsme v procesu jejích změn. Píšeme a konzultujeme nový Plán péče o NP, zpracováváme Krajinný integrovaný plán rozvoje společně s Regionem NP Šumava (zahrnující řadu regionálně socioekonomicky významných projektů), zpracovali jsme nový strategický záměr pro vlastní práci týmu pracovníků Správy NP a CHKO Šumava, chceme být certifikování v rámci zavedení ISO norem 9001 a 14 001, zahájili jsme řadu nových projektů pro rozvoj návštěvnosti NP Šumava. Základní návrh nového směřování územní strategie ochrany přírody oznámil minulý týden pan ministr Miko. Tento návrh znamená stabilizaci současného diferencovaného přístupu k péči o lesy v NP a vytvoření (po dohodě se zástupci obcí a krajů) 4 až 5 jádrových území integrovaných do tohoto systému péče. V těchto jádrových územích (nikoliv v celé výměře NP) pak jasně deklarovat, kdy a jak bude dosaženo 75 % režimu samovolného vývoje těchto ploch NP. Myslím, že jsou to velké a pozitivní změny v řízení NP, které náš největší NP zařadily mezi NP s velkou mezinárodní prestiží.

*Nejen představitelé MŽP mluví o tom, že se problematika Šumavy přenesla z odborné do politické roviny. Kde vidíte hlavní důvody politizace dění na Šumavě?

František Pelc, Ministerstvo životního prostředí, ředitel sekce ochrany přírody a krajiny

Není jednoduché rozklíčovat ambice politických osobností, které se zapojují do mediální debaty o ochraně lesů na Šumavě. Politická scéna je významně ovlivněna mediálním prostředím, které často vyhledává neuralgické body ve veřejném dění. Možná to je tím důvodem, proč se někteří politici snaží na šumavských lesích „profilovat“. Je to nešťastné. Na management lesů v národním parku mohou být nepochybně rozdílné názory. Diskuse – a na to léta upozorňujeme a o to léta prosíme – by ale měla zůstat ve věcné a odborné rovině.

*Gradace kůrovců na území parku může v budoucnosti ohrozit okolní porosty. Měla by správa parku, případně ministerstvo životního prostředí garantovat zamezení šíření kůrovcové kalamity mimo území parku, případně kompenzovat okolním majitelům lesů vzniklé škody?

MŽP i Správa NP a CHKO Šumava se maximální možnou měrou snaží zamezit šíření kůrovce mimo území NP Šumava a jsou v tom úspěšní. Jakákoliv potenciální garance či kompenzace by byla snadno zneužitelná, a proto věcně špatně. Jedná se samozřejmě o potenciálně vzájemně kůrovcem ovlivnitelné prostředí (kolem hranice NP), tedy není prakticky prokazatelné, z jaké strany hranice kůrovec pochází. Vedlo by to k nekonečnému bludnému kruhu podezření a nekonečných diskusí bez možností doložení důkazů.

*Neobáváte se, že intenzivní těžba a asanace kůrovcem napadeného dříví v zásahových zónách povedou ke vzniku rozsáhlých holin?

Rozsáhlé holiny z důvodů asanace kůrovce vznikaly v NP hlavně v 90. letech, a to hlavně v pásmu horských smrčin. Nyní se MŽP i Správa v duchu našeho metodického pokynu vydaného na 3 roky k ochraně lesa po Kyrillu na jaře roku 2008 snaží zabránit vzniku holin v pásmu přírodních smrčin. V kulturních – člověkem vytvořených smrčinách ve středních a nižších polohách NP tlumíme kůrovce těžbou napadených stromů. Děláme vše, co je v našich silách, abychom i v těchto polohách nutné těžby minimalizovali na nejmenší možnou míru právě i zavedením integrovaného systému ochrany lesa.

*Jaké jsou hlavní body návrhu principů vize rozvoje Šumavy do roku 2020, které jste představili obcím, a co tyto vize znamenají z pohledu péče o lesní ekosystémy?

Hlavním principem návrhu společné vize Regionu NP je obnovení vzájemné důvěry pro společný citlivý rozvoj Šumavy. Principy kvalitní ochrany přírody, spoluzodpovědnost za zlepšení socioekonomického prostředí místních lidí i významný podíl na péči o hosty NP jsou naše hlavní motivace pro pomoc pochopení výhodnosti existence NP širokou veřejností. Z pohledu péče o lesní ekosystémy je nutné stabilizovat diferencovaný přístup k péči o lesy. Jasně deklarovat ochotu po dobu 10 let neměnit nyní nastavené základní principy územní strategie ochrany přírody včetně rozsahu území ponechaného samovolnému vývoji.

*Připravuje ministerstvo životního prostředí nějaké důležité strategické změny ve fungování národních parků? Ať již s ohledem na ekonomickou krizi, globální klimatické změny či kůrovcovou situaci na Šumavě?

MŽP a nově zřízený odbor péče o národní parky dokončují ve spolupráci se správami národních parků Strategii rozvoje NP v ČR. Nyní se v rámci diskuse s předními českými i zahraničními odborníky jeví, že model péče o část venkovské, lesnaté a podhorské či horské krajiny ČR formou kvalitního národního parku je dobrým návodem jak pro odolnost vůči globálním změnám klimatu, tak vůči ekonomické krizi (viz letošní rekordní návštěvnost území NPŠ). Přínosy jsou v obou jmenovaných rovinách nesporné.

*Pokud budete mít příležitost nadále se pokoušet o stabilizaci situace na Šumavě, jaké kroky budete považovat za prioritní k možnosti nalezení konsenzu mezi jednotlivými stranami sporů na Šumavě?

Tato hlavní témata byla právě předložena na prvním společném jednání nad návrhem oné vize pro Šumavu do roku 2020. Kromě principiálních věcí, jako je obnovení vzájemné důvěry, nalezení vhodné formy dialogu či schopnost naslouchat druhé straně jde o realizaci jasných menších či větších společných projektů a opatření zvýhodňujících Region NP Šumava jako strukturálně specifický region v rámci Česka. Mezi důležité projekty, které chceme definovat v rámci tzv. Master plánu Regionu NP Šumava, patří zkvalitnění logistiky odpadového hospodářství, společná příprava běžkařských stop, zajištění prevence a bezpečnosti v oblasti ochrany zdraví a života lidí, v oblasti požární ochrany, pomoc při budování infrastruktury životního prostředí obcí či infrastruktury specializovaného cestovního ruchu.

*Považujete riziko šíření kůrovcové kalamity mimo území NP za reálné? Pokud ano, jakým způsobem bude ministerstvo zemědělství hájit zájmy majitelů hospodářských lesů?

Jiří Novák, Ministerstvo zemědělství, náměstek pro úsek lesního hospodářství

Riziko šíření kůrovcové kalamity mimo území NP Šumava rozhodně nelze podcenit. Ministerstvo zemědělství sleduje vývoj kůrovcové situace na majetcích sousedících s národním parkem. V současnosti zde provádí šetření ÚHÚL, který vyhodnocuje kůrovcovou situaci na základě evidence kůrovcových těžeb vedené vlastníky lesů, pozemního průzkumu i analýz družicových snímků. Potvrdí-li se domněnka šíření kůrovců z NP mimo jeho území, budou informace z tohoto šetření předány příslušným orgánům státní správy lesů obcí s rozšířenou působností a ČIŽP k dalšímu řízení. V případě získání prokazatelných informací potvrzujících nedostatečnost zásahů proti kůrovcům v parku a jejich následném šíření na sousední majetky bude ministerstvo zemědělství usilovat na MŽP o zjednání adekvátní nápravy.

*Které závěry a doporučení expertní komise, jež pod vaším vedením v letních měsících zpracovávala zprávu pro hejtmany západočeského a jihočeského kraje, považujete za nejdůležitější, a jak jsou podle vašeho názoru ze strany MPŽ a Správy NPŠ přijímány?

Josef Vovesný, Sdružení vlastníků obecních a soukromých vlastníků v ČR

Úvodem chci konstatovat hlubokou a dlouhodobou krizi v NPŠ z hlediska stavu a vývoje lesních ekosystémů (kalamity větrné a kůrovcové), krizi z hlediska vztahu k obcím i oběma regionům. Na tomto půdorysu naše pracovní skupina vznikla. Myslím, že jsme objektivně charakterizovali současný stav z hlediska gradace kůrovců a její příčiny. Hlavní doporučení je v naší zprávě spíše mezi řádky. Pro zachování širokých funkcí lesa v kulturní krajině (a takovou oblast Šumavy ještě nedávno byla) je nezbytné zachování porostního prostředí. Rizika rychlého velkoplošného rozpadu porostů horských smrčin a z toho vznikající škody a narušení přirozených funkcí a rázu krajiny jsou dle Krečmera v praxi NP, ať už záměrně nebo nevědomky, podceňována. Ideologie „divočiny“ je z tohoto hlediska pro středoevropský prostor pochybná. Našla svůj výraz v tzv. Divokém srdci Evropy na hranicích NPŠ a NPBL ve výměře cca 15 tis. ha (7 tis. ha je nyní bez živých vyspělých porostů a na další ploše se tak v krátké době vlivem ataku kůrovce stane). V praxi se ukázalo, že zonace území z hlediska ohrožení smrkových porostů kůrovcem není zásadním kriteriem a o rozpadu rozhoduje kriterium bezzásahovosti. Naše doporučení byla z úrovně MŽP a vedení NP vesměs kladně přijata, je však trochu schizofrenní, že z pozice zástupce MŽP byla kritizována fundovanost členů naší skupiny. Velmi citlivá je otázka zodpovědnosti za současný vývoj.

*Jak vidíte v kontextu současného dění budoucnost parku a přilehlých lesů a riziko šíření kůrovcové kalamity?

O budoucím vývoji lesa na cca 1/3 území parku majetku státu (cca 16 tis. ha), především souvislá území hraniční oblasti a v bezzásahovém režimu, je již rozhodnuto (souvislé suché a mozaikovitě odumřelé časti). Jakákoliv obrana by i tak byla nákladná, ale především z hlediska aktuálního rozvoje kůrovců neúčinná. Bezzásahová území jsou „časovanou bombou“ z hlediska šíření do zdravých porostů. Zásahová území 2/3 území lesa v majetku státu jsou silně ohrožena aktuální kůrovcovou kalamitou především na styku s bezzásahovými územími a zde probíhají intenzivní těžby s holinami v řádu ha, ojediněle i desítek ha. Letos zde nelze kalamitu již zastavit, ale je nutno ji tlumit pro záchranu navazujících porostů. Situaci charakterizují i následující údaje. Současný objem zpracovaného kůrovcového dříví k 18. 9. 2009 činí 198 tis. m3. Ke zpracování bylo vyznačeno ke 29 tis. m3 a celkem bylo v zásahových porostech k 18. 9. 227 tis. m3. Letošní odhad nárůstu kůrovcového dříví bez zpracování v bezzásahových zónách parku dosáhl 163 tis. m3 (údaje dle evidence NPŠ v roce 2009). Přibližný předpokládaný objem kůrovcového dříví v roce 2010 činí dvojnásobek údaje za celý rok 2009. Velmi ohroženy jsou porosty uvnitř parku a na styku se sousedy navazující na menší bezzásahové enklávy. Tato území jsou předmětem práce nové navazující expertní skupiny ustanovené od 2. září (rozšířené o specialisty a zástupce parku) za účelem návrhu změn plánu péče konkrétních lokalit („zachránit“ co se ještě dá, neboť vůle k případné korekci přichází pozdě).

*Jaká opatření v ochraně a obraně lesa proti kůrovcům byste doporučil majitelům lesů sousedících s porosty národního parku?

Vyžadovat široké pufrační pásmo na styku s parkem, dbát na prevenci a včasné zpracování na vlastním území i v parku. Na stole však leží rozhodnutí zastupitelstev měst Volary a Kašperských hor o vystoupení z parku, pro něž jsou důvodem obavy ze znehodnocení majetku v důsledku avizovaného rozšíření bezzásahových území (nestátní lesy se podílejí na celkové ploše porostní půdy parku 12 %).

Závěry:

– V bezzásahových územích parku (pokud nejsou již suché a zdroje již vyčerpány) probíhá přemnožení kůrovce, které lze označit za pandemii; na základě dosavadních poznatků o rozpadu rozsáhlých území (tato území se rozpadají zevnitř – jako „stará“ část NPBL, oblast Mokrůvky – Pytlácký roh, Třístoličník – Trojmezná – Plechý), které se rozpadly v relativně krátké době 15–20 let, se odhaduje, že rozpad celé hraniční bezzásahové oblasti bude ukončen do 5 let

– strategické rozhodování o rozšiřování bezzásahových území v době zpracování kůrovcové kalamity dokonce i uvnitř parku přispívá k rozpadu lesních ekosystémů i zevnitř parku a je zcela chybné

– „speciální managementy“ na plochách bez zpracování kalamity Kyrill přispěly při prakticky plném obsazení kůrovci (3 rojení) k posunutí hranice rozpadu kůrovcem v zásahových územích cca o 500–2000 m; zde již nelze bezprostředně kalamitu zastavit, ale jen ji tlumit; kalamita Kyrill zůstala nezpracována ve značném rozsahu i mimo speciální managementy, v prostoru parku není lýkožrout smrkový v základním stavu již od počátku 80 let (v kůrovcovém dříví není často zohledněno druhotné napadení kalamitního dříví z větrných a sněhových polomů)

– o vznikajících holinách v bezzásahových územích druhých zón není přehled (od roku 2007 se již neevidují)

– pandemie kůrovce pokročila v posledních dvou letech do zásahových zón až do 6. lesního vegetačního stupně pod 1000 m n. m. Rozpad smrku ve smíšených porostech destabilizuje i zbývající buk (oslunění, nevyvinuté koruny)

– obranná opatření se stávají neúčinnými

– organizační změny a změny systému plánování přinesly ztrátu historické kontinuity údajů

– platné I. zóny jsou respektovány, ale zvláště v době kalamit jsou „semeništěm“ kůrovců (s výjimkou rašelin)

Doporučení:

– Změnit, a to zásadním způsobem, strategii a koncepci směřování parku, zastavit na několik desetiletí rozšiřování bezzásahových území, a to okamžitě

– revidovat dosavadní bezzásahová území, a to okamžitě tam,kde je to ještě produktivní ve vztahu k tlumení kůrovců

– bránit všemi účinnými prostředky šíření kůrovce na sousední majetky

– přehodnotit metody ochrany lesa z hlediska účinnosti

– v zásahových územích naplnit § 1 lesního zákona, a to beze zbytku; hospodařit přírodě blízkým způsobem a soustředit se na změnu druhové skladby a zvýšení stability porostů; udržení porostního prostředí je prioritou; umožnit provádění preventivní ochrany lesů dle platných zákonných předpisů, a to v plném rozsahu

– všemi účinnými prostředky zabránit šíření kůrovců v parku ve správě státu k sousedním vlastníkům a v tomto smyslu provést revizi zonace

Složení expertní skupiny:

Josef Vovesný (SVOL), Miloš Knížek, Jan Liška (LOS VÚLHM), Ladislav Půlpán (Lesy ČR, s.p.), Pavel Češka (VLS ČR, s.p.), Petr Nedvěd (Lesinfo), Miroslav Řežábek (Městské lesy Volary), Jindřich Heřman, Jan Kroupar, Václav Horáček (Plzeňský kraj), Jan Červenka, Václav Koutný (Jihočeský kraj)

*Katedra ochrany lesů FLD ČZU pracovala na studii „Analýza rizík gradácie podkorného hmyzu v NP Šumava po víchrici Kyrill“.Jaké byly hlavní výstupy (doporučení) této studie a jaké bylo její využití ze strany Správy NP Šumava?

Marek Turčáni, Fakulta lesnická a dřevařská ČZU, vedoucí Katedry ochrany lesů a myslivosti

Studie vznikla ve spolupráci s ÚEL SAV ve Zvolenu na požádání Správy NP Šumava – a samozřejmě ve spolupráci s oddělením GIS NP Šumava, které poskytlo všechny potřebné podkladové vrstvy. První součástí studie byla prognóza dalšího vývoje napadení porostů na pětileté období (průměrná doba předpokládané gradace) ve scénářích: optimistický (malá výměra napadených porostů); střední (napadená značná výměra); a katastrofická (napadení porostů i ve větší vzdálenosti od zdrojů kůrovce). Druhou (a podstatnou) součástí byl návrh preventivních a kurativních opatření pro snížení četnosti kůrovce na začátku gradace (časově ihned po vzniku velkoplošného poškození), kdy jsou tato opatření nejefektivnější. Hlavním výstupem prognózy bylo konstatováni, že po ponechání kalamitní hmoty v bezzásahových územích dojde k napadení značných výměr smrkových porostů v okolí poškozených ploch a postupně i ve větší vzdálenosti. Aby se tento nepříznivý scénář do určité míry omezil, byl navržen systém diferencovaných obranných opatření. Tato opatření však byla Správou NP Šumava akceptována jenom částečně.

*Jak hodnotíte letošní vývoj situace na Šumavě a riziko šíření kůrovců mimo území NP Šumava?

Na začátku je třeba říci, že od roku 2007 došlo ke změnám ve výměře a rozmístění bezzsásahových území. Bohužel, pilotní studie z roku 2007 nebyla aktualizována – a proto přesně nepostihuje aktuální stav. Kůrovec napadá porosty v intencích, které byly vymezenz ve studii, přičemž teď můžeme konstatovat, že vývoj napadení porostů probíhá spíše podle horší verze střední varianty, která předpokládala velké napadení porostů v blízkosti i ve větší vzdálenosti od bezzásahových zón – v tzv. oblasti středního rizika. Při tomto scénáři prognóza předpokládala napadení více než 23 500 ha smrkových porostů v letech 2007–2011.

*Jaká opatření v ochraně a obraně lesa proti kůrovcům byste doporučil majitelům lesů sousedícím s porosty národního parku?

Je třeba si uvědomit, že i lesy v okolí bezzásahových zón a v okolí NP Šumava byly postiženy orkánem Kyrill. Z toho vyplývá, že i tam vznikly optimální potravní zdroje, kde se kůrovec mohl v dalším období namnožit. Po poškození lesa na velké ploše není možné zpracovat všechnu hmotu optimální pro kůrovce, obzvlášť z časových důvodů. Je možné říci, že celá oblast jižních a částí západních Čech byla orkánem Kyrill postižena – a nárůst kůrovců v celé oblasti je přirozený (a do značné míry to nezávisí na situaci v NP). Na základě dosavadních poznatků lze ale předpokládat, že tak velký zdroj populace kůrovce, jakým jsou v současnosti bezzásahové zóny NP, má vliv i na porosty v blízkém okolí. Obecně při boji s kůrovcem platí důslednost. Důslednost ve vyhledávání napadených stromů a důslednost při jejich včasném zpracování. Také je potřebné zabezpečit koordinaci obranných opatření jak ve státních, tak i nestátních lesích. Těmto opatřením přisuzuji podstatnou část úspěchu při boji s kůrovcem. I přesto, že dnes obranné opatření uplatňují důsledně – určitý čas trvá, než mají evidentní vliv na populace kůrovce (důležitá je taky spoluúčast přirozených nepřátel kůrovce a příznivé klimatické podmínky – chladné a vlhké léto). Určitě nelze považovat za správný postoj: když v NP jsou bezzásahové zóny, nedá se nic dělat ani v okolních lesích, resp. je zbytečné cokoliv dělat. V NP jsou bezzásahové zóny většinou ve středě území – a hospodářské lesy sousedí s porosty v NP, kde se obranná opatření provádějí. Bohužel, obranná opatření využita národním parkem nebyla (a nejsou) vždy optimální.

*Je možné, aby Ips typographus v rámci gradace a následného nedostatku potravy napadl jiné dřeviny?

Tento druh má v rámci areálu výskytu (Evropa, severní Asie) několik živných dřevin, v našich podmínkách může kromě smrku napadnout borovici lesní, borovici černou a modřín, ale většinou v porostech těchto dřevin ve střední Evropě nemá vhodné podmínky na přemnožení. Jak bylo pozorováno v Tatrách, určitou výjimkou může být borovice limba, k napadení které dochází v posledních letech relativně často. V podmínkách střední Evropy jsem zaznamenal napadení borovice černé při extrémně vysoké četnosti kůrovce v okolním smrkovém porostu – a to v nízkých nadmořských výškách na Slovensku.

*Je na Šumavě přemnožen jenom Ips typographus, nebo tu jsou četné i další druhy škůdců?

Dle zkušeností z výzkumných ploch katedry ochrany lesa a myslivosti v Praze v roce 2009 je ve vyšších polohách hodně rozšířen a lokálně i přemnožen i Ips amitinus. Pro tento druh neexistují komerčně využitelné feromonové odparníky a efektivní boj je možné zabezpečit jenom klasickým způsobem.

*Jak hodnotíte letošní situaci na Šumavě z pohledu kůrovcové situace a objemů těžby napadeného dříví?

Miroslav Michna, LESS, a.s., ředitel Lesního závodu Sušice

Situaci s kůrovcem na území NP hodnotím jako velmi alarmující až kritickou. Objem kůrovcové těžby v zásahových zónách bude v letošním roce historicky největší, bohužel prozatím, protože podstatnou věcí pro vývoj situace v budoucích letech je objem kůrovcového dříví v bezzásahových zónách NP, a ten nikdo přesně nezná (nebo jsou prezentovány účelové údaje bez přesných podkladů). V roce 2009 jsou veřejné zakázky na těžební a pěstební činnost v NP Šumava zadávány prostřednictvím tzv. minitendrů. Jaká je vaše zkušenost s tímto systémem a jeho pružností a efektivitou při zadávání zakázek? Systém řešení zákona o veřejných zakázkách metodou minitendrů mohu hodnotit následovně. Z pohledu dodavatele prací nám bylo umožněno se k zakázkám vůbec dostat, tzn. o zakázce nerozhoduje libovolně státní úředník NP, jako většinou v minulosti, ale daná pravidla. (Bohužel z našeho pohledu byla protiprávně měněna během platnosti rámcových smluv.) Podotýkám, že drtivou většinu vítězných zakázek v jednotlivých minitendrech jsme získali jako jediní zájemci, z čehož vyplývá, že na území NP aktuálně prakticky neexistují dodavatelské kapacity, které jsou schopny řešit stávající kůrovcovou situaci. Z pohledu provozních potřeb hodnotím systém minitendrů jako velmi složitý, pracný (např. nabídky písemně obálkami v době internetu), drahý a zejména málo operativní. Výsledkem je složitá a téměř nemožná funkční organizace dodavatelských prací v trénu, ale zejména „rychlost“ zpracování atraktivního kůrovcového dříví ze strany správce lesa (od vyznačení po odvoz). Jako největší dodavatel prací jsme svědky toho, že v zásahových zónách dochází ve velké míře k pozdnímu nebo zbytečnému zpracování kůrovcového dříví, vlivem absence zadávání komplexních prací (těžba, přiblížení, prodej dříví, odvoz) dochází také k podstatné ztrátě na kvalitě dříví. Dle mého názoru některé kladné poznatky tzv. minitendrů je možno použít v budoucnu v době bez kalamit, jednoznačně mohu konstatovat, že současnou situaci s kůrovcem a několik následujících let tzv. minitendry nelze řešit úspěšně, alespoň dle mých představ o správě státního majetku. Mj. je velmi inspirující navštívit několik km vzdálený sousední NP v Bavorsku a podívat se jakým způsobem zpracovávají (technologie, ceny!) kůrovce tamní správci.

*Jak vidíte v kontextu současného dění budoucnost parku a přilehlých lesů a riziko šíření kůrovcové kalamity mimo území NP?

K třetí otázce mohu pouze znovu zopakovat to, co jsem již řekl v LP 10/2008. Na území NP a v jeho okolí dojde následkem managementu lesů NP posledních let k historicky největším těžbám, je jen otázkou kdy, kolik a kde, tzn. v NP nebo u nejbližších sousedů. Zdůrazňuji, že nevidím žádné zásadní problémy v obnově lesa v zásahovém i bezzásahovém území (to je již po deseti letech vidět např. v oblasti Modravy. V bezzásahovém území přirozené procesy velmi dobře fungují (problémem jsou pouze stavy zvěře). Je třeba si ale otevřeně přiznat, jak rychle a v jakých rozměrech v čase se v bezzásahové zóně šíří kůrovec. Také proč a kdo nese zodpovědnost. Byly zvoleny správné postupy po kalamitě Kyrill? Byly správně stanoveny hranice a plochy bezzásahových území? Výsledkem současné situace bude stejná, spíše větší plocha vytěžených porostů v krátkém čase v zásahovém území NP nebo u ostatních vlastníků a sousedů. Kdo uhradí škody na soukromém majetku? Závěrem chci jen konstatovat, že jako občanovi a obyvateli Šumavy se mi nelíbí neobjektivní informovanost a stav věcí, jako zaměstnanec soukromé firmy poskytující služby vlastníkům lesa si nemohu stěžovat – současní správci NP paradoxně „produkují a budou produkovat“ největší těžbu a tím související zakázku, kterou v objemu, v čase a místě nikde jinde nenajdeme...Děkuji a omlouvám se Šumavě.

*Co přináší městu Volary a městským lesům přítomnost v národním parku?

Miroslav Řežábek, Městské lesy Volary a zastupitelstvo města Volary

I po delším přemýšlení musím konstatovat, že nevím. Město konkrétní přínos nevidí, počet turistů se nezvyšuje, ale počet pracovních míst se razantně snížil, lidé se odstěhovávají, slibované finanční podpory do infrastruktury město Volary nikdy nevidělo, daňové úlevy neexistují, tržní cena lesního majetku se vinou NPŠ snížila. K tomu všemu se připočtou silová rozhodnutí Správy NPŠ a MŽP, společná jednání bez kompromisů a zasahování do majetkových práv bez souhlasu vlastníka nebo bez jeho informování a zastupitelstvo města pak samozřejmě jednohlasně schválí usnesení o vyjmutí městského majetku z území NPŠ, jak se stalo ve Volarech v lednu 2007. Konkrétní finanční újmy jsou velké. Jednorázovou náhradu za omezené hospodaření vypočtenou soudním znalcem v roce 2000 na 38 milionů Kč tehdejší MŽP shodilo se stolu, na svoji první každoroční náhradu podle nové vyhlášky doposud čekáme. Městské lesy, které spravují městský majetek o výměře 3 300 ha, z něhož leží 850 ha na území NP Šumava, také přínos nevidí. Příkladem je nesouhlasné stanovisko státní správy v NP k našemu poslednímu lesnímu hospodářskému plánu, a to i přes to, že byl vypracován v souladu s platnými právními předpisy. Nakonec byl plán schválen i přes nesouhlas Správy NP, ale až po třech letech, a my jsme v rozdílu dotací přišli o čtvrt milionu Kč. Vázne komunikace i přes ujišťování vedení Správy parku o opaku, ředitel Správy NP nereaguje ani na dopisy do vlastních rukou. Jako velmi nešťastný vidím výkon jak hospodářské správy území, tak i státní správy Správou NP. Správa NP je tak svým vlastním kontrolorem a není možné prakticky zvrátit i velmi špatná rozhodnutí.

*Jak hodnotíte riziko ohrožení vašich porostů možným rozvojem kůrovcové kalamity v NPŠ?

Při zpracovávání větrné kalamity v roce 2007 tehdejší ministr ŽP Bursík rozšířil přes protesty obcí bezzásahový režim i do druhých zón. Zcela nesmyslně byla vyhlášena bezzásahovou zónou například i oblast Radvanovického kopce, přímo na hranici s našimi lesy, a to i přesto, že je v sousedství první zóna, kde se proti kůrovci zasahuje! Správa NPŠ tímto krokem vytvořila ochrannou (nárazníkovou) zónu bezzásahového území na cizím majetku bez souhlasu vlastníka. Tímto krokem dosáhlo ohrožení našich lesů vrcholu, a i proto jsme se připojili spolu s dalšími obcemi k žalobě na osobu pana ministra. Ohrožení v praxi dokazuje prudký nárůst kůrovcových těžeb na našem majetku: v roce 1997 jsme vytěžili 60 m3, v roce 2008 1 764 m3 a ke konci srpna letošního roku téměř 2 000 m3, přičemž je před námi ještě září, tradiční kůrovcový měsíc. Přesně vedená grafická evidence kůrovcových ohnisek dokladuje jejich postupné rozšiřování právě od hranic Národního parku. Ředitel NPŠ Krejčí nás neustále ujišťuje, že je proti kůrovci razantně postupováno na zbytku území. Ano, jsou vidět desítky harvestorů, jak zpracovávají vesměs již sterilní souše a kůrovec postupuje před nimi. Tímto způsobem, vezmeme-li v úvahu kalamitní základ v NPŠ v roce 2007 a další vývoj v roce 2008 a 2009, bude nutné vytěžit na území parku možná více než 2 miliony m3 dřeva a vytvořit tak stovky hektarů holin. Pak si kladu otázku: není náhodou tou těžařskou lobby, o které stále mluví zástupci hnutí Duha a ministr ŽP Miko, sama Správa národního parku Šumava? Je to paradox, ale vypadá to, že budoucí podoba Národního parku bude tvořena mrtvými stromy v prvních zónách a holinami na zbylé ploše.

*Jaké postupy a metody ochrany lesa a v jaké intenzitě v městských lesích za současné situace využíváte?

Za nejúčinnější pokládáme staletími ověřený způsob, a tím je intenzivní vyhledávání a likvidace kůrovcových stromů. Kůrovcem napadené stromy asanujeme i v prvních zónách na základě výjimky MŽP, a to odkorněním a ponecháním na místě.

Problémy kolem Národního parku Šumava (NPŠ), jejichž součástí je i téma kůrovců a to, zda je hubit, či ne, jsou již dlouhou dobu přetřásané a natolik „košaté“, že se pro další diskusi staly v celé šíři „neuchopitelné“. Je názor, že jde o problém vědecký a jako takový je exaktně vědecky diskutován, objektivizován z celé řady pohledů a konsensuálně řešen. Pravda je ale taková, že k věcné diskusi, která by zahrnula i širší otázky, např. co je předmětem ochrany přírody v NPŠ a jaký uplatnit management k dosažení cílů a představ, vlastně nikdy nedošlo. Přitom právě převážná část lesnicky vzdělaných odborníků k tomu poskytovala celou řadu příležitostí. Bylo možno diskutovat na několika uspořádaných konferencích (počínaje rokem 1997), seminářích a podnětem k diskusi byl také nespočet publikací.

Na druhé straně se formoval názor, který byl proklamován zprvu spíše aktivisty nevládních nezávislých organizací, později také určitým spektrem intelektuální, vědecké a mediální komunity. Po pravdě řečeno ale tzv. „nový přístup v ochraně přírody“ nebyl nikdy konzistentně formulován, takže nebylo vlastně o čem konkrétně diskutovat. Po vzoru známých –ismů byl tento „vědecký“ názor komprimován do několika zkratkovitých hesel. Například: Na chráněných územích nezasahovat, aniž by bylo zdůvodněno, proč tento přístup absolutizovat. Uplatnit i tehdy, když se jedná například o bývalé hospodářské smrčiny, na hony vzdálené původním lesním společenstvům. Dalším podobným zkratkovitým axiomem se stala ochrana přirozených procesů, aniž by jedním dechem nebylo řečeno, že ochranu si zaslouží pouze takové, které jsou systémům (přirozeným lesním ekosystémům) vlastní. Je-li hospodářská smrčina nepůvodní, je zde i kůrovec nepůvodní a rozsáhlé hynutí takového lesa je rovněž zcela nepřirozené. O přirozeném procesu prostě nemůže být řeč a představa, že přirozená horská smrčina se generačně obnovuje totálním rozpadem a tudíž je v podstatě jednověká, nemá ve střední Evropě předlohu. Jako zastřešující byl pak prezentován názor: nechme přírodu přírodě, ona sama ví, jak si počínat. To zní dobře zejména laikům, nicméně vědecky hodnoceno se takový názor a tím i celý problém NPŠ stává poněkud iracionální. To, „co ví příroda“ je bohužel vždy interpretováno pouze lidmi, a ti říkají, co chtějí. Můžeme se dohadovat, co chce příroda, a my lesníci tvrdíme, že chce, aby lidé znovu obnovili takový stav lesů a přírody, která na Šumavě bývala, dříve, než vše pozměnili pastevci, zlatokopi a hutníci, skláři a také tehdejší lesníci. Šumavské přírodě je třeba v prvé řadě alespoň napomoci a navrátit zde vymizelé původní druhy dřevin, nastartovat prostorovou diverzitu a zachovat porostní klima. Pak budou i lesníci pouze pozorovat, jak si příroda počíná a poznatky rádi uplatní při aplikaci přírodě blízkého hospodaření.

Zmíněná zkratkovitá a lehce uchopitelná hesla se stala pro Hnutí dogmaty, která z povahy věci musí platit vždy a všude, nelze o nich diskutovat a není je možno zpochybnit. Problém NPŠ se v této podobě mohl stát spíše předmětem sociologického šetření, nebýt toho, že přerostl v politikum. To když se ho ujali ministři Ambrozek, Bursík a nyní Miko a silou politické moci, a dlužno dodat s velkou mírou arogance, ho začali prosazovat. V prvé řadě totální personální změnou na Správě NPŠ, reorganizací byl zasažen lesnický odbor, obměněna Vědecká sekce Rady NPŠ a bedlivě lustrovány jiné názory než ty přípustné. Dogmata o nezasahování v NPŠ a „kůrovci, který je součástí chráněné přírody“, a tudíž proti němu nelze zasahovat, se začala prosazovat právně nestandardními postupy, když se např. dikce Nařízení vlády č. 163/1991 Sb., jimž byl založen NPŠ začala zcela měnit příkazy ministra ŽP (Postup při zpracování následků orkánu … z 2. 3. 2007) nebo příkazy ředitele NPŠ , zejména jde o příkaz č. 10/2008, jímž se zavádí diferencovaný management a uplatnění integrované ochrany lesa a ponechání dřevní hmoty v lesních porostech. Ten zcela pozměnil původní zonaci a umožnil také ve 2. zónách ponechat a neasanovat kůrovcové dříví, nebo zde doporučuje neověřené a neúčinné způsoby hubení kůrovce (biopreparáty, antiferomony). Správa NPŠ a potažmo MŽP zcela ignorovaly varování v podobě Prohlášení Lesnických fakult obou univerzit v Brně a Praze, Stanoviska Lesnického odboru ČAZV, stanovisek lesnických organizací a celé řady otevřených dopisů (naposled expremiéra pana Zemana) nebo „Petice za zdravou Šumavu“, organizovanou starosty, kterou jako první podepsal prezident Klaus. 

Obtížně lze vyložit dokonce i profesorce univerzity, že není důvod jásat nad semenáčky smrku, když došlo k velkoplošnému úhynu lesa, často nedospělého. Proč musí uhynout dvě stě let staré nebo i starší smrky, které byly chloubou Šumavských lesů a přežily dřívější hospodaření sklářů a dřevorubců. Myšlení těchto lidí patrně není tak vzdálené pohnutkám pyromanů, kteří nehledě na to, že milují oheň, mohou podobně usilovat o nastolení „přírodních procesů“, kdy je pouze na přírodě, jak a co bude na spáleništi vznikat. Musí pro to ale docházet k nezvládnutelným požárům v Portugalsku, Řecku, Kalifornii nebo v Austrálii? I přes agresivní, marketingově vedené „vymývání mozků“, o které se Správa NPŠ snaží, když zdůvodňuje přítomnost mrtvých lesů např. v okolí Pramenů Vltavy, jen těžko někoho přesvědčí, že právě to je ta správná podoba hlubokých šumavských horských hvozdů. Je nasnadě, že problém uzrál a vyžaduje si politické řešení.

Radomír Mrkva

Vývoj kůrovcové situace u Lesů ČR

Kalamitní základ pro rok 2009 se s ohledem na vývoj roku 2008 zvýšil na 748 tis. m3 (116 % r. 2008). To samo o sobě již představovalo extrémní riziko vzniku kalamity v rámci celé České republiky, s výjimkou Zlínského a Jihomoravského kraje. V průběhu zimního období byly zpracovávány nově dohledané kůrovcem napadené stromy z loňského roku. Úměrně nárůstu kalamitního základu byl tento objem vyšší než v roce předchozím.

Rojení kůrovců proběhlo v letošním roce extrémně brzy, až do středních poloh začalo již v týdnu od 6. 4. 2009, (v horských polohách na počátku května), což je o 14 dní dříve, než je obvyklé. Následoval extrémně suchý (50 % normálu, ale v 10 krajích nebylo ani 22 mm srážek za měsíc) a teplý duben (4,7 °C nad normál), který vytvořil pro kůrovce ideální podmínky k založení první generace i pro její vývoj. Květen i červen byly sice srážkově nadnormální, ale květen byl opět teplotně nadprůměrný (1 °C nad normál). Červen byl sice mírně teplotně podprůměrný (0,6 °C pod normál), ale ochlazení neznamenalo zpoždění vývoje kůrovců (druhé rojení začalo i v NP Šumava ve výškách 1200 m n. m. v polovině července). Tyto faktory dále zvyšovaly riziko kůrovcové kalamity.

Úměrně tomu následovala i reakce Lesů ČR na vzniklou situaci a okamžitě po začátku rojení docházelo k posilování obranných opatření s ohledem na zjištěný stav opatření umístěných před počátkem rojení. K 31. 8. 2009 tak bylo instalováno celkem 60 tisíc lapačů (navýšení 15 %), položeno 455 tisíc lapáků a adjustováno 21 tisíc stojících lapáků a 23 tisíc otrávených lapáků. Za I.–VIII. 2009 bylo celkem zpracováno 440 tisíc m3 (76 % stejného období 2008) kůrovcového dříví při průběžném zůstatku k 31. 8. 2009 ve výši 30 tisíc m3 (43 % zůstatku k 31. 8. 2008).

Přes nepříznivé podmínky je snížení kůrovcových těžeb nastojato zaznamenáno již čtvrtý měsíc za sebou a je předpoklad udržení tohoto trendu i v dalším průběhu roku s následným podstatným snížením kalamitního základu a tím vytvořením podmínek pro další zlepšení situace v ochraně lesa v příštím roce. Relativně příznivé hodnocení potvrzují také zjištění z celorepublikových rekognoskačních letů, pořádaných ministerstvem zemědělství, kdy nadprůměrně zatížené lokality jsou soustředěny téměř výhradně do lesů mimo správu Lesů ČR.

Nadále závažná zůstává situace v lesích ostatních, zejména drobných vlastníků a některých obcí. Podstatné riziko v současnosti již představuje i přemnožený kůrovec v NP Šumava. Problematická se jeví i situace v okolních zemích, zejména na Slovensku a v Polsku. V těchto případech nelze kůrovce ani v lesích ve správě Lesů ČR na hranicích s jinými vlastníky efektivně tlumit a je proto nutné počítat se zvýšeným stavem na styku s nimi. Jako problematický se rovněž jeví přístup některých orgánů ochrany přírody, které po vzoru přístupu NP Šumava kladou překážky v účinném přístupu k ochraně lesa. Nejmarkantnější je v současnosti situace v CHKO Jeseníky (vč. NPR Králický Sněžník, který spadá pod S CHKO Jeseníky), kde dochází k nárůstu kůrovců v rezervacích a jejich okolí rovněž. Toto vše zůstává i nadále rizikovým faktorem a v některých případech může významně zejména v budoucnu negativně ovlivnit účinnost opatření prováděných ve státních lesích. Na organizačních jednotkách LS Železná Ruda a LZ Boubín, které sousedí s Národním parkem Šumava, bylo za srpen zpracováno dohromady 12,8 tisíc m3 kůrovcového dříví a za září k 11. 9. dohromady cca 3 000 m3 při zůstatku 1 000 m3. Z uvedeného je zřejmé, že situace je trvale pod kontrolou a kůrovcem napadené dříví je plynule zpracováváno. Rozložení výskytu napadených stromů se v současné době ve zvýšené míře začíná koncentrovat do porostů na hranicích s národním parkem, což naznačuje, že dochází k ataku kůrovců ze zón s omezeným režimem ochrany lesa, resp. bezzásahových zón umístěných u hranic národního parku. Národní přírodní rezervace Boubínský prales v současné době není v přímém ohrožení ze zdrojů v NPŠ. V příštím roce pak, pokud nedojde ke změně managementu v národním parku, očekáváme další zvýšení ataku kůrovců z těchto zdrojů.

*Jak daleko létá kůrovec?

Ladislav Půlpán, Odbor lesního hospodářství a ochrany přírody, Lesy ČR

Gradace lýkožrouta smrkového (Ips typographus L.) v NP Šumava (ale také v jiných oblastech, nejen ve zvláště chráněných územích) vyvolává oprávněné obavy sousedních vlastníků z hlediska rizika napadení jejich porostů v důsledku nezpracování (bezzásahové zóny) nebo opožděného zpracování napadeného dříví. V této souvislosti je často vyslovována otázka, jak daleko lýkožrout smrkový může doletět. I když je to otázka zdánlivě banální, skutečností je, že v literatuře existuje pouze malý počet zmínek, který na tuto otázku odpovídá. Většinou jde o náhodná pozorování a konstatace, v minimální míře pak jde o konkrétní experimentální výsledky. Letovou aktivitu můžeme, a většina autorů tak i činí, posuzovat ze dvou hledisek, a to zda jde o let pasivní, nebo aktivní. Zatímco při aktivním letu využívá l. smrkový křídla a pohybuje se v libovolném směru, bez ohledu na směr větru, pak při pasivním letu se nechá unášet proudem větru (za použití křídel), a pohybuje se tedy po směru větru. Aktivní let je využíván zejména při vyhledávání vhodného zdroje pro další namnožení (let proti větru umožňuje reakci na molekuly agregačního feromonu, které jsou větrem unášeny). Pasivní let je pak využíván při nahodilé disperzi na větší vzdálenosti. Mezní hranicí rychlosti větru, která mění aktivní let v pasivní, se uvádí rychlost zhruba 1 m.-1 v závislosti na teplotě (Botterweg 1982), s čímž jsme se ztotožnili i při vlastních experimentech. Většina údajů se týká právě pasivního letu, kdy může l. smrkový překonat i značné vzdálenosti. Již Fleischer (1875) při popisu událostí z kůrovcové gradace na Šumavě v letech 1868-1878 uvádí, že pozoroval celé mraky kůrovců, jak jsou větrem unášeny neznámo kam. Také Pfeffer (1931) popisuje z Vysokých Tater, jak jsou větrné proudy schopny přenést roj kůrovců i přes vysoké hřebeny. Zde však nejsou přesné údaje o překonané vzdálenosti. Teprve Komárek (1931) uvádí konkrétnější údaj o hromadném pasivním letu. V roce 1925 nalezl v zámeckém parku v Senné u Michalovců tři napadené stojící smrky, přičemž další porosty byly ve vzdálenosti 25 – 30 km. Obdobně i v našich experimentech, založených na zpětném odchytu značených brouků u Brandýsa nad Labem (borový porost), resp. u Břeclavi (dubový porost) bylo do feromonových lapačů zachyceno kromě vypouštěných značených jedinců velké množství l. smrkových (řádově stovky, výjimečně i více), přičemž feromonových lapačů byly desítky. Nejbližší smrkové porosty byly rovněž několik (až pár desítek) kilometrů daleko. Také kolega D. Brutovský z LVÚ Zvolen dosahuje již mnoho let poměrně vysokých odchytů l. smrkového do feromonového lapače instalovaného na střeše budovy ústavu prakticky v centru Zvolena, přičemž nejbližší smrkové porosty jsou opět několik kilometrů daleko. I z dalších experimentů se zpětným odchytem lze odvodit délku doletu l. smrkových, i když většina autorů prováděla zpětné odchyty v rozpětí několika desítek až stovek metrů (např. Helland et al. 1983; Anderbrandt 1985; Weslien 1989; Weslien & Lindelöw 1989, 1990; Duelli et al. 1997 a další). Ovšem Zumr (1990a, b, 1991) kromě odchytů v blízkosti vypouštění zaznamenal odchyty i ve větších vzdálenostech od 1 do 8 kilometrů, a to ne ojedinělé. Více odkazů upozorňuje na jednotlivé odchyty nebo nálezy, a to i ve značné vzdálenosti. Tak např Sanders (1987) odchytával l. smrkové na volné ploše až 6,5 km daleko od smrkových porostů, Nielsen (1984) uvádí nálezy l. smrkového na navnazených polenech ve vzdálenosti 43 km od nejbližších smrkových porostů, Nuorteva (1955) nalezl jedince l. smrkového na vrcholu borovice společně s l. vrcholkovým (Ips acuminatus Gyll.) ve vzdálenosti 60 km od smrkových porostů. Platonoff (1940) uvádí nálezy l. smrkového ve vzdálenosti cca 35 km od nejbližších smrků. Obdobné vzdálenosti, řádově v desítkách kilometrů, je možné nalézt v publikacích i dalších autorů (např. Lekander et al. 1977 nebo Palmén 1944). Snad nejkurióznější nález uvádí Nielsen (1984), kdy nalezl několik jedinců kůrovců v žaludku uloveného pstruha 160 km od nejbližších smrkových porostů. Zejména v případě ojedinělých nálezů je možné spekulovat, zda se nemohl kůrovec „přemístit“ na větší vzdálenost jiným způsobem (např. s napadeným dřívím na dopravním prostředku). Toto vysvětlení je přijatelné v případě ojedinělých nebo menších množství. Při větším výskytu byl faktor dopravy napadeného dříví jistě autory zohledněn a nebyl podceněn (i když vyloučit zcela nejde). Z pohledu aktivního doletu l. smrkového je rozhodující práce Griese (1985), která na základě modelu uvádí možnou délku letu, a to na základě potřeby snížení obsahu tukových tělísek v těle. Gries zde uvádí, že 26 % brouků okamžitě po vyrojení ze stromu je schopno reagovat na atraktanta a nalétnout na nejbližší strom, a nemá tak potřebu aktivního letu. Zbylých 74 % brouků potřebuje před tím, než začne reagovat na atraktanta, snížit obsah tukových tělísek v těle, a to provádí právě aktivním letem. Vypočítaná letová vzdálenost se pohybovala od několika set metrů do 19 km (v průměru 7 km). Botterweg (1982) se k danému problému postavil metodicky odlišně, a i když výsledky jsou interpretovány jinak, lze nalézt určité paralely a konstatovat tak, že dosažené výsledky jsou obdobné. Sledování provedl na přezimujících broucích v hrabance okolo stromu, na kterém se vyvinuli. Uvádí, že brouci v průběhu přezimování spotřebují zhruba 50 % obsahu tukových tělísek. Po vyrojení z hrabanky jsou schopni hned nalétávat na stromy, přičemž v průběhu jediného dne jsou schopni ulétnout až 750 m. Celkový rozptyl je, bez přítomnosti zdrojů agregačního feromonu v daném území, až do vzdálenosti 8 km. Při migraci l. smrkového se uvádí (Forse 1987; Forse & Solbreck 1985), že let sestává z opakovaných kratších letů. Je ovšem nasnadě, že je zcela jistě využívána i kombinace pasivního letu na delší vzdálenosti s aktivním letem, a to minimálně v konečné fázi při náletu na stromy (nebo do feromonových lapačů).

Z výše uvedeného dle mého soudu vyplývá:

– Při migraci l. smrkový využívá aktivní a pasivní způsob letu, často v kombinaci; při aktivním letu se skládá let z kratších úseků.

– Pro část brouků (až 3/4 populace) je aktivní let důležitou podmínkou schopnosti vnímat agregační feromony a napadat tak stromy.

– Letová vzdálenost 6 – 8 km je pro zdravé kůrovce celkem běžnou vzdáleností, na kterou jsou schopni aktivně migrovat; menší část populace je schopna aktivně migrovat i na větší vzdálenosti (až 19 km).

– Při disperzi na větší vzdálenosti může l. smrkový využívat i pasivní let, přičemž pro hromadný přesun nejsou mezní ani vzdálenosti několika desítek kilometrů, nelze ovšem vyloučit i jiné faktory (např. doprava).

– Na větší vzdálenosti (cca 50 km a výše) je přesun spíše ojedinělý a může být rovněž ovlivněn i dalšími faktory, obdobně jako v minulém případě.

– I ostatní faktory, jako např. doprava, hrají při šíření s následnou kombinací zejména s aktivním letem významnou roli v rozšiřování území se zvýšenou populační hustotou kůrovce.

Na závěr bych rád upozornil, že i přes určité nejasnosti spojené se vzdáleností, kterou je schopen l. smrkový dolétnout, nesmí být ochrana sousedních majetků bagatelizována a brána na lehkou míru. Názory, že několik set metrů široká pufrační zóna („obranný pás“) zabrání migraci kůrovce, se na základě výše uvedeného nejeví jako zcela relevantní.

Petr Zahradník Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, v.v.i.

Kůrovec z NP Šumava ohrožuje lesy kláštera Schlägl

Po enormně vysokém objemu dříví napadeného kůrovcem v roce 2008 v objemu 19 000 m3 podél hranice s hlavní oblastí NP Šumava došlo v období do konce srpna 2009 opět k jistému zhoršení situace. V postižené oblasti mezi hraničními kameny 1/1 a 1/5, tedy územím od tzv. Trojmezí až po Plöckenstein, hraničící s hlavní zónou Plechý, muselo být na rakouské straně odkorněno 2 500 m3 dříví, protože byly čerstvě napadeny kůrovcem. Od hraničního kamene 1/5 až ke konci NP Schöneben bylo dohodnuto s NP Šumava, že alespoň na dvousetmetrovém ochranném pásu na českém území budou kůrovcem čerstvě napadené stromy sanovány tak, aby od nich žádné nebezpečí pro příhraniční lesy Rakouska nevzniklo. Výsledek dohody ale vyznívá nejasně a nemůžeme ho tedy hodnotit jako uspokojivý. Pod vrcholem Plöckenstein (Plechý) byla opatření NPŠ podél státní hranice nedostatečná, a také byla provedena příliš pozdě, takže v této velmi původní lesní oblasti se staly na rakouské straně téměř všechny staré smrky obětmi kůrovce. V oddělení 34 bylo do konce srpna napadeno 3 700 m3. Tady se přitom jednalo částečně o nesmírně hodnotné rezonanční smrky. Brouk mohl pravděpodobně nalétnout také z hlavní oblasti Plechý, neboť tam byl už v roce 2008 napaden téměř každý strom. Je patrné, že velké množství brouků přezimovalo v půdě, což dokazují výsledky monitoringu kůrovce pomocí lapačů umístěných podél hranice. V hlavní zóně mezi vrcholy Hochficht a Reischelberg (Hraničník) bylo ze strany NP započato velmi brzy se sanací napadených stromů. V dohodnuté dvousetmetrové zóně byly stromy pravidelně odkorňovány. V příhraničních odděleních lesů kláštera Schläglbylo podél hranice napadeno ještě 700 m3. Současné jednání mezi NP Šumava a klášterem Schläglurčitě povede k uklidnění napjaté situace. Množství dříví napadeného kůrovcem bylo na rakouském území redukováno do konce srpna z 19 000 m3 na 7 400 m3. Současně však s velkými starostmi pozorujeme, že se za dvousetmetrovým ochranným pásem Národního parku kůrovec masívně rozšiřuje. Pokud nebudou provedeny další zásahy proti kůrovci v těchto oblastech, budou lesy kláštera Schläglvystaveny masivnímu ohrožení.

DI Mag. Johannes Wohlmacher, lesmistr, klášter Schlägl

Přeložila: Hana Nováková