Zobrazení zdroje stránky Šumavská přírodní rezervace je v nebezpečí

{{MediaBankArticle
|Title=Šumavská přírodní rezervace je v nebezpečí
|Author=Jaroslav Nedvěd
|Date=2009-08-31
|Source=Mladá fronta Dnes
|Genre=tisk
|Respondent=
}}
Šumava je v nebezpečí. Největší národní park v Česku totiž víc než kdykoliv v minulosti ohrožuje snaha politiků převzít nad ním vládu. Pokud se jim to podaří, může to nejcennějším oblastem ublížit víc než orkány s kůrovcem dohromady. Je sice možné, že by potom byl park na některých místech zelenější, ale také by zřejmě rychle ztratil charakter i punc přírodní rezervace a víc by se podobal běžnému hospodářskému lesu.

Zástupci Plzeňského a Jihočeského kraje, někteří poslanci a senátoři i prezident Václav Klaus pochodují do bitvy se správci parku a ministerstvem životního prostředí. Zaštiťují se hesly o nutnosti zastavit postup kůrovce. Burcují řečmi o kalamitě, pandemii, apokalypse. Ministerstvo i správa přitom tvrdí, že mají situaci pod kontrolou, že stav odpovídá předpokladům a že se kvůli kůrovci nic strašlivého neděje. Je vůbec možné, že se obě strany baví o stejné Šumavě? Ano. Je to ale podobné, jako když se dva dohadují, jestli je láhev na stole už z poloviny prázdná, nebo je ještě napůl plná.

Záleží na přístupu, na úhlu pohledu. Stejně tak je ve sporu o situaci v národním parku hlavní problém v chápání přírodní rezervace. Pře o to, jak moc a kde se mají v chráněných územích kácet stromy napadené kůrovcem, začaly nedlouho potom, co byl na začátku devadesátých let vyhlášen národní park. Může ten konflikt někdy skončit? Teoreticky ano. Je například možné nechat zrušit národní park. Nebo se zastánci přírodních procesů v rezervaci vzdají. Další možnost je, že kritici správy parku uznají, že v přírodní rezervaci nesmí řádit dřevorubci a že je dobré mít na Šumavě velké, před lidskými zásahy chráněné území. Kritici správy parku už roky tvrdí, že pohled na suchý les odrazuje turisty. Pokud je to pravda, je těch odrazených velmi málo, protože odliv návštěvníků na Šumavě není znát. Navíc se vnucuje otázka: Je pro turistu lákavější krajina procházející přirozenou proměnou, nebo les připomínající pole na dříví? Pochybná jsou i tvrzení, že si s obnovou lesa po kůrovcové kalamitě příroda neumí poradit. Stačí si porovnat, jak vypadalo před lety okolí Prášilského jezera a jak vypadá dnes. Svahy nad hladinou nabízejí jeden z nejzajímavějších výhledů v parku, podobně jako například oblast Trojmezí.

Když se odpůrci správců parku domáhají zásahu proti kůrovci, jako by zapomínali, že právě to se v národním parku odehrává v jeho druhých a třetích zónách. Možná nejlépe vystihl podstatu nynějšího souboje o Národní park Šumava radní Plzeňského kraje pro životní prostředí Petr Smutný, když se zlobil a zdůrazňoval, že při vyhlašování parku nikdo nemluvil o tom, že v rezervaci budou území, kde nebude zasahovat člověk. Třeba má i pravdu a tehdy se o tom skutečně nemluvilo. Jenomže to neznamená, že je na existenci bezzásahových oblastí něco špatného. Naopak je nanejvýš logické prosazovat, aby v přírodní rezervaci byly.

Spor o Šumavu je spor dvou pohledů na vztah člověka k přírodě. Dokládá to mimo jiné skutečnost, že petici prosazující razantní zásahy v lesích napadených kůrovcem jako první podepsal prezident Václav Klaus, který mezi kritiky ochránců přírody nemá v Česku konkurenta. Zástupci krajů chtějí na Šumavě prosadit vyhlášení stavu nebezpečí, aby mohli boj se škůdcem rozjet naplno a po svém. Takové nápady ale představují pro národní park větší riziko než cokoli jiného. Takže stav nebezpečí platí pro rezervaci už teď.