Zobrazení zdroje stránky Šumavské drama před rozuzlením

{{MediaBankArticle
|Title=Šumavské drama před rozuzlením
|Author=Vladimír Just
|Date=2003-12-03
|Source=Plzeňský deník
|Genre=tisk
|Respondent=
}}
V těchto dnech probíhá výběrové řízení na nového ředitele šumavského národního parku, do kterého se údajně přihlásilo třináct uchazečů. Momentálně vrcholí zhruba osm let trvající spor o to, zda největší chráněné území v naší zemi bude regulérním národním parkem podle všech standardních mezinárodních kritérií (a udrží si svůj statut druhé nejvyšší kategorie II.) anebo zda bude i nadále „parkem jen na papíře“ a „etiketním podvodem“, tj. normálním lesním závodem s některými ochranářskými prvky, výjimkami a zákazy (kategorie IV. až V.). Dvě vrcholné mezinárodní organizace, v jejichž rukou je mj. i rozhodnutí o zmíněné kategorizaci (IUCN, WWF), v průběhu letitého sporu usoudily, že zatím se náš park blíží spíše druhé variantě. Hloupost větší než zločin

Kdyby se tedy pokračovalo v dosavadní praxi masivních těžeb v jádrovém území a následné problematické umělé výsadbě, propadne se náš lesní závod s pravděpodobností hraničící s jistotou, o dvě až tři kategorie níže. To by mělo negativní dopady na renomé i rozvoj regionu, tj. na čerpání dotací z evropských fondů i na šetrnou pěší turistiku (doplněnou sítí služeb a vnitrozemských penzionů), jež na bavorské straně i s příjmy z ní několikanásobně převyšuje náš usměrňovaný cyklokros. Šumava se svými horskými slatěmi a jezery a naše strana jich má víc než bavorská či rakouská dohromady! je natolik jedinečné území, že ponechat v něm nadále řádit náklaďáky, traktory a vrtulníky dřevařských firem, jež mají už osm let pod záminkou boje s kůrovcem přednost před pěšími turisty, nevpouštět milovníky přírody šetrnými pěšinami do jádra parku a odkazovat je na kolech (běžkách) pouze na vzorně udržované asfaltky, jejichž trasy jsou vedeny převážně údolími a mimo nejkrásnější přírodní scenérie to všechno není jen zločin na přírodě. Řečeno s klasikem je to něco mnohem horšího než zločin, je to hloupost. Hloupost těch zastupitelů, kteří se nechali zlákat vidinou snadného zisku z těžby dřeva (nebo naopak postrašit trvalou ztrátou této vidiny), a proto podporují současné dřevorubecké vedení parku, v čele s Ivanem Žlábkem (ing. Zatloukalem, ing. Juhou, ing. Heřmanem, ing. Mäntlem aj.). Hloupost těch uniformovaných placených úředníků (věřím, že jich není většina, většina sedí pouze v nejužším vedení), kteří nosí veřejně na klopě už deset let emblém národního parku, aniž si povšimli, co na něm je: vedle dvou zelených stromů i jeden uschlý. To je zhruba poměr, dodržovaný u sousedů v Bavorsku: v jádrovém území tam ovšem pod uschlými stromy dochází k nové, spontánní, neuvěřitelně bohaté obnově. A nejen v Bavorsku v každém normálním národním parku na světě stromy umírají ve stoje, není jim zkracován život motorovou pilou. To jsou tak banální prostopravdy, že je mi až líto jimi zahlcovat papír. Nic není rozhodnuto

Všechno nasvědčuje tomu, že vedení ministerstva životního prostředí je si těchto problémů a rizik vědomo: proto už před rokem sdělilo, že situace dozrála k personálním změnám a po drtivé mezinárodní kritice vypsalo konečně výběrové řízení na nového ředitele. Ten má realizovat novou, evropsky standardní koncepci. Nebylo by ovšem nic horšího, než se nechat ukolébat domněnkou, že je vše rozhodnuto. Nevím, kdo tvoří těch třináct tajuplných uchazečů o ředitelský post, ale už teď se ke mně ze Šumavy donesly zvěsti, že jsou mezi nimi exponenti dřevařských firem (mohou být i ze zahraničí), kteří byli vysláni do konkursu proto, aby zavedený byznys s nejdražším dřívím v zemi trval i nadále. Jedno však vím jasně a pro klid svědomí to chci říci nahlas, dokud je čas. Budeli do funkce instalován kdokoli s vazbami na současné vedení (kdokoli, kdo se podílel na mezinárodně kritizované praxi, aniž se vůči této praxi jakkoli, třeba v odborných článcích, vymezoval), promění se celý konkurz ve frašku. Novou koncepci nemohou bez ztráty věrohodnosti realizovat lidé, pro které je „to, co se děje v Bavorsku, největší malér ochrany přírody ve 20. století“. To sice hlásá současný ředitel, ale ten byl a je také kýmsi podporován (morálně, politicky). A také měl být a nebyl! kýmsi kontrolován, tak, aby nedocházelo k opakovaným krádežím dřeva z 1. zón, a to i pomocí vrtulníků, a k jejich neslýchané ředitelské toleranci „do deseti procent“. Namísto toho někteří úředníci MŽP občanskou kontrolu těchto zvěrstev znemožňovali, postihovali ne krádeže, ale ty, kdo na ně upozorňovali a neváhali kvůli tomu sáhnout i k podivným praktikám s podpisovými archy (pisatel těchto řádků má tuto zkušenost např. s dr. Václavem Braunem z MŽP). Za odměnu je pak ing. Žlábek u sebe zaměstnával. Doufám jen, že všechny tyto mé obavy jsou liché a že se v příštích měsících všichni ti, jimž jde o osud Šumavy, včetně současného ministra, neocitnou v pozici Sisyfa, jehož balvan je zase dole. (Autor je členem o.s. Obrana životního prostředí, pověřený monitoringem Šumavy)