Zobrazení zdroje stránky Šumavu postihlo štěstí v neštěstí

{{MediaBankArticle
|Title=Šumavu postihlo štěstí v neštěstí
|Author=Právo
|Date=2004-10-08
|Source=Právo
|Genre=tisk
|Respondent=
}}
Životní prostředí a ekologie

Inzertní příloha Šumava

Na jihovýchod od Klatov, až někam ke Kvildě se prostírá severovýchodní část Šumavy. Při pohledu na mapu je vidět silnici, která se hranice s Bavorskem dotýká jen v Železné Rudě. Jinak vede od Nýrska až do Kvildy od hranice mnohem dál, než by kamenem dohodil.

Nebylo tomu tak vždy. Už v dávných dějinách vedly Šumavou důležité obchodní cesty, spojující alpskou oblast se severem Evropy. Dalším důvodem středověké kolonizace Evropy bylo tamní nerostné bohatství. Nejen železná ruda, ale také stříbro a zlato.

Těžba dřeva, sklářská výroba a chov dobytka přivedly na Šumavu další množství lidí. Nejhustěji byl kraj osídlen v první polovině 19. stol. Vzhledem k tomu, že žádné ze zpočátku zdánlivě výnosných hospodářských odvětví (s výjimkou neprosperovalo, lidé začali odcházet a objevily se první náznaky toho, že se Šumava stane výletní a rekreační oblastí. V 50. letech minulého století nastal další zvrat. Rozvoj turismu se zastavil daleko od hranic, podél nichž vzniklo uzavřené a vylidněné pásmo. Ono neštěstí v podobě železné opony mělo pro kraj i svou šťastnější stránku. Rozsáhlé oblasti Šumavy, celý stejnojmenný národní park, zůstaly alespoň na čas uchráněny před masívními zásahy člověka. Zřejmě nikde ve středu Evropy se nenajdou tak neporušené přírodní oblasti, jako podél hranice bývalého Československa s Německem a s Rakouskem.

Příroda a dějiny

Jedinečnost severozápadní části Šumavy dnes spočívá v tom, že nabízí kombinaci pohybu v krásné přírodě – pěšky, na kole a v zimě na běžkách – s možností nahlédnout do dávných i poměrně čerstvých dějin.

Ze Železné Rudy, která je hlavním centrem turistiky a rekreace v této části Šumavy, se turisté mohou vypravit na Špičák, kde je v zimě ráj lyžařů a v létě či na podzim se dá podniknout příjemný polodenní výlet ze Špičáckého sedla k Čertovu a Černému jezeru.

První z obou jezer je podle pověsti bezedné a své jméno získalo poté, co se v něm utopil sám Satan. Černé jezero, největší a nejhlubší na Šumavě, se proslavilo tím, že z něj v roce 1964 vylovili bedny, v nichž měly být nacistické archívy. Ukázalo se však, že to byl humbuk, který měl trvání mýdlové bubliny.

Turisté, kteří se nasytí přírodou, mohou v Železné Rudě navštívit třeba kostel Panny Marie z první poloviny 18. stol. a prohlédnout si obraz, který je údajně dílem Lucase Cranacha staršího. U Železné Rudy je také hamr ze 16. stol., který byl v provozu až do roku 1947.

Turisté se vrátili

Hodně blízko ke hranici je obec Prášily. Původně sklářská huť, poté se tam vyráběl ruční papír a od 20. let minulého století byly Prášily známým rekreačním střediskem. Po dlouhém období zapomnění se tam v posledních letech turisté znovu vracejí. Někdejší vojenský prostor Dobrá Voda lze dnes projít po červené, modré, zelené a žluté značce, navštívit místa bývalých obcí, jako jsou např. Horní Ždánidla, Gsenget, Hůrka nebo Fromberg. Cesty vedou i k jezeru Laka, nejmenšímu a nejvýše položenému na české straně Šumavy, nebo tajemným světem šumavských slatí.

Šumavským štěstím v neštěstí jsou i úzké silnice, které v někdejším hraničním pásmu postavila armáda. Ty dnes slouží téměř výhradně jako hustá síť pohodlných cyklostezek, jakými se u nás mohou pochlubit jen málokde.

Na sever od Železné Rudy (Špičák, Čertovo a Černé jezero, Hojsova Stráž, Pancíř) jsou trasy, které vedou více obydlenou, známější a navštěvovanější oblastí Šumavy. Na jih a na východ se rozkládá první, nejvíce chráněná, zóna Národního parku Šumava. V ní se kromě obcí Nová Hůrka, Prášily nebo Srní mnoho lidských příbytků nezachovalo. O to více je tam přírodních krás.

Turistické průvodce (např. zelená edice Průvodců po Čechách Moravě a Slezsku) mají Šmavu podrobně a obsáhle zmapovanou. Najdete v nich množství doporučených pěších, cyklistických i lyžařských tras s podrobným popisem zajímavostí, které jsou cestou k vidění.