Zobrazení zdroje stránky Ad: Situace na Šumavě si žádá širokou dohodu, Bláha

{{MediaBankArticle
|Title=Ad: Situace na Šumavě si žádá širokou dohodu, Bláha
|Author=Jaromír Bláha
|Date=2006-09-14
|Source=Českobudějovický deník
|Genre=tisk
|Respondent=
}}
Polemika

Pan hejtman Jan Zahradník argumentuje, že princip národního parku, tj. ponechání části jeho území přírodě bez zásahu člověka, je proti naší křesťanské tradici (JDB 7. 9.). V důsledku tedy tvrdí, že v křesťanských zemích, tj. v Evropě a Americe, nemají národní párky co dělat. Protože ale mají v české společnosti velkou podporu a každý rok je navštěvují miliony turistů, shrnu argumenty v jejich prospěch. Křesťanská tradice nás nabádá, abychom se chovali jako moudří správci přírody a zachovali prostor i pro ostatní živé tvory, které bůh stvořil. Řada druhů ptáků, hmyzu či hub ovšem potřebuje ke svému životu podmínky, které v hospodářských a člověkem využívaných lesích nenajde: třicet procent ze všech lesních druhů je vázáno na existenci suchého a tlejícího dřeva, jiné druhy zase vyžadují půdu nepoškozenou holinami a těžbou. Někteří ptáci a netopýři chtějí staré stromy s dutinami k hnízdění. Takové druhy vymizely z běžných lesů. V omezeném počtu přežívají ve starých porostech, nejčastěji v rezervacích a národních parcích. A dále jich ubývá, protože naši politici zatím nedokázali zajistit jejich ochranu, dřevaři nadále těží i v nejpřísněji chráněných územích.

Hejtmanův argument, že obnova ostrovů divočiny v osídlené krajině stojí proti křesťanství, je nesmysl. První národní párky vznikly a další vznikají ve Spojených státech – v zemi, kde žijí a vládnou nejkonzervativnější křesťané. Je tomu právě naopak, chceme-li dostát úlohy moudrého správce, musíme umožnit existenci i těm druhům, které jinde než v přírodních lesích nepřežijí. Vědci se nyní zabývají otázkou, jak velké území lesů bez zásahu člověka je nutné vyčlenit z lesního hospodaření, aby se podařilo zastavit pokles přírodního bohatství, ke kterému se politikové zavázali před čtrnácti lety na globálním summitu v Rio de Janieru. Poslední studie ukazují, že v poměrech Evropy je k tomu účelu potřeba vymezit nejen národní párky a rezervace, ale alespoň 10 % plochy všech ostatních lesů.

Pan hejtman však nechce připustit samostatný vývoj přírody dokonce ani ve zbytcích pralesů a nejpřísněji chráněných částech národního parku. Donekonečna v novinových článcích opakuje své pochyby. Nedbá doporučení vědců a odborníků z Akademie věd či našich univerzit. Nedbá jiných evropských národních parků, ve kterých jsou laviny, vítr či kůrovec považovány nikoli za škůdce, ale součást soustavných proměn přírody. Navrhuje na Šumavě zavést originální a nevyzkoušené, speciálně české řešení národního parku. Přehlíží doporučení expertů Světové komise pro chráněná území (WCPA) a Mezinárodního svazu ochrany přírody (IUCN), podle kterých hrozí Šumavě vyškrtnutí ze seznamu mezinárodně uznávaných národních parků, pokud nezajistí zvětšení a scelení prvních zón a jejich ponechání přírodě na nejméně 30–40 % parku do roku 2008. Kam chce hejtman Šumavu dovést?

Péče o vzácnou, divokou přírodu je součástí české i evropské kulturní tradice. Lidé ji podporují a národní párky patří mezi nejoblíbenější cíle prázdninových výletů. Mohou zde obdivovat přirozené proměny pralesů či nespoutaných potoků. Při pozorování koloběhu života v lese uvidí i suché stromy. naskytne se jim mnohdy pohled, na který nejsou z hospodářských lesů zvyklí – třeba lesy na Modravsku, které se vždy, i v dávné minulosti, obnovovaly prostřednictvím kůrovcových kalamit. Takových útočišť bude vždy jen několik – ale patří k nejvzácnějším klenotům naší krajiny a Šumava musí této šance využít. Pan hejtman by jí v tom neměl bránit jen proto, že neodpovídá jeho zkreslené představě křesťanského přístupu k přírodě.

Jaromír Bláha (Autor pracuje v Hnutí Duha.)