Zobrazení zdroje stránky Bez školky a bez kasáren

{{MediaBankArticle
|Title=Bez školky a bez kasáren
|Author=Alice Olbřichová
|Date=2007-04-19
|Source=Ekonom
|Genre=tisk
|Respondent=
}}
Hra se světlem a stínem vracído českého lesa druhovou rozmanitost i věkovou různorodost a snižuje náklady.

Byt urostlýjak jedle, být vedle jak ta jedle, bydlet v Jedlove (okres Svitavy) nebo v Jiretine pod Jedlovou (okres Decin)... český jazyk o jedle rozhodne nouzi nema, ale narazit na jedli v českém lese, to už je umení. Jen pouhým procentem je dnes v našich lesích zastoupen kdysi bezny strom, po kterém nám zbyla pouze slova v místních nazvech a prirovnanich. Jedli belokorou vyhnala z lesa nejdřív průmyslove sazena monokultura smrku a pak i průmyslove emise. Pripominkou zasle slavy nekdejsi kralovny evropských lesu jsou dva vlajkove stozary z jedlových kmenu na hradním nadvori v Praze.

Huste jedlove mlazi se dá dnes vidět v galerii na platne od Julia Mařáka. A pak je tu další možnost. Vypravit se do lesa Klokocna poblíž Rican u Prahy. Unikátní podivana tu vznikla zasluhou lesnika Vladislava Ferkla, když se, jak říká, pokusil „domluvit s přírodou“.

K jedlovému návratu zpět do středočeské přírody paradoxne prispela niciva vichřice na prelomu února a března v roce 1990. Za obet ji v te době na různých místech republiky padlo 11 milionu kubíků dřeva. Byla to kalamita srovnatelna s polomy, které po sobě zanechal orkán Kyrill z letošního ledna. lesník Vladislav Ferkl se tehdy rozhodl odstranit následky vichru zcela netradičně. Místo plosneho vykácení lesa pristoupil k jeho rekonstrukci. Pryc z lesa sly jen poskozene stromy, zatímco ty pekne zůstaly. O zaplnení prázdných míst se postarala sama příroda.

„Zbyly tu pahyly kmenu, ale také vzrostle stromy v nejlepší etape svého života, které mohly dále rust a prinest větší uzitek. Bylo mi lito vykacet celý les, když sedmdesát procent stromu zůstalo nepoškozených,“ vysvětluje, proč zvolil vybernou těžbu jednotlivých dřevin místo holoseče. Plosnemu kácení navíc bránily i jiné okolnosti. půda byla v te době podmáčena, kola traktoru se borila v bahne a dříví nemělo odbyt. V Klokocne tehdy rostla převažne borovice, zatímco trh měl zájem o smrky.

„Tak jako tak bychom v mokrem terénu nedokázali vše naraz smytit a vznikle holiny znovu zalesnit. Sazenice ve skolkach vystavených slunci okamžite zarustaly plevelem. Ale pod zachovanými porosty se už zdarne draly na svet zmlazene stromky, jejichž semena sem prival vítr z okolí. Místo draheho umeleho zalesnění jsem proto k zaplnení prázdných míst vyuzil přirozené obnovy dřevin,“ říká Ferkl, jehož cílem bylo nastartovat vývoj porostu druhove i vekove pestrych. Na jedné plose by se tak odehraval kolobeh všech vývojových fázi lesa.

Od polomu v Klokočné mezitim uplynulo 17 let a Ferkluv sen druhove a vekove pestreho lesa se postupně mení v realitu. V zastinu pod borovicemi prospivaji smrky a jedle z přirozené obnovy. Jsou tu modriny i okrasne borovice vejmutovky, jejichž seminka sem náletla z okrasných zahrad vilove čtvrti v Ricanech. Ortodoxni lesníci je zatracuji jako nepůvodní druhy, ale Ferkl v nich vidí esteticke zpestrení. Z tehoz důvodu si své místo v lese uhajily i doupne stromy a kmeny bizarnich tvaru. Zvlášť pysny je na mimořádne urostly smrk s hustými vetvemi, kolem nejz jako děti vyrůstáji mlade smrcky.

„Smrkového fesaka jsme si tu nechali na ozdobu. Na pile by o něj beztak neměli zájem. Jeho kmen je příliš silný pro katr a pro huste vetve by dřevo mělo mnoho suku. Ze sisek v bohate korune se však uvolnuji seminka a dávají vznik kvalitnímu potomstvu,“ vyzdvihuje přednosti smrku velikána Ferkl.

Přirozený podrost z náletu je v lese bezny, jenže holosečna těžba ho znici. Recept, jak vyuzit možnosti daných přírodou, je promyslena práce se svetlem a stinem, prozrazuje mezi korunami stromu své tajemství Ferkl. Ukazuje, jak rozdilne každý druh stromu reaguje na ruznou intenzitu přírodního osvetlení. Svetlomilna borovice se považuje za pionyrskou dřevinu. Ac slunce vyžaduje, sama poskytuje stin jiným. Třeba smrku, který v mladi prospiva pod borovicemi. Nejvíc zastinení potrebuje mlada jedle. Vydrzi rust ve stinu dokonce až sto let, teprve pak se rozroste, uvadeji lesnické ucebnice. Kromě toho má jedle naroky i na pestrou společnost. V monokulture se ji nedari, svedci ji sousedství smrku a buku.

„Prace se svetlem a stinem znamená vytvorit v lese nevelky prostor vykácením několika vhodných stromů. At už poškozených nebo ve veku vhodnem na pilu. O zbytek se postara nálet semen z materských stromů. Na hektar lesa stačí jako matky tři jedle,“ propocital Ferkl.

Setrna těžba a materské stromy místo lesní skolky zaujaly Ministerstvo životního prostředí, které nad Klokocnou drzi ochrannou ruku. Les se obnovuje přírodním vyberem, preziji jen nejsilnější jedinci. znamená to méně vložene energie do zalesnění. Stromy v ruznem veku navíc vytvareji kyzena vyskova patra, díky nimz les snaze celi větrum.

Lednový Kyrill radil i v okolí Rican, ale v Klokocne vyvrátil pár ojedinelých smrku. Je vidět, že jsou uvnitř dute, poškodila je václavka. Tahle dřevokazna houba parazituje na stromech nepozorovane. Skodi uvnitř kmene, takže se na první pohled nepozna, že je strom zasazeny. vítr vlastně působi jako lekar, protože odstrani nemocny kus.

„Prirode blizke hospodaření podporuje stabilitu lesa. Potrebujeme do něj vrátit zpevnující dřeviny, nikoli podporovat holoseče. Pan Ferkl dokazal opustit klasicka schemata a prestal nazirat na les jako na plochu. Místo toho šel po jednotlivých stromech a skupinach,“ vyzdvihuje přednosti hospodaření v Klokocne Tomáš Stanek, který má na Ministerstvu životního prostředí na starosti ochranu lesa. Ministerstvo považuje zdejší les za model toho, jak by v budoucnu měl les vypadat z pohledu zásoby dřeva a kolobehu uhliku.

„Z humusu po těžbě se uvolnuje uhlik. Les bez pasek je s to zmirnit jeho unik, a tím i důsledky nadchazejici změny klimatu. má také větší šanci na preziti v dobach teplotnich extrému i sucha,“ argumentuje Stanek. Je přesvědcen, že stromy z přirozeného vyberu mají kvalitnější kořeny i dřevo. Ministerstvo životního prostředí podporilo projekt v Klokocne grantem, protože chce, aby Vladislav Ferkl ve výzkumu pokračoval, i když je nyní už v duchodu. Lokalita o rozloze takřka 400 hektarů patří lesům CR. Stala se také praktickým mistem vyuky studentu Lesnické fakulty České zemědělské univerzity v Praze.

Grant Miniserstva životního prostředí má dokázat, že vyberovy způsob těžby bez pasek a přírodě blizke zalesnění je nejen ekologické, ale také ekonomicky výhodne pro majitele lesa. Praxe sice ukázala, že v daných podmínkách jsou náklady na těžbu i přibližování dříví vyšší než při holoseči, vše se ale vrati usporou za sazenice a práci s jejich pěstováním.

„Celkove náklady v Klokocne se podařilo snížit o třetinu oproti hospodaření tradičním způsobem,“ zjistil Ferkl. Vyjadreno v penězich to představuje usporu takřka tři miliony korun. K výhodam patří i to, že majitel lesa ziskava trzby za dřevo prubezne a nemusí čekat na jednorazovy vynos při plosne těžbě. Než umělé vysazeny les doroste do mytního veku, trva to v prumeru sto let.

„Zatím vycházime pouze z primých nakladu na pěstování, jak ale vycislit přírodní hodnotu lesa? Na to bychom potřebovali zapojit do výzkumu zkuseného ekonoma s lesnickými znalostmi. Zatím ho němůžeme najít,“ nabízí příležitost Tomáš Stanek. Upozorňuje také, že projekt v Klokocne je realizovatelny jen díky tomu, že organizačne spada pod lesní závod. lesní zavody mají právo provadet si veškeré práce ve vlastní režii a samy si dříví také prodavaji. V tom se lisi od lesních správ, které na těžbu i obnovu uzaviraji kontrakty a dříví za ne prodávají soukromě firmy. V ridici struktuře Lesů ČR však lesní správy převažuji, závodu je pouhych pět procent. Ministr zemědělství Petr Gandalovic chce, aby státní lesy prehodnotily smlouvy s firmami a měly v prodeji dříví větší slovo.

Výběrná těžba se obejde bez lesních kombajnu (harvesteru), efektivních při nasazení na velké plochy. V Klokocne se pracuje s konskými potahy a lehkými traktory. Obzivu dostávají místní zivnostnici, nikoli firmy se zahraničními delniky. Ktere stromy pujdou pryc, o tom rozhoduje lesník, nikoli úředník od stolu v kancelari. Produktivita je menší, vztah k lesu šetrnejsi.

Dat přírodě volnou ruku však neznámena, že za člověka udela všechno sama. Zatímco smrk a jedle v lese rostou z náletu, buku se v Klokocne zatím nedari jinak než umelým pěstováním. V cilovém stavu má mít každý druh stromu v lese své misto. Ruznorody les se lépe ubrani škodlivému hmyzu. Borovice, na rozdíl od smrku, odolava kůrovci, ale v monokulture usycha. Druhove pestry les je zdravější a puvabnejsi.

„Je to privetivy, vyvážený a stabilní biotop,“ hodnoti Klokocnou botanik Jiří Sadlo. V Botanickem ústavu Akademie věd CR se specializuje na sociologii rostlin a jeho odpor k lesní monokulture je mezi odborníky prosluly. Spolu s dalšími přírodovedci zalozil hnuti bioplatforma, což je neformalni opozice vůči Národnímu lesnického programu na leta 2007 až 2013. Dokument z pera Ministerstva zemědělství není po chuti ani ekologum, ani Ministerstvu životního prostředí a prochazi už čtvrtou upravou. Zkušenosti z Klokocne by se mohly stát voditkem, jak lesům vrátit kyzeny podíl zadoucích dřevin a neutracet přitom miliardy na umělé zalesnění. Bezny hospodarsky les je v ocích botanika Sadla pouhou tovarnou na stromy. Jeho uniformitu prirovnava ke kasarnam, kde jsou všichni vojaci jeden jako druhy. Stejne stari, stejne vysoci. I stejnokroj mají v jednom odstinu zelené.

„V Klokocne jsem místo vojaku v kasarnach uvidel společnost v prijemne zahradni restauraci,“ pochvaluje si Jiří Sadlo. Zkuseného pozorovatele přírody na první pohled upoutalo, že je v lese Klokocna výrazne více druhu ptáků než v obvyklem porostu. Ptáci, jak podotýká, mají stejný vkus jako lide. Libi se jim pestra smes stromů. Mají navíc v takovém lese podstatne více hnizdnich možnosti než v monokulture a najdou tu i větší potravinovou vyvazenost. Pro dolození svých postrehu navrhuje zapojit do výzkumu v Klokocne ornitology.

Ptáci jsou nejpřesvědcivejším indikatorem změny druhove struktury stromu, připomíná. Ocenuje také zastoupení tři vyskových etazi vegetace, jejichž vzniku Ferkl napomohl. Cenna je zejména etaz prostředni, což jsou stromy vysoké od deseti do dvaceti metru. Dospeli jedinci tvoří třetí etaz, malé stromecky první. V beznem lese střední etaz zpravidla chybí.

„Je to první revoluce v odbornem lesnictví po roce 1800, kdy schwarzenbersti lesníci zavedli průmyslove tovarni pěstování lesa borove a smrkové kultury. Ferkl se vratil k typu hospodaření, který tu byl kdysi. Jeho navrat je však podchyceny na vědecko-lesnické urovni,“ hodnoti botanik Sadlo přednost přírodě blizkeho pěstování lesa.

Jak vypadaly české lesy v období před erou intenzifikace, o tom dnes podávají svedectvi jen obrazy od malire Julia Maraka (1832-1899). V druhé polovině 19. Století maloval vlastně les, který v jeho době už nenavratne mizel. Les reaguje na změny se zpozdením až stoletým. díky tomu mohl zobrazit zbytky šumavských hvozdu také malir Josef Vachal (1884-1969) v cyklu obrazu Šumava umírajíci a romanticka.