Zobrazení zdroje stránky Bez ochrany proti kůrovci se šumavské lesy neobejdou

{{MediaBankArticle
|Title=Bez ochrany proti kůrovci se šumavské lesy neobejdou
|Author=Ivo Vicena
|Date=1999-09-09
|Source=Mladá fronta Dnes
|Genre=tisk
|Respondent=
}}
Ivo Vicena, Volary Autor žije a pracuje na Šumavě 45 let, je specialistou v ochraně lesa a soudním znalcem

Názor čtenáře V zájmu tzv. záchrany kůrovce se dokonce někteří aktivisté Hnutí Duha teď v okolí Plešného jezera přivazují ke stromům a brání lesním dělníkům v jejich práci. V zájmu objektivity je třeba uvést, že ekologičtí aktivisté se již od doby vzniku Národního parku Šumava snažili uplatňovat a vnucovat praxí a vědou neověřené postupy. Od roku 1992 se v Národním parku a v jeho prvních zónách kůrovec chránil a došlo za tuto dobu k podstatnému zhoršení stavu lesa nejen v prvních zónách, ale i rozsáhlých územích druhých zón. Vláda České republiky zřídila Národní park Šumava ke dni 1.1.1992 s posláním, aby na jeho území byl stav přírody zachován a zlepšován, aby byl zachován typický vzhled krajiny. V důvodové zprávě k tomuto nařízení se uvádí, že "... území Šumavy patří k nejzachovalejším částem krajiny nejen v České republice, ale i ve střední Evropě ..." Hnutí "DUHA" se snaží přesvědčit veřejnost, že kůrovec je přirozenou součástí lesa, že ve smíšených porostech kůrovec neznamená zkázu, že si příroda sama pomůže, že ve vysokohorských polohách Šumavy se kůrovec nemůže přemnožit aj. Každá teorie, každý názor vyžaduje, aby se dosažené výsledky porovnaly se skutečným stavem lesa. S odstupem 7 let od vzniku národního parku zjišťujeme, že dnes v důsledku nekontrolovatelného žíru kůrovce byly lesy zničeny na ploše 2000 ha a že tato devastace dále pokračuje. Je překvapující, že tváří v tvář těmto skutečnostem hnutí DUHA stále i v současné době devastaci lesů podporuje a snaží se pro svůj postup získat i veřejné mínění. Kůrovec je skutečně přirozenou součástí lesa. Obezřetným přístupem k ochraně lesa však jeho výskyt nepřekročí 1-3% těžby. Kůrovec působí zničujícím způsobem nejen na stejnorodé smrčiny, ale i na porosty smíšené, u nichž po zničení smrku vznikají řediny, které ohrožuje vítr a mizí přirozené zmlazení. Současná ani minulá příroda si nikdy sama od kůrovce nepomohla. Od počátku 18. století se lesníci, pracovníci vědy a obyvatelé vůbec přesvědčili, že bez ochrany proti kůrovci se lesy neobejdou. Dnes můžeme zjistit, že prosazování a uplatňování způsobu, kdy se proti kůrovci nezasahovalo, vedlo ke zhoršení stavu přírodního prostředí, neboť příroda bez lesů je nepochybně méně hodnotná. Zhoršení se už nyní projevuje v těchto směrech: - Došlo ke značným ekonomickým škodám na lese. Dají se vyčíslit částkou 1 miliarda Kč. - Rozsáhlý žír kůrovce ovlivňuje mimořádně nepříznivě také vodní režim oblasti. Odlesnění svažitých území povede k odplavení humusu, jehož tvorba trvá i několik století. - Nelze opomenout ani nepříznivý vliv kůrovcem zničeného lesa na podnebí. Suché porosty a po nich vznikající holiny umožňují zvýšené prohřívání rozsáhlých území, vzniká rychlejší vzdušné proudění, které nepříznivě ovlivní úhrn srážek a může vést ke vzniku povětrnostních anomálií. - Kůrovcem zničené suché porosty mají jen krátkou existenci. Během 3-10 let po uschnutí podlehnou hnilobě a již dnes samovolně padají na zem. - Celkový stav přírodního prostředí se úhynem lesů zhorší. Původní zalesněná krajina dostává jiný charakter a ztrácí svůj původní vzhled. Vzhledem k dlouhému životu stromů a lesa pak nová rovnováha může nastat za 100 až 500 let, přičemž nově vzniklé stromy a porosty nemusí být hned ve své první generaci stabilním článkem lesního ekosystému. Takový vývoj by byl zcela v protikladu se záměrem, pro který byl národní park vyhlášen. Pro tvrzení, že autoregulace bude znamenat zlepšení stavu lesa, dosud nebyly založeny žádné pokusy a nejsou pro to žádné důkazy. Zkušenosti, potvrzené po staletí trvajícím vývojem přírody, nemohou ani dobře míněné teorie vyvrátit. Autoři a propagátoři těchto neověřených teorií, pánové Kaňák, Sehnal, Košťál, Just, Bláha, Koreš a další 'ekologičtí' aktivisté šumavským lesům značně uškodili. Uváděné důvody můžeme doložit i vývojem ve stavu kůrovce v lesích Rakouska a Bavorska, které s územím Národního parku Šumava sousedí. V Rakousku celkové množství kůrovcových kalamitních těžeb pokleslo proti roku 1997 na 60%, pro rok 1999 se dá předpokládat další významné snížení. Oproti tomu v Bavorsku od srpna 1997 do července 1998 přibylo v Národním parku Bavorský les 590 ha kůrovcem napadené plochy. I v hospodářských lesích, které sousedí s národním parkem, jsou hlášeny velké kůrovcové škody. Na Černé hoře, na hranicích s naším národním parkem, se můžeme přesvědčit, jak i jejich kůrovec je pro naše lesy nebezpečný. Za tohoto stavu je třeba plně podpořit rozhodnutí ministerstva životního prostředí, aby se proti kůrovci zasahovalo. Začíná tím systematická práce k postupné likvidaci kůrovcové kalamity, která však může trvat při tomto kalamitním rozšíření i několik let.