Zobrazení zdroje stránky Blíží se naplnění vize o „Ministerstvu venkova?“

{{MediaBankArticle
|Title=Blíží se naplnění vize o „Ministerstvu venkova?“
|Author=Petr Havel
|Date=2010-03-22
|Source=aktualne.cz
|Genre=internet
|Respondent=
}}
Přes deset let se v ČR teoreticky diskutuje o možnosti projení dvou, ba i dokonce tří stávajících ministerstev (zemědělství, životního prostředí a místního rozvoje) do jediného „ministerstva venkova“, aniž by se ale v praxi cokoli měnilo. Stačila však jediná, poněkud unáhlená rezignace ministra životního prostředí Dusíka a ejhle – sice jen dočasně a pověřeně, přesto ale reálně k jednotnému vedení resortů zemědělství a zemědělství dochází. Je to ale řešení správné?

Podle všeho ano a současná dočasná situace může být dobrým testem, jak by takové spojení mohlo do budoucna v praxi fungovat. Samozřejmě, ke skutečnému spojení obou resortů by jistě vedla docela dlouhá cesta, na jejímž začátku by musela být mimo jiné novela kompetenčního zákona. Fakticky by mělo ale spojení přinést „v zásadě samá pozitiva.“ 

Je veřejným tajemstvím, že obě ministerstva působí ve stejném podnikatelském (venkovském) prostoru, přičemž každé z nich k němu přistupuje z opačných pozic. Zatímco resort zemědělství se snaží spíše nadržovat průmyslovému využívání krajiny a venkova, životní prostředí se naopak snaží podnikání v krajině omezovat a přírodu před člověkem chránit. Obojí je potřebné. V krajině „se něco dělat musí“, jinak bude mrtvá (myšleno bez přítomnosti člověka). Na druhou stranu není možné činností člověka „nečlověčí“ život v krajině zničit. Je tedy zřejmé, že ideální je vyvážený pohled z obou stran, což ale v současné době mnohdy chybí. Výsledkem je, že se obě ministerstva vnímají navzájem jako názoroví konkurenti, což mimo jiné vede k plýtvání finančních prostředků všeho druhu, zejména pak ale těch z EU. Obě ministerstva totiž prostřednictvím poměrně rozsáhlého spektra dotačních programů podporují často navzájem zcela protichůdné projekty, takže efekt vynaložených peněz vyzní často do ztracena. Pokud by ale bylo rozhodování o podnikání ve venkovském prostoru a zároveň ochraně přírody umístěno „pod jednou střechou“, museli by se příslušní úředníci dohodnout na nějakém kompromisu. To je umění, které by ostatně měla trénovat celá česká veřejnost.

Spojení obou (nebo třech) ministerstev by mělo také přinést pro lidi působící ve venkovském prostoru snížení současné byrokracie. Mohlo by dojít například ke spojení některých dosavadních samostatně působících dozorových orgánů. Měly by se také snížit náklady na výkon státní správy. Pravda, ubylo by úředníků a dobře placených postů, což bude patrně největší politický problém, neboť současná politická agenda v ČR velí „o dobré přátele se dobře postarat“. Následné problémy vyplývající z nekompetentnosti totálních amatérů sedících na dobrých židlích jen kvůli svým konekcím ale už, zdá se, naší společnost dostatečně štve. Je tedy správná doba vydat se při konstrukci státní správy jiným směrem. Její zeštíhlení, zefektivnění a tlak na nutnost dohodnout se na širším než resortním řešení je proto žádoucí. Ostatně, spojení zmiňovaných resortů je i součástí politických úvah některých politických stran. Většinou se ovšem o tom v předvolebním čase moc nemluví – co kdyby se totiž třeba někdo naštval, protože zrušením některých postů by ztratil potřebné lobystické kontakty, že?

Nyní je tady ale alibi. Premiér Fischer svým rozhodnutím pověřit ministra zemědělství také vedením resortu životního prostředí udělal potřebný výkop balónu správným směrem a nyní bude záležet na tom, zdali bude míč či míček tento směr udržovat. A politici to mají na koho svést. Ideální situace.

Jistě, riziko tu je. Ani ne tak v tom, že by podle některých názorů mohlo superministerstvo venkova nakonec absorbovat ještě více úředníků, než je současný stav. Rizikem je možný význam takového ministerstva a objem přerozdělovaných státních a evropských peněz – a tedy riziko korupce. Na druhou stranu je realitou, že i mnohem větší země s větším objemem venkovských podpor nemají resorty zemědělství, životního prostředí či místního rozvoje oddělené – například EU právě předsedající Španělsko. A ČR rozhodně není tak velká země, aby si luxus stále bující státní správy mohla dovolit – zvláště v době nutných budoucích rozpočtových škrtů. Takže ministersvo venkova je žádoucí.