Zobrazení zdroje stránky Brouk ve službách zisku

{{MediaBankArticle
|Title=Brouk ve službách zisku
|Author=Radovan Holub
|Date=1999-08-16
|Source=Respekt
|Genre=tisk
|Respondent=
}}
Radovan Holub, autor je nezávislý publicista

Lesníkům se šumavské lesy samy neubrání

Kůrovcovou kalamitu, která se s nevídanou vervou šíří šumavskými lesy, provází stejně intenzivní boj dvou koncepcí. Jedna prosazuje razantní zásahy v napadených porostech, podle druhé si příroda pomůže nejlépe, nejrychleji a nejlaciněji sama, bez účasti člověka a jeho motorových pil. V poslední době se spor vyostřil. Když americký ekolog Boyd Evison v textu Budoucnost Šumavy z roku 1994 odmítl další těžbu, byly jeho názory ještě víceméně tolerovány. Později však zesílil vliv pracovníků lesního provozu, kteří se podobnými teoriemi cítili existenčně ohroženi. Ještě v roce 1993 se hovořilo o schválení zákona o parcích, podle něhož by na těchto cenných územích neplatil lesní zákon, ale kritérium ekologické únosnosti. Dnes je něco takového považováno za provokaci. Ekologové, kteří zpočátku proti plošnému kácení klidně argumentovali, jsou dnes odhodláni demonstrovat a chránit stromy vlastními těly. Jejich protivníci však mají politickou podporu a ročně vyvezou z šumavského parku za sto padesát až dvě stě padesát milionů korun dřeva.Šumava byla vyhlášena národním parkem roku 1991. Poslání národních parků je zcela jiné než poslání hospodářského lesa, má jít o prostředí co nejméně narušené lidskou činností. Zatímco ve světě se snaží, aby národní parky byly co možná odlišné od hospodářsky využívané krajiny, šumavský národní park se od okolí přestává lišit. V mezinárodních institucích se mluví o "etiketním podvodu" (říká se mu sice národní park, ale ve skutečnosti národním parkem není).

Podvod s etiketou

Vyholené kopce plné erozních rýh a stromů poškozených lesní technikou vidí turisté jen zdálky. Například na Březníku u Modravy jsou všechny tři cesty uzavřeny se lživým zdůvodněním, že za zákazovou tabulkou začíná tzv. první zóna, do níž pro turisty platí absolutní zákaz vstupu. V místech, která by měla být nejvíc šetřena, však pracuje těžká mechanizace včetně lesních kolových traktorů a lanovek. Tím se staví poslání národního parku na hlavu. Jeho smyslem je totiž chránit přírodní procesy a ukazovat divadlo přírody návštěvníkům. Turista zřejmě do první zóny šumavského parku nesmí, protože by mohl vidět, jak motorové pily likvidují hektary lesa a jak se odtud vyvážejí sterilní suché stromy, které už kůrovce nerozšiřují. Mohl by také spatřit dobře prokádrované spoluobčany, kteří sem jezdí za lovem a rekreací. Ekologové skřípají zuby, vedení sousedního Národního parku Bavorský les kroutí hlavou, mezinárodní organizace IUCN varuje, že Národní park Šumava bude převeden na pouhé "chráněné území", a tím ztratí význam pro cestovní ruch i pro podpůrné fondy Evropské unie, které v západní Evropě v případě správně vedených parků nahrazují obcím a regionům zisky z hospodářské činnosti, kterou statut parku neumožňuje.Před šesti lety zastávala správa NP Šumava zcela jiné stanovisko než dnes. V jejím prohlášení z 10. 5. 1993 se píše: Tragédie lesů Krušných a Jizerských hor i Krkonoš se na Šumavě neodehraje. Poškozené lesy těchto hraničních hor byly pečlivě a velice rychle likvidovány přípravnými scénáři "odborníků" z tehdejšího ministerstva lesního a vodního hospodářství z Prahy. Ti nejprve připravili veřejnost na to, že radikální zásah je nevyhnutelný, následovaly průzkumné lety nad územím určeným k likvidaci a pak prst ukázal a spoušť začala. Nasadila se těžká mechanizace, vznikaly rozsáhlé holiny, které se "zalesňovaly" a bezúčelně letecky vápnily. Výsledky budou vidět a platit i další generace našich dětí... Rozhodně nechceme a nebudeme rozšíření lýkožrouta smrkového podceňovat, ale nedopustíme dokončení komunistického scénáře socialistického lesnictví, jež se tak "osvědčilo" v ostatních hraničních horách.V srpnu téhož roku správa parku skutečně převzala lesy i lesní provoz se všemi pracovníky a technikou v dobré víře, že se jí hospodářské využívání lesů v parku podaří zastavit, o rok později však bylo dosazeno nové vedení. Ekologové spor o park prohráli. Na všechna vedoucí místa nastoupili lesníci a významným finančním zdrojem parku se stala těžba dřeva. V roce 1994 jmenovalo ministerstvo životního prostředí ředitelem parku Ivana Žlábka, který zdůvodnil nutnost rozsáhlé těžby.Pokus ponechat na přírodě, aby se s kůrovcem sama vypořádala, považují lesníci za riskantní. Prohlašují, že by šlo o trestuhodné zanedbání péče o svěřený majetek, varují před obrovskými plochami uschlých stromů a tvrdí, že by kůrovec ohrozil okolní smrkové monokultury. "Les je národním bohatstvím a jeho zničení je stejně závažné jako vytunelování banky," říká lesní odborník Jiří Pucholt. Ekologové oproti tomu soudí, že kůrovcová kalamita je normální, přirozený jev jako větrné či sněhové polomy a že příroda takto přetváří hospodářské lesy minulosti ve stabilní přírodní les.

Turisti a politici

Roku 1998 zjistila Česká inspekce životního prostředí, že v některých lokalitách Národního parku Šumava došlo vlivem drastických těžeb k nevratným změnám přírodního prostředí. Správa parku argumenty inspekce zlehčila a za hlavní škodnou označila turisty, zejména ty na kolech.Politiky, kteří na Šumavu přijíždějí, bere správa parku jen na schválené ukázkové trasy. Les si prohlížejí z oken automobilů a od svých průvodců slyší jen naučené fráze o tom, že se oslabený les sám neubrání. Jako by správa parku sestavila katechismus, jímž přesvědčuje vlivné osobnosti o své lesnické pravdě. Současný ředitel parku Ivan Žlábek na jedné straně hovoří o "aktivní ochraně lesa", ale na druhé o "zodpovědném zvážení funkce lýkožrouta v přírodním ekosystému", čímž si nechává otevřenou cestu k lesákům i k ekologům, ale za jeho zády čekají jiní, mnohem militantnější, kteří chtějí lýkožrouta vymýtit, ať to stojí co stojí. Náměstek ředitele parku Vladimír Zatloukal například letos prosadil zvýšenou intenzitu asanací i v prvních zónách s tím, že prodlužování kůrovcové kalamity není politicky únosné. Tvrdí, že pokácí-li se poškozené porosty v prvních zónách, cenná území se zachrání, jenže razantní zásahy zatím vždy kalamitu prodloužily. Zalesňováním holin vznikají mimo to opět umělé stejnověké porosty, které se za osmdesát až sto dvacet let stanou opět obětí kůrovce.Většina odborníků varuje, že vykácením stovek smrků vyznačených v Trojmezenském pralese přijdeme o celý prales s cennými klimaxovými smrčinami. Nedávného vyznačování stromů se tu zúčastnil i lesnický profesor a člen Národního lesnického komitétu Radomír Mrkva, jenž v roce 1997 odmítl rušit bezzásahová území. Všechno nasvědčuje tomu, že ani tato kapacita není s to ustát obrovský tlak lidí z provozu.

Záchrana, či zkáza

Změny klimatu a globální oteplování přinesou lesům mírného pásma nepříjemné důsledky. Úspěšně jim mohou vzdorovat přírodní lesy, které se umějí bránit samy, ty však mohou vyrůst jen na základě přírodního výběru. Zrušením bezzásahového režimu se Národní park Šumava dostal do kritické situace. "Lidé ve vedení správy parku jsou lesními zahrádkáři. Pyšně se domnívají, že vědí lépe než samotná příroda, co lesy na Šumavě potřebují," říká ekolog Jiří Koreš. Podle ekologů je nyní třeba především zabránit vytváření holin, na nichž se mění mikroklima. Na pasekách se kvalitní smíšený les hůř ujme. Za druhé je třeba přestat vyvážet dřevo z parku, protože tím dochází k likvidaci živin v beztak chudém ekosystému. Ten potřebuje tlející dřevo, kompost, který je vynikajícím zdrojem pro přirozenou obnovu lesa. Odtěžením suchých stromů došlo v šumavském parku k nenávratným škodám a zadělalo se na větrnou katastrofu, jež loni postihla především stromy na okrajích holin. Za třetí je třeba sblížit management šumavského parku se sousedním parkem v Bavorsku. Tam považují torza suchých stromů trčící k obloze za součást jedinečného přírodního amfiteátru a soudí, že pokus celoplošně zastavit kůrovcovou kalamitu se podobá pokusu zastavit lavinu v půli svahu. "Rozsah stojícího mrtvého lesa se v průběhu let snižuje, přirozeně se objevují nové stromy, proces obnovy se ve vysokých polohách parku vyvíjí pozitivně," konstatuje bavorská správa.Vedení Národního parku Šumava v interním materiálu oznámilo, že pozitivní hospodářský výsledek těžební činnosti se bude od letošního roku zvolna zvyšovat až do roku 2005. Zřizovací listina parku byla upravena tak, aby se "hospodaření v lesích včetně navazujících výrobních činností" stalo vedle zabezpečování cestovního ruchu, obchodování, myslivosti, rybářství, pohostinství či směnárenství jednou z hlavních činností parku. Ten se tak v regionu stává skutečnou velmocí, kontrolující zaměstnanost i pohyb obyvatelstva. Lidé nebudou mít jinou možnost než s jeho koncepcí chtě nechtě souhlasit. I ti lesníci, kteří dřív otevřeně přitakávali koncepci "příroda si pomůže sama" a sympatizovali s postupy v sousedním Národním parku Bavorský les, musí dnes svou náklonnost tajit. Kladou si možná ve skrytu duše otázku, proč by právě na konci dvacátého století neměla příroda fungovat, když funguje už miliony let, ale svůj názor neřeknou nahlas.

Bavorská cesta

Ani v sousedním Národním parku Bavorský les neprosazovali ekologové své myšlenky snadno. Po jeho vyhlášení roku 1970 mluvili občané o zeleném jhu a připomínali, že se na území parku od nepaměti hospodařilo. Když nepůvodní a oslabené porosty uschly, říkali jim "strašidelný les" a požadovali jejich vykácení a nové zalesňování. Konaly se i demonstrace, jejichž účastníci vykřikovali, že by měl být zakladatel parku Hans Bibelriether pověšen. Bavorský premiér Edmund Stoiber však park politicky zaštítil a ministr lesů Reinhold Bockelt jej označil za "jedinečné přírodní území, které se stane dědictvím pro příští generace". Zároveň se však vyslovil pro intenzivní dialog s odpůrci parku. "Aktuální diskuse o kůrovci ukazuje, jak obtížné, ba bolestné může pro lidi být ponechání přírody jejímu vývoji," řekl. Národní park Bavorský les obsahuje celistvou první zónu rozdělenou do čtyř částí (první zóna šumavského parku obsahuje 135 částí), jež zabírá 40 % plochy, jak je to obvyklé v mezinárodně uznávaných národních parcích. U nás je to jen 13 %. Proti kůrovci se v bavorském parku bude omezeně zasahovat jen v rozšířené části (mezi Falkensteinem a Roklanem). Celých 75 % plochy parku zůstane jako dosud bez zásahu. Umělé výsadby budou prováděny jen pokusně na malých demonstračních plochách.