Zobrazení zdroje stránky Dar pro ničitele Šumavy

{{MediaBankArticle
|Title=Dar pro ničitele Šumavy
|Author=Ivona Matějková
|Date=2003-05-28
|Source=Plzeňský deník
|Genre=tisk
|Respondent=
}}
Letošní jaro jsem přivítala hned nadvakrát: nejprve doma na Šumavě a pak jako host ve východoslovenském pohoří Čergov, v hloubi rozsáhlých jedlobukových lesů, kde lišky dávají dobrou noc a z nejodlehlejších koutů se ozývá pronikavé vlčí vytí. Sama bych se do takové přírodní divočiny sotva kdy odvážila; za netradiční zážitky ze života horského lesa vděčím svým přátelům z Lesoochranarskeho zoskupenia VLK, kteří zde už pátým rokem pořádají týdenní pobyty pro zájemce ze Slovenska, Čech i Polska. Smyslem těchto akcí je přiblížit se přírodě a chápat ji jako jedinečný celek, kam patříme i my. Vnímat planetu Zemi jako náš domov, který sdílíme se všemi ostatními živými bytostmi, na nichž jsme více či méně existenčně závislí. Najít odvahu postavit se proti lidskému egoismu a prospěchářství konanému na úkor životního prostředí.

Kup si svůj strom

Jeden z úporných bojů proti lidské chamtivosti a byrokracii probíhá přímo na Čergově. Lesoochranarske zoskupenie VLK zde vede rozsáhlou kampaň na záchranu cenných jedlobukových porostů, do nichž se stále hlouběji zakusují dřevorubci. Zůstávají po nich zpustošené holiny na strmých svazích, odkud se při prudkých deštích splavuje značné množství půdy. Tím dochází k zanášení koryt vodotečí v údolí a zvyšuje se riziko záplav v osadách pod horami. Společenství lesa je ničeno v celé své podstatě: od starých mohutných stromů po biliony miniaturních organismů vázaných na ztrouchnivělé dřevo a vlhký humus. Důvodem bezohledného mýcení porostů není jen vidina rychlého zisku z prodeje dřeva. Podstatnou roli zde hraje i neochota tamních lesníků oprostit se od zatuchlého dogmatu, že „staré lesy je nutné vykácet, jinak je sežerou škůdci a zaniknou“. Je to klasický případ lesnické slepoty, kdy les je vnímán pouze jako užitková plantáž stromů. Na záchranu čergovských lesů je proto zapotřebí vyvíjet značné úsilí, neboť těžba dřeva má politickou podporu a úředníci dovolují lesníkům kácet i v přírodních rezervacích. VLKům se však podařil unikátní kousek: vykoupili 21 hektarů zachovalých jedlobučin, které uchránili od vytěžení tím, že v nich založili první soukromou lesní rezervaci ve střední Evropě – rezervaci Vlčia. Víc jak třímilionovou sumu potřebnou na odkoupení lesa nashromáždili díky veřejné sbírce „Kup si svůj strom“. Vtip je v tom, že za každý příspěvek v hodnotě jednoho tisíce slovenských korun získáte v této rezervaci jeden strom – statný buk nebo urostlou jedli, které vás určitě potěší svou krásou a vznešeností. Svůj strom můžete také někomu věnovat. Akce oslovila tisíce lidí nejen ze Slovenska, ale i z okolních států. Klasického lesníka byste však mezi nimi hledali marně. Strom, z něhož nemůže mít žádný hmotný užitek, pro něj v podstatě představuje nepotřebnou veteš.

Společné rysy

Drancování čergovských lesů mi živě připomnělo Šumavu, kde je podobným způsobem „pečováno“ dokonce o náš největší národní park. Dochází zde – stejně jako na Čergově – k holosečným těžbám, vznikají rozsáhlé holiny serozními rýhami a devastačního kácení nejsou ušetřeny ani nejcennější první zóny. Dalším společným jevem pro obě území jsou krádeže dřeva, k nimž mnohdy dochází za podivuhodných okolností. V čergovských kopcích, jež nemají žádný statut velkoplošného chráněného území, se podařilo najisto uchránit kus lesa před devastací teprve jeho vykoupením skupinou nadšenců. Šumavský park sice statut velkoplošného chráněného území má, ale jen na papíře; ve skutečnosti připomíná běžný lesní závod, kterému kryje záda naše benevolentní ministerstvo životního prostředí. Že se jedná o národní park, zjistíte až poté, co vám za objevení krádeže dřeva v přísně chráněné první zóně napaří mastnou pokutu, neboť jste porušili návštěvní řád pro turisty. Žádný div, vždyť guruové šumavského parku – ředitel Žlábek a jeho náměstek Zatloukal – dali jasně najevo, že si do své dřevařské kaše nenechají foukat ani od Světového svazu ochrany přírody (IUCN). Kácet se bude dál, zóna nezóna, a basta pasta! Po nás potopa!

Buky pro lesprojektanty

Jak vidno, v šumavském parku si žádný strom nemůže být jist svým životem. Zvláště pokud na něm narostlo kvalitní dřevo. Proto je docela možné, že až půjdou oba zmínění pánové do penze, nebude už na Šumavě k vidění pomalu žádný pořádný stromový velikán. Nesluší se však podléhat předčasnému pesimismu. Jelikož sbírka „Kup si svůj strom“ stále běží a v minulém roce se mi podařilo ušetřit nějaké penízky na pokutách za ilegální vstupy do přísně utajovaných dřevorubeckých pásem, koupila jsem vám, páni lesprojektanti, jako dar útěchy dva pěkné stromy na Čergově. Dva urostlé buky v soukromé lesní rezervaci Vlčia, které vás určitě přežijí. To abyste náhodou pro samé kubíky vyrubaného dřeva nezapomněli,jak vypadají pořádné stromy in vivo.