Zobrazení zdroje stránky Deníky mj. o Straně zelených a boji s lýkožroutem

{{MediaBankArticle
|Title=Deníky mj. o Straně zelených a boji s lýkožroutem
|Author=Ekolist
|Date=2009-03-25
|Source=Ekolist
|Genre=tisk
|Respondent=
}}
Praha – To, že se Martinu Bursíkovi povedlo dovést první zelenou stranu v bývalém východním bloku do parlamentu a do vlády, si zaslouží obdiv, píše se v komentáři Mladé fronty Dnes (MfD). Jen se po takřka tříleté bilanci nezdá, že přivedl správné lidi na správné místo. Zelení sice rádi říkají, že hra na sociality a konzervativce je překonané politické dědictví devatenáctého století, ale jakmile v parlamentu přestane být řeč o „zelených“ tématech, jejich zástupci se rozloží mezi oba tábory. Radikální zelený program se bez Strany zelených obejde, domnívá se autor a dodává, že pokud by členové SZ opravdu chtěli udělat něco pro přírodu i českou politiku, měli by vzít ztečí ČSSD a ODS. Tam se dá, až se prach usadí, něco podnikat, konstatuje MfD. Právo se ve svém komentáři zamýšlí nad situací v šumavských lesích napadených lýkožroutem smrkovým. Podle autora není spor o to, jak se má Šumava s tímto škůdcem vypořádat, vědecký, ale politický. Věda se tu používá jako služka a znepřátelené strany, tedy ministerstvo životního prostředí a obce s kraji, vždy používají ty vědecké argumenty, které se jim hodí. Vědecky jasno mohou mít snad jen aktivisté z Hnutí Duha, normální občan si správnou odpovědí na otázku kácet či nekácet určitě nemůže být zcela jist. Ministerstvo by si ale mělo ujasnit jinou otázku – komu patří Šumava, uzavírá list.