Zobrazení zdroje stránky Ekologie: Bavorsko – náš vzor?

{{MediaBankArticle
|Title=Ekologie: Bavorsko – náš vzor?
|Author=Ivan Brezina
|Date=2002-12-02
|Source=neviditelnypes.cz
|Genre=internet
|Respondent=
}}
Skupina pečlivě vybraných českých novinářů se před časem zúčastnila exkurze do národního parku Bavorský les, pořádané Jaromírem Bláhou z Hnutí Duha. Výsledkem této propagandistické „nalejvárny“ byl například článek Tomáše Feřteka v Reflexu (Otázka hmyzu vyřešena, 17. 10. 2002) nebo Terezy Čapkové v Respektu (V Bavorsku nechávají stromy být, 4. 11. 2002). Snahu ekologického aktivisty za každou cenu očernit vedení českého parku bohužel ani jeden z novinářů nedoplnil informacemi z nezávislých zdrojů. V obou článcích se tak znovu objevil oblíbený propagandistický mýtus, podle něhož v českém národním parku rabuje zločinný ředitel Žlábek dřevo, zatímco naši ekologičtěji smýšlející sousedé nechávají kůrovcové stromy stát. Je to účelová polopravda – počínaje rokem1998 jsou totiž každoroční objemy sanačních těžeb v bavorském národním parku přepočtené na hektar VYŠŠÍ, než objemy těžeb v NP Šumava. V Bavorsku se zkrátka v druhých zónách parku i v ochranném pásmu kolem 1. zóny s kůrovcem intenzívně bojuje. Jaromír Bláha to čtenářům Reflexu a Respektu z pochopitelných důvodů tají – rozbilo by to totiž černobílý obraz „zlých“ Čechů a „hodných“ Bavoráků.

Autoři obou článků srovnávají jablka s hruškami. Mechanicky poměřují odlišné přístupy obou národních parků k prvním zónám, aniž by zmínili zásadní odlišnosti přírodních podmínek na opačných stranách hranice. Na podmáčených, studených horských platech severní české strany hranice je dominantní dřevinou smrk. Situace na bavorské straně je zcela jiná. Na zdejších sušších a teplejších jižních svazích vystupuje do větší nadmořské výšky než u nás smíšený les s vysokým podílem buku, javoru a jedle. Proti kůrovci je mnohem odolnější, navíc představuje přirozenou bariéru proti šíření brouka do nižších poloh národního parku Bavorský les, porostlých hospodářskými lesy. Jediným významným zdrojem kůrovce byl v Bavorsku úzký pás horských smrčin těsně u státní hranice. Díky převládajícím západním větrům se odtud kůrovec šířil převážně do Čech a neohrožoval nižší části parku. Proto také ozdravné kácení u našich sousedů nezískalo politickou podporu. Dnes už jsou bavorské horské smrčiny sežrané a suché (takže důvod k jejich sanaci zmizel), zbytek prvních zón je kvůli své odlišné druhové skladbě kůrovcem ohrožen mnohem méně než v Čechách. Zjednodušeně řečeno: v Bavorsku v prvních zónách ze sobeckých důvodů nejdřív kácet nechtěli, dnes už nemusejí. Jaromír Bláha přesto volá po bezhlavém převzetí cizí metody, která nerespektuje české přírodní podmínky. Připomíná to 50. léta, kdy se u nás po sovětském vzoru všude rozorávaly meze, sázely topoly a moruše a stavěly větrolamy.

(Psáno pro Respekt a Neviditelného psa)