Zobrazení zdroje stránky Ekologové ohrožují park víc než kůrovec

{{MediaBankArticle
|Title=Ekologové ohrožují park víc než kůrovec
|Author=Ivo Vicena
|Date=1999-08-18
|Source=Českobudějovický deník
|Genre=tisk
|Respondent=
}}
Ivo Vicena, CSc.

Blokáda / Ekologičtí aktivisté se již od doby vzniku Národního parku Šumava snažili vnucovat praxí a vědou neověřené postupy.

Volary

Od roku 1992 se v Národním parku Šumava a v jeho prvních zónách kůrovec chránil, a tak došlo za tuto dobu k podstatnému zhoršení stavu lesa nejen v prvních zónách, ale i v rozsáhlých územích druhých zón.

Hnuti Duha se snaží přesvědčit veřejnost, že kůrovec je přirozenou součástí lesa, že ve smíšených porostech neznamená zkázu, že si příroda sama pomůže.

Teorie a praxe

Každá teorie vyžaduje, aby se dosažené výsledky porovnaly se skutečným stavem. S odstupem sedmi let od vzniku Národního parku zjišťujeme, že se stav šumavských lesů podstatně zhoršil, že dnes v důsledku nekontrolovaného žíru kůrovce byly lesy zničeny na ploše 2000 ha a že tato devastace dále pokračuje. 

Kůrovec je skutečně přirozenou součástí lesa. Obezřetným přístupem k ochraně lesa však jeho výskyt nepřekročí 1–3 procenta těžby. Kůrovec působí zničujícím způsobem nejen na stejnorodé smrčiny, ale i na porosty smíšené, u nichž po zničení smrku vznikají řediny, které ohrožuje vítr, a mizí přirozené zmlazení.

Ochrana je nutná 

Současná ani minulá příroda si nikdy sama od kůrovce nepomohla. Od počátku 18. století se lesníci, pracovníci vědy a obyvatelstvo vůbec přesvědčilo, že bez ochrany proti kůrovci se lesy neobejdou. Názory, že nastává hromadné hynutí smrku, se na celém území České republiky nepotvrzují. Dokladem toho je, že v ostatních lesích mimo národní parky se stav

kůrovce i přes teplé a suché počasí podstatně snížil. Nepotvrdil se také názor, že odolné typy původních šumavských smrků náporu kůrovce odolají. Rozsáhlé odumřelé porosty pod Luzným a Roklanem jsou důkazem, že kůrovec ničí všechny smrky. Ani vysokohorské polohy v nadmořské výšce 1200–1380 m žíru kůrovce neodolaly.

Dnes můžeme zjistit, že prosazováni a uplatňováni způsobu, kdy se proti kůrovci nezasahovalo, vedlo ke zhoršení stavu přírodního prostředí. Došlo ke značným ekonomickým škodám. Podle platné vyhlášky č. 55/99 se dají vyčíslit částkou jedné miliardy korun. Tato škoda zahrnuje snížení produkce dřeva na odlesněných plochách, ztrátu produkce na zhoršeném stanovišti po ztrátě celé nebo částečné humusové vrstvy, ztrátu za produkci předčasně odumřelých porostů, snížení přírůstů v kůrovcem proředěných porostech, ztrátu přírůstu záměnou smrku za méně přírůstové dřeviny atd.

Voda

Rozsáhlý žír kůrovce ovlivňuje mimořádně nepříznivě také vodní režim oblasti. Odlesnění svažitých území povede k odplavení humusu, jehož tvorba trvá i několik století. Obnažení skal může vést i ke znemožnění jejich pozdějšího zalesnění. Na plochách pod odumřelým porostem mizí mechový kryt, který má několikanásobně vyšší retenční schopnost než kryt bylinný. Po odumření mechového krytu se rychle mineralizuje i ostatní organická hmota a tím se záchytná schopnost půdy dále snižuje. Suché porosty, holiny a po nich následné mladé porosty zachycují podstatně méně horizontálních srážek, takže se snižuje celkový srážkový úhrn. Prosychání půdního povrchu v důsledku přímého oslunění zhoršuje smáčivost a vede ke zvýšení povrchového odtoku. Rozsáhlé plochy odumřelých porostů proto podstatně zvyšují nebezpečí povodní.

Podnebí

Nelze opomenout ani nepříznivý vliv kůrovcem zničeného lesa na podnebí. Suché porosty a po nich vznikající holiny umožňují zvýšené prohřívání rozsáhlých území, vzniká rychlejší vzdušné proudění, které nepříznivě ovlivní úhrn srážek a může vést ke vzniku povětrnostních anomálií. Snížení chladícího efektu transpirace a pokles vzdušné vlhkosti povede na těchto plochách i v jejich okolí k nárůstu teplotních extrémů, vznikne tak kontinentalizace mezoklimatu. Nutno dále počítat s rostoucím vlivem větru, neboť suché i stojící porosty vytvářejí pro větrné proudění menší překážku. Rychlost větru se tak již nyní zvýšila a postupně se dále zvýší tou měrou, jak suché stromy budou padat k zemi.

Kůrovcem zničené suché porosty mají jen krátkou existenci. Během 3–10 let po uschnutí podlehnou hnilobě a již dnes samovolně padají na zem. Tak se obnaží půda, řídké přirozené zmlazení ztratí ochranu zástinem a uhyne. Celkový stav přírodního prostředí se úhynem lesů zhorší. Původní zalesněná krajina dostává jiný charakter a ztrácí svůj původní vzhled.

Prognóza

Autoregulace, tedy samořídící funkce lesa, je vývoj lesního ekosystému, kdy se les má vrátit k původním podmínkám přírodní rovnováhy. Vzhledem k dlouhému životu stromů a lesa nová rovnováha může nastat za 100–500 let, přičemž nově vzniklé stromy a porosty nemusí být hned ve své první generaci stabilním článkem lesního ekosystému. Na některých plochách by mohly nynější lesy zcela vymizet, jinde by mohly přirozeným náletem vzniknout nové lesy složené ze smrku, borovice, kleče, břízy, jeřábů, jív a dalších keřů. Svažitá místa by mohla být během tohoto dlouhého vývoje poškozena erozí, úrodný lesní humus by mohl být rozložen, ochuzen o výživné složky nebo odplaven. Na těchto plochách vzniklé stromy a porosty by měly podstatné horší vzrůst, obnažené skály by mohly zůstat zcela bez lesa.

Takový vývoj by byl zcela v protikladu k záměru, s kterým byl Národní park vyhlášen. Pro tvrzení, že autoregulace bude znamenat zlepšení současného stavu lesa, dosud nebyly založeny žádné pokusy a nejsou proto žádné důkazy. Zkušenosti, potvrzené po staletí trvajícím vývojem přírody, nemohou ani dobře míněné teorie vyvrátit.

Rakousko a Bavorsko

Uváděné důvody můžeme doložit i vývojem ve stavu kůrovce v lesích Rakouska a Bavorska, které s územím Národního parku Šumava sousedí. V Rakousku celkové množství kůrovcových kalamitních těžeb pokleslo proti roku 1998 na 60 %, pro rok 1999 se dá předpokládat další významné snížení. Oproti tomu v Bavorsku od srpna 1997 do července 1998 přibylo v Národním parku „Bavorský les“ 590 ha kůrovcem napadené plochy. I v hospodářských lesích, které sousedí s Národním parkem jsou hlášeny velké kůrovcové škody. Na Černé hoře, na hranicích s naším Národním parkem se můžeme přesvědčit, jak i jejich kůrovec je pro naše lesy nebezpečný.