Zobrazení zdroje stránky Holiny na Šumavu žádné turisty nepřilákají

{{MediaBankArticle
|Title=Holiny na Šumavu žádné turisty nepřilákají
|Author=Jaromír Bláha
|Date=2003
|Source=Plzeňský deník
|Genre=tisk
|Respondent=
}}
Účelem národního parku je chránit přirozené proměny přírody. Pralesní ekosystém zde roste a umírá: staré velikány padají nebo je poráží vítr či sníh, na jejich místě samovolně vyrůstají mladé stromky. Padlé kmeny zarůstají mechem i kapradím a postupně se rozkládají. Tak vypadá prales. Tak by postupně měly vypadat také první zóny národního parku.

Právě proto národní park bývá pro místní obce doslova ekonomickou výhrou v loterii. Divoká příroda přitahuje statisíce turistů. Na Šumavě národní park chrání pestrou mozaiku bohatých rašelinišť, smrkových i bukových pralesů, horských luk, prudkých řek a ledovcových jezer. Tvoří největší souvislý komplex lesů ve střední Evropě, nazývaný její zelenou střechou. Domov zde mají desítky ohrožených druhů rostlin a živočichů, jako jsou rys, los či tetřev. Ochrana vzácné přírody, jež u nás ani v okolních zemích nemá obdoby, a turistika, kterou přivádí, znamená mimořádnou příležitost pro prosperitu celého kraje.

Ochrany šumavské přírody se týká i diskuse o kůrovci. V běžném hospodářském lese, který slouží pro pěstování stromů k těžbě, se proti němu ovšem snažíme bojovat. Hnutí DUHA podporuje i zásahy ve druhých zónách národního parku, jež někdy tvoří umělé smrkové monokultury – ale musí být cílené a diferencované, nikoli vytvářet masivní holiny.

Ale v prvních zónách je tomu jinak. Účelem první zóny není těžba či lesní hospodaření. Pokud součástí přirozených proměn pralesa je, že část stromů občas stojí v lese mrtvá, mají první zóny samozřejmě ochraňovat také tuto proměnu. Kůrovec tvoří součást horského smrkového pralesa podobně jako rys, vichřice, tetřev nebo kapradina. Rys zde loví srnce, vichřice poráží stromy, tetřev se živí jehličím, kapradina stíní lesní půdu a kůrovec ničí některé vzrostlé smrky. Mařákovy obrazy nebo popisy Šumavy od Klostermanna a Váchala ukazují, že přesně tak vypadala stará Šumava. Kácení ničí její poslední pozůstatky.

Německá strana Šumavy, kde deset tisíc hektarů lesa ponechali přirozenému vývoji, ukazuje, co se stane. Některé části lesa po průchodu kůrovcové kalamity uschly. Ovšem nezměnily se v suchý les: na místě úspěšně vyrůstají nové, zdravé mladé stromky. Vědci zjistili, že zde dokonce žije více druhů například ptáků než v původní smrčině.

Při boji s kůrovcem na velkých plochách není alternativou zelený les, ale obrovské vykácené holiny, které dále rozšiřuje vítr. Za posledních několik let na Šumavě padlo více stromů vinou polomů způsobených předchozím kůrovcovým kácením než přímým působením kůrovce. Musíme si tedy vybrat mezi soušemi, pod kterými úspěšné vyrůstají mladé stromky – anebo gigantickými holinami, kde se prohání vichřice a jako domino poráží další a další stromy v okolních lesích.

Stačí se podívat do Bavorska, abychom pochopili, že nespoutaná příroda i s uschlými stromy přitahuje davy turistů. Srovnání s Německem také ukazuje, že kácení kůrovce nezastaví. Za posledních několik let se početnost kůrovce na Šumavě snížila víceméně na normální stav (letošní superhorké léto je výjimkou). Ale přesně totéž se stalo také na bavorské straně, kde se v první zóně nekácí. Populaci kůrovce totiž neovlivňuje kácení, nýbrž především počasí.

V evropských státech je samozřejmostí kůrovcem napadené stromy v prvních zónách národních parků nekácet Nekácí se v sousedním Německu, Rakousku ani v Polsku. Bavorský národní park dostal prestižní diplom Rady Evropy za péči o chráněná území pod přísnou podmínkou: nesmí změnit dosavadní přístup ke kůrovci, tedy nesmí začít kácet v první zóně.

Totéž potvrdila březnová schůzka Světového svazu ochrany přírody (IUCN). Prestižní mezinárodní instituci, která sdružuje více než 70 států včetně České republiky a stovky vládních agentur i nezávislých organizací, na Šumavu se souhlasem obou stran pozval ministr životního prostředí, aby spor posoudila. Závěrečná zpráva ostře varovala: Šumava vinou kácení nesplňuje mezinárodní standardy pro národní parky.

Můžeme buď pokračovat v těžbě dřeva a zrušit národní park – nebo budeme v prvních zónách chránit přirozený vývoj pralesa včetně působení kůrovce a smíříme se s tím, že občas část stromů uschne, aby je mohly nahradit přirozenou cestou stromy nové.

Jaromír Bláha, autor je vedoucí programu Lesy v Hnutí Duha