Zobrazení zdroje stránky Jízda zkratkou přes Lipno…

{{MediaBankArticle
|Title=Jízda zkratkou přes Lipno…
|Author=Jan Laštovička
|Date=2002-01-16
|Source=Českobudějovický deník
|Genre=tisk
|Respondent=
}}
Ač se to může zdát nezainteresovanému člověku dosti nepravděpodobné, to, že obyvatelé pravého břehu Lipna přejíždějí přes zamrzlé jezero vozidly, souvisí i s tím, nebo možná hlavně s tím, že ochránci včetně ministerstva životního prostředí odmítají vybudovat most u přívozu v Horní Plané a otevřít hraniční přechod Zadní Zvonková. Lipensko – „Chvátám. Vezu prázdné bedny na naftu a chystám se nakoupit na Silvestra a zásobit jeden místní penzión. Je 17 stupňů mrazu a na ledu leží osmicentimetrová vrstva sněhu. Protože projíždím s traktorem stopu i pro další vozidla, která vyrazí přes jezero po mně, ohlédnu se, jestli je stopa rovná. Jakmile se podívám zpět dopředu, cítím, že jde předek pod vodu. Ani nestihnu říct – proboha, to ne! – a zahučím šipkou pod led do dvoustupňové vody,“ popsal nám s pětiletým odstupem Florián Rygál svůj nezáviděníhodný zážitek z 30. prosince 1996. „Místní lidé nemají v zimě jinou možnou cestu než přes jezero,“ svěřil se Florián Rygál. „Už čtrnáct dní opět jezdíme,“ dodal s tím, že on sám dodržuje určitá pravidla – vjet na led co nejpomaleji na jedničku, pak dát za dva a za tři a přes jezero co nejrychleji. Neexistuje nad vodou zastavit.

Na prahu smrti

„Voda do traktoru proniká nejprve pouze spodem, ale ve třech metrech povolí okna, a tak se na mne začne valit i seshora,“ vzpomíná Florián Rygál. „Nejdříve je voda světlezelená, pak tmavězelená, a když v šesti a půl metrech dopadnu na dno, je úplná tma. Snažím se odstranit prázdné bedny, abych vůbec mohl otevřít dveře – to už sahá voda téměř ke střeše traktoru. Když konečně mohu ke dveřím, stejně nejdou otevřít kvůli protitlaku vody. Nakonec se to přece jen podaří, vyplavu ven, podívám se nahoru, a vidím jen maličké světýlko vysoko nade mnou. Co mi zbývá – plavu a pádluju, jak to jde, ale oblečení těžkne a vzduchu v plicích se nedostává. Říkám si – to je konec. Mozek se v té chvíli ukázal jako opravdový počítač – viděl jsem v jednom okamžiku, jak jsem nastoupil do školy, maturitní večírek i svatbu – prostě všechno. Když jsem se nakonec na hladině nadechl, dvakrát se se mnou ulomil led, který měl na tom místě jen 5 cm. Už jsem myslel, že to nezvládnu a opět sklouznu pod vodu, ale napotřetí se mi podařilo dostat z vody. Pět metrů jsem se pokorně plazil a poté 900 metrů utíkal.“ Za tři dny jel přes jezero znovu – musel. Tenkrát byla většina Lipna pokrytá ledovou skořápkou o síle 29 cm, což je dostatečná síla na vozidlo více než osm tun těžké. V důsledku upuštění jezera o metr však led praskl v místě, kde Florián Rygál přejížděl na druhý břeh. Když se pak znova voda připustila, vylila se prasklinou na led – a bylo zaděláno na pořádný malér. Nepomohlo ani to, že traktorista-smolař nejprve pilou poctivě na několika místech prořezal led, aby si ověřil jeho sílu.

Přes Lipno i nadále

„Nebudu přece objíždět takovou dálku,“ svěřil se nám jeden z řidičů, chystající se se škodovkou na druhý břeh. „A víte, jak vypadají místní cesty? Na hlavních cestách je to samý zmrazek a menší cestičky – přes veškerou snahu to pořádně klouže,“ přihodil si další argument a ve čtvrtminutě byl na druhé straně. Jiný člověk – tentokrát ne nebojácný řidič, ale jen zvědavý pozorovatel, je skeptický. „Před chvílí tudy projel wartburg a slyšel jsem prasknout led,“ říká. „Řidič jel okamžitě zpátky, asi si to chtěl jen vyzkoušet,“ dodává. Obavy tohoto muže však člověk nejvíce znalý v této věci – Florián Rygál – nesdílí. „Spolehlivě stačí 14 cm na osobní auto,“ říká.

Město s tím nic nezmůže

Jak problém přejíždění přes zamrzlé Lipno řešit? Hlídat oba břehy, pokutovat řidiče, nebo je nechat být? Do problému vnesl nové světlo starosta Horní Plané Jiří Hůlka. „Neděláme žádná opatření, protože nemůžeme ve dne v noci hlídat u obou břehů,“ říká. „Stejně nemáme žádnou zákonnou pravomoc takové riskéry pokutovat. Už dvanáct let usilovně žádáme o povolení postavit most, což stát nechce povolit,“ vysvětluje starosta a doplňuje, že silnice, která na obou stranách jezera vyúsťuje přímo z vody, je státu. „Přece nebude někdo stavět most pro 50 lidí, kteří tady žijí!“ vyjadřuje se k problému Florián Rygál. „Nejprve by museli otevřít hraniční přechod v Zadní Zvonkové – pak by se ukázalo, že most je třeba,“ dodává. Nejbližší přechody jsou totiž ve Strážném a ve Studánkách – Přední Výtoň je přes zimu zavřená. Horní Planá, přestože je jediným městem na Lipně a má dostatečné množství ubytovacích kapacit, zdaleka nežije takovým ruchem a nemá tolik hostů jako Loučovice nebo Lipno nad Vltavou. Penzióny jsou zde prázdné. „Teď se zalidňuje pravý břeh, máme tu několik penziónů a další se staví,“ poznamenává Florián Rygál. „Přes zimu jsou však zavřené, ale otevření přechodu by převrátilo sezónu – k sedmi týdnům v létě by to zde ožilo ještě dva a půl měsíce v zimě,“ tvrdí a přidává, že riziko nákladních automobilů na zdejších komunikacích v kopcích nehrozí. Přechod a následně most by navíc vyřešil vysokou nezaměstnanost. Lidé musí jezdit přes Novou Pec do Horní Plané, někteří prodávají ve stáncích, které jsou ale přes zimu zavřené. Hodně lidí je proto zaměstnáno jen v létě v penziónech nebo hotelech, které ale přes mrtvé zimní období zavírají. I za těžkou prací v lese je třeba jezdit velmi daleko.

Pravý břeh Lipna živoří

„Tento region má tři hlavní problémy: most, hraniční přechod a Smrčinu,“ pokračuje Florián Rygál. „Ještě od péesáků je na Smrčině dvanáctimetrový průsek lesa, takže lanovka na Smrčinu není problém. Ochránci i ministr životního prostředí však lanovku nechtějí, protože lyžování prý škodí přírodě. A já se ptám – jak může škodit lyžař jedoucí po svahu dolů nebo sedící někde na lavičce?“ kroutí hlavou lyžař Florián Rygál a vysvětluje, jak teď jezdí na rakouskou stranu Smrčiny Pražáci. „Ubytují se v Hůrce, přespí, ráno přes Studánky jedou lyžovat do Rakouska, večer zpět do Hůrky, tam přespí, a ráno celé znovu.“ Pravý břeh Lipna je odříznut od okolního světa, a přitom by to zde mohlo žít stejně jako na rakouské straně. Zbývá už jen doplnit, že Florián Rygál nelituje pokuty 10 500 Kč za ohrožení čistoty vody. „Hlavně, že tenkrát neunikla žádná nafta, to by mne opravdu mrzelo ze všeho nejvíc,“ poznamenal upřímně.