Zobrazení zdroje stránky Jaké bylo poslední ráno Karla Klostermanna

{{MediaBankArticle
|Title=Jaké bylo poslední ráno Karla Klostermanna
|Author=Markéta Čekanová
|Date=2008-01-25
|Source=Mladá fronta Dnes
|Genre=tisk
|Respondent=
}}
Plzeň – Sto šedesát let od narození a osmdesát pět od úmrtí spisovatele Karla Klostermanna si připomínáme právě letos. Svou nejnovější knihou si na něj vzpomněla také Marie Korandová, která tak opustila obvyklý svět chodských pověstí a nabízí čtenářům pohled do života muže, jenž byl přítelem jejího otce. „Tatínek ho bral jako člena rodiny. Oni se zřejmě znali z mladých let a tatínkovi se nejvíc líbila Klostermannova tolerance,“ říká spisovatelka.

Karel Klostermann se narodil v roce 1848 v Haagu, vyrůstal na Šumavě a většinu života prožil v Plzni. Ačkoliv Němec, psal česky a stal se jedním z nejoblíbenějších spisovatelů přelomu 19. a 20. století. Na poslední cestě z plzeňského kostela sv. Bartoloměje na dnešní ústřední hřbitov ho přišly doprovodit tisíce lidí, kolem rakve nechyběly ani věnce od prezidenta či předsedy vlády. „Dneska si oficiální osobnosti zdaleka tolik kulturní pracovníky necení. Honorář za knížku je – na tu práci, jakou to dá – relativně malý. V soutěžích Miss jde o miliony. My jsme plebs,“ poznamenává autorka hořce.

Knihu Volba profesora Klostermanna psala Marie Korandová zhruba rok a půl. Chodila po místech, o nichž Klostermann psal, prohlížela fotografie z jeho pozůstalosti, studovala literaturu. „Procestovala jsem Šumavu: Sušici, Kašperské Hory, Rejštejn. Aspoň trošku,“ říká a dodává, že za sto padesát let se samozřejmě všechna Klostermannova místa proměnila k nepoznání. „Nejvíc mi bylo líto rozbité Abeleovské hrobky, kterou si vzal za svou jeho tatínek,“ poznamenává se smutkem v hlase. Marie Korandová si ovšem z těchto cest přivezla i něco jiného než jen poznatky pro knihu: „Vedle hrobu Klostermannovy maminky kvetla maličká fialka. Vzala jsem si ji jako talisman, aby mi knížka vyšla,“ prozrazuje.

Napsat knihu věnovanou Karlu Klostermannovi bylo pro Marii Korandovou svým způsobem logické: „Zajímají mě osobnosti z devatenáctého století, které já osobně uznávám, které mají nosné myšlenky pro dnešek, a přesto jsou zapomenuty nebo vědomě byly zapomínány,“ vysvětluje. Karel Klostermann zachytil ve svých knihách starou Šumavu a v rozjitřené době přelomu století ve své osobě spojoval český a německý živel. Marie Korandová zpracovala knihu jako spisovatelovo poslední ráno, kdy se mu nechce z postele a hlavou mu běží vzpomínky na celý život.