Zobrazení zdroje stránky Jak se dá vyfotit prales

{{MediaBankArticle
|Title=Jak se dá vyfotit prales
|Author=Luboš Mareček
|Date=2008-10-21
|Source=Mladá fronta Dnes
|Genre=tisk
|Respondent=
}}
Výstava nabízí i taková jména jako Jaromír Funke, Josef Sudek či Josef Váchal Brno – Jako v neprostupném pralese si bude připadat návštěvník nové výstavy Neregulováno, kterou v Barokním sále Místodržitelského paláce připravila Moravská galerie. Nová expozice nabízející především černobílé snímky divoké přírody potrvá do 11. ledna. Její autoři k sobě záměrně natěsno namačkali desítky tabulí s jednotlivými fotografiemi. Divák bude bloudit a objevovat nejen krásu vystavených snímků, ale vlastně celý výstavní prostor.

Pocta českým pralesům „Chceme veřejnosti připomenout dvě významná „pralesní“ výročí, která připadají na letošní rok, kdy uplynulo 170 let od vyhlášení přísné ochrany Žofínského pralesa a 150 let pralesa Boubínského. České pralesy patří k nejdéle chráněným v Evropě,“ uvedla kurátorka výstavy Dana Zajoncová z katedry environmentálních studií FSS na Masarykově univerzitě.

Velká kolekce představuje díla třiceti významných českých fotografů od 30. let 20. století až po současnost. Všechny starší fotografie pocházejí z fotografické sbírky Moravské galerie v Brně. Mezi slavnými jmény září autoři jako Jaromír Funke, Josef Sudek, Josef Váchal a nejvýznamnější fotograf pralesů Rudolf Janda. Z dalších „specialistů na pralesy“ jsou zastoupeni Petr Helbich či Herbert Thiel.

Fotografie s hlínou „Novější snímky pocházejí od amatérských fotografů i od významných profesionálů a pedagogů, jako jsou Bohumír Prokůpek či Miloš Šejn,“ sdělil další kurátor Antonín Dufek z Moravské galerie. Současnou výtvarnou scénu reprezentují Vojtěch Fröhlich, Pavel Hayek či Jiří Šigut. „Významná je účast nové tvůrčí generace, nejmladšímu účastníkovi je totiž pouhých třiadvacet let,“ poznamenal kurátor.

Právě tento benjamínek výstavy Vojtěch Fröhlich v Brně vystavil svéráznou rozměrnou fotografii. Ve snímku už divák stěží rozezná divokou přírodu, protože mladý autor doslova překryl tento fotografický obraz přírodninami z místa, na kterém fotografoval. „Do této fotky jsem na identická místa vtíral hlínu, ale třeba i květiny, listí či trávu,“ poznamenal Fröhlich.

Pralesy u nás a v nás Autoři výstavy vnímají prales jako spontánní část přírody. Kurátorka Zajoncová dodává: „S ohledem na obrovský tlak, jaký společnost na své prostředí vytváří, považujeme za důležité ocenit místa, kde se může projevovat divokost, vlastnost prostá přímého vlivu člověka. Zastáváme názor, že právě taková místa nám mohou pomoci pochopit závažnost lidských zásahů do přírody, případně sehrát významnou roli při nutných změnách našeho dominantního přístupu. Mimo to sami cítíme, že nás tato místa fascinují a vnitřně obohacují.“

Podle Dufka zná hodně Čechů lépe například kalifornské národní parky než divokou přírodu ve vlastní zemi.

„Kdo ví, že je u nás kolem stovky pralesů a některé z nich patří k nejstarším chráněným neregulovaným „divočinám“ v Evropě? Josef Sudek dokázal proslavit Mionší, ale kdo ví, že je Mionší prales, a to jeden z největších u nás,“ ptá se kurátor.