Zobrazení zdroje stránky Jak to bylo s kůrovcem na Šumavě

{{MediaBankArticle
|Title=Jak to bylo s kůrovcem na Šumavě
|Author=Mirjam Čech,
|Date=1997/01/28
|Source=Právo
|Genre=tisk
}}
Loni došlo k přemnožení kůrovce - lýkožrouta smrkového na mnohých místech střední Evropy. Zasažen byl i Národní park (NP) Šumava, především Lesní správa Modrava a Lesní správa Stožec, na ploše asi 1400 ha. Na ostatních deseti lesních správách se kůrovec vyskytuje pouze místně a je pod kontrolou. Největší výskyt kůrovce je zaznamenán v nepůvodních lesních porostech horských smrčin s vitalitou sníženou vlivem imisí, sucha, četných semenných let, rozsáhlých předchozích polomů, ale i vlivem nedostatečné kontroly nebo obrany proti kůrovci. Na celkové zvýšení výskytu kůrovce v Evropě může mít vliv i celkové oteplení evropského kontinentu, což nebylo zatím vědecky prokázáno. Z těchto důvodů přistoupila Správa Národního parku (NP) a Chráněné krajinné oblasti (CHKO) Šumava k aktivní ochraně lesa a tím i celé šumavské přírody. Při uplatňování principů ochrany lesa proti kůrovci se respektují následující zásady:

* Těžba kůrovcem napadených stromů nebo celých porostů je nahodilá.

* Těží se stromy pouze čerstvě napadené kůrovcem, výhradně v druhých zónách ochrany přírody.

* Porosty první zóny (celkem 8841 ha) a území při hranici s NP Bavorský les (1300 ha) jsou lokality, kde se neprovádí těžba a sledují se zde autoregulační přírodní funkce. Jde o velmi významné plochy, kde se dlouhodobě sleduje vývoj přírody a přírodních zákonů bez jakéhokoliv zásahu člověka.

* Suché stromy, s vylétnutým kůrovcem, bez ohledu na zóny, se netěží a naopak se ponechávají jako přirozená ochrana nově vznikajících porostů z přirozené nebo umělé obnovy.

* V parku se v žádném případě netěží za účelem získání cenných sortimentů ani jakéhokoliv ekonomického zisku. Z 90 % se jedná o těžbu kalamitní. Případný výnos z těžby se bezprostředně vrací do NP. Je věnován např. na záchranu genofondu, na výstavbu a obnovu služebních budov, lesních cest a turistické infrastruktury.

Po skončení těžebního zásahu se narušené přírodní prostředí upravuje tak, aby poškození přírody bylo co nejmenší. V nepřístupných místech, kde by pozemní soustřeďování dříví neúměrně poškodilo povrch terénu, se nasazuje vrtulník, což je relativně drahá, ale velice šetrná technologie. Vzniklé holiny se ihned zalesňují vhodnými sazenicemi, přičemž umělé obnově geneticky vhodným sazebním materiálem je věnována prvořadá pozornost. Lesnický provoz je veden tak, aby minimálně omezoval návštěvníky parku. Uzavírka některých lesních cest je možná pouze při ohrožení zdraví návštěvníků parku. Loni nastala tato situace např. na Modravě, kde bylo uzavřeno 12 km lesních cest. Problém kůrovcové kalamity je jistě velice vážný - především v podmínkách NP s režimem biosférické rezervace, kde je cílem obnova autoregulačních funkcí co možno na největší ploše (75 %) a v co možno nejkratším termínu. Aktivní přístup Správy NP Šumava k ochraně proti kůrovci byl podrobně projednán a odsouhlasen všemi českými sousedy Lesů ČR, městskými lesy Kašperské Hory, lesními úřady v Dolním Bavorsku a Horním Rakousku, církevními lesy ve Schläglu. S postupem byli seznámeni představitelé Národního iPřírodního parku Bavorský les. V zájmu objektivního rozhodování v péči o horské smrčiny Správa zahajuje dlouhodobý výzkum postižených oblastí, připravuje koncepční program péče o národní park a konečně v dubnu 1997 hodlá uskutečnit mezinárodní konferenci za účasti předních našich i zahraničních odborníků na téma Aktivní ochrana lesa - základ ochrany šumavské přírody . V nepůvodních porostech, založených a dlouhodobě obhospodařovaných člověkem, považujeme dosavadní přístupy Správy v zájmu záchrany šumavských lesů za odborně správné a na ohrožených lokalitách Národního parku Šumava za jedině možné.