Zobrazení zdroje stránky Jak vydělat na státu pod záminkou ochrany přírody

{{MediaBankArticle
|Title=Jak vydělat na státu pod záminkou ochrany přírody
|Author=Hradecký deník
|Date=2010-05-21
|Source=Hradecký deník
|Genre=tisk
|Respondent=Jiří Oliva
}}
Potřebujeme další národní parky? Pokud ano, jsme zřejmě bohatým státem. Klade si v našem rozhovoru sám první otázku a odpovídá na ni hradecký kandidát do parlamentu za TOP 09 Jiří Oliva, bývalý ředitel Lesů ČR a dnes docent na České zemědělské univerzitě v Praze.

A vzápětí dodává: „Neměli bychom spíše hledat odpověď u daňových poplatníků?“ Reaguje tak na návrh na vyhlášení dalšího národního parku v ČR, Národního parku Křivoklátsko.

*Zdá se, že nejste velkým příznivcem národních parků?

Na první pohled bohulibá aktivita, která zajistí lepší ochranu přírody. Ten, kdo se podívá na věc podrobněji a seznámí se s dnešním stavem území, zjistí, že spíše než o ochranu dotčeného území jde spíše o jeho mocenské ovládnutí, samozřejmě za vydatného odlivu prostředků státního rozpočtu. Národní parky mají představovat nejcennější a tudíž nejpřísněji chráněná území. Dle zásad pro kategorizaci chráněných území na základě managementu (Světová komise IUCN pro chráněná území a Federace EUROPARC,2000), má být národní park oblastí dostatečně velkou, aby mohla zahrnovat jeden či více kompletních původních ekosystémů, které nejsou současně pozměněny běžnými lidskými činnostmi či exploatací. Je proto s podivem, s jakou lehkostí se ministerstvo životního prostředí přes výše uvedenou definici přenáší, neboť křivoklátské lesy přes svoji nespornou krásu, nenaplňují definici národního parku ani ve snu. Jde totiž o případ, kdy jejich krása je výsledkem více než dvousetleté historie hospodaření člověka, jmenovitě lesníků. Lidé přizpůsobili druhovou skladbu lesů svým potřebám, a proto nemůže být ani řeči o přirozené druhové skladbě. Les původní a přírodní není zastoupen vůbec, za les přírodě blízký lze prohlásit 13 procent území a 87 procent jsou lesy kulturní a nepůvodní. Geografický tvar území je úzký pruh území o délce asi 25 kilometrů a šířce 2 až 3 kilometry. Bude zde proto více než 60 kilometrů hranic s jinými vlastníky a v případě uplatnění dalších bezzásahových experimentů i nekonečný potenciál konfliktů.

*V jakém stavu jsou dnes lesy na Křivoklátsku?

Pod správou dnešního hospodáře nikterak nestrádají. Lesy ČR respektují platné plány péče, prosazují přírodě blízké formy hospodaření a podporují všechny ostatní funkce lesa, navíc bez nároku na státní rozpočet, protože hospodaření je zde finančně vyrovnané. Důvody pro změnu tohoto stavu se hledají opravdu těžce.

*Lavina vzniku národních parků se ale podle vás nemusí zastavit?

Jiným podobným příkladem je případ Národní přírodní rezervace Voděradské bučiny, která je dnes ve správě Školního lesního podniku České zemědělské univerzity v Praze. Jedná se o území s kulturním lesem a zcela pozměněnou druhovou skladbou, které ve skutečnosti žádnou rezervací není. Byla vyhlášena profesory lesnické fakulty v šedesátých letech minulého století jako obrana před invazí chat a dalších staveb (často politických prominentů tehdejšího režimu) do lesa. Dnes je území pod neustálým tlakem ochranářských aktivit na převod práva hospodaření na různé subjekty pod záminkou ochrany přírody. Důvodem je jen a pouze vysoká atraktivita území blízko Prahy a snaha o jeho ovládání. V zahraničí je rozšířen tzv. institut smluvní ochrany. Znamená to, že určitý subjekt (vlastník, správce, zájmová organizace apod.) se smluvně zaváže k ochraně určitého území. Lidé jsou vtaženi do problematiky ochrany, působí i na své okolí, mají motivaci, radost z výsledku a dochází tím i ke kladnému posunu názorů veřejnosti na ochranu přírody. ČR se však vydala cestou přísné konzervace rozsáhlých částí kulturní krajiny a navzdory mnohdy katastrofálním výsledkům (viz Národní park Šumava) hodlá v této cestě dále pokračovat. V hledáčku jsou další atraktivní území, (Český ráj, Jeseníky). Ve jménu ochrany přírody se budou zakládat další instituce, nakupovat stovky terénních aut a vydávat povolení k výměně tašky na střeše. To vše z veřejných zdrojů, tedy z peněz daňových poplatníků. Schvalující poslanci parlamentu jsou vždy přesvědčováni, že nedojde ke zvýšení nákladů státního rozpočtu, což je tvrzení charakteru předvolebního slibu a opak byl vždy realitou.

*Myslíte si, že chránit přírodu formou národních parků je vždy úplně zbytečné?

Přísná ochrana některých území je jistě nutná. Nikdo soudný nebude zpochybňovat např. rozsáhlá území s výskytem reliktní arktické květeny v Krkonošském národním parku. Anexe rozsáhlých, člověkem formovaných kulturních území ve jménu ochrany přírody nemá však s touto ochranou nic společného. Škoda že zde nelze uplatnit dobře fungující princip „každý za své”. Potom by se obhájci podobných akcí zcela jistě vydali hledat jinou příležitost, kde bude platit „my za vaše” a občan by naopak měl využít všech demokratických nástrojů k tomu, aby takových příležitostí bylo co nejméně.