Zobrazení zdroje stránky Jedinečný šumavský projekt uvázl na mělčině

{{MediaBankArticle
|Title=Jedinečný šumavský projekt uvázl na mělčině
|Author=Plzeňský deník
|Date=2000-04-25
|Source=Plzeňský deník
|Genre=tisk
|Respondent=
}}
Ochrana přírody / S národním parkem by se nemělo zacházet jako s továrnou na dřevo, varuje Světový fond pro ochranu přírody

Když v říjnu 1999 hrdě oznámily správa Národního parku Šumava a Světový fond pro ochranu přírody WWF zahájení nové etapy spolupráce v evropské síti parků, nikoho nenapadlo, že za rok a půl uvázne jedinečný šumavský projekt na mělčině. Šumavský park měl dokonce spolu s dalšími z osmnácti kandidátských národních parků od Švédska po Turecko obdržet od nově založené iniciativy WWF/PAN Parks prestižní certifikát. Ten je financován holandskou odnoží WWF a společností Molecaten Groep a označuje vysokou úroveň péče o přírodní hodnoty a o návštěvníky parku. Parky označené emblémem PAN mají dávat přednost ochraně biodiverzity a přírodních procesů před umělými lidskými zásahy a komerčním využíváním přírodních zdrojů. Certifikát má pro přijaté parky znamenat nemalé finanční dotace z různých evropských iniciativ. Organizace WWF/PAN Parks podle ředitele vnějších vztahů Chrise Hogana usilovala také na Šumavě o zlepšení komunikace mezi parkem, odbornou veřejností a šumavskými obcemi, která se nyní po prosincovém schválení „partyzánského“Plánu péče o NPŠ dostala pod bod mrazu. „Šlo nám o vytvoření fóra pro dialog,“řekl Hogan. „Místní obyvatelé vidí v parku zatím jen hrozbu, avšak park jim musí umět nabídnout dlouhodobý sociální, ekonomický a kulturní růst.“Možnost zařazení Šumavy do evropské sítě národních parků se však ukázala jako příliš tuhé sousto. Správa parku by sice mezinárodní certifikát ráda měla, avšak nebyla schopna opustit starou lesnickou praxi a socialistické dozorování obcí. Prvním vykřičníkem byl dopis generálního ředitele WWF Claude Martina z března 2000, v němž varuje českého premiéra Miloše Zemana před drastickými těžbami dřeva v parku, které „neničí jen mezinárodní prestiž Šumavy, ale také záměr zahrnout ji do iniciativy PAN Parks“. (V roce 2000 bylo v parku vytěženo 264 tisíc kubíků dřeva, což se blíží dosavadnímu rekordu z roku 1999, přičemž aktivita kůrovce klesla podle údajů správy parku o třetinu.) Koordinátor projektu PAN Parks Zoltán Kun z Budapešti se v květnu 2000 vydal osobně na Šumavu, aby připravil půdu pro změnu. Zjistil, že do všech míst parku, kam nesmějí turisté, mohou těžaři a že „park je pod stálým tlakem dřevorubců a místního obyvatelstva. Ochrana přírody se tu stala menšinovou záležitostí“. O měsíc později se na Šumavě konal první z uvažované řady seminářů WWF, který konstatoval, že Národní park Šumava patří mezi „papírové parky“. S šumavským parkem by se však podle WWF mělo zacházet nikoli jako s továrnou na dřevo, ale jako s jedinečnou oblastí původní přírody, v níž jsou zastoupeny všechny nejdůležitější přírodní ekosystémy. „Metody boje proti kůrovci jsou tu prováděny v duchu komerčního lesnictví a nikoli v duchu managementu chráněné oblasti,“říká se v materiálu ze semináře. V červenci na Šumavě pobývala v zakázce WWF environmentalistka Kathryn Furlongová z Oxfordské univerzity a konstatovala, že správa parku nebere šumavské obce jako partnery, ale vystupuje proti nim z pozice síly. V dalších měsících dostoupila deziluze WWF vrcholu. Správa parku žádný reálný projekt pro mezinárodně přijatelný rozvoj šumavského parku nevytvořila, zájem WWF opadl. Fórum pro dialog s obcemi nevzniklo, další semináře se už nekonaly, nastal útlum. „Na WWF vědí, že by šlo o ztrátu peněz,“říká jeden z odborníků na šumavskou kauzu. „Navzdory perspektivní vizi pro Šumavu, kterou jsme společně schválili, nechce správa šumavského parku zjevně pracovat ve směru schválených principů a kritérií pro PAN parky,“říká Zoltán Kun. „Jestli se park někdy certifikace dočká, to nevíme, ale brzy to nebude.“V současné době dochází na lámání chleba. Ředitel WWF/PAN Parks Seger van Voorst hodlá správě našeho parku zaslat poslední varování v tom smyslu, že park ztratí definitivně možnost fungovat v evropské síti, nezmění-li základní koncepci. V současné době se od Národního parku Šumava odvracejí i jeho dlouhodobí spojenci. Správa sousedních soukromých lesů kláštera Schläglsice žádala, aby česká strana zabránila šíření kůrovce na rakouskou stranu, ale ostře odmítla vytváření holin. Ředitel hornorakouských lesů Roland Weilharter prohlásil: „Holiny, jaké vznikají na české straně, nejsou v rakouském zájmu. Vedou k rozvrácení porostů, tedy přesně k tomu, čemu se snažíme zabránit.“Rakušané nyní hodlají podat oficiální protest proti dalšímu úmyslnému rozšiřování holin v Národním parku Šumava, zejména proti vytvoření 200 metrů širokého bezlesého pásu na hřebenu Trojmezné, který chce letos vykácet správa šumavského parku. Všechno však nasvědčuje tomu, že Národní park Šumava svou koncepci jen tak nezmění. Šumavské dřevo je příliš drahé... a jako Češi si vždycky rádi hrajeme na vlastním písečku, dokud z něj ještě jdou dělat bábovičky.