Zobrazení zdroje stránky Jihlavsky zoolog Toman hraje ve večerníčku

{{MediaBankArticle
|Title=Jihlavsky zoolog Toman hraje ve večerníčku
|Author=rl
|Date=2007-02-27
|Source=Mladá fronta Dnes
|Genre=tisk
|Respondent=
}}
Jihlava, Pavlov - Vysočina má dvojnásobné zastoupení v novém třináctidílném večerníčku Madla a Ťap, který od soboty vysílá česká televize. V seriálu vystupuje mládě rysa ostrovida Ťap, že kterého už je dnes tříletý dospělý kocour. Žije v Pavlově u Ledče nad Sázavou. Roli strážce šumavského parku Aleše vytvořil Aleš Toman, zoolog z jihlavské zoologické zahrady. Seriál je z dílny Václava Chaloupka, tvůrce populárních večerníčků Méďové či Vydrýsek.

S panem Chaloupkem už se znám dlouho z natáčení Vydrýska. A protože jeho obličej už byl okoukaný, poprosil mě, jestli bych vzal roli ochranáře - němého hrdiny, řekl jsem, že to můžeme zkusit, vzpomíná Aleš Toman.

Točilo se většinou na Šumavě. Loveckého psa Madlu představuje bavorský barvář patřící Václavu Chaloupkovi. Komentář k seriálu čte herec Josef Somr. Autorem písničky je tradičně Jaroslav Samson Lenk.

Malého rysíka získal Aleš Toman ze zoo v Olomouci. Pořídil jsem ho do záchranné stanice v Pavlově, kde jsem tehdy pracoval, popisuje. S dvouměsíčním kotětem pak začal jezdit na natáčení, které se čtyři měsíce v kuse odehrávalo vždy od pátku do neděle.

A jaký je děj třinácti večerníčků o Madle a Ťapovi? Při jedné z vyjížděk se obě zvířata ztratí. Toulají se Šumavskou přírodou, poznávají nebezpečí, ale nejraději si hrají a při hře se učí zvířecím dovednostem.

Putují kolem Šumavských řek, hájovny, osamělých stavení a skal, poznávají jezero a ocitnou se až v bavorské zoo, popisuje mluvčí ČT Martin Krafl. Jednou se ztratí i jeden druhému, aby se na úplném konci seriálu sešli se svým přítelem Alešem.

Zoolog zůstal v kontaktu s rysem i po natáčení. Jezdí za ním pravidelně do Pavlova, kde si ho můžou prohlédnout i diváci nového večerníčku. Rysa vlastníme napůl s mým kamarádem Láďou Zadražilem. Na jeho pozemku jsme vybudovali výběh. Teď asi bude o rysa zájem, předpokládá Toman.

Ochočená šelma je podle Tomana kontaktní a skvělá. Majitelé s ní chodí volně po lese bez vodítka. Zvíře nekouše ani na nikoho nevrčí. Toman má se svým zvířecím přítelem vítací rituál - trknutí čelem. Vždy ho nastaví a dostane takovou ránu, že vidí před očima jiskřičky. Pak se mu ještě dostane mokrého olíznutí.

Vztah Madly a Ťapa zůstal kamarádský dodnes. Tím, jak spolu od malička vyrůstali před kamerou, ztratil rys jinak obvyklou obavu z velkých psů. Když se oba potkali po dvou letech od natáčení, hráli si stejně jako když byli malí.

Seriál se natáčel před třemi lety, vysílá se ale premiérově až teď. Důvodem dlouhé pauzy byly problémy s autorskými právy. Toman spolupracoval s Chaloupkem už na dokumentárním seriálu Kouzla Afriky. A protože měl úspěch, bude se letos v létě točit pokračování. Tvůrci vyrazí na dva měsíce do Keni, Tanzánie a Ugandy.

Naše největší kočkovitá šelma rys přišla do večerníčků po lišce, jezevci, kuně, medvědech, vlčatech a vydře. Výběr byl dopředu promyšlen. Abychom u mladé generace vylepšili pohled na velké predátory, které jsme už ze svého života vypustili, popisuje Toman. Když se nějaká šelma objeví, třeba vlk v Beskydech, tak se o něm mluví jen negativně jako o nebezpečí. Chaloupek s Tomanem je chtějí ukázat v pozitivnějším světle. Aby se na ně příští generace dívala trošku jinak a oni se mohli pomalu vrátit do naší přírody. To, že se velké Selmy znovu objevují, se děje v celé Evropě. Jsou tam, kde je lidi nechají žít.

Inspiraci k Madle a Ťapovi byl příběh z roku 2004, jehož konec nebyl tak veselý jako ve večerníčku. Tenkrát v červnu byla u Lipky nalezena zastřelená rysice. Do pěti hodin od zásahu raněné zvíře vykrvácelo. Pitvou bylo později zjištěno, že šlo o rysí mámu, která tři týdny před tím porodila tři rysátka. Ta bez matky zemřela hlady. Neznámý chrabrý myslivec mohl být spokojen - jednou ranou zahubil hned čtyři kusy škodné, popsal Jaromír Bláha z Hnutí Duha.

O vztahu k rysům svědčí i průzkum, který mezi myslivci a studenty lesnických škol provedli odborníci Akademie věd. Jeho výsledky označil Bláha za šokující. Třetina dotázaných si myslela, že rys působí v přírodě jen škodu a deset procent myslivců uvedlo, že existence rysa v honitbách je pro ně nepřijatelná. Dvacet z 204 myslivců se přiznalo, že již sami rysa zastřelili, tři z nich více než jednoho.