Zobrazení zdroje stránky K chybným rozhodnutím ochranářů na Šumavě došlo

{{MediaBankArticle
|Title=K chybným rozhodnutím ochranářů na Šumavě došlo
|Author=Marie Míková
|Date=1993-12-16
|Source=Klatovský deník
|Genre=tisk
|Respondent=František Benda
}}
Ekologické problémy se dostaly po listopadu 1989 do popředí a ekologické iniciativy se těšily velké pozornosti. Dnes už je možné pozorovat značné vystřízlivění veřejnosti. Mnoho lidí začíná k problémům ochrany životního prostředí zastávat praktičtější racionální stanoviska. (Dříve se tomu říkalo zdravý selský rozum). Náš Týdeník dává značný prostor polemickým stanoviskům k současnému přísnému režimu ochrany přírody. Zastánci tohoto režimu, jako například Správa Národního parku Šumava, zachovávají až na výjimky důstojné mlčení (co se týče Týdeníku). Ministr životního prostředí Ing. František Benda si přes nepochybné značné množství práce našel čas, aby písemně odpověděl na otázky Týdeníku. „Pan ministr si vzal otázky na víkend jako domácí cvičení,“ řekla nám s úsměvem tisková mluvčí pana ministra Ing. Krebsová.

I když máme k těmto odpovědím kritické připomínky, zatím je zveřejňujeme bez nich. Za odpovědi jsme panu ministrovi vděčni a časem se k nim při vhodných příležitostech vrátíme.

Rozsáhlejší odpovědi pana ministra F. Bendy budeme otiskovat postupně.

*Na severu Čech brání ekologové bourání vesnic, na Šumavě zase jejich obnově. Jste pro to, aby se i do CHKO a NP Šumava vrátili lidé a život?

„Bez lidí a jejích působení by Šumava nebyla tím, čím je dnes. A to jak v pozitivním, tak negativním slova smyslu. Za posledních čtyřicet let řada obcí „za dráty“ zanikla, řada z nich byla zdevastována a neměla podmínky pro řádný rozvoj infrastruktury, veřejných zařízení a služeb a z původních obyvatel zůstala v místních drsných podmínkách pouhá hrstka.

Přitom představuje Šumava se svými hlubokými hvozdy, rašeliništi a nedotčenou přírodou jedinečný fenomén, který svým rozsahem nemá v celé Evropě obdoby. Právě snaha o zachování těchto unikátních hodnot vedla k jejich ochraně formou národního parku, a to samozřejmě s podporou místních obyvatel.

Vaše tvrzení, že ekologové brání obnově místních vesnic, je značně zkreslené, navíc srovnání s obcemi na severu Čech je zcela scestné. Pro naše rozhodování je nejdůležitější najít způsob šetrného využívání přírodních zdrojů, které by přispělo k blahobytu místních obyvatel. Bráníme tedy jen tomu, aby nepřiměřeným využíváním nedošlo k nevratnému zániku těch hodnot krajiny, které jsou nebo by v budoucnu mohly být zdrojem všeobecného užitku.

Nebráním se proti tomu, že na Šumavě došlo k některým chybným rozhodnutím ze strany ochránců přírody. Na tuto situaci jsme však reagovali a i do budoucna jsme připraveni ji v konkrétních případech řešit. Přesto však celou situaci vidím trochu jinak. Problém zanedbaných a zpustlých vesnic není jen problémem Šumavy, nýbrž problémem celého českého venkova zejména v podhorských oblastech, kde lidé žili vždy v těžkých podmínkách. Nikdo se již nechce vrátit k životním podmínkám, v jakých zde žili lidé před válkou. Hlavní brzdou rozvoje v těchto obcích je vybudování základní technické infrastruktury, na kterou v tomto okamžiku není dostatek investic.“