Zobrazení zdroje stránky Kdo řídí šumavský národní park?

{{MediaBankArticle
|Title=Kdo řídí šumavský národní park?
|Author=Vladimír Just
|Date=2006-04-04
|Source=Českobudějovický deník
|Genre=tisk
|Respondent=
}}
Polemika

S rostoucím zděšením pozoruji na Šumavě narůstající vliv člověka, který – kdyby měl aspoň promile soudnosti v těle – stal by se menším, a ještě menším, až by byl nejmenším na celém světě.

Lidé však mají bohužel krátkou paměť. František Benda byl bezkonkurenčně nejostudnější z polistopadových ministrů životního prostředí: resort zanechal v rozvalu, na čemž se shodli i jeho nástupci („ Spolu s těmi vrtulníky,“ řekl jeden z nich v roce 1997 při pohledu na mizející lukrativní dříví, „ vznáší se nad Šumavou duch bývalého ministra Bendy, duch často podivných a neprůhledných rozhodnutí a praktik…“). Ropák z let 1994 (1. místo) a 1995 (2. místo), nositel stříbrné medaile za nejpitomější výrok roku (viz motto), odpovědný za ztrátu řady kompetencí v oblasti životního prostředí, za vyjmutí pozemků na stavbu cementárny u Tmaně z půdního fondu, smutný hrdina pořadů o nenasytných papaláších Na vlastní oči. Zvláště však po šumavských pláních, kde si na nejlukrativnějším místě za Žlábkova panování pořídil nemovitost (penzion?), by tento nesvatý František měl našlapovat pokud možno nenápadně a spoléhat na to, že ho nikdo nepozná a nepřipomene mu základní fakta. On to byl, kdo v roce 1994 odvolal původní ekologické vedení NP a bez konkurzu instaloval lesprojektanta Ivana Žlábka, on to byl, kdo shora posvětil dodnes trvající mezinárodní ostudu rozbití ochrany do 135 ostrůvků. A když to, co natropil, onu de facto desetiletou okliku NP přes lesní závod zpět k výchozímu stavu, chce dnes někdo napravovat, když chce někdo vytáhnout i jeho káru z hnoje, nejhlasitěji proti tomu jako první křičí – právě František Benda (ať už v radě či ve výkonném výboru NP, kam ho současný ředitel s instinktem kamikadze schválil a kde jeho demagogii stále více ustupuje, až to vypadá, že park nepřímo řídí exministr).

To, že člověk, který na řadu malérů, s nimiž dnes zápasí šumavský park, v minulosti zadělal, dnes okřikuje snahy o nápravu, a dokonce je označuje za „nezákonné“, není nic jiného než drzost. Řečeno dávnými slovy jiného politika, jež pronesl ještě v dobách, kdy nebyl politikem, na adresu komunistů, kritizujících stav polistopadové ekonomiky: upír se pohoršuje nad nedokrevností své oběti.

Vladimír Just (autor je člen o. s. Obrana životního prostředí, pověřený monitoringem Šumavy)