Zobrazení zdroje stránky Koncepci národního parku není možné měnit podle aktuálního stavu kůrovce

{{MediaBankArticle
|Title=Koncepci národního parku není možné měnit podle aktuálního stavu kůrovce
|Author=Aleš Pešta,
|Date=1999/09/06
|Source=Právo
|Genre=tisk
|Respondent=Jaromír Bláha,
}}
VEDOUCÍ PROGRAMU LESY HNUTÍ DUHA JAROMÍR BLÁHA ŘEKL PRÁVU:

* Jste jedním z účastníků blokády na Trojmezné. Souhlasíte s tím, že váš spor se Správou Národního parku Šumava je ve skutečnosti zápasem o samotnou koncepci národního parku?

Ano. Koncepci národního parku není přece možné měnit podle aktuálního stavu kůrovce v porostu nebo podle momentální potřeby vykonání politické úlitby toho kterého ministra.

* Blokádou jste zatím zabránili asanačnímu kácení v Trojmezné, o blokádě se veřejně diskutuje, lze tedy hovořit o její určité úspěšnosti. Nelze ji však držet donekonečna…

Udržet blokádu je opravdu stále těžší, potřebovali bychom posily. Kůrovec nyní napadené stromy opouští, takže zanedlouho pomine důvod je kácet. Odhaduji to ještě na dva týdny.

* Názory vaší strany a správy parku ohledně zásahů v prvních zónách, ale i na likvidaci kůrovce vůbec, jsou fakticky neslučitelné. Jak vnímáte tvrzení, že současnému vedení parku se jeho metodami podařilo kůrovcovou kalamitu zastavit?

Není to pravda. Ačkoliv ředitel parku Ivan Žlábek začal hned po svém nástupu do funkce v roce 1994 s razantní těžbou, kalamitu tím nezastavil. Naopak, počet napadených stromů se v roce 1996 ztrojnásobil! Potom teprve došlo především díky počasí k dočasnému zlepšení situace. Kůrovce přesto neubylo ani na takové množství, pro které byl odvolán předchozí ředitel. A letos se sestupný trend zastavil, kůrovce je opět víc než loni.

* O co svá tvrzení opíráte?

O tom, že asanační těžba neměla na dočasný ústup kůrovce rozhodující vliv, svědčí srovnání s prvními zónami, kde byl v té době ještě zachován bezzásahový režim. Například právě v Trojmezenském pralese byl kůrovec v roce 1996 také v maximu. I tam došlo v roce 1997, působením výhradně přírodních vlivů bez jediného zásahu motorové pily, k poklesu jeho početnosti, a to dokonce výraznějšímu (o 66 %) nežli v těžbou znehodnocených druhých zónách parku (39 %). Tady vidíte názorně, proč je tak důležité zachovat první zóny jako srovnávací plochy člověkem nedotčené přírody - sledování přírodních procesů nám dává poznání využitelné v budoucnosti.

* Postup na české straně Šumavy údajně ovlivnil i koncepci sousedního Národního parku Bavorský les?

Není pravdou, že by se měnila koncepce v NP Bavorský les. Ve staré části bavorského parku je stále 75 % plochy bez lidského zásahu. Vinou kůrovce zde v určitých částech uschla většina smrků. Další vývoj jednoznačně vyvrátil všechny katastrofické prognózy. Pod suchými smrky již teď roste nový les a odolnější než předchozí, rychleji než na českých holinách a bez zbytečných nákladů na umělé zalesnění. Zbývajících 25 % bavorského parku tvoří ochranné pásmo, kde se proti kůrovci zasahuje tak, aby se nešířil do soukromých lesů vně parku. Každý se tu může přesvědčit, že suchý les není mrtvý les, a že je menším zlem než velkoplošné holiny. Je nepopiratelnou odpovědí na většinu našich otázek, a proto našim kůrobijcům tolik vadí.