Zobrazení zdroje stránky Král Šumavy: Pánbůh stál při mně

{{MediaBankArticle
|Title=Král Šumavy: Pánbůh stál při mně
|Author=Jan Gazdík
|Date=2009-03-21
|Source=Mladá fronta Dnes
|Genre=tisk
|Respondent=
}}
Tajemství odhaleno

Dlouhá léta zůstávala jeho identita neznámá. Král Šumavy – eso mezi převaděči přes železnou oponu – neměl tvář. Teprve teď vydaly pravdu archivy. Muž, po kterém marně pátraly desítky komunistických

pohraničníků, se jmenuje Josef Hasil

Praha, Chicago – Jeden z nejkontroverznějších filmů totalitní propagandy o agentu – převaděči přes železnou oponu – Králi Šumavy, má přesně po padesáti letech od své premiéry pokračování. Historik Libor Svoboda z brněnské Univerzity obrany objevil v archivu soudní spis s pravým Králem Šumavy, kterého ke konci jeho převaděčské kariéry naháněly desítky komunistických pohraničníků. Josef Hasil (85) žije od roku 1954 v Chicagu. Všechny žádosti o interview zásadně odmítá.

Reportérovi Mf Dnes se však přesto podařilo před časem s nejslavnějším převaděčem hovořit. Na dobu, kdy se několik let pohyboval na pokraji života a smrti nebo se musel se několikrát prostřílet z obklíčení, vzpomíná jen nerad. Vězněna pak byla ostatně celá Hasilova rodina. „Nedělal jsem přece nic zvláštního,“ mává rukou nad minulostí. Nakonec však přece jen svoluje a reportéra přijímá v domku svého kamaráda agenta chodce Rudolfa Boleslava na předměstí Chicaga.

Esem až po útěku z kriminálu

Na dráhu převaděče se Josef Hasil vydal už v roce 1948 ještě jako strážmistr pohraniční stráže. Za 3 000 korun (tak to alespoň stojí v právě nalezeném soudním spisu) převedl do Rakouska tři Čechoslováky. Při zpáteční cestě měl však potyčku s rakouským policistou a na útěku v hlubokém sněhu zabloudil.

„V tom horském terénu jsem se vyčerpal, až se mi z toho motala hlava. Co chvíli jsem musel odpočívat, abych nepadnul. Pak jsem na české straně našel hájovnu, poprosil je o vodu a v tu ránu jsem usnul. Probudili mě až pohraničníci, našli u mne zásobník z flinty, kterou jsem vzal Rakušákovi, a protikomunistické letáky. Dali mi želízka a odvezli do vojenské věznice v Táboře,“ vzpomíná Hasil. Soud, jemuž předsedal Karel Vaš, poslal Hasila na 9,5 roku za mříže. V kriminále si však odseděl necelý půlrok. V květnu 1949 se mu podaří utéct – až na Západ – kde se dává do služeb americké tajné služby CIC. Teprve tehdy se z Hasila stává převaděčské eso, kterého budou komunističtí pohraničníci léta marně honit po celém kraji. Král Šumavy Hasil dodával odbojářům na Písecku vysílačky od americké CIC, tajné dokumenty a hlavně: přes hranice převedl dvacet lidí. Ať již agentů či těch, které pronásledoval režim. To vše za pouhé tři roky (1949 až

1952). „Neměl mezi agenty chodci konkurenci. Jako někdejší pohraničník znal výborně terén, byl neobyčejně odvážný, chladnokrevný a neváhal sáhnout po zbrani,“ vypočítává historik Svoboda přednosti Hasila, díky nimž úspěšně unikal.

„Hranice jsem znal – to ano. Hlavně jsem měl ale štěstí, a navíc nade mnou držel Pánbůh ochrannou ruku,“ vzpomíná Hasil. Když 7. prosince 1949 přecházel hranice nedaleko Soumarského mostu, narazil na hlídku Sboru národní bezpečnosti. Strhla se prudká přestřelka, při níž jeden pohraničník zahynul a druhý byl těžce zraněn. Hasilovi se podařilo uprchnout. Při podobné přestřelce byl 13. září 1950 u Českých Žlebů smrtelně zraněn Hasilův bratr Bohumil. Devět střel zasáhlo jeho nohy, jedna jeho bok. Po několika hodinách zemřel v nemocnici.

Legenda o nepolapitelnosti

Hasilovi často jeho kolegové vyčítali přílišné riskování. Agent Antonín Kubala dokonce kvůli tomu odmítal s Hasilem chodit přes hranice. „Jemu tohle riskování ale až zázračně vycházelo. Jinak byla ale úmrtnost agentů chodců obrovská. Devětadvacet z nich skončilo na popravišti,“ připomíná historik Svoboda. Hasilovi tak lidé začali kvůli jeho nepolapitelnosti připisovat i činy jiných agentů chodců. Historici se domnívají, že Králů Šumavy mohlo být podle všeho několik. Josef Hasil se však o tento titul zasloužil ze všech nejvíc. Určitě i proto, že přežil a že v jižních Čechách vybudoval rozsáhlou síť desítek spolupracovníků. U těch se skrýval, přechovával zbraně anebo od nich získával důležité informace. Mnohé z nich dopadla StB. Soudní procesy s těmito lidmi dobíhaly ještě několik let poté, kdy Hasil v roce 1952 s kariérou agenta chodce skončil a pracoval pro americkou rozvědku již jen v Bavorsku. Jeho legenda však žila dál.

Ženy Krále zbožňovaly

Hasil si i ve svých pětaosmdesáti letech udržuje podmanivé charisma, s nímž si jako agent dokázal získat důvěru lidí. Byli mezi nimi bývalí kolegové z pohraniční stráže, sedláci, hajní či intelektuálové, které komunistický režim perzekvoval. A obětavě mu pomáhaly také ženy. S pohlednou blondýnkou Růženou měl rande, zatímco jeho snoubenka s ním čekala dítě, a další dívka si na Hasila myslela v sousední vesnici. Kdo si však představuje Krále Šumavy jako dvoumetrové lamželezo, bude asi zklamán. Josef Hasil měří jen 162 centimetrů. Historik Svoboda činy Krále Šumavy, Hasila, respektuje a nepopírá jeho hrdinství v boji proti totalitě. Připomíná však, že na spolupráci s ním doplatily desítky lidí mnohaletým žalářem. „Na druhé straně – z počátečního dobrodruha a pozéra se stal časem obávaný agent, který zachránil život mnoha lidem, kteří by jinak kvůli svým postojům k režimu skončili za mřížemi anebo na popravišti,“ říká Svoboda. A perlička na závěr: hrdinu třetího odboje Josefa Hasila vyznamenal v roce 2001 prezident Václav Havel Medailí Za hrdinství. Přitom netušil, že před ním stojí skutečný Král Šumavy. Právě ten, o němž v roce 1959 natočil

Karel Kachyňa stejnojmenný propagandistický film. V něm Krále Šumavy dopadli, ve skutečnosti ho nikdy nedostali.

Agent chodec

Agenti chodci pocházeli z řad lidí, kteří po komunistickém převratu v únoru 1948 emigrovali na Západ (vojáci, policisté, podnikatelé, učitelé, studenti). Ve službách amerických, britských či francouzských rozvědek překračovali v letech 1948 – 55 čs. státní hranice, aby na území komunistického Československa plnili špionážní úkoly. O co se zajímali Zjišťovali umístění vojenských a policejních posádek, nálady obyvatelstva, stav komunikací a letišť, druh výroby zbrojovek, zakládali sabotážní skupiny, ale i své špionážní sítě. Někteří z nich – tak jako Josef Hasil – převáděli na Západ důležité odborníky či pronásledované osoby. Šlo o několik tisíc lidí. Kolik jich bylo Agentů chodců bylo asi 300, 29 skončilo na popravišti, mnoho jich však zahynulo na hranicích anebo bylo léta vězněno. Efekt práce agentů nebyl takový (i kvůli velkým ztrátám), jak čs. emigrace očekávala. Tito „pěšáci studené války“ zachránili životy stovek lidí.

Mistrovská lež

Filmový Král Šumavy (1959) od režiséra Karla Kachyni je zfilmovaná kniha Rudolfa Kalčíka. Děj se odehrává na hranicích komunistického Československa, kde „hrdinní“ pohraničníci honí „zločinné“ agenty. Film se pro svou řemeslnou kvalitu i dnes – padesát let od natočení – těší mimořádné oblibě diváků. Film měl uspokojit poptávku po dobrodružných filmech. Stojí na hereckých výkonech a působivé kameře Josefa Illíka (s Kachyňou natočil i zdrcující kritiku stalinismu Ucho). „Divákům se dostalo dobrodružného filmu s detektivní zápletkou, hororovými prvky, akčními přestřelkami i scénou nabitou erotikou, byť se v nich herečka neodhalila,“ říká Ondřej Krajtl, jenž se specializuje na vztah umění a totality. Umně zpracovaný propagandistický snímek je zavádějící v tom, že deformuje pohled na tehdejší události. Filmový historik Pavel Taussig míní, že tvůrci Krále Šumavy dali svůj um do služeb pochybného politického projektu, který v rozporu s pravdou ukazoval oběti pohraničníků jako symboly zla, nikoliv jako lidi toužící po svobodě natolik, že neváhají dát v sázku i svůj život. Film nastartoval kariéru Radovana Lukavského, Jiřího Valy či Jiřiny Švorcové.