Zobrazení zdroje stránky Krajem Lipna, 1980, Předmluva

{{PrefBankArticle
|Title=Krajem Lipna, 1980, Předmluva
|Author=Jiří Záloha
|Date=1980
|Source=Záloha, J.: Krajem Lipna
|Genre=průvodce
|Respondent=
}}
Krajina kolem Lipna je pro účely této publikace vymezena územím, které na jedné straně obepíná státní hranice s Německou spolkovou republikou a s Rakouskem v úseku mezi Lenorou a Vyšším Brodem a na druhé zhruba silnice vedoucí z Lenory do Volar, dále do Horní Plané, Černé v Pošumaví, Frymburka a končící ve Vyšším Brodě.

Kolem dokola hory a lesy, uprostřed široká hladina přehradního jezera, tu a tam městečko, vesnice, chaty, samoty. Při levém břehu jezera se vine silnice. Několik průmyslových závodů a stavebních památek, zemědělské objekty. Domácí lidé, rekreanti. Prostě krásný kout české země – to je krajina kolem Lipna. Kdysi zapomenutá, chudá a ponurá, dnes všude známá, vyhledávaná, nepoměrně bohatší. A jasnější a veselejší.

Lipenská krajina nám však poskytuje mnohem víc, než krásu přírody, starodávné památky a svědectví práce a schopnosti lidí naší epochy. Pobyt v ní nám totiž dává také pocit klidu a jisté odloučenosti od našeho přetechnizovaného způsobu života, od života v pěkných, ale příliš zalidněných sídlištích, od dopravního ruchu a dalších rušivých faktorů, které činí náš život uspěchaným a nevyrovnaným. Vyvolává v nás touhu po prožití dní a týdnů, nebo alespoň jen chvilek skutečného odpočinku pro nabytí rovnováhy a spokojenosti. Zde platí dvojnásob básníkova slova, že k pocitu dokonalého štěstí postačí zeleň přírody kolem nás a modré nebe nad hlavou. A přidejme, že je k tomu vítána i hladina vod pod pásmem namodralých hor, čeřená drobnými vlnkami a mizející kdesi v dálce. Potom někdy stačí zavřít oči a představit si všechnu tu krásu pohromadě, pohrát a polaskat se se vzpomínkami na tento kraj. Kdo by odolal!

Zde civilizace ovšem nekončí. Žijí tu stejně jako jinde pracovití a skromní lidé, kteří dobře vědí, že jejich místo v tomto kraji není ani výsadou, ani obětí, ale samozřejmostí, jako život kohokoli kdekoli jinde. Příroda a životní podmínky v těchto končinách je však naučily být skromnějšími a obětavějšími, protože jinak by zde neobstáli.

Uplynulo již příliš mnoho času od dob, k nimž může dosáhnout lidská paměť anebo svědectví starých písemností, aby připomenuly okolnosti, za kterých do této krajiny přišli první lidé. Výsledky jejich práce a snah dalších generací zčásti již přikryl čas milosrdným zapomněním a příroda svými bezpočetnými přeměnami. Na zapomnění měla svůj podíl i sama společnost, dědici dědiců oněch průkopníků, zprvu svou lhostejností a později uskutečněním svých představ o bohatším a šťastnějším životě, o jakém předcházející pokolení mohla pouze snít. Stali jsme se svědky jedinečných přeměn krajiny. Místa, kde život neměl perspektivy, odpočívají pod hladinou jezera, a jiná, která stála za to, aby je člověk neopustil, jsou plná ruchu a tvůrčí práce, vzkvétají a rozvíjejí se jako nikdy předtím. Tytam jsou skrovňoučké životní podmínky zdejších obyvatel. Dobré pracovní příležitosti a všestranná péče o zajištění spokojeného života v naší době zcela smazaly rozdíly v životní úrovni někdejších hraničářů a obyvatel vnitrozemí. Život se vydal jiným směrem než jakým kráčel před staletími a vlastně ještě do poměrně nedávné doby.

Ale nebuďme k sobě nespravedliví. Nezapomněli jsme přece tak docela na všechno a hlásíme se ke všemu kladnému a pokrokovému, co nám minulost odkázala. Vážíme si uměleckých a historických památek, které zde byly a zůstaly, ctíme díla známých i neznámých umělců – řemeslníků, těšíme se z přírodních krás, pro které tak doslova neplatí naše měřítko času, a radujeme se z lidského hemžení, jež zde nastává s příchodem každého léta, prázdnin a dovolených.

Buď proto vítán každý, kdo v dobrém přicházíš. A až odejdeš, vzpomínej.