Zobrazení zdroje stránky Kužvart by nejraději hnal spekulanty ze Šumavy, čímž dokazuje...

{{MediaBankArticle
|Title=Kužvart by nejraději hnal spekulanty ze Šumavy, čímž dokazuje...
|Author=Martin Schmarcz
|Date=2002-01-28
|Source=Lidové noviny
|Genre=tisk
|Respondent=
}}
Přímý úder

...že zelení sdílejí s rudými nedůvěru k soukromému vlastnictví.

Ministr životního prostředí říká, že noví majitelé půdy v šumavském národním parku jsou převážně spekulanti, kterým jde jen o zisk. Do boje za ekologii tak povolává mocného spojence: závist vůči bohatství. Není divu, že chce zabránit případnému zmenšení parku, vždyť to má v popisu práce stejně tak se musí odborář prát za vyšší mzdy. Jenomže jde o to, jaké prostředky se užívají k dosažení cíle. Ministr životního prostředí může iniciovat změnu zákona, který umožňuje prodej půdy v nejméně chráněných zónách šumavského parku. Pokud je ale privatizace zdejších pozemků legální, ústavní činitel dělá chybu, když ji napadá pokleslým argumentem, že kupcům jde jen o výdělek. Miloš Kužvart by měl pravdu v případě, že je prodej půdy korupční. Vzhledem k minulým aférám Pozemkového fondu nelze toto riziko vyloučit. Nicméně na samotném faktu, že koupě pozemků na Šumavě je byznys jako každý jiný, není nic špatného. Samozřejmě, že nikdo nekupuje půdu proto, aby na ní prodělal. A díky blížícímu se vstupu do Evropské unie jsou šumavské pozemky lukrativní investicí. Kužvartovi se to nezdá. Není přitom jediným ekologem, který je vůči vydělávání peněz podezíravý, má ovšem ze všech zelených v zemi největší moc. Tím spíše by měl umět zachovat chladnou hlavu a nevyjadřovat se slovníkem blízkým ekologistickým radikálům. Ministr už předvedl, jak umí zatočit s podnikateli. Na Pradědu zrušil jedním škrtem pera dvě nejdelší sjezdovky, a zkazil tak radost nejen majitelům vleků, ale i lyžařům. Prý šlo o vyšší zájem. Čemu se tenhle druh osvícenství podobá? Ale jistě, znárodňování továren, pouze slovo proletariát uvolnilo prostor dosud nezdiskreditovanému pojmu příroda. Podstata zůstává táž. „Šumava je ekonomický bonbonek,“ říká Kužvart. S tím je přece třeba něco udělat, zní v podtextu. Ministr životního prostředí dobře ví, že „spekulanty“ lidé nemají rádi. Ve skutečnosti jsou užiteční – názorně to dokládá pionýrská historie Spojených států. Tehdy také federální vláda levně rozprodávala půdu. Ti, kteří s ní spekulovali, se mnohdy dočkali od spoluobčanů lynče. Přesto právě díky překupníkům se pozemky zvelebovaly, získávaly na ceně a obchod s nimi se stal hybnou pákou boomu, na němž vydělali všichni. Občané si tedy mohou vybrat. Mohou podporovat Kužvarta a všechny, kteří vidí na podnikání a vydělávání peněz cosi nemravného. A těm, kteří nejsou závistiví škarohlídi, pak lze jedině poradit: honem si běžte koupit nějaký pozemek na Šumavě, dokud jsou laciné. Zbohatnete na tom.