Zobrazení zdroje stránky Lesní ekosystémy v NPŠ, 2009, Předmluva MŽP

{{PrefBankArticle
|Title=Lesní ekosystémy v NPŠ, 2009, Předmluva MŽP
|Author=František Pelc
|Date=2009
|Source=Vacek – Krejčí: Lesní ekosystémy v Národním parku Šumava
|Genre=odborná
|Respondent=
}}
Národní park Šumava společně s Národním parkem Bavorský les patří pro zachovalost a rozsah přírodního prostředí k jedním z nejhodnotnějších chráněných území střední Evropy. Vždyť rozloha tohoto přeshraničního národního parku se v souhrnu blíží tisíci kilometrům čtverečným, a to je věc v evropských poměrech ojedinělá. Unikátní přírodní hodnoty Národního parku Šumava do značné míry tak trochu paradoxně souvisí s neblahou historií poválečného komunistického režimu, kdy území bylo násilně vysídleno, po dlouhá desetiletí normálním smrtelníkům zůstávalo nepřístupné a místní lesy byly hospodářsky využívány pouze extenzivně. To, že zde byl po sametové revoluci vyhlášen národní park, považuji za prozíravé. Je to šance pro moderně pojatou ochranu přírody, ale i pro hledání nových ekonomických impulsů v tomto dlouhodobě hospodářsky marginálním regionu. Je nutno přiznat, že dosud se ne vždy dařilo najít optimálně fungující model koexistence národního parku a místních obcí. To, že se v minulosti tápalo i při hledání dlouhodobé strategie zajištění managementu místní přírody, je také pravda. Není nic tragičtějšího než během několika málo let měnit přístup k zonaci území a nebo dokonce principy managementu lesa. Jsem o to víc rád, že si je současné vedení národního parku vědomo těchto skutečností jako výzev a ve spolupráci s ministerstvem životního prostředí a dalšími partnery je postupně cílevědomě řeší.

Národní parky jsou primárně o ochraně a obnově přírodního prostředí a přírodních procesů. pouze dobře řízené parky jsou zárukou naplnění tohoto základního poslání a jsou také zárukou dlouhodobé atraktivity pro turistické využití i šířeji pojatého trvale udržitelného rozvoje. Takovéto hodnoty území jsou v Evropě stále více akcentovány. V posledních letech se podařilo nastavit nové a dlouhodobě smysluplné principy managementu lesa, kde svoje integrální místo má i ponechávání části národního parku samovolnému vývoji s minimálními zásahy ze stran správců národního parku. Považuji za liché rozvíjet spor o tom, zda ponechání vybraných částí parku samovolnému vývoji je horší, nebo lepší přístup než nějaká účelová forma obhospodařování lesa. V Národním parku Šumava podle charakteru prostředí a podle mezinárodně uznávaných kritérií a moderních ekologických poznatků mají místo oba přístupy. Na třetině parku se v současnosti preferuje přirozený vývoj lesa, na zbývající ploše se provádějí opatření k přibližování současné druhové i prostorové struktury lesa směrem k přirozenému stavu a provádí se aktivní management proti masivnímu šíření kůrovce. Plochy ponechané samovolnému vývoji jsou nejen předmětem ochrany a obnovy přírodních procesů a přirozené biodiverzity, ale mají i nedocenitelný význam pro krajinně-ekologický výzkum. A to platí dvojnásob v době, kdy jsme konfrontováni s klimatickou změnou. Výsledky dlouhodobého exaktního výzkumu lesních ekosystémů zde získané budou dobře využitelné nejen pro management chráněných území, ale i pro rozvoj přírodě blízkých forem lesního hospodaření v lesích zvláštního určení a lesích hospodářských.

Chtěl bych na tomto místě poděkovat všem současným i minulým pracovníkům Správy Národního parku Šumava za obětavou a mnohdy složitou práci. Aplikovat moderní ochranu přírody znamená totiž mít nejen dobrou státní správu v ochraně přírody a lesa. Stejně tak důležitá je znalost kvality místní krajiny a jejich ekologických problémů a realizace krajinně-ekologických opatření k jejich řešení. K tomu by zákonitě měl přispět dlouhodobý systematický výzkum struktury, vývoje a funkce jednotlivých ekosystémů prostřednictvím grantů z vědeckých a výzkumných organizací a univerzit. Neméně důležité je věcně a odborně informovat veřejnost a dobře spolupracovat s místními obcemi. To vše musí být však orámováno dlouhodobou vizí směřování celého národního parku. Tato poslední podmínka je již konečně splněna, a proto můžeme hledět do budoucna s určitou mírou optimismu. Přeji pracovníkům parku a obyvatelům místních obcí, ať se jim daří chránit a rozumně využívat toto národně a evropsky významné území. Předložená odborně-výzkumná publikace postavená na exaktních ekologických základech k tomu může jedině přispět.