Zobrazení zdroje stránky Lidé čerpali z podmaleb víru, sílu a naději

{{MediaBankArticle
|Title=Lidé čerpali z podmaleb víru, sílu a naději
|Author=Petr Kubát
|Date=2008-10-01
|Source=Mladá fronta Dnes
|Genre=tisk
|Respondent=
}}
Šumava – Nejcennější částí výstavy Šumava Karla Klostermanna je sbírka 280 kusů šumavských podmaleb. Ty byly typickým doplňkem domů a provázely život místních lidí od narození až do smrti.

„Podmalby jsou významným šumavským fenoménem. Tamní obyvatelé z nich čerpali naději a sílu. Tvorba podmaleb souvisela také s rozvojem sklářských hutí,“ řekl ředitel Jihočeského muzea Pavel Šafr.

Na zrcadla nebo skleněné tabule malovali lidoví umělci obrazy světců a patronů. Ti je ochraňovali a pomáhali překonávat těžké chvíle v drsném prostředí. Křesťanská tematika byla výrazem tehdejší zbožnosti a nadějí na lepší život.

„Podmalba má kultovní, téměř magickou funkci. Udržovala se v obydlích, v kapličkových sloupech, dokonce i v lesních zákoutích. Všude tam shlíží z obrázku na skle na člověka světec – ochránce, kterého lidé na Šumavě tolik při svém nelehkém životním údělu potřebují,“ vysvětluje etnograf František Krejča.

Malba na sklo byla poměrně složitá. Nejprve si umělec vybral předlohu, nejčastěji dřevoryt. Samotnou malbu prováděl na podřadné sklo. Někdy použil i části rozbitých tabulí z oken. Sklo očistil volskou žlučí nebo lihem. Základní obrys budoucího obrázku vznikl přenesením předlohy na sklo.

„Barvy se musely nanášet v opačném pořadí, nejprve obrysy, pak stíny. Malba se prováděla na zadní stranu skla, na líci pak byla obráceně. Vše, co bylo na podloženém papíře na levé straně, bylo ve výsledku na pravé. Z rukou méně zkušených malířů se zachovaly i obrázky zrcadlově převrácené,“ popisuje Krejča.