Zobrazení zdroje stránky Luzenské údolí poprvé zpřístupněno

{{MediaBankArticle
|Title=Luzenské údolí poprvé zpřístupněno
|Author=ma
|Date=2006-09-09
|Source=Haló noviny
|Genre=tisk
|Respondent=
}}
Naše příroda

Pouhých šest víkendu v závěru letošního léta se mohli turisté projít Luzenským údolím na Šumavě. Šlo o možnost skutečně jedinečnou, protože nastala vůbec poprvé po šedesáti letech. A je dost dobře možné, že na dlouhou dobu naposledy.

Je první zářijová sobota, půl dvanácté. Před vstupem na stezku Luzenským údolím k přechodu Modrý sloup je naskládaná odhadem asi stovka jízdních kol. Na stezku se totiž může jenom pěšky, vstup není povolen ani psům. Turisté posedávají na dřevěných lavičkách nebo jen tak, na trávníku. Mladá členka strážní služby národního parku rozdává informačních letáky. Na rozdíl od předchozích dnů je nádherné počasí, na modré obloze je jen několik pasu průsvitných „beránkovitých“ oblaku. Už osm minut před polednem nás svolává jeden ze strážců parku. Má na sobě zelenou uniformu a hnědý klobouk. Na začátku cesty se shromažďují nejméně dvě stovky lidí. Stezka vede z asi 80 % po pohodlně, široké prašné cestě. Pochází z 80. let 20. století, kdy byla postavena pro snazší dopravu vytěženého dřeva. Na chvíli se zastavujeme u bývalého rybníka. Jeho hráz byla odstřelena v 50. letech z obav, aby ji záškodníci neprotrhli a nezpůsobili v Modravě a dalších níže položených obcích záplavy. Dostává se nám svolení natrhat si borůvky, které jsou velmi sladké a kterých zde roste velké množství. Zároveň jsme upozornění, že podobně plody, jen o něco světlejší, má zde rovněž četné rostoucí vlochyně. Její plody mají chuť o něco nakyslejší. Ale především – jejich konzumace ve větším množství způsobuje halucinace a úporně průjmy. Příroda je v údolí opravdu zvláštní. Jde totiž o tzv. mrazové údolí, kde je kvůli častým inverzím chladněji než na okolních kopcích. Stromy zde rostou jen roztroušené. Větve osamocených smrků sahají až k zemí. I když jsou vysoké třeba jen půl metrů, mohou být staré až 150 let. Nezvykle vypadají zakrslé břízy s pokroucenými větvemi. Vlevo, na svazích velké Morkůvky, už je vidět jen suchý les, podobně jako na svazích vpravo. Ale i v údolí je zřejmě, že usychání smrků pokračuje. Některé stromy mají ještě část jehličí zelenou, část rezavou. Některé stromy už mají jen suché jehličí. To jsou ty, které uschly právě letos. Kvůli zdejšímu drsnému klimatu mají zdejší smrky dřevo vhodné k výrobě hudebních nástrojů. Má totiž mimořádně husté letorosty a prakticky žádné suky, je označováno jako rezonanční. Jenže v Luzenském údolí a jeho okolí se přestalo kácet již v roce 1995, o pět let později se přestalo i s výsadbou stromů. Od té doby je tato lokalita tzv. bezzásahová.

V davu lidí postupujících údolím jsou slyšet slova nadšení nad okolní přírodou. Mnozí mají s sebou fotoaparáty, někteří i se stativem, a také videokamery. Občas se někdo zastaví a natáčí či fotografuje. Co když se sem už nikdy nevrátím? I to je možné, připouští i mluvčí parku Radovan Holub, který přivedl na hranici jinou skupinku turistů. Podle něj je tlak ochránců přírody proti zpřístupnění stezky příliš velký. Obávají se totiž špatného vlivu turismu na zdejší unikátní populaci tetřeva hlušce. Na druhou stranu je na německé straně dlouhá léta v době od července do poloviny listopadu přístupná stezka vedoucí po státní hranici. A to jak od přechodu Modrý sloup směrem k Luznému, tak na opačnou stranu na Roklan. Tetřev samozřejmě nežna státní hranici, a tak se jeho unikátní populace pohybuje v těchto místech i na německé straně. A jak lidé z bavorské částí parku zdůrazňují, ani tento turistický ruch nemá na tetřeva žádný negativní vliv. proč by tedy nemohl podobně časově omezený přístup turistů platit i na české straně? Vstup turistů do Luzenského údolí totiž umožnila pouze vládní výjimka, kterou na svém předposledním jednání schválila vláda Jiřího Paroubka a která platí vždy v sobotu a neděli od 10.00 do 16.00 hod. mezi 15. srpnem a 20. zářím letošního roku.