Zobrazení zdroje stránky Místo pro prales

{{MediaBankArticle
|Title=Místo pro prales
|Author=Vojtěch Kotecký
|Date=2008-09-01
|Source=Týden
|Genre=tisk
|Respondent=
}}
Mému inspektoru Františku Železnému! Při své dnešní pochůzce našel jsem prales, vzbuzující obdiv a úctu svým stavem. Vzhledem k tomu, že lesy těchto vlastností budou známy brzy jen z historického líčení, rozhodl jsem se zachovat zmíněnou lesní část jako památník dob dávno minulých názornému požitku pravých přátel přírody, napsal Jiří František hrabě Buquoy před 170 lety. Koncem srpna 1838 tak uprostřed Novohradských hor oficiálně vznikl Žofínský prales, první česká přírodní rezervace. Dnes už je legendou. Patří mezi nejlépe dochované zbytky našich pralesů; soupeřit s ním může pouze několik míst na Šumavě, v Beskydech, uprostřed lužních lesů u soutoku Dyje s Moravou a jinde. Přitom není velký, kompletní rezervaci tvoří 103 hektarů. Ale skrývá magickou divočinu bučin s jedlemi a ostrůvky smrků, kam lidská ruka nezasahuje. Svět majestátních prastarých stromů, obrovských vývratů, padlých tlejících kmenů či samovolně vyrůstajících stromků. Bytuje zde čáp černý nebo datlík tříprstý, vzácné sovy a další zvířata, květiny, mechy, houby. Verdikt hraběte Buquoye má dalekosáhlý význam. Žofínským pralesem začala česká ochrana přírody. Po dalších třiceti letech – před půldruhým stoletím – založili Schwarzenbergové obdobné chráněné území na Boubíně. A na Silvestra 1933 ministerstvo školství a národní osvěty zřídilo první síť státních přírodních rezervací. Dnes veřejnosti slouží čtyři národní parky, 25 chráněných krajinných oblastí a 2188 menších rezervací či přírodních památek. – Co dál? Nebo jsme hotovi? Zatím ochrana spočívala hlavně v zachování přírodních krás, které ještě zůstaly. Lesy pokrývají třetinu české krajiny. Ale pouhých 0,8 procenta z nich je ponecháno přirozeným proměnám pralesa! Žijeme v kulturní krajině. Většina našich lesů bude vždy sloužit hlavně jako zdroj dřeva. Obnovitelný přírodní zdroj živí mnoho obcí. Stát by ale měl pár vhodných lesních porostů vyčlenit a nechat v nich vládnout přírodu. Vzniknou ostrůvky fascinující divočiny a turisté získají skvělé cíle výletů. Takových míst nebude u nás mnoho, ale mohou patřit ke klenotům zdejší krajiny. Ilka Hanski, profesor populační biologie na helsinské univerzitě, ve studii pro organizaci Birdlife kalkuloval, kolik porostů je potřeba vyčlenit, aby krajina poskytla místo k životu pro všechny mizející druhy lesních zvířat, rostlin a hub. Vyšlo mu, že v Evropě stačí pouhá desetina lesů. Česká vláda by mohla pro začátek přírodě nechat tři procenta smrčin, doubrav, bučin, borů a luhů.

Vojtěch Kotecký, Hnutí DUHA