Zobrazení zdroje stránky Ministr Benda prosazuje příliš malý park

{{MediaBankArticle
|Title=Ministr Benda prosazuje příliš malý park
|Author=Handrij Härtel,
|Date=1996/04/15
|Source=Mladá fronta Dnes
|Genre=tisk
}}
České Švýcarsko, známé i pod názvem Labské pískovce či Děčínské stěny, by se mělo stát čtvrtým národním parkem. Jde skutečně o území mimořádné hodnoty s unikátními skalami a rozsáhlými cennými lesy. Vyhlášení parku je připravováno od roku 1991. Na podzim 1994 po- dnik Lesy České republiky navrhl zmenšit rozlohu parku téměř na polovinu. Tento návrh převzalo ministerstvo životního prostředí a schválila vláda. Proti byli nejen biologové a ekologové, ale i parlamentní výbor pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí. Ten vypracoval pozměňovací návrh, v němž vymezil hranice parku téměř shodně s původním (tedy nikoliv vládním) projektem. Zmenšená varianta chce vypustit z území parku nejcennější a turisticky neznámější lokality: celé soutěsky Kamence, Jetřichoviské skály a Národní přírodní rezervaci Růžák. Odborné botanické a lesnické projekty přitom ukázaly, že například zastoupení dřevin přirozené dřevinné skladby nebo počet vyskytujících se ohrožených druhů je nejvyšší právě v území, které bylo z původní varianty vytrženo. Vládní návrh tak rozhodně nesplňuje kritéria Světového svazu ochrany přírody (IUCN) pro výběr území národního parku, která požadují, aby území národního parku zahrnovalo reprezentativní oblast. Ministr životního prostředí František Benda často při odmítání původní varianty, kterou jeho vlastní úřad tři roky připravoval, poukazuje na to, že nelze dopustit "devalvaci pojmu národní park". Národní park však není devalvován tím, že jsou do něj zahrnuty i lokality turisticky intenzívně využívané. Je totiž zřejmé, že oblasti přírody atraktivní po stránce turistické jsou v naprosté většině atraktivní i po stránce přírodovědné. Proto tam také návštěvníci jezdí. Problém totiž nezní: Turismus, nebo národní park. Naopak, národní park je vyhlašován mimo jiné proto, aby byla možnost turismus řídit, tak aby nezanechal negativní vliv na přírodu a aby se právě turisté měli za sto let na co jezdit dívat. Pokud tedy má být okleštěný návrh ministra Bendy výsledkem snahy "ned evalvovat pojem národního parku", je nutno konstatovat, že se povedl pravý opak. Poukazování na problémy s "příliš rozsáhlým" národním parkem na Šumavě nejsou rovněž vůbec na místě. Národní park České Švýcarsko ve své větší variantě zaujímá rozlohu pouze třinácti procent Národního parku Šumava. Průběh přípravy národního parku zpochybňuje práci ministerstva životního prostředí. V roce 1993 ministr Benda v České televizi tvrdil, že zřízení parku (v původní variantě) by mělo být brzy bez problémů projednáno ve vládě. Dnes předkládá variantu zcela jinou. Lze tedy jen věřit, že poslanci budou při posuzování zákona o vyhlášení Národního parku České Švýcarsko rozhodovat zodpovědněji než předkladatel vládního návrhu.

Autor je pracovníkem Botanického ústavu Akademie věd