Zobrazení zdroje stránky NPŠ informuje:Národní park je základovou deskou pro rozvoj území

{{MediaBankArticle
|Title=NPŠ informuje:Národní park je základovou deskou pro rozvoj území
|Author=Martina Kučerová, Tomáš Lorenc
|Date=2008
|Source=TZ NPŠ
|Genre=tisk
|Respondent=
}}
, 



1) Národní park je základovou deskou pro rozvoj území

V pořadí 8. a v tomto roce poslední workshop pořádaný Správou NP a CHKO Šumava proběhl v předvánočním týdnu, 17. prosince, v Kašperských Horách. „V regionální spolupráci stále zaostáváme před západním světem, kde region široce spolupracuje s blízkým chráněným územím. U nás do budoucna nastolíme podobný stav. Chceme významně zvýšit povědomí o ochraně přírody a jejích principech v očích široké veřejnosti. Regionální rozvoj Šumavy nezačíná hranicí CHKO či NP Šumava, začíná již branami území – Český Krumlov, Prachatice, Vimperk, Sušice, Klatovy“ uvedl ve svém přivítání všech účastníků ředitel Správy NP a CHKO Šumava František Krejčí. Program rozvoje Jihočeského kraje představil zástupce Jihočeského kraje Luboš Průcha. Ve svém příspěvku uvedl, že přibližně 34 % území JČ kraje je nějakým způsobem chráněno – CHKO, NP, NATURA atp. To je na jedné straně do určité míry omezující faktor, ale na druhé straně znak kvality území a kapitál do budoucnosti nejen pro turistický rozvoj. Kraj má pečovat o svěřené území a Program rozvoje Jihočeského kraje, který byl zpracován, není závazným dokumentem, ale doporučením k dosažení cílového stavu. Dalším důležitým bodem workshopu bylo představení Master projektu Šumava Františkem Krejčím: „Jedině dobře řízený národní park může být motorem pro citlivý regionální rozvoj celého území. Musíme se soustředit na čtyřvrcholové sezónní využití území, kdy jaro a podzim je určeno pro tzv. kongresovou turistiku.“ Jsou vytýčeny společné regionální cíle obcí a orgánu ochrany přírody, které je nutno řešit. Stěžejním projektem Správy je zřízení Mezinárodního environmentálního a vzdělávacího centra s tématickým zaměřením Krajina a lidé Šumavy ve 3 tisíciletích ve vimperském zámku. Odhad zvýšení návštěvnosti zámku je z 35 000 návštěvníků v současnosti na 200 000 po realizovaném projektu. Novým projektem je i Bezpečná Šumava, který je zaměřený na zvýšení bezpečnosti a kvality života místních obyvatel i návštěvníků Šumavy. Další host workshopu Leo Steiner (náměstek ředitele SFŽP) zdůraznil: „Nejdůležitější zdroj rozvoje jsou lidé, kteří komunikují a pracují“. Pro širokou veřejnost byla zřízena Regionální poradenská a informační místa, která poskytnou zájemcům informace o způsobu čerpání financí. Na Šumavě jsou dvě poradenská místa, v Kašperských Horách a ve Vimperku v budově Správy NP a CHKO Šumava.

Regionální a ekonomický rozvoj v Národním parku Bavorský les představil pan Josef Wanninger. Bavorská vláda stále zdůrazňuje, že chce podpořit venkovské oblasti. Nerozlišuje však, zda oblast leží v NP a jeho okolí, nebo v bohatší oblasti, např. kolem Mnichova. Wanninger uvedl, že fakt existence Národního parku Bavorský les představuje 456 pracovních míst a konečný přínos pro území 13,5 mil. euro. „Princip nechat přírodu přírodou není žádnou brzdou pro rozvoj regionu. Národní park může mít úspěch, jen když všichni v regionu podporují myšlenku ochrany přírody a národní park je základovou deskou pro rozvoj území. Předpokladem je dostatečná informovanost o cílech NP. Přenést myšlenku ochrany NP na všechny obyvatele i návštěvníky je největším úkolem Správy NP BW.“

2)Šumava má novinku: „Partnerské obce Národního parku Šumava“

U přátelského adventního posezení na Klostermannově chatě se sešli 18. 12. 2008 starostové obcí Modrava pan Antonín Schubert, starostka Srní paní Ivana Pěčová a starosta Kvildy Václav Vostradovský s ředitelem Správy NP a CHKO Šumava Františkem Krejčím. Podpisem společného memoranda se obce Kvilda, Srní a Modrava staly partnerskými obcemi Národního parku Šumava. Nad šálkem čaje svým podpisem stvrdili touhu navázat do budoucna ještě užší spolupráci. Společné memorandum je zaměřené na ekologické vzdělávání, práci s veřejností, udržitelný cestovní ruch a společné projekty. Starostka obce Srní Ivana Pěčová si obdobnou dohodu už dlouho přála: „Vítáme konečně možnost vzájemné vyrovnané partnerské spolupráce s NP Šumava a očekáváme konkrétní výsledky v rozvoji šumavských obcí.“ Součástí této dohody je podpora a vyvážený rozvoj všech přírodních i kulturních hodnot šumavského regionu. Jmenované obce ležící na území Národního parku Šumava podporují myšlenku tohoto unikátního chráněného území a uvědomují si jeho význam pro budoucí generace. „Správa NP Šumava je silným partnerem a těšíme se na budoucí spolupráci v rámci společných projektů“ doplňuje Vostradovský.

Ředitel Správy František Krejčí závěrem dodává: „Tuto formu potvrzení spolupráce využiji i uvnitř naší organizace k jasné deklaraci nutnosti spolupráce s místními obcemi ze strany všech zaměstnanců“.

Martina Kučerová, Oddělení marketingu a PR

3) Jak se žije puštíkům bělavým na Šumavě během zimy

Puštík bělavý (Strix uralensis) je druhou největší sovou obývající území České republiky s výskytem víceméně pouze v Moravskoslezských Beskydech a na Šumavě. Právě na Šumavě je jeho populace od roku 1995 obnovována pomocí reintrodukčního programu, tedy vypouštěním do přírody člověkem odchovaných jedinců.

A jak je v současnosti velká populace této sovy na Šumavě? „Během 13 let trvání reintrodukčního programu je potvrzeno 9 stabilních teritorií a velikost populace na Šumavě a v Pošumaví se odhaduje na 10–20 hnízdících párů,“ říká ornitolog Správy NP a CHKO Šumava Tomáš Lorenc. Puštík bělavý je přes svou velikost predátorem živícím se převážně drobnými zemními savci (např. hraboši, rejsky) doplňkově i ptáky. Ač se jedná o sovu, jeho aktivita není striktně soustředěna do nočních hodin jako u jiných druhů sov, ale loví a létá jak za soumraku, tak i během dne.

Lovecká teritoria má nejen v lesních komplexech, ale též na otevřených plochách jako jsou louky, pastviny či pole. Hnízdní lokality se vyskytují ve starších smíšených lesních porostech v nadmořských výškách 700 – 900 m. A jak tato sova přežívá během zimního období? „Z telemetrického sledování vypuštěných a vysílačkou označených mláďat puštíka bělavého víme, že během podzimu převážně zalétávají do nižších poloh podhůří Šumavy, kde využívají mozaiku malých lesních celků, luk, polí a malých vodních toků, které jsou pro ně potravně atraktivní,“ doplňuje ornitolog Tomáš Lorenc. „Většinou v tomto typu krajiny také zůstávají i během zimy, protože klimatické podmínky jsou příznivější a umožňují jim snazší obstarávání dostupné potravy“.

Zimní období pro puštíka jako boreomontánního druhu nepředstavuje v našich podmínkách významnější problém. Na chladné počasí zimních měsíců jsou puštíci bělaví dobře adaptováni díky svému opeření, skládajícího se z prachového a krycího peří, které jim zaručuje dostatečný tepelný komfort. Další adaptací na chlad, jako u některých dalších druhů severských sov, je opeřený běhák i s prsty.

Vysokou sněhovou pokrývku či případný lokální nedostatek potravy během zimy je puštík schopen kompenzovat přesuny na větší vzdálenosti či krátkodobou orientací na jinou skupinu kořisti, např. ptáky. Ovšem při dostatku vhodné potravy není pro puštíka sněhová pokrývka překážkou. Je to dáno rozlišovací schopností sluchu ptáků a zejména sov, jež je obecně 10x výkonnější než u člověka, a také díky tomu, že sovy mají asymetricky posazené ušní otvory, levý je výše než pravý. Tato schopnost se uplatňuje při směrovém slyšení sov, kdy dokáží určit přesně polohu a směr pohybu kořisti v naprosté tmě či právě pod sněhem. Díky této adaptaci mohou sovy úspěšně lovit pod sněhem pobíhající drobné hlodavce a tak nijak nestrádat i během tvrdých zim.

Subjektivně hodnoceno, zimní sezóna nepřináší našim puštíkům bělavým nikterak frustrující období života, zjištěná mortalita telemetricky sledovaných jedinců souvisí s člověkem a jeho technickými výtvory, ne se schopností těchto ptáků přežívat ve volné přírodě.

Kontakt: Tomáš Lorenc